Oxidační stupeň:
Oxidační stupeň izolovaného atomu nebo atomu v molekule prvku je vždy 0.
Oxidační stupeň jednoatomového iontu odpovídá jeho náboji.
Oxidační stupeň určuje náboj atomu, pokud jsou elektrony v chemických vazbách přiděleny elektronegativnějšímu partnerovi.
Příklad reakce: Zn⁰ + Cu²⁺ → Zn²⁺ + Cu⁰
Redukční činidlo: Zinek (Zn) ztrácí elektrony a dochází k jeho oxidaci.
Oxidační činidlo: Měď (Cu²⁺) získává elektrony, čímž se redukuje.
Redukční činidlo:
Látka, která dodává elektrony (donor elektronů) a v průběhu chemické reakce se oxiduje, čímž zvyšuje svůj oxidační stupeň.
Oxidační činidlo:
Látka, která naopak odebírá elektrony (akceptor elektronů) a při reakci se redukuje, snižuje svůj oxidační stupeň.
Manganometrie:
Reakce: 2 MnO₄⁻ + 5 H₂C₂O₄ + 6 H⁺ → 2 Mn²⁺ + 10 CO₂ + 8 H₂O.
Jodometrie:
Reakce: Cr2O72− + 6 I− + 14 H+ → 3 I2 + 2 Cr3+ + 7 H2O
Reakce: 2 S₂O₃²⁻ + I₂ → S₄O₆²⁻ + 2 I⁻.
Pokročilé procesy:
Fotosyntéza: 2 H₂O + 2 NADP⁺ → O₂ + 2 (NADPH + H⁺), kde dochází k redukci NADP⁺ na NADPH.
Respirace: 2 (NADH + H⁺) + O₂ → 2 NAD⁺ + 2 H₂O, při níž se NADH oxiduje na NAD⁺.
Galvanický článek:
Vytváří elektrický proud díky spontánní chemické reakci.
Elektrolytický článek:
Generuje nespontánní chemickou reakci při působení elektrického proudu.
Daniellův článek (1836):
Anodová reakce: Zn(s) → Zn²⁺(aq) + 2 e⁻.
Katodová reakce: Cu²⁺(aq) + 2 e⁻ → Cu(s).
Vzorec: potenciál [V] = energie [J]/náboj [C]
E(článku) = E(katoda) + E(anoda)
ΔG = −nFE ; F = 96 485 C·mol−1 (Faradayova konstanta)
Standardní potenciál článku E0 je potenciál měřený při koncentracích iontů 1 mol·l−1 a tlacích plynů 1 bar
standardní vodíková elektroda: E0 = 0
čím vyší E0 tím více oxidující je prvek a vice versa
Výpočet E°: Umožňuje posoudit reakce a určují, zda je reakce spontánní (pokud ΔG° < 0) nebo ne.
např.
2 Br− → Br2 + 2 e− (– E0 = −1,09 V)
I2 + 2 e− → 2 I− (E0 = 0,54 V)
2 Br− + I2 → Br2 + 2 I− E (0 = – 0,55 V) → ΔG0 > 0
Formulace: E = E° + (RT/zF) ln[M**^**𝑍+]
Nernstova-Petersova rovnice: E = E° + (RT/zF) ln[Ox]/[Red]),
kde R je plynová konstanta, T je teplota v Kelvinových stupních, z je počet přenesených elektronů a F je Faradayova konstanta.
Příklady reakcí:
2H₂O(l) + 2e⁻ → H₂(g) + 2OH⁻(aq) (E° = -0,83 V).
O2(g) + 4H+(aq) + 4e− → 2H2O(l) (E0 = +1,23 V)
Metody:
Nátěr, galvanizace (taveninou, elektrolytická), katodická ochrana
NAD⁺ + 2H⁺ + 2e⁻ → NADH + H⁺ (E = -0,32 V)
½ O2 + 2H+ + 2e− → H2O (E = +0,82 V)
ΔE = +0,82 V – (−0,32 V) = +1,14 V
ΔG = −nF ΔE = −2 · 96485 · 1,14 = −220 kJ·mol−1
Vzorce pro výpočet ΔE a ΔG: Slouží k hodnocení energetické efektivity elektrochemických procesů.
Typy:
Alkalické suché články, NiMH akumulátory a palivové články patří mezi běžné elektrochemické zdroje energie.
anodová reakce
2Cl−(l) → Cl2(g) + 2e−
katodová reakce
Mg2+(l) + 2e− → Mg(l)
Látkové množství produktu vyloučeného při elektrolýze je přímo úměrné látkovému množství dodaných elektronů.
m =I · Δt · Mm/z · F
katoda: PbO2(s) + 4H+(aq) + SO42−(aq) + 2e− ⇌ PbSO4 (s) + 2H2O(l)
⇀ vybíjení
↼ nabíjení
anoda: Pb(s) + SO4 2−(aq) ⇌ PbSO4(s) + 2e−
⇀ vybíjení
↼ nabíjení
společné
elektrochemický článek = 2 elektrody + elektrolyt
elektronová a iontová vodivost
elektrony putují od anody ke katodě externím vodičem
oxidace na anodě, anionty putují směrem k anodě
redukce na katodě, kationty putují směrem ke katodě
rozdílné (v elektrolytickém článku)
obě elektrody ve společném elektrolytu
katoda záporná, anoda kladná
podmínky zpravidla velmi vzdáleny od standardních □ tlaky plynů zřídka 1 atm □ koncentrace iontů zřídka 1 mol·l−1
Průmyslové aplikace:
výroba silně elektropozitivních kovů (Al, Na)
galvanické pokovování
příprava velmi čistých kovů
chemická analýza
polarografie = slouží k určování výskytu (kvality) a koncentrace (kvantity) redukovatelných nebo oxidovatelných neznámých látek v roztoku. Princip spočívá ve vyhodnocování závislosti elektrického proudu na zvyšujícím se napětí mezi dvojicí rtuťových elektrod, které jsou ponořené do roztoku, v němž probíhá elektrolýza
cyklická voltametrie