2) Svaly

SVALOVÁ TKÁŇ

• Tři hlavní typy svalové tkáně, porovnat jejich strukturu, funkci a umístění

• Poznat vzájemný vztah mezi svazky svalových vláken, svalovými vlákny, myofibrilami a myofilamenty

• Úloha T tubulů a sarkoplazmatického retikula ve funkci svaloviny

• Mechanismus svalové kontrakce

• Na mikrofotografiích rozeznat typy svalové tkáně a popsat jejich funkci

• Specializované jednotlivé buňky nebo soubuní obsahující kontraktilní proteiny

• Buněčné kontrakce – zdroj pohybu orgánů a těla jako celku

• Embryonální původ: u bezobratlých i obratlovců z mezodermu

• Jednobuněční živočichové: vzácně kontraktilní vlákna – myonemy (funkce podobná funkci myofibril mnohobuněčných)

• Porifera: jednotlivé stažitelné svalové buňky – myocyty

• Žahavci: již svalová tkáň, původ z epitelů ekto- a endodermálního původu, soubor buněk s kontraktilními výběžky (myonemy) myoepitel

• Kontrakce svalových buněk – interakce myofilament

Typy myofilament:

• Tenká filamenta (6-10 nm v průměru, 1µm délka), protein aktin

• Tlustá filamenta (cca 15 nm v průměru, 1,5 µm délka), protein myosin II

• Myofilamenta v cytoplazmě (= sarkoplazma) uspořádaná, účel: produkce mechanické práce

• Cytoplazmatická membrána = sarkolema, hladké endoplazmatické retikulum = sarkoplazmatické retikulum

Klasifikace svalů

• Příčně pruhovaná (žíhaná svalovina) – buňky vykazují příčné proužkování ve SM

• Hladká svalovina – buňky nevykazují příčné pruhování

• Příčně pruhovaná svalovina podle lokalizace:

  • Kosterní svalovina (napojení na kostru)

  • Žíhaná svalovina viscerální (jazyk, hltan, horní část jícnu)

  • Srdeční svalovina

Kosterní svalovina

• Svazky dlouhých (až 30 cm), cylindrických, mnohojaderných buněk o průměru 10 – 100 µm, vykazují příčné pruhování

• Kontrakce silná, rychlá, přetržitá, ovládaná vůlí

Srdeční svalovina

• Jednotlivé, protáhlé, rozvětvené buňky ležící vedle sebe, vykazují příčné pruhování, interkalární disky

• Kontrakce silná, rychlá, nepřetržitá, na vůli nezávislá

Hladká svalovina

• Skupiny vřetenovitých buněk, nevykazují pruhování

• Kontrakce slabá, pomalá, není ovládaná vůlí

KOSTERNÍ SVALOVINA

• Histogeneze: embryonální jednojaderné myoblasty splývají, mnohojaderné myotuby, prodlužování – inkorporací dalších myoblastů; v cytoplazmě – hromadění myofilament, ta se organizují do myofibril; jádra a zbytek cytoplazmy odsunut na periferii

• Svalová vlákna:

  • protáhlé, nevětvící se, cylindrické, mnohojaderné buňky

  • oploštělá jádra na periferii pod sarkolemou

  • většina organel a sarkoplazma u pólů jader

  • v sarkoplazmě četné mitochondrie, glykogenová granula, myoglobin (protein vážící kyslík)

  • zralá vlákna se nedělí

• Hypertrofie: zvětšení objemu buňky

ORGANIZACE KOSTERNÍHO SVALSTVA

• Sval – z pravidelných svazků svalových vláken

• Epimysium – zevní pochva obklopující svazky svalových vláken, z hustého vaziva

• Perimysium – pochva kolem jednotlivého svazku svalových vláken, husté vazivo, tenká vazivová septa – výběžky epimysia

• Endomysium – jemná vazivová pochva kolem sarkolemy, bazální lamina a řídká síť retikulárních vláken

• Myofibrila – svazek myofilament obklopený sarkoplazmatickým retikulem s triádami

• Krevní zásobení: bohatá kapilární síť probíhající souběžně s vlákny, cévy pronikají vazivovými septy

Myotendinózní spojení – přechod svalu ve šlachu

• Kolagenní vlákna šlachy splývají s epimysiem, pronikají do svalu spolu s perimysiem

• Svalové buňky se na koncích zužují, četné záhyby sarkolemy

• Kolagenní a retikulární vlákna do záhybů, průnik BL, připojení zevně k sarkolemě

• Aktinová myofilamenta připojena k vnitřnímu povrchu sarkolemy – upevnění spojení

ORGANIZACE VLÁKEN KOSTERNÍHO SVALU

• Podélný řez vlákny (SM): střídání proužků

• Tmavší, A-proužky, anizotropní = v polarizovaném světle dvojlomné

• Světlé, I-proužky, izotropní = nemění tok polarizovaného světla

• I-proužek rozpůlen tmavou příčnou Z-linií

• Sarkomera: nejmenší opakující se podjednotka, od jedné Z-linie k druhé, v klidovém stavu cca 2,5 µm

SVALOVÁ TKÁŇ

Myofibrily

• vyplňují sarkoplazmu

• dlouhé válcovité svazky filament, uložené rovnoběžně s dlouhou osou svalového vlákna, pravidelně parakrystalicky hexagonálně uspořádané

• 1-2 µm v průměru

• řetězec sarkomer propojených svými konci

• paralelní řazení sarkomer v sousedních myofibrilách – vzhled příčného pruhování svalového vlákna

SVALOVÁ TKÁŇ

Myofilamenta – 2 typy (na základě EM)

TENKÁ AKTINOVÁ MYOFILAMENTA

• 1 µm dlouhá, průměr cca 8 nm

• Složení: aktin, tropomyozin, troponin

• Vláknitý F-aktin:

  • tvoří dvojitou šroubovici

  • vzniká polymerizací globulárního G-aktinu (monomér G-atinu v průměru 5,6 nm)

  • vlákno F-aktinu polarizované

  • každá molekula G-aktinu má vazebné místo pro myozin

• Tropomyozin:

  • dlouhá, tenká polypeptidová dvojitá šroubovice

  • obtáčí se kolem aktinové dvojšroubovice

  • uložena v brázdě na povrchu, překlenuje 7 monomerů G-aktinu

SVALOVÁ TKÁŇ

Troponin

• Komplex tří globulárních proteinů

  • Troponin T (TnT) – připojuje komplex ke specifickému místu na tropomyozinové molekule

  • Troponin C (TnC) – váže kalciové ionty

  • Troponin I (TnI) – inhibuje interakci mezi aktinem a myozinem

SVALOVÁ TKÁŇ

TLUSTÁ MYOFILAMENTA

• Délka 1,6 µm, v průměru 15 nm

• Složení: myozin typu II, dlouhý polypeptid tvaru golfové hole, 2 těžké řetězce a 2 páry řetězců lehkých (spojené s hlavičkou)

  • dlouhá tyčinkovitá část – tvořena šroubovicí ze dvou polypeptidových řetězců; na tyčinkovité části 2 místa, kde se molekula ohýbá

  • globulární část, vazebné místo pro ATP, vazebné místo pro aktin, ATPázová aktivita

• Tlusté myofilamentum: několik stovek myozinových molekul uspořádaných do svazků, molekuly ve svazku posunuty, globulární části tvoří šroubovici na povrchu

SVALOVÁ TKÁŇ

PROUŽKOVÁNÍ

• I-proužky: pouze tenká filamenta

• Z-linie (= telofragma, Z-disk) – tmavá linie půlící I-proužek, hlavní protein α-aktinin – zakotvení jednoho konce tenkých filament, udržení jejich prostorového uspořádání

• Tenká filamenta – směřují do středu sarkoméry

• A-proužek: tmavý, uprostřed sarkoméry, lokalizace tlustých filament

• H-proužek: uprostřed A-proužku světlejší centrální oblast, pouze tyčinkovité části myozinových molekul

• M-linie (= mezofragma) – půlí H-proužek, střed sarkoméry, udržuje na místě tlustá filamenta

• Tlustá filamenta ve středu každé sarkoméry, překrývají volné konce tenkých filament

• Interakce mezi globulárními částmi myozinových molekul (tlustá filamenta) a volnými konci tenkých filament → svalová kontrakce

SARKOMÉRA

SVALOVÁ TKÁŇ

Akcesorní proteiny

• zajištují stabilní uspořádání myofilament v myofibrilách (znázornění imunohistochemickými metodami)

• α-aktinin – v Z-linii, zakotvení tenkých myofilament

• nebulin- neelastický protein, uložený podél tenkých myofilament, stejná délka, parakrystalické uspořádání

• titin (connectin)– dlouhé elastické molekuly, připojují konce tlustých filament k Z-linii

• myomezin – v M-linii, laterální spojky mezi sousedními tlustými myofilamenty

• C protein – zajištění pravidelného uspořádání myozinových filament, uložený v páscích paralelně s M linií

• Kreatinkináza – enzym, katalyzuje vznik ATP nezbytného pro svalovou kontrakci, v oblasti M-linie

SVALOVÁ TKÁŇ

K přípravě prezentace byly použity snímky z těchto zdrojů:

• Junqueira L. C., Carneiro J. Basic Histology. Text and Atlas

• Kerr J. B. Atlas of Functional Histology

• Malínský J., Lichnovský V., Michalíková Z. Přehled histologie člověka v obrazech, I. díl

• Ross M. H., Kaye G. I., Pawlina W. Histology. A Text and Atlas

• Ross M. H., Pawlina W., Barnash T. A. Atlas of Descriptive Histology

SVALOVÁ TKÁŇ

MOTORICKÁ (neuromuskulární) PLOTÉNKA

• Na povrch svalového vlákna v místě motorické ploténky přiváděn nervový impuls

• Neuromuskulární spojení

SVALOVÁ TKÁŇ

Sarkoplazmatické retikulum

• v sarkoplazmě svalových vláken, hladké endoplazmatické retikulum

• Specializace na segregaci kalciových iontů

• rozvětvené cisterny a tubuly obklopující jednotlivé myofibrily, tubuly orientovány longitudinálně ve svalovém vláknu, anastomózují v oblasti H proužku

• Terminální cisterny – příčně uložené rozšířeniny sarkoplasmatického retikula, na úrovni spojení A a I proužku, na každé straně T tubulu

SVALOVÁ TKÁŇ

Sarkolema

• Příčné tubuly (T tubuly) – tubulární invaginace sarkolemy penetrující do svalového vlákna v oblasti spojení mezi A a I proužkem, na povrchu myofibril

• Triáda: specializovaný komplex 2 terminální cisterny a 1 T tubulus, význam pro zahájení svalové kontrakce

SVALOVÁ TKÁŇ

Inkluze ve svalových vláknech

• Glykogen – granula, nahromaděná mezi myofibrilami na úrovni I proužku, zásoba energie pro svalovou kontrakci

• Kapénky lipidů v sarkoplazmě – přibývají s věkem

• Myoglobin – protein podobný hemoglobinu, schopný vázat kyslík, ve vysokých koncentracích – tmavě červené zbarvení svalů

SVALOVÁ TKÁŇ

Typy svalových vláken

• Morfologické, histochemické a funkční hledisko → červená, bílá a smíšená vlákna

• Rozdíl v obsahu myoglobinu, počtu mitochondrií a rychlosti kontrakce

Červená vlákna (oxidativní, pomalá):

• velké množství myoglobinu a mitochondrií, četné kapiláry, méně myofibril v tenkých svazečcích

• odpověď na nervovou stimulaci pomalá a vytrvalá – pomalá vlákna

• př. dýchací svaly, extenzory páteře

Bílá vlákna (glykolytická, rychlá):

• méně myoglobinu a mitochondrií, méně kapilár, více myofibril rozložených difúzně, hodně glykogenu

• rychlá reakce krátkou prudkou kontrakcí – rychlá vlákna

• př. převažují v okohybných svalech

Smíšená vlákna (oxidativně glykolytická, rychlá)

SVALOVÁ TKÁŇ

MECHANISMUS SVALOVÉ KONTRAKCE

• "Klouzavý mechanismus" – zasouvání tenkých aktinových myofilament mezi tlustá myozinová myofilamenta, myofilamenta si zachovávají původní délku –NEZKRACUJÍ SE!

MECHANISMUS SVALOVÉ KONTRAKCE

• Kontrakce: signál z nervové soustavy → interakce aktinu a myozinu; myozinové hlavičky se posunují po aktinovém filamentu v opakovaných cyklech připojení a odpojení, posun vláken a stah sarkoméry, po úplném stahu: myozinové hlavy se odpojí od aktinových vláken a dojde k uvolnění stahu

• Relaxovaný sval: aktin a myozin se nemůže spojovat, vazebná místa pro aktin na myozinových hlavičkách blokována přítomností troponin-tropomyosinových komplexů na F-aktinových vláknech

SVALOVÁ TKÁŇ

1. Motorické nervové vlákno přivádí na motorickou neuromuskulární ploténku vzruch → uvolnění mediátoru acetylcholinu → depolarizace sarkolemy

2. Depolarizace se šíří přes T-tubuly k sarkoplazmatickému retikulu (SR) v oblasti triády.

3. Depolarizace membrán → otevření iontových kanálů membrán SR → uvolnění kalciových iontů z terminálních cisteren do sarkoplazmy

4. Vazba kalciových iontů na troponin (na TnC) → změna prostorové konfigurace troponin–tropomyozinového komplexu → vtažení tropomyozinu hlouběji mezi molekuly F-aktinu → uvolnění vazebných míst na aktinovém myofilamentu pro myozinové hlavičky → vazba myozinové hlavičky na aktinové filamentum

5. Myozinová hlavička se nakloní, současně posune tenkým aktinovým filamentem (aktin vázaný ke globulární hlavici myozinu) směrem do středu sarkomery.

• Energie potřebná pro ohyb a posun: ATP → vazba na hlavičku myozinu → ATP štěpen ATP-ázou na ADP a pyrofosfát, uvolnění energie

1. Myozinová hlavička se odpojí od tenkého aktinového filamentu a vrátí se do své původní pozice.

• Cyklus: připojení – náklon a záběr – odpojení – návrat probíhá, dokud jsou kalciové ionty

1. Zastavení impulsu → konec depolarizace → kalciové ionty ze sarkoplazmy zpět do sarkoplazmatického retikula.

• Obnova konfigurace troponin-tropomyosinového komplexu

• Pasivní návrat filament do relaxovaného stavu

SVOLVÁ TKÁŇ

MOTORICKÁ (neuromuskulární) PLOTÉNKA

• Na povrch svalového vlákna v místě motorické ploténky přiváděn nervový impuls

• Neuromuskulární spojení

SVALOVÁ TKÁŇ

• Sarkoplazmatické retikulum

  • v sarkoplazmě svalových vláken, hladké endoplazmatické retikulum

  • Specializace na segregaci kalciových iontů

  • rozvětvené cisterny a tubuly obklopující jednotlivé myofibrily, tubuly orientovány longitudinálně ve svalovém vláknu, anastomózují v oblasti H proužku

  • Terminální cisterny – příčně uložené rozšířeniny sarkoplasmatického retikula, na úrovni spojení A a I proužku, na každé straně T tubulu

• Sarkolema

  • Příčné tubuly (T tubuly) – tubulární invaginace sarkolemy penetrující do svalového vlákna v oblasti spojení mezi A a I proužkem, na povrchu myofibril

  • Triáda: specializovaný komplex 2 terminální cisterny a 1 T tubulus, význam pro zahájení svalové kontrakce

Inkluze ve svalových vláknech

• Glykogen – granula, nahromaděná mezi myofibrilami na úrovni I proužku, zásoba energie pro svalovou kontrakci

• Kapénky lipidů v sarkoplazmě – přibývají s věkem

• Myoglobin – protein podobný hemoglobinu, schopný vázat kyslík, ve vysokých koncentracích – tmavě červené zbarvení svalů

Typy svalových vláken

• Morfologické, histochemické a funkční hledisko → červená, bílá a smíšená vlákna

• Rozdíl v obsahu myoglobinu, počtu mitochondrií a rychlosti kontrakce

• Červená vlákna (oxidativní, pomalá):

  • velké množství myoglobinu a mitochondrií, četné kapiláry, méně myofibril v tenkých svazečcích

  • odpověď na nervovou stimulaci pomalá a vytrvalá – pomalá vlákna

  • př. dýchací svaly, extenzory páteře

• Bílá vlákna (glykolytická, rychlá):

  • méně myoglobinu a mitochondrií, méně kapilár, více myofibril rozložených difúzně, hodně glykogenu

  • rychlá reakce krátkou prudkou kontrakcí – rychlá vlákna

  • př. převažují v okohybných svalech

• Smíšená vlákna (oxidativně glykolytická, rychlá)

MECHANISMUS SVALOVÉ KONTRAKCE

• "Klouzavý mechanismus" – zasouvání tenkých aktinových myofilament mezi tlustá myozinová myofilamenta, myofilamenta si zachovávají původní délku –NEZKRACUJÍ SE!

Kontrakce: signál z nervové soustavy → interakce aktinu a myozinu;

• myozinové hlavičky se posunují po aktinovém filamentu v opakovaných cyklech připojení a odpojení, posun vláken a stah sarkoméry,

• po úplném stahu: myozinové hlavy se odpojují od aktinových vláken a dojde k uvolnění stahu

Relaxovaný sval:

• aktin a myozin se nemůže spojovat, vazebná místa pro aktin na myozinových hlavičkách blokována přítomností troponin-tropomyosinových komplexů na F-aktinových vláknech

1. Motorické nervové vlákno přivádí na motorickou neuromuskulární ploténku vzruch → uvolnění mediátoru acetylcholinu → depolarizace sarkolemy

2. Depolarizace se šíří přes T-tubuly k sarkoplazmatickému retikulu (SR) v oblasti triády.

   • Depolarizace membrán → otevření iontových kanálů membrán SR → uvolnění kalciových iontů z terminálních cisteren do sarkoplazmy

3. Vazba kalciových iontů na troponin (na TnC) → změna prostorové konfigurace troponin–tropomyozinového komplexu → vtažení tropomyozinu hlouběji mezi molekuly F-aktinu → uvolnění vazebných míst na aktinovém myofilamentu pro myozinové hlavičky → vazba myozinové hlavičky na aktinové filamentum

4. Myozinová hlavička se nakloní, současně posune tenkým aktinovým filamentem (aktin vázaný ke globulární hlavici myozinu) směrem do středu sarkomery.

   • Energie potřebná pro ohyb a posun: ATP → vazba na hlavičku myozinu → ATP štěpen ATP-ázou na ADP a pyrofosfát, uvolnění energie

   • Myozinová hlavička se odpojí od tenkého aktinového filamentu a vrátí se do své původní pozice.

   • Cyklus: připojení – náklon a záběr – odpojení – návrat probíhá, dokud jsou

5. Zastavení impulsu → konec depolarizace → kalciové ionty ze sarkoplazmy zpět do sarkoplazmatického retikula

   • Obnova konfigurace troponin-tropomyozinového komplexu

   • Pasivní návrat filament do relaxovaného stavu

SRDEČNÍ SVALOVINA

• Histogeneze: mezodermální buňky embryonální srdeční trubice se řadí do řetězce, tvoří mezi sebou specializovaná spojení, často se větví a vážou se k buňkám v sousedním řetězci

• Kardiomyocyty:

  • Dlouhé, větvící se buňky, jedno nebo dvě ovoidní centrálně umístěná jádra; délka buněk 85-120 µm, v průměru 15 µm

  • V sarkoplazmě u pólů jádra četné mitochondrie (v řadách mezi myofilamenty), glykogenová granula, malé množství lipofuchsinu,

  • lipidové kapénky – hlavní srdeční palivo

  • Uspořádání aktinových a myozinových myofilament – žíhání

• Endomysium – vazivo s hustou kapilární sítí

• Sarkoplazmatické retikulum a systém T-tubulů

  • méně pravidelné uspořádání, nerozděluje myofilamenta do oddělených svazků

  • T-tubuly v oblasti Z-linie, většinou spojeny s jednou dilatovanou cisternou SR → dyády

Interkalární disky

• Jedinečné histologické struktury srdeční svaloviny

• Příčné linie mezi svalovými buňkami

• Schodovité uspořádání

• Transverzální (kolmo k ose kardiomyocytu) a laterální oblast (rovnoběžně s průběhem myofibril)

• Specializované spojovací komplexy

  • Fascia adherens

    • struktura podobná zonula adherens

    • v transverzální části komplexu

    • ukotvení aktinových filament koncových sarkomér (hemi Z-linie)

  • Maculae adherentes (desmosomy)

    • v transverzální části

    • funkce: váže buňky k sobě, brání odtržení během kontrakcí

  • Nexy (gap junctions)

    • v laterální části

    • zajištění komunikace mezi buňkami a koordinace jejich funkcí

    • plynulý tok iontů, řetězce jednotlivých buněk se chovají jako syncytium, kontrakční signál může probíhat rychle ve vlnách od buňky k buňce, fungování jako celek

Mechanismus kontrakce srdeční svaloviny

• Uspořádání myofilament jako u kosterní svaloviny, na buněčné úrovni kontrakce v zásadě stejná

• Kardiomyocyty pracovní (kontraktilní) – v myokardu

• Kardiomyocyty vzrušivé (nekontraktilní)

  • součást převodního aparátu srdce (sinusový uzlík, sinoatriální uzlík, Hissův svazek a Purkyňova vlákna)

  • Schopnost tvořit impulsy a rozvádět je

  • Nízký počet myofibril, náhodné uspořádání, hodně glykogenu, hojné nexy,

  • chybí T-tubuly a interkalární disky

• Kontrakce:

  • Spontánně ve vlastním rytmu

  • Inervace autonomními nervy, axony zakončeny v blízkosti kardiomyocytů, ale ne synapse, autonomní stimul neiniciuje kontrakci, ale urychlí nebo zpomalí vlastní autonomní rytmus

  • Sinoatriální uzlík – soubor specializovaných kardiomyocytů, iniciující stimul pro kontrakci

  • Purkyňova vlákna – specializované buňky, které předávají stimul, stimul předáván systémem nexů mezi sousedními buňkami; buňky často dvojjaderné, velké, světlé, pod endokardem

HLADKÁ SVALOVINA

• Histogeneze: z mezodermu ve stěnách vyvíjejících se dutých orgánů kardiovaskulárního, zažívacího, močového a pohlavního systému, během diferenciace se buňky prodlužují a hromadí se v nich myofilamenta

• Hladké svalové buňky:

  • Protáhlé vřetenovité buňky, nejširší ve střední části, k okrajům se zužují, průměr cca 6 µm, délka 20 µm (v malých cévách) až 500 µm (v děloze v těhotenství)

  • Každá buňka obklopena bazální laminou a sítí retikulárních vláken

  • Buňky jednotlivě, drobné svazky nebo silné vrstvy

  • Jádro v nejširší části, při kontrakci se hranice buněk zvlní a jádro zprohýbá nebo získá tvar vývrtky

  • Kolem pólů jader četné mitochondrie, volné ribozomy, Golgiho komplex, sarkoplazmatické retikulum vyvinuto málo

Myofilamenta

• svazky myofilament se v buňkách šikmo kříží, tvoří mřížovitou strukturu

  • Tenká filamenta obdobná jako v žíhané svalovině

    • dvojitá šroubovice F-aktinu, obtočená molekulou tropomyozinu,

    • troponinový komplex chybí, kalciové ionty váže kalmodulin

    • Stabilní, zakotvená aktininem k denzním tělístkům, ta připojena k buněčné membráně

  • Tlustá filamenta

    • Jiný typ myozinu, málo stabilní, globulární části uspořádány téměř po celé délce filamentu, oblast bez globulární části je na konci filament

  • Intermediální filamenta

    • Průměr kolem 10 nm

    • Křižují cytoplazmu (síť)

    • Hlavní protein desmin, ve svalstvu cév i vimentin

    • Denzní tělíska

      • Připojená k sarkolemě

      • Volně v sarkoplazmě

      • Oba typy funkcí analogické Z-linii

      • Upínají se zde aktinová myofilamenta i desminová intermediální filamenta

T-tubuly

• membrána netvoří, pod buněčnou membránou četné pinocytotické vezikuly – kaveoly. Pomáhají při příjmu a uvolňování kalciových iontů.

• Četné nexy – komunikace mezi sousedními buňkami

Kontrakční aktivita hladkých svalových buněk

• Aktinová a myozinová vlákna zde nejsou parakrystalicky uspořádaná

• ale i zde kontrakce buňky – výsledek vzájemného posunu myofilament

• Rozsah překryvu aktinu větší, možná větší kontrakce

• Hladká svalovina se zkracuje pomaleji, ale vydatněji (cca na 1/3 své délky)

Mechanismus kontrakce:

• Zvýšená koncentrace kalciových iontů – nezbytná pro zahájení kontrakce

• Komplex kalmodulinu a kalciových iontů

• Aktivace myozinkinázy

• Fosforylace myozinu

• Fosforylovaný myozin může reagovat s aktinem

• Vazba kontraktilních proteinů a systému denzních tělísek na buněčnou membránu

• Kontrakce, vřetenovitý tvar buňky se mění na sférický (klouzající aktinová filamenta přitahují denzní tělíska blíž k sobě, buňka se zkracuje)

Inervace hladké svaloviny

• Hladká svalovina není ovládaná vůlí

• Schopnost spontánní kontrakce

• Stimulace kontrakce obvykle autonomními (vegetativními) nervy

• Motorické ploténky zde nejsou

• Sympatická (adrenergní) a parasympatická (cholinergní) zakončení – mají antagonistický (reciproční) účinek

Sekreční aktivita

• Schopnost nejen kontrakční, ale i sekreční aktivity

• Vyvinuté GER, GA

• Secernace kolagenu, elastinu, proteoglykanů

Hladká svalovina

• Viscerální – intermediální filamenta obsahující desmin, četné nexy, chudé nervové zásobení, fungování jako syncitium, pomalá kontrakce ve vlnách, (ve stěnách dutých orgánů – uterus, ureter…)

• Vaskulární – desmin i vimentin, vlny kontrakce lokalizované, nejsou trvalé

• Mozaikovitá – bohaté nervové zásobení, buňky mohou fungovat i jednotlivě, přesná, odstupňovaná kontrakce, (v oční duhovce)

REGENERACE SVALOVÉ TKÁNĚ

• Kosterní svalovina

  • Schopnost omezené regenerace

  • Satelitové buňky (vřetenovité buňky, jedno centrálně umístěné jádro)

  • Těsně přimknuty k povrchu svalového vlákna, v BL

  • Inaktivní myoblasty, aktivace při poranění apod.

• Srdeční svalovina

  • Satelitové buňky nepřítomny

  • Poškozené místo se hojí vazivovou jizvou

• Hladká svalovina

  • Dobrá schopnost regenerace

  • Poškození – proliferace a diferenciace jednobuněčných hladkých svalových buněk