Mitóza, meióza a buněčný cyklus
jednobuněčná eukaryota se rozmnožuje dělením buněk. Tomu předchází dělení jádra.
Dělení jádra
mitóza
meióza
Nepřímé dělení jádra
Vznik tělních buněk
Stejnoměrné rozdělení genetické informace do dceřinných buněk
z diploidní mateřské buňky se se vytvoří dvě diploidní dceřinné buňky
U člověka obsahuje buňka 46 chromozómů (2 sady po 23)
Fáze:
Profáze
DNA se spiralizuje do podoby pozorovatelných chromozómů
Každý chromozóm obsahuje dvě identické kopie DNA v podobě dvou chromatid
Zmizí jadérko
Rozdělený centrozóm putuje k opačným polům jádra
Mikrotubuly mezi cetrozómy začnou vytvářet dělící vřeténko
Metafáze
chromozómy se seřadí do ekvatoriální roviny
Všechny centromery chromozomů leží v této rovině a připojují na ně vřeténka - mikrotubul
Anafáze
rozpojí se sesterské chromatidy každého chromozómu
každá chromatida putuje k opačnému pólu dělícího vřeténka
Telofáze
opak profáze
Despiralizace chromozómů
přestávají být viditelné
Znovu se formuje jadérko
Rozpad dělícího vřeténka
Probíhá dělení buňky = cytokineze
Dělení jader = karyokineze
redukční dělení
Z tělních buněk se vytváří pohlavní buňky (gamety), u rostlin výtrusy (spory)
U člověka z buňky se 46 chromozómy vzniknou spermie (spermatogeneze) nebo vajíčka (oogeneze) s obsahem 23 chromozómů (jedna sada)
následuje cytokineze = rozdělení buňky
Tvorba haploidních buněk z buněk diploidních = dvě sady se redukují na jednu
Základ pohlavního rozmnožování
Z jedné mateřské buňky vznikají 4 dceřinné
meióza 1.
Profáze 1
nejvíc odlišná od mitózy
Heterotypické dělení
Párují se homologické chromozomy, spojují se do podoby bivalentů
Možnost crossing overu (rekombinace)
Mnohem variabilnější gamety a potomstvo
Zbytek meiózy 1
bivalenty se seřadí v ekvatoriální rovině
Napojí se na vlákna dělícího vřeténka
Během anafáze se ropzojí proteiny synaptonemálního komplexu
Výsledkem jsou dvě haploidní buňky, mají od každého chromozómu jeden kus se dvěma chromatidami
Meióza 2.
Homeotypické dělení
Zcela odpovídá mitóze
Poloviční počet chromozomů
= meiotická rekombinace
homologické chromozomy propojí své chromatidy pomocí proteinů synaptonemálního komplexu = synapse
Náhodná výměna úseků DNA
V lidské buňce cca 40 crosing-overů
Z každé 2n buňky vznikají 4 odlišné gamety n
sporofyt (nepohlavní generace) vytváří výtrusy (spory) procesem meiózy
Mechy, kapradiny
Ze samčích výtrusů se formují pylová zrna
Samičí výtrus je ukryt uvnitř vajíčka (v pestíku), nazývá se jednobuněčný zárodečný vak
např. Trojklanná vazba, spojení do tetrát
Charakteristiky | Mitóza | Meióza |
---|---|---|
Počet dělení | 1 | 2 |
Replikace DNA | V interfázi před začátkem mitózy | V interfázy před začátkem meiózy 1. |
Crossing-over | Ne | Probíhá během profáze 1. |
Dceřinné buňky | 2, identické | 4, různé |
Ploidie | 2n → 2n nebo n → n | 2n → n |
Výsledný počet chromozomů | Stejný | Poloviční |
Produkty | - Tělní buňky živočichů, hub- buňky mnohobuň. Gametofytu i sporofytu rostlin- gamety rostlin | - pohlavní buňky živočichů- pohlavně vzniklé výtrusy hub a rostlin |
cyklus eukaryotické buňky se skládá z
interfáze (G1, S, G2) - buněčné jádro v klidu
mitózy + cytokineze (dohromady tvoří M-fázi) - dělení buňky
amitóza - přímé dělení
Mitóza - nepřímé dělení
Meióza - redukční dělení
G1 fáze
žádné změny v jádře, “spánek”
Může trvat třetinu až polovinu cyklu
Buňka roste, syntetizují se nukleotidy, RNA, aminokyseliny, proteiny, tvoří se ribozómy, roste endoplazmatické retikulum, množí se mitochondrie a plastidy
Buňky z ní mohou vstoupit do G0
G0 fáze
buňka se již dále nedělí
Krátce po narození do G0 vstupují neurony, jádra oční čočky → přežívají celá lidský život
Typická pro specializované, diferencované buňky
Buňky jater a ledvin mohou z G0 zpět na dělení buněk
S fáze
syntetická fáze
Replikace DNA
Syntetizují se kopie každého vlákna DNA původní chromatidy, vytvoří se dvě chromatidy spojené do chromozomu
Až polovinu buněčného cyklu
G2 fáze
příprava na dělení buněk
Formuje se dělící vřeténko
Trvá krátce
Kontrolní uzel
M fáze
mitotická fáze
Dělí se jádro mitózou
Následně cytokinezí celá buňka
Buněčná smrt = poptóza = degradace buňky po určitém množství opakování (40-50)
Rakovina - možný vznik při poškození řízení buněčného cyklu (nádor)
Onkogeny - geny zodpovědné za řízení buňečného cyklu jsou poškozeny, začnou se nekontrolovaně dělit → umožňuje vznik nádorů
Nádor
benigní (nezhoubný)
Maligní (zhoubný)
jednobuněčná eukaryota se rozmnožuje dělením buněk. Tomu předchází dělení jádra.
Dělení jádra
mitóza
meióza
Nepřímé dělení jádra
Vznik tělních buněk
Stejnoměrné rozdělení genetické informace do dceřinných buněk
z diploidní mateřské buňky se se vytvoří dvě diploidní dceřinné buňky
U člověka obsahuje buňka 46 chromozómů (2 sady po 23)
Fáze:
Profáze
DNA se spiralizuje do podoby pozorovatelných chromozómů
Každý chromozóm obsahuje dvě identické kopie DNA v podobě dvou chromatid
Zmizí jadérko
Rozdělený centrozóm putuje k opačným polům jádra
Mikrotubuly mezi cetrozómy začnou vytvářet dělící vřeténko
Metafáze
chromozómy se seřadí do ekvatoriální roviny
Všechny centromery chromozomů leží v této rovině a připojují na ně vřeténka - mikrotubul
Anafáze
rozpojí se sesterské chromatidy každého chromozómu
každá chromatida putuje k opačnému pólu dělícího vřeténka
Telofáze
opak profáze
Despiralizace chromozómů
přestávají být viditelné
Znovu se formuje jadérko
Rozpad dělícího vřeténka
Probíhá dělení buňky = cytokineze
Dělení jader = karyokineze
redukční dělení
Z tělních buněk se vytváří pohlavní buňky (gamety), u rostlin výtrusy (spory)
U člověka z buňky se 46 chromozómy vzniknou spermie (spermatogeneze) nebo vajíčka (oogeneze) s obsahem 23 chromozómů (jedna sada)
následuje cytokineze = rozdělení buňky
Tvorba haploidních buněk z buněk diploidních = dvě sady se redukují na jednu
Základ pohlavního rozmnožování
Z jedné mateřské buňky vznikají 4 dceřinné
meióza 1.
Profáze 1
nejvíc odlišná od mitózy
Heterotypické dělení
Párují se homologické chromozomy, spojují se do podoby bivalentů
Možnost crossing overu (rekombinace)
Mnohem variabilnější gamety a potomstvo
Zbytek meiózy 1
bivalenty se seřadí v ekvatoriální rovině
Napojí se na vlákna dělícího vřeténka
Během anafáze se ropzojí proteiny synaptonemálního komplexu
Výsledkem jsou dvě haploidní buňky, mají od každého chromozómu jeden kus se dvěma chromatidami
Meióza 2.
Homeotypické dělení
Zcela odpovídá mitóze
Poloviční počet chromozomů
= meiotická rekombinace
homologické chromozomy propojí své chromatidy pomocí proteinů synaptonemálního komplexu = synapse
Náhodná výměna úseků DNA
V lidské buňce cca 40 crosing-overů
Z každé 2n buňky vznikají 4 odlišné gamety n
sporofyt (nepohlavní generace) vytváří výtrusy (spory) procesem meiózy
Mechy, kapradiny
Ze samčích výtrusů se formují pylová zrna
Samičí výtrus je ukryt uvnitř vajíčka (v pestíku), nazývá se jednobuněčný zárodečný vak
např. Trojklanná vazba, spojení do tetrát
Charakteristiky | Mitóza | Meióza |
---|---|---|
Počet dělení | 1 | 2 |
Replikace DNA | V interfázi před začátkem mitózy | V interfázy před začátkem meiózy 1. |
Crossing-over | Ne | Probíhá během profáze 1. |
Dceřinné buňky | 2, identické | 4, různé |
Ploidie | 2n → 2n nebo n → n | 2n → n |
Výsledný počet chromozomů | Stejný | Poloviční |
Produkty | - Tělní buňky živočichů, hub- buňky mnohobuň. Gametofytu i sporofytu rostlin- gamety rostlin | - pohlavní buňky živočichů- pohlavně vzniklé výtrusy hub a rostlin |
cyklus eukaryotické buňky se skládá z
interfáze (G1, S, G2) - buněčné jádro v klidu
mitózy + cytokineze (dohromady tvoří M-fázi) - dělení buňky
amitóza - přímé dělení
Mitóza - nepřímé dělení
Meióza - redukční dělení
G1 fáze
žádné změny v jádře, “spánek”
Může trvat třetinu až polovinu cyklu
Buňka roste, syntetizují se nukleotidy, RNA, aminokyseliny, proteiny, tvoří se ribozómy, roste endoplazmatické retikulum, množí se mitochondrie a plastidy
Buňky z ní mohou vstoupit do G0
G0 fáze
buňka se již dále nedělí
Krátce po narození do G0 vstupují neurony, jádra oční čočky → přežívají celá lidský život
Typická pro specializované, diferencované buňky
Buňky jater a ledvin mohou z G0 zpět na dělení buněk
S fáze
syntetická fáze
Replikace DNA
Syntetizují se kopie každého vlákna DNA původní chromatidy, vytvoří se dvě chromatidy spojené do chromozomu
Až polovinu buněčného cyklu
G2 fáze
příprava na dělení buněk
Formuje se dělící vřeténko
Trvá krátce
Kontrolní uzel
M fáze
mitotická fáze
Dělí se jádro mitózou
Následně cytokinezí celá buňka
Buněčná smrt = poptóza = degradace buňky po určitém množství opakování (40-50)
Rakovina - možný vznik při poškození řízení buněčného cyklu (nádor)
Onkogeny - geny zodpovědné za řízení buňečného cyklu jsou poškozeny, začnou se nekontrolovaně dělit → umožňuje vznik nádorů
Nádor
benigní (nezhoubný)
Maligní (zhoubný)