6. NEDOKONALÁ KONKURENCE A PŘÍČINY JEJÍHO VZNIKU

1.Charakteristika nedokonalé konkurenci

Nedokonalá konkurence vzniká nesplněním alespoň jedné podmínky dokonalé konkurence, mezi než patří mnoho výrobců, homogenní produkt, neexistence bariér vstupu na trh, nemožnost stanovit a ovlivnit cenu.

Nedokonalá konkurence je trh, na kterém existuje alespoň  jeden prodávající který může ovlivnit tržní cenu. Firma na trhu vyrábí většinou diferencovaný produkt, který může odlišit od konkurence.

Nedokonalá konkurence podle počtu subjektů na straně nabídky člení na:

• Monopol

• Oligopol

• Monopolistická konkurence

Firma nedokonalé konkurence ve srovnání s dokonalou vystupuje jako cenový tvůrce (price taker).

V dokonalé konkurenci ceny jsou konstantní a nemění se růstem objemu výroby. Ale to je odlišné v nedokonalé konkurenci, cena se růstem objemu produkce snižuje a výrobci ji mohou ovlivnit.

V dokonalé konkurenci jsou celkové příjmy (TR) přímo úměrné objemu nabízené. V nedokonalé konkurenci jsou celkové příjmy (TR) zpočátku rostoucí, poté dosahují vrcholu a začínají klesat.

V dokonalé konkurenci jsou mezní příjmy (MR) konstantní a každá další jednotka přinese firmě stejný dodatečný příjem. V případě nedokonalé konkurenci naopak dochází k poklesu mezního příjmu (MR), kdy každá další jednotka produkce přinese firmě stále menší zvýšení celkových příjmů (TR).

1.1 Příčiny vzniku nedokonalé konkurence a překážky do odvětví:

• Nákladové podmínky,

  • Úspory z rozsahu výroby

  • Velké vstupní náklady

  • Vysoké dopravní náklady

• Bariéry konkurence,

  • Právní restrikce:

    • Povolení vlády

    • Patenty

    • Licence

    • Franchisa

    • Ochranná známka

  • Diferenciaci produktu

  • Cla - nástroj ochranářské politiky státu proti importu, ono zvyšuje cenu importovaných produktu na domácím trhu, tak produkce se může stát levnější.

• Případně další bariéry a překážky.

  • Vlastnictví významného výrobního faktoru

  • Nedostatečná informovanost tržních subjektů

  • Technologická převaha nad konkurenci

  • Závislost výroby na technické infrastruktuře

1.2. Příjmy a optimum firmy v nedokonalé konkurenci

Křivky průměrných příjmu (AR) a mezních příjmu mají zápornou směrnici (klesající trend), což je důsledek klesajícího tvaru individuální poptávkové křivky. Obě tyto křivky (MR a AR) vždy začínají ve stejném módu vertikální (svislé) ose.

Křivka průměrných příjmu (AR) je identická s křivkou poptávky a to proto, že pokud firma prodá Q jednotek výstupu, prodává každou jednotku výstupu za cenu P, pak průměrný příjem (AR) připadající na jednotku produkce musí být cena. Poptávková křivka, která je funkčním vyjádřením vztahu ceny a poptávaného množství, umožňuje odvodit cenu (P), za kterou může být prodáno určité množství výrobků a automaticky nám poskytuje informaci o velikosti průměrného příjmu (AR) při tomto množství produkce (Q).

Křivka mezních příjmu (MR) není totožná s křivkou průměrných příjmu (AR), ale klesá rychleji. Všimněme si, že křivka mezních příjmu (MR) je vždy pod křivkou průměrných příjmu (AR), resp. poptávky, což znamená že mezní příjem (MR) je vždy nižší než průměrný příjem (AR). Mezní příjem (MR) se vždy vztahuje na dodatečné vyrobenou jednotku produktu (Q2-Q1), zato průměrný příjem (AR) se vždy vztahuje na každou vyrobenou jednotku celkového objemu produkce (Q).

1.3. Optimum firmy v nedokonalé konkurenci

Základním kritériem je kritérium maximálního zisku firmy. Firma dosahuje optimálního objemu produkce v bodě, kdy je splněna podmínka optima, MR=MC. Při tomto objemu produkce firma generuje nejvyšší celkový zisk(Tп), který je dán rozdílem celkových příjmů (TR) a celkových nákladů (TC).

Náklady firmy v nedokonalé konkurenci jsou ovlivněny charakterem a efektivností výroby (např. pekárna versus banka).

Příjmy firmy v nedokonalé konkurenci jsou ovlivněny charakterem (formou) konkurence, respektive mírou nebo stupněm nedokonalosti tržní struktury (monopol versus oligopol versus monopolistická konkurence).

Podmínkou optima firmy v nedokonalé konkurenci je tedy také tzv. zlaté pravidlo, MR = MC.

Neefektivnost nedokonalé konkurence spočívá v tom, že firma prodává za cenu (P), která je vyšší než mezní náklady (MC) a nevyrábí objem produkce (Q), který by odpovídal minimu průměrných nákladů (ACmin).

2.Formy nedokonalé konkurence

• Monopol

• Oligopol

• Monopolistická konkurence

3. Monopol

Je jediný producent výrobku na trhu a výrobek nemá blízké substituty.

Hlavní překážky vstupu do odvětví jsou: bariéry vstupu konkurence, nákladové podmínky či další příčiny.

Na rozdíl od dokonale konkurenčního trhu rozhodnutí o objemu výstupu firmy, rozhodnutí o výrobě monopolu, ve skutečnosti určuje cenu zboží. V tomto smyslu jsou monopolní trhy a trhy v podmínkách dokonalé konkurence opakem.

Monopol je charakterizován následujícími podmínkami:

• pouze jediná firma dodává produkt na trh,

• jsou zde silné bariéry vstupu dalších firem do odvětví,

• na trhu daného produktu nejsou blízké substituty.

Individuální poptávková křivka je totožná s tržní poptávkovou křivkou (d= D), neboť poptávka po produkci jediné firmy (monopolu) je současně poptávkou po produkci celého odvětví.

Pro monopol je však cena endogenní veličinou (může si ji libovolně stanovit), nikoliv exogenní veličinou (není dána trhem). V závislosti na tvaru poptávkové křivky může monopol dodat stejné množství za různé ceny nebo různá množství za stejnou cenu. Neexistuje zde jedinečný vztah mezi cenou a nabízeným množstvím, tudíž nelze konstruovat křivku nabídky monopolu.

Pro maximalizaci zisku se monopol rozhodne vyrobit objem produkce (Q), při kterém bude dosaženo optima, tj. MR=MC. Vzhledem k tomu, že monopol má negativně skloněnou křivku poptávky na trhu a mezní příjmy (MR) klesají rychleji než průměrné příjmy (AR), budou mezní příjmy nižší než tržní cena (MR<P).

Optimální objem produkce v monopolu bude v bodě MR = MC.

Optimální objem produkce monopolu je menší, než by tomu bylo za jinak stejných podmínek u dokonale konkurenční firmy, neboť si cenu stanovuje firma sama.

Monopol je cenový tvůrce (price maker), může si stanovit vlastní prodejní cenu, přičemž je omezený pouze podmínkami poptávky. V porovnání s dokonale konkurenčním trhem nabízí monopol menší množství a za vyšší cenu. Dosahuje zisku, který je nazýván monopolním ziskem.

Ačkoliv v souvislosti s monopolem jako jedním z typů nedokonalé konkurenční tržní struktury jsou zmiňována především negativa související s neefektivní alokací zdrojů, nelze nezmínit také pozitivní aspekty existence a fungování monopolu.

Pozitiva monopolu:

• Dokonalejší využívání výnosů z rozsahu,

• Možnost větších investic do výzkumu a vývoje,

• Stabilita cen.

Klasifikace monopolu

Monopol se může členit podle důvodu vzniku, prostorových aspektů, vládní regulace a další.

• Přirozený monopol - vzniká z důvodu přirozených bariér vstupu na trh. Vzniká v případě, pokud jedna firma může dodat zboží nebo službu na celý trh za menší průměrné náklady, než kdyby v odvětví působilo více firem (E.ON Distribuce, ČEVAK).

• Místní monopol - lokality, územní celky,

• Regulovaný monopol - monopol pod dohledem vlády,

• Administrativní monopol - povolen státem,

• Diskriminující monopol - rozdílná obchodní politika.

Monopson - je trh s jediným kupujícím (armáda).

Monopolní síla

Monopolní síla je schopnost firmy monopolu usměrňovat a ovlivňovat množství produkce a především cenu. Firmy v dokonalé konkurenci nemají dostatečnou tržní sílu k ovlivnění ceny (P) a vyrábějí za cenu rovnající se mezním nákladům, P = MC. Naopak monopolní výrobci si účtují ceny, které přesahují mezní náklady. Monopolní sílu můžeme definovat jako schopnost monopolu stanovit cenu vyšší než jsou mezní náklady (P > MC).

Je-li monopol vystaven konkurenci substitutů daného statku, potom čím vzdálenější jsou tyto substituty, tím větší je tržní síla monopolu.

Způsoby měření monopolní síly jsou:

• Lernerův index (L). Index vyjadřuje schopnost monopolu stanovit cenu (P) nad úrovní mezních nákladů (MC), tudíž umožňuje vyčíslit, jak převyšuje cena (P) mezní náklady (MC).

• Koncentrační poměr čtyř firem (4CR). Tento ukazatel zobrazuje podíl čtyř největších firem v odvětví na celkových tržbách v daném odvětví.Poměr ukazuje, do jaké míry v daném odvětví dominují velké firmy. Čím větší je jeho hodnota, tím větší je tržní síla těchto čtyř firem. V případě, že je hodnota rovna 100, jde případ, kdy čtyři největší firmy plně ovládají trh.

• Herfindahl-Hirschmanův Index (HHI). Je alternativním a široce používaným měřítkem míry koncentrace v průmyslu. Tento index je měřítkem tržní koncentrace. S klesající koncentrací odvětví, zejména v důsledku sílící konkurence, tento index klesá. Nabývá hodnot od 0 (nulové koncentrace) do 10 000 (maximální koncentrace). Index je definován jako součet druhých mocnin tržních podílů (v %) každé firmy v odvětví. Čím vyšší je hodnota HHI, tím více se koncentruje sledované odvětví. Pokud se HHI se blíží k nule, tak se trh skládá z velkého počtu firem relativně stejné velikosti.

Měření monopolní síly v praxi

Mimo výše uvedených, v praxi pro měření monopolní síly používá:

• ukazatel míry koncentrace (podíl na trhu). Tento ukazatel zobrazuje podíl firmy (firem) v odvětví na celkovém objemu produkce odvětví, respektive prodejů v určitém regionu, na určitém území.

• ukazatel velikosti zisku největších firem na celkovém zisku odvětví. Tento ukazatel poměřuje dosažený zisk konkrétní firmy v odvětví ve vztahu k jiným firmám, resp. k odvětví jako celku.

4. Oligopol

Oligopol je další formou nedokonalé konkurence, která , "leží" mezi monopolem monopolistickou konkurencí. Oligopol je trh s malým počtem firem, z nichž každá nabízí podobný nebo identický produkt s produkty ostatních firem. Malý počet firem je způsoben značnými bariérami vstupu nových firem do odvětví (licence, povolení státu, vysoké vstupní náklady a další bariéry). Firmy v oligopolu volí takový objem výroby, aby maximalizovaly zisk. Oligopoly produkují vyšší množství produkce než množství vyrobené monopolem a současně menší objem produkce než v případě dokonalé konkurence. Cena, za kterou nabízí svoji produkci oligopol, je menší než v případě monopolu, ale je vyšší než cena v dokonalé konkurenci, která se rovná mezním nákladům. Produkt, který firmy vyrábějí, může být homogenní (např. ocel, elektrická energie) nebo diferencovaný (např. automobily).

Monopolní síla a ziskovost v případě oligopolní struktury závisí na tom, jak firmy vzájemně spolupracují. Například pokud firmy mezi sebou více kooperují, než si konkurují, mohly by prodávat za vyšší ceny než je úroveň mezních nákladů a mohly by tak dosahovat vyšších zisků. Naopak v případě, že firmy mezi sebou agresivně soupeří, výsledkem jsou pak nižší příjmy a s nimi související nižší zisky.

Charakteristickými rysy oligopolu jsou:

• malý počet firem v odvětví,

• diferencovaný či homogenní produkt,

• existence bariér vstupu znemožňující příchod nových firem do odvětví,

• taková síla každé firmy, která jí umožní stanovit cenu.

Typickou charakteristikou oligopolu je tak vzájemná závislost firem. Tato rozhodnutí jsou komplikovaná, protože každá firma musí pracovat s určitými rozdílnými předpoklady a očekáváními ohledně reakcí svých konkurentů v souvislosti se svými kroky. Protože je jen několik firem na trhu, musí každá firma pečlivě uvažovat o tom, jaký bude mít vliv její jednání na konkurenční firmy a na to, jakým způsobem budou její konkurenti reagovat. Zisk každé firmy v podmínkách oligopolu je závislý na činnosti všech ostatních firem. Optimum oligopolu nastává rovněž v situaci, kdy MR = MC.

Opustíme-li předpoklad krátkého období, může v dlouhém období oligopol dosahovat ekonomického zisku. Nedokonalost této tržní struktury, tedy oligopolu, se při změnách na trhu, kterými může být například odstranění bariér vstupu do odvětví (licence, náklady), či růst poptávky po daném produktu, může změnit na monopolistickou konkurenci. Situace, kdy si na trhu vzájemně konkurují pouze dvě firmy, se nazývá duopol (Airbus, Boeing). Duopol je nejjednodušším typem oligopolu.

Formy oligopolu:

• Smluvní oligopol. Vzniká tehdy, když na trhu existuje několik málo přibližně stejně silných firem prodávajících stejné nebo velmi podobné statky. Vzájemná cenová válka by firmy oslabila, proto je pro ně výhodnější dosahovat a zvyšovat společný zisk pomocí dohod. Tyto firmy uzavřou dohody (tajné dohody) o cenách či rozdělení trhu, které se označují jako tzv. kartelové dohody.

Kartel lze tedy definovat jako skupinu výrobců nebo prodejců produktu, kteří se spojili, aby mohli společně kontrolovat jeho produkci, ceny a prodej v naději na získání výhod monopolu. Kartelové dohody jsou ve většině zemí nezákonné, i když mezinárodní kartely mohou fungovat i legálně (OPEC). Negativní dopady kartelu v ekonomice se projevují omezením nebo přímo vyloučením konkurence na trhu daného produktu. Spotřebitelé pocítí vliv kartelu v menším sortimentu produkce a vyšších cenách, než jaké by byly na trhu v případě fungující hospodářské soutěže, respektive v podmínkách dokonalé konkurence.

• Oligopol s dominantní firmou. Představuje situaci, kdy je na trhu jedna dominantní firma a několik výrazně slabších firem. Pro dominantní firmu je výhodné přenechat část trhu slabším konkurentům, kteří přejímají její cenu. V rámci své části trhu se dominantní firma chová jako monopol. Skupinu firem působících vedle dominantní firmy označujeme jako dokonale konkurenční lem. Dominantní firma vystupuje jako cenový vůdce.

Cenové vůdcovství dominantní firmy je charakteristické tím, že menší firmy (konkurenční lem) v odvětví respektují (kopírují) cenu, kterou určila dominantní firma. Pro menší firmy je respektování ceny nezbytné. Pokud by menší firmy zvýšily cenu nad cenu dominantní firmy, ztratily by zákazníky, což by následně vedlo k jejich zániku. Naopak snížení cen menšími firmami pod ceny dominantní firmy by bylo nereálné z hlediska jejich nákladových podmínek, neboť větší firmy mají při vyšším objemu produkce nižší průměrné náklady na jednotku produkce, čehož malé firmy vhledem k jimi vyráběnému objemu produkce nemohou využít. Uvedené snížení by vedlo k ekonomické ztrátě firmy a opuštění trhu.

5. Monopolistická konkurence

Tržní struktura označována jako monopolistická konkurence je charakteristická velkým počtem firem (výrobců) v odvětví. Jedná se o firmy, které mají velmi malý vliv na celkový trh v odvětví, do kterého neexistují bariéry vstupu. Firmy vyrábějí diferencovaný produkt a v rámci produkce svého statku má tedy firma monopolní postavení a uplatňuje proto monopolní sílu. Diferenciace produktu (doprovázená reklamou) se tak stává novým nástrojem v konkurenčním boji - nástrojem, který je mnohdy účinnější než snižování ceny.

Firma může ovlivnit částečně cenu.

Vlastnosti monopolistické konkurence jsou:

• existuje mnoho firem v odvětví,

• vytváří se diferencovaný produkt,

• neexistují bariéry vstupu do odvětví,

• jsou omezené možnosti firmy ovlivnit cenu,

• podmínka optimálního objemu produkce je dána - MR = MC,

• platí P > MC.

Firma produkuje většinou diferencovaný produkt jako důsledek odlišných preferencí spotřebitelů a prodávajících. Tyto preference mohou být přitom jak subjektivní, tak také objektivní. Subjektivní preferencesouvisí s kupujícím, jedná se např. o jeho osobní preference (např. hmotnostní a objemový obsah balení, barva obalu apod.). Objektivní preference souvisí s prodávaícím, dále se může jednat například o prostorové preference při prodeji apod.

Souhrnně se jedná o tzv. podmínky homogenity, které mohou mít charakter:

• osobní - spotřebitel navštěvuje raději například prodejnu, ve které pracuje člověk, kterého zná,

• věcný - spotřebitel preferuje například určitý vzhled statku, tvar, materiál složení, vůni statku apod.,

• časový - jedná se například o dobu prodeje - prodej o víkendu, nepřetržitý provoz, apod. ,

• prostorový - spotřebitel dává přednost vždy bližší firmě, respektive bližšímu prodejci, např. maloobchodní jednotce, místu volnočasových aktivit, apod.

Důsledkem diferenciace produktu spotřebitelé platí vyšší cenu než by tomu bylo v tržní struktuře dokonalé konkurence.

Odlišnosti monopolu a monopolistické konkurence v krátkém období:

• křivka poptávky monopolistické konkurence je elastičtější než u monopolu, což je způsobeno zaměnitelností statků (substituovatelností), • zisk monopolistické konkurence je mnohem menší než u monopolu, neboť náklady jsou vyšší, jelikož firmy nerealizují výnosu z rozsahu a ceny jejich výrobků jsou tak více ,,zatíženy" fixními náklady.

Chování firmy v podmínkách monopolistické konkurence v krátkém období

Rozdíl mezi průměrnými příjmy a průměrnými náklady znamená možnost generovat monopolní zisk. Firma realizuje zisk, který láká do odvětví další firmy. Na trhu ale existují blízké substituty a firma proto zohledňuje chování firem produkujících tyto substituty. Platí podmínka zlatého pravidla pro maximalizaci zisku, P > MR = MC.

Chování firmy v podmínkách monopolistické konkurence v dlouhém období

V dlouhém období je existence monopolního zisku impulsem k přílivu jiných firem do daného odvětví.

V dlouhém období díky pohybu firem mezi odvětvími, se počet firem v odvětví ustálí a firmy realizují nulový ekonomický zisk při zvýšení objemu produkce a snížení ceny. Každá firma v odvětví pokryje své náklady, což znamená, že celkové příjmy odpovídají výši celkových nákladů v dlouhém období, respektive průměrné příjmy jsou ve stejné výši jako průměrné náklady v dlouhém období (AR = LAC).

Příchodem firem do odvětví klesá individuální poptávka po produkci každé firmy a cena se tak dostává na úroveň průměrných nákladů, optimální objem produkce je realizován s minimálními dlouhodobými průměrnými náklady.

Zhodnocení monopolistické konkurence a její vlastnosti:

• v krátkém období se firma při hledání optimálního objemu produkce chová stejně jako monopol,

• v dlouhém období směřuje důsledkem volného vstupu do odvětví k nulovému monopolnímu zisku, čímž připomíná dokonalou konkurenci, na rozdíl od dokonalé konkurence však disponuje přebytečnými výrobními

• kapacitami a prodává za vyšší cenu než dokonale konkurenční firma.

6.Shrnutí jednotlivých forem v nedokonalé konkurenci