Demokritos (starověk): První užití pojmu "atom" (dále nedělitelné částice tvořící hmotu).
J. Dalton (1808): Počátky atomové teorie; pojem prvek jako soubor stejných, nedělitelných atomů.
J.J. Thomson (1906): Prokázal existenci elektronů, čímž zpochybnil Daltonovu atomovou teorii.
E. Rutherford (1911): Zavedl planetární model atomu - jádro jako Slunce, elektrony jako planety (model popírá klasickou fyziku).
N. Bohr (1913): Zavedl kvantovou teorii elektronů; elektrony se pohybují po stacionárních drahách bez vyzařování energie.
L. De Broglie (1923): Duální charakter mikročástic, vlna a částice.
Schrödinger: Elektrony se vyskytují v orbitalech, atom = kladně nabité jádro + záporně nabitý elektronový obal.
Atomové jádro: Skládá se z nukleonů (protony, neutrony), elektrony tvoří obal. Atom je obvykle elektroneutrální.
Elementární částice hmoty:
Proton: hmotnost 1,67252 x 10^-27 kg, náboj +1,602 x 10^-19 C.
Neutron: hmotnost 1,67428 x 10^-27 kg, bez náboje.
Elektron: hmotnost 9,109 x 10^-31 kg, náboj -1,602 x 10^-19 C.
Průměr atomů: 100-600 pm (pm = 10^-12 m).
Atomová jádra: Charakterizována protonovým číslem (Z), což je počet protonů.
Neutronové číslo (N): Počet neutronů v jádře, izotopy a nuklidy.
Nukleonové číslo (A): Počet nukleonů (Z + N).
Izotopy, izotony, izobary:
Izotopy: Různé nuklidy téhož prvku (různé N).
Izotony: Různé nuklidy se stejným neutronovým číslem.
Izobary: Atomy se stejným nukleonovým číslem.
Klidová hmotnost atomu: M(1 1H) = 1,67348 x 10^-27 kg, M(12 6C) = 1,99164 x 10^-26 kg, M(107 47Ag) = 1,7719 x 10^-25 kg.
Relativní atomová hmotnost (Mr): Poměr atomové hmotnosti daného atomu k hmotnosti atomové hmotnostní konstanty mu.
Příklad: Mr(1 1H) = 1,0078.
Většina primků a nuklidů má relativní atomovou hmotnost blížící se celým číslům.
V přírodě je 329 nuklidů (273 stabilních, 56 radioaktivních), tvoří 92 známých přírodních prvků.
Pravidla o zastoupení nuklidů:
Prvky s lichým Z jsou většinou čisté (max. 3 izotopy), prvky se sudým Z mají obvykle více než 2 izotopy.
Syntéza atomového jádra z elementárních částic: Jaderná reakce uvolňuje energii ekvivalentní úbytku hmotnosti.
Einsteinův vztah: E = mc²; ΔEi = vazebná energie jádra uvolněná při vzniku jádra.
Jaderné síly: Silné přitažlivé síly mezi nukleony (1000x silnější než elektromagnetické).
Vliv vazebné energie: Maximální vazebná energie na 1 nukleon se vyskytuje v stabilních jádrech, např. 56Fe.
Značná stabilita lehkých jader; těžká jádra podléhají štěpným dějům.
Druhy radioaktivní emise:
Záření α: částice identické s heliovými jádry.
Záření β: vysokorychlostní elektrony.
Záření γ: elektromagnetické záření.
Příčiny radioaktivního rozpadu: přebytek nukleonů, protonů, nebo neutronů.
Počáteční koncentrace radiačně nestabilního atomu:
B = Boe^(-kτ); zde τ je čas a k je rozpadová konstanta.
Poločas rozpadu (τ1/2): Doba, za kterou se zmenší počet jader na polovinu.
Kolik protonů, neutronů a elektronů obsahují atomy:
Př. 74Ge a radioaktivní izotop 235U, obsah protonů, neutronů a elektronů pro další prvky a izotopy.
Chování elektronů:
Klasická mechanika nevysvětluje existenci atomu; Bohr kvantuje energii elektronů.
Schrödingerova rovnice popisuje pravděpodobnost výskytu elektronů v orbitalech.
Kvantová mechanika, vlnově korpuskulární charakter, Heisenbergův princip neurčitosti.
Pravidla pro elektronovou konfiguraci (výstavbový princip, Pauliho a Hundovo pravidlo).
Výjimky při konfiguraci (Cr, Cu, Mo, Ag, Au).
Popis ionizační energie jako práce potřebné k odtržení elektronu a elektronegativity.
Druhy chemických vazeb: Kovalentní, iontová a kovová.
Vytváření chemické vazby: přitažlivé síly při přibližování atomů; disociační energie.
Vazba v tuhých látkách: Popis energetických pásem, pokud jde o elektrickou a tepelnou vodivost.