1/16
Looks like no tags are added yet.
Srovnejte podmínky pro dýchání ve vodě a na souši – výhody nebo naopak limity. Jak je v těchto prostředích respirace řízena?
- voda
nízký obsah O2 ve srovnání s atmosférickým vzduchem + je to husté a viskózní prostředí → celková energetická náročnost předurčuje vodní živočichy k relativně nízkému metabolickému výkonu
vodní živočichové na svou lokomoci vynaloží podstatně méně energie než stejně těžcí jedinci na souši – díky hydrostatickému nadlehčování těla vodou
žábry = bohatě členěné vychlípeniny tělesného povrchu do vnějšího vodního prostředí
ventilační průtok vody žábrami zlepšující výměnu O2 a CO2 je zajišťován pumpovacími pohyby, vířením brv, pohybem žaber nebo celého živočicha vodou
- souš
snazší přístup ke kyslíku (nižší metabolická náročnost)
problém se ztrátami vody odparem z dýchacích povrchů (musí být stále vlhké pro optimální přechod plynů); řešení = malý dýchací otvor
plíce, tracheje nebo kožní modifikace přenosu plynů
vzdušnice – systém nahrazující krevní cirkulaci tím, že dopravuje kyslík přímo do tkání
vodní živočichové jsou primárně citliví na nedostatek kyslíku, zatímco suchozemští živočichové (včetně člověka) jsou primárně citliví na vzestup oxidu uhličitého a s tím spojený pokles pH
Obecně charakterizujte respirační systémy živočichů žijících ve vodě. Uveďte příklady.
- nejjednodušší organismy (např. prvoci) s relativně malým tělem a nízkou úrovní metabolismu mohou vyměňovat plynné látky přímo s vnějším vodním prostředím difuzními pochody přes povrch těla
žábry – různé stupně vývoje
mnohoštětinatci: mají žábry na postranních přívěscích (parapodiích)
měkkýši: vyvinuli nejrůznější typy žaber; u mlžů slouží žábry navíc i k filtrování potravy
korýši: využívají členité keříčkovité nebo vláknité dýchací výrůstky na krunýři nebo na končetinách, jejichž pohyb zajišťuje ventilaci
ryby: žábry jsou odvozené od stěn hltanu, uložené v žaberní dutině kryté skřelemi. Tenké stěny žaberních plátků jsou prostoupeny četnými kapilárami pro výměnu plynů; plicní vaky u dvojdyšných ryb (milník při přechodu k dýchání na vzduchu)
- ambulakrální systém: u ostnokožců umožňuje tenká stěna ambulakrálních nožek kromě pohybu i výměnu plynů
- speciální orgány:
vodní plíce: unikátní orgán sumýšů; jde o větvené trubice vybíhající z konečníku, do kterých je nasávána voda
střevní dýchání: u některých ryb (piskoř, mřenka); ryba polyká vzduch a kyslík odebírá prokrvenou sliznicí střeva
kožní dýchání: Má velký význam i u vyšších skupin (mnoho druhů ryb v raném věku, obojživelníci)
Obecně charakterizujte respirační systémy živočichů žijících na souši. Uveďte příklady.
- vzdušnice (hmyz)
síť trubic vzniklých vchlípením pokožky, vyztužených chitinovým vláknem
přivádějí kyslík přímo k buňkám, čímž nahrazují transportní funkci cévní soustavy; na povrch ústí otvory se svěrači – stigmaty
zakončeny hvězdicovitou tracheolární buňkou, z níž vybíhají tracheoly (slepá zakončení vyplněná tekutinou), které zasahují přímo do tkání
- plicní vaky (pavoukovci)
komunikují se vzduchem průduchy. Ze spodní stěny vaku vybíhají lupínky naplněné hemolymfou, do které se dostává kyslík
- kožní dýchání (obojživelníci, primitivní obratlovci)
Jakými způsoby dýchá vodní hmyz?
- uzavřený tracheální systém – tracheje vůči vnějšku úplně uzavřeny
vytvářejí sítě pod kutikulou, přes kterou do nich plyny z vody a zpět difundují
vzdušnicemi protkány vnější výrůstky
- otevřený tracheální systém – využívají atmosférický kyslík; tracheální systém a průduchy stejně jako suchozemský hmyz
- krevní žábry – vzácně (larvy pakomárů); nemají tracheje a přijímají O2 z vody osmoticky do hemolymfy, která jej přenáší
Popište stavbu dýchacího systému člověka a princip ventilace plic.
- plíce = párový vakovitý orgán uložený v hrudní dutině
- s atmosférou jsou spojeny dýchacími cestami
- plicní alveola (sklípek) = základní strukturní a funkční jednotka – uskutečňuje se zde vlastní výměna plynů mezi organismem a prostředím
jsou obklopeny vlásečnicemi
k vrstvě epiteliálních buněk alveol těsně přiléhají endoteliální buňky krevních kapilár
- výměna plynů – přes alveolokapilární stěnu o síle asi 1 mm, děje se difuzí podle koncentračního spádu a je velmi rychlá
- plocha alveol = 90 m2 (40x více než kožní povrch)
- vzduch přichází nosem a ústy → dýchací cesty (průdušnice, průdušky, průdušinky) → plicní alveoly (vdechovaný vzduch se při průchodu dýchacími cestami ohřívá a nasycuje vodními parami)
- řasinkový epitel sliznice dýchacích cest zachycuje prachové částice a chemické látky z ovzduší
- transport kyslíku – navázání první molekuly kyslíku na hemoglobin změní jeho tvar tak, že se další molekuly vážou mnohem snadněji
- plicní ventilace = výměna vzduchu mezi plícemi a okolním prostředím
pravidelné střídání vdechu (inspirium) a výdechu (exspirium)
vdech se uskutečňuje pomocí mezižeberních svalů a zejména bránice, které zvětšují objem hrudní dutiny
výdech – zpětný účinek elastických složek plic a hrudníku po uvolnění svalů po vdechu
frekvence dýchání (počet vdechů za minutu) – závislá na celkové velikosti metabolismu živočichů
Jaké dechové objemy savců znáte? Jaké přibližné hodnoty mají u člověka a co popisují?
- minutová plicní ventilace (minutový objem plic) = objem vzduchu, který prošel plícemi za jednu minutu při klidovém dýchání (7,5 l za minutu → dechový objem = 500 ml krát 15 vdechů/min)
- dechový (respirační) objem = množství vzduchu, které u člověka přijde za klidového dýchání do plic při každém klidovém vdechu, nebo množství, které se při každém klidovém výdechu vypudí (500 ml)
- inspirační rezervní objem – objem vzduchu, který lze po normálním nádechu ještě nabrat do plic (2500 ml)
- exspirační rezervní objem – vzduch, který lze ještě vydechnout po klidovém výdechu (1000 ml)
- reziduální objem – objem vzduchu, který v plicích zůstává i po maximálním výdechu (1,2-1,5 l)
- kolapsový objem – uvolňuje se z plic pouze při pneumotoraxu
minimální objem – zůstává i po pneumotoraxu a dostává se do plic prvním nadechnutím při porodu

Charakterizujte dýchací barviva vyskytující se u živočichů.
- na přenos dýchacích plynů mezi plícemi, krví a ostatními tkáněmi těla má podstatný význam chemická vazebnost kyslíku a oxidu uhličitého na dýchací barviva
- množství plynů, které jsou přenášeny krví fyzikálně rozpuštěné, je totiž zanedbatelně malé
- hemoglobiny
bílkovinná složka – globin, který může mít více podjednotek (domén), a prostetická skupina – hem (komplex porfyrinového skeletu s iontem Fe2+ uprostřed kruhu
- myoglobiny (červená svalová barviva)
„monomerní hemoglobiny“ s jedním hemem a jednoduchým globinem
rezervní dýchací pigmenty ve tkáních vyšších skupin živočichů, kterými si zabezpečují dostatek kyslíku, je-li omezena jeho dodávka z vnějšího prostředí
potápějící se živočichové
- chlorokruoriny (dýchací barviva obsahující železo)
volně rozpuštěny v krvi a jejich afinita ke kyslíku je poměrně malá
- hemerytriny (s iontem železa)
udržování zásob kyslíku živočichů žijících v nepříznivých podmínkách
- hemocyaniny
respirační pigmenty rozpuštěné v hemolymfě a obsahující ion mědi vážící se přímo na globin
- hemovanadiny (v prostetické skupině mají vanad)
- Co je to hemoglobin? Zmiňte strukturu, význam, vazby.
- bílkovinná složka – globin, který může mít více podjednotek (domén), a prostetická skupina – hem (komplex porfyrinového skeletu s iontem Fe2+ uprostřed kruhu
- obratlovci – globin skládá ze čtyř domén, přičemž každá váže jeden hem
- každé ze čtyř Fe2+ reverzibilně váže jednu molekulu O2 – oxygenace → vzniká derivát hemoglobinu nazývaný oxyhemoblogin; za určitých okolností však oxidací může vzniknout derivát methemoglobin (dvojmocné železo se mění na trojmocné a ztrácí schopnost další kyslíkové vazby)
- vazba oxidu uhelnatého s hemoglobinem → karbonylhemoglobin (300x pevnější vazba než s kyslíkem)
- kyanovodík → cyanhemoglobin; oxid uhličitý v karbaminohemoglobin
- dospělý člověk – adultní hemoglobin; plod – fetální hemoglobin – liší se od adultního dvěma polypeptidovými řetězci, což zvyšuje jeho afinitu ke kyslíku
Načrtněte graf vyjadřující afinitu hemoglobinu ke kyslíku v závislosti na jeho parciálním tlaku. Okomentujte tvar a úseky křivky
- křivka hemoglobinu není přímka, ale má typický esovitý tvar. To je způsobeno tzv. kooperativním efektem. Hemoglobin má čtyři vazebná místa pro kyslík. Jakmile se naváže první molekula, změní se struktura hemoglobinu tak, že se další molekuly vážou mnohem snáz.
- strmá část (oblast tkání) - nižší parciální tlaky kyslíku; i malý pokles tlaku kyslíku vede k velkému uvolnění O2 z hemoglobinu – klíčové pro zásobování pracujících tkání
- plochá část (oblast plic) – vysoký parciální tlak kyslíku; hemoglobin je zde téměř nasycen; saturace krve zůstává stabilní a vysoká

Jakými formami je transportován krví kyslík? Proč v kapilárách plic savců vstupuje z atmosféry do krve a ve tkáních naopak z krve k buňkám?
- chemicky – vázaný na molekuly hemoglobinu (98 %)
- fyzikálně – rozpuštěný v plazmě (asi 3 ml kyslíku na litr krve) - zanedbatelné množství pro transport, ale je to právě tento kyslík, který vytváří parciální tlak, kterým se řídí vazba na hemoglobin
- v kapilárách alveolů ve srovnání s kapilárami tkáně panuje: nižší teplota, vyšší pH, nižší pCO2, vyšší pO2. Všechny tyto faktory znamenají maximální saturaci Hb kyslíkem. V periferních kapilárách jsou opačné podmínky a kyslík vstupuje do intersticia
- základní hnací motor – difuze na základě tlakového spádu (gradientu)
plíce – v alveolech je parciální tlak vyšší; v krvi přitékajícím k plicím je nižší → kyslík z místa vyššího tlaku do místa nižšího tlaku
tkáně – naopak – v buňkách je nízký (protože ho spotřebovávají) → kyslík „vypadává“ z krve do tkání
Které faktory ovlivňují afinitu hemoglobinu ke kyslíku? Jak?
- teplota – čím je vyšší, tím méně kyslíku hemoglobin může vázat a disociační křivka se posunuje vpravo
- vliv nadmořské výšky – afinita ke kyslíku je větší u živočichů adaptovaných na velké nadmořské výšky – disociační křivka se posouvá vlevo
- vliv pH – pokles pH snižuje afinitu hemoglobinu ke kyslíku a disociační křivka hemoglobinu pro kyslík se stává plošší a posouvá se doprava; při vyšším pH se posouvá doleva
- vliv oxidu uhličitého – je-li v krvi větší množství CO2, disociační křivka se posouvá doprava a je plošší
CO2 ulehčuje uvolnění kyslíku z oxyhemoglobinu, což je pro organismy velice důležité, zejména jsou-li ve vydýchaném prostředí, nebo při zvýšeném metabolismu
přítomností CO2 je vazebnost kyslíku s hemoglobinem labilnější. Závislost schopnosti hemoglobinu vázat kyslík na koncentraci CO2 a pH se nazývá Bohrův efekt
Popište mechanismus, jakým je ze tkání do plic dopravován CO2.
- CO2 vzniklý v buňkách se fyzikálně rozpustí a difunduje po koncentračním spádu do krve kapilár
- v krvi zůstává z menší části fyzikálně rozpuštěn, z větší části je chemicky vázán
- v plicích se opět uvolňuje z vazby a difunduje do alveolů, odkud je vydýcháván do atmosféry
Jak je u savců řízena ventilace?
- plicní ventilace = výměna vzduchu mezi plícemi a okolním prostředím
pravidelné střídání vdechu (inspirium) a výdechu (exspirium)
vdech se uskutečňuje pomocí mezižeberních svalů a zejména bránice, které zvětšují objem hrudní dutiny
výdech – zpětný účinek elastických složek plic a hrudníku po uvolnění svalů po vdechu
frekvence dýchání (počet vdechů za minutu) – závislá na celkové velikosti metabolismu živočichů
- dýchací centrum – v prodloužené míše a ve Varolově mostu
- neurony posílají rytmické impulzy do dýchacích svalů (bránice a mezižeberní svaly) přes motorické nervy
- dýchání na chvíli zastavit nebo zrychlit (díky kůře koncového mozku)
- chemické řízení – tělo neustále sleduje složení krve pomocí chemoreceptorů
nejsilnějším podnětem pro dýchání u savců není nedostatek kyslíku, ale nadbytek CO2 (a s tím spojený pokles pH – zakyselení krve)
senzory – v prodloužené míše, v aortě a krkavicích
Při jakých fyziologicky významných dějích savčího organismu se uplatňuje reakce CO2 + H2O → HCO3- + H+? Charakterizujte je.
- přeměna na hydrogenuhličitanové ionty HCO3- - takto se přenáší asi 67 % CO2
při reakci CO2 s vodou vzniká kyselina uhličitá disociující na hydrogenuhličitanové a vodíkové ionty
rovnice tvorby hydrogenkarbonátu: CO2 + H2O → HCO3- + H+
odehrává se i v plazmě, ale velmi pomalu – v erytrocytech 200x rychleji, díky enzymu karbonátdehydratáza (karboanhydráza)
krátká doba kontaktu erytrocytu s kapilárami (pod 1 s) stačí na přeměnu CO2 na HCO3-
vzniklé vodíkové ionty potom reagují s hemoglobinem, mění jeho molekulární strukturu a vytěsňují na něho navázaný kyslík
ionty HCO3- přecházejí z krvinek do plazmy a jsou přenášeny krví k plicním alveolám
- udržování pH krve: nárazníkový systém v těle
krev moc kyselá → reakce běží doleva a přebytečný vodík se „schová“ do vody
krev moc zásaditá → reakce běží doprava
- vylučování a sekrece
pomocí této reakce ledviny zpětně vstřebávají hydrogenuhličitany a vylučují kyselé ionty do moči
buňky žaludeční sliznice využívají stejnou rovnici k výrobě kyseliny chlorovodíkové – vodíkové ionty z této reakce jsou "pumpovány" do žaludku
Živočich se udusil CO. Vysvětlete do důsledků, proč např. mozkové buňky přestávají pracovat.
- vazbou oxidu uhelnatého s hemoglobinem vzniká karbonylhemoglobin = karboxyhemoglobin (COHb)
- tato vazba je 300x pevnější než vazba kyslíku s hemoglobinem → již při nízkých koncentracích CO ve vdechovaném vzduchu je blokována značná část hemoglobinu a klesá transportní schopnost krve pro kyslík
- změna afinity ke kyslíku – CO nejenže zablokuje některá místa, ale způsobí, že ta zbývající, na kterých kyslík je, ho odmítají opustit → afinita ke kyslíku se zvýší → krev sice kyslík má, ale hemoglobin ho neuvolní → tkáňová hypoxie
- blokáda buněčného dýchaní (důsledek pro mozek) – CO proniká do buněk a váže se na cytochromoxidázu v mitochondriích → zastavuje výrobu ATP (mozkové buňky jsou energeticky nejnáročnější, proto přestávají pracovat jako první)
Jak reagují savčí tkáně na hypoxii? A jak na ni reagují různé skupiny obratlovců?
- hypoxie = stav, kdy se organismy dostanou do prostředí s nižším
- kompenzace zvýšeným provzdušňováním plic – hyperventilací, intenzivnější cirkulací krve a efektivnějším vychytáváním kyslíku hemoglobinem
- citlivost k hypoxii je u jednotlivých druhů živočichů různá:
rezistentní jsou např. některé druhy ptáků a některé ryby; některé sladkovodní želvy vydrží úplnou anoxii i měsíce (metabolická deprese – sníží svou metabolickou spotřebu)
- hypoxické prostředí delší dobu → adaptace na nižší parciální tlak O2 → zefektivnění plicní ventilace a srdeční činnost, zvýšení počtu erytrocytů, zlepší se zásobování tkání O2...
- HIF-1 (hypoxií indukovatelný faktor) – protein, který v buňkách při nedostatku kyslíku „zapne“ geny pro přežití
- angiogeneze: tkáň začne tvořit nové kapiláry, aby se zkrátila difuzní dráha kyslíku k buňkám (zlepší se prokrvení)
- tkáň omezí aerobní procesy a zvýší podíl anaerobní glykolýzy
- ve svalech se může zvýšit koncentrace myoglobinu pro lepší uskladnění kyslíku
Které faktory prostředí ovlivňují dostupnost kyslíku živočichům a jak se živočichové s nedostatkem kyslíky vyrovnávají
- teplota – rozpustnost plynů ve vodě s rostoucí teplotou klesá → studená voda tedy obsahuje více kyslíku než teplá (klíčové pro vodní živočichy)
- slanost – rozpustnost kyslíku ve slané vodě je nižší než ve sladké
- parciální tlak – klesá s rostoucí nadmořskou výškou → nízký tlak způsobuje, že se kyslík hůře dostává do krve
- rychlost difuze – ve vodě pomalejší
- biologické faktory – hustota vegetace (fotosyntéza) a přítomnost rozkládajících se organických látek (bakterie kyslík spotřebovávají)
- vyrovnávání:
zvýšení ventilace, zvýšení srdečního výdeje (krev proudí rychleji), ryby se např. přesouvají k hladině
adaptace dýchacích barviv – zvýšení afinity hemoglobinu (živočichové ve výškách nebo málo okysličených vodách mají hemoglobin, který se na kyslík váže silněji); zvýšení koncentrace hemoglobinu
živočich „vypne“ postradatelné funkce a sníží spotřebu energie na minimum
přechod na anaerobní metabolismus