Občan

ÚVOD DO STUDIA OBČANSKÉHO PRÁVA SOUKROMÉHO

• Soukromé právo – jedná se o soukromé věci občana (manželství, dědictví, vlastnictví) → veřejné právo musí tyto soukromé zájmy respektovat

• Jednotlivec proti jednotlivci – vliv na vznik/zánik poměru má soukromá vůle

• Vůle jednotlivce rozhodnout o uspořádání svých soukromých poměrů

Základní funkce občanského práva

• Svobodné uspořádání a rozvíjení soukromého života

• Zakotveno v OZ

• Co nejširší prostor pro svobodnou iniciativu jedince – autonomie vůle

• Každý může činit to co není zákonem zakázáno a nemůže být nucen činit něco co zákonem není přikázáno

Základní pojmy

• Právo v objektivním × subjektivním smyslu

  • O – soubor právních norem, které jsou závazná a vynutitelná státní mocí – tvoří právní řád určitého státu – Law

  • S – míra a způsob možného chování (oprávnění)  – subjekt možnost využít může, ale nemusí – Right – obvykle mu odpovídá povinnost jiného subjektu

Třídění práva v objektivním smyslu

• Národní (vnitrostátní) × mezinárodní × EU

• Hmotné (materiální) × procesní (formální)

  • Procesní

    • Konstitutivní – něco mění

    • Deklaratorní – pouze určuje

      • Na plnění – někomu někdo nezaplatil

      • Určovací – např. spory při dědictví – barák patří tomuhle

  • Kodexy

    • Komplexní a úprava právního odvětví

    • Systematické uspořádání

    • Hmotné – zákoník × procesní – řád

• Kontinentální × anglosaské × islámské – velké právní systémy

• Soukromé a veřejné

Soukromé a veřejné právo

• OZ se dualismus veřejného a soukromého práva respektuje – kritizováno v komentářích

  • §1 odst.1 – Uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného.

• Odlišení soukromoprávní a veřejnoprávní normy

  • Zájmová teorie

    • Ulpinianus – veřejnoprávní normy jsou ty, které jsou určeny k ochraně veřejného zájmu – zájem jednotlivce × veřejný zájem

  • Mocenská/subordinační teorie

    • Veřejnoprávní normy jsou ty, které jedné straně přiznávají veřejnou moc – postavení subjektů ve vztahu – nadřízenost/podřízenost × rovnost

  • Organická teorie (Subjektstheorie)

    • Zabývá se kvalitou subjektů – jestli vystupuje jako svrchovaná moc × nevystupuje

  • Funkční teorie

    • Veřejnoprávní normy jsou ty, které vedou k naplnění veřejných úkolů

• Rysy veřejného práva

  • Dotčení veřejného zájmu

  • Nadřazené postavení jednoho ze subjektů vůči jinému

  • Alespoň jeden subjekt vykonává veřejnou moc

  • POZOR občanské právo procesní je veřejné právo

• Rysy soukromého práva

  • Není dotčen veřejný zájem

  • Rovné postavení subjektů

  • Poměr mezi jednotlivci navzájem

• Pomocným hlediskem je skutečnost stojící v základu právního poměru
  → Je-li skutečností smlouva = soukromoprávní – může být posíleno povahou normy – dispozitivnost právní úpravy

  • Veřejné právo zásada oficiality a legality + kogentní úprava

• Veřejné a soukromé právo nejsou dvě oddělené množiny – právní řád má být koherentní

  • Postupně dochází k průniku – kontraktualizace veřejného práva

  • Projevuje se v judikatuře ÚS – dvě množiny se společným průnikem

  • Oddělení – nemám povolení někoho přepravovat – soukromé právo bude smlouvu považovat za v pořádku, ale dle veřejného práva to bude neplatné

Kodifikace občanského práva

Cíle

• Zjednodušit přístup k právu

• Systematická organizace pravidel

• Reforma právního systému – hlavně pokud je kodifikace výsledkem sociálních problémů

• Symbolická hodnota

Podstata

• Nejdůležitější instituty

  • Rodina a manželství

  • Vlastnictví

  • Smlouvy

Historie

• Řím

  • Ius civile – širší pojem

    • Právo římských občanů

  • Ius privatum – užší pojem

    • Úprava majetkových poměrů mezi jednotlivci – za republiky to co považujeme za občanské právo hmotné + část procesního

• Středověk

  • Partikulizované právo – neexistovala jednotná úprava

    • Osobní – pro každý stav platilo jiné právo

    • Místní – geograficky nebyla úprava sjednocena – jiné zemské právo v Čechách jiné na moravě

  • Snaha o unifikaci – zejména v městském právu

    • 1548 apelační soud – vycházel z Koldínova práva (vliv Římana)

• Codex Theresianus (1753)

  • Práva osob, věcná a obligační

  • Východisko pro další kodifikační práce

  • Vliv osvícenství – např. zrušení nevolnictví

  • Zmíněno přirozené právo – teologická koncepce

• Další kodexy

  • Bavorský OZ

  • Obecné zemské právo Pruska

  • Západohaličský zákoník

  • Code civil 1804

    • Objevuje se přirozené právo

• ABGB (1811,1812)

  • Autor – Franz von Zeiller

  • Přirozenoprávní koncepce – každý člověk má vrozená, rozumem poznatelná práva

  • Dělení – úvod, osoby, věci, ustanovení společná právům osobním a k věcem

    • Gaiovo dělení

  • Nejsou upravena politická práva a proces

  • Platil pro celé Předlitavsko a pro všechny osoby

  • 1863 – přibyl obchodní zákoník

• BGB (1896,1900)

  • Dělení – úvod, závazky, věci, rodina a dědictví

    • Dělení německé pandektistiky

• ZGB (1907,1912)

  • Dělení – úvod, osoby, rodina, dědictví, věci a závazky

    • Komercionalizovaný občanský zákoník

• ČSR do 1945

  • Dualismus – ABGB + uherské občanské právo

  • Revize ABGB → výsledkem byl vládní návrh OZ – nebyl přijat

    • Nejednalo se o velkou novelizaci, pouze drobné upravení

  • Komentář Rouček a Sedláček

• 1945 až 50

  • Dekodifikační tendence

  • Zákon o právu rodinném

  • OZ z roku 1950 (střední)

    • Simplifikace právní úpravy

• 60. léta

  • “Vítězství socialismu” → nutnost pro novou úpravu

  • Zákon o rodině 1963

    • Subsidiarita OZ

  • Starý OZ 1964

    • Zmizely zavedené instituty a nová terminologie

    • Novela 1982 – vrátila instituty vydržení a věcných břemen

  • OSŘ 1964 – stále účinný

  • Zákoník práce 1965

  • Hospodářský zákoník 1964

  • Zákoník o mezinárodním obchodu 1963

• Po roce 1989

  • Novelizace OZ 1991

  • Obchodní zákoník 1991 – pro podnikatelské vztahy

  • Novela zákona o rodině – zavedla úmluvu o právech dítěte + SJM

Občanský zákoník č. 89/2012 Sb.

• Rekodifikační práce

  • Od 90. let

  • 3 návrhy

  • Finální 3. návrh

    • Autoři – Karel Eliáš a Michaela Hendrychová

    • 2005 – první paragrafované znění

    • 2009 – přijat vládou, ale návrh byl stažen v Parlamentu kvůli politické situaci zpět

    • 2011 – přijata ve znění s pozměňovacím návrhem

• Dvouletá legisvakanční lhůta – účinnost 1.1.2014

• Novely

  • Malá technická novela – 2016

• Systematika

  • Rodina

  • Vlastnictví

  • Smlouva

  • 5 částí

    • Obecná

    • Rodinné právo

    • Absolutní majetková práva

    • Relativní majetková práva

    • Ustanovení společná, přechodná a závěrečná

• Zdroje OZ

  • Osnova ABGB

  • Zahraniční kodexy

  • Starý OZ – zejm. rodina

  • Obecně snaha být srovnatelný s ostatními standardními zahraničními kodexy – snaha o co největší kontinuitu

    • Kontinuita – rodina, obligace

    • Diskontinuita – např. dědictví

• Řešení návaznosti na starý OZ

  • Ochrana nabytých práv – iura quaesita

  • Neměl by zneplatňovat to co bylo platné a zplatňovat to co platné nebylo

• Principy

  • Hodnotová orientace

    • Úcta k lidské svobodě

    • Důraz na odpovědnost za vlastní činy

  • Občanské soukromé právo = právo obecné – právo veřejné je právem zvláštním

    • Veřejné právo platí v rámci své zvláštní úpravy – pokud chybí je možné uplatnit pravidla pro soukromoprávní vztahy

    • Lex specialis derogat legi generali – občanský zákoník × zákoník práce, právo obchodních korporací, právo duševního vlastnictví a mez. právo soukromé

• Retroaktivita

  • § 3028

    • (1) Nové právní poměry se řídí NOZ

    • (2) Nepravá retroaktivita

    • (3) Plná neretroaktivita

• Nové instituty

  • Obnovení superficiální zásady

  • Institut práva stavby

• Obecná část OZ – původ v BGB

ZÁSADY SOUKROMÉHO PRÁVA

• Základní pravidla, která ovládají soukromé právo jako systémový celek a prostupují celou soukromoprávní úpravou a je na nich postaveno

• Rozlišování

  • Základní zásady × zásady jednotlivých oblastí

• Nejvýraznější význam a úlohu mají v obecném soukromém právu – občanském právu → občanský zákoník

• Uplatňují se bez ohledu na to jsou-li v OZ vyjádřeny výslovně či nikoliv – NOZ uvádí, že nejde o taxativní výčet (jedná se o demonstrativní výčet)

  • Jsou upraveny v hlavě 1. obecné části

• Základ je odvozen z klíčových hodnot pluralitní demokracie, tržního hospodářství, právního státu a ochrany lidských a občanských práv – tyto hodnoty jsou zakotveny v ústavním pořádku – hlavně LZPS nebo hodnoty EU

  • Promítají se do celého právního řádu

  • Nutnost vykládat a používat v souladu s těmito hodnotami (ústavněkonformní výklad § 2 odst. 1)

  • Po vstupu do EU → evropské právo soukromé je transformováno do vnitrostátního řádu – pomocí směrnic + nutnosti vykládat v souladu s jeho hodnotami (eurokonformní výklad)

• Kontradiktorní charakter zásad

  • Některé zásady nelze použít současně – např. smluvní svoboda × ochrana slabší strany

  • Řešením je, že některá zásada logicky převáží nad druhou – vyplývá zejména z hodnotového pozadí

• Zásady mají význam při:

  • Interpretaci práva

  • Aplikaci práva

  • Tvorbě práva

  • Poznání právního řádu – o jakou právní kulturu se jedná

• Základní zásady

  • Autonomie vůle osob soukromého práva – dispozitivní charakter většiny norem soukromého práva – stěžejní zásada

    • Projevuje se v různých formách – vlastnická autonomie, testovací autonomie (pořízení mortis causa), smluvní autonomie, autonomie tvůrčí a duševní činnosti

    • Výjimky (limity)

      • Dobré mravy – nejsou vymezené OZ, soudy v jednotlivých případech rozhodují

      • Veřejný pořádek – objektivním právem stanovený a chráněný stav společnosti a státu, na jehož neporušitelnosti je nutno bezvýhradně trvat 

  • Rovné postavení osob soukromého práva (hmotněprávní rovnosti)

    • Nikdo nemůže nikomu vnutit povinnost proti jeho vůli

    • Nikdo nemůže být soudcem ve své věci

  • Nikomu neškodit (nikoho nepoškodit) – každý si může dělat co chce v mezích zákona – V případě porušení uhradit újmu

  • Ochrana slabší strany – jedna z prvních zásad, která je v moderní době posílena – neoddělitelná zásada moderního soukromého práva a moderních OZ

    • In abstracto – obecně je osoba vnímána jako slabší – např. obecně spotřebitel – u nás se neprosazuje

    • In concreto – pouze pokud je skutečně slabší stranou – uplatňuje se u nás

  • Pacta sunt servanda – zavaznost uzavřené smlouvy

    • Clausula rebus sic stantibus – pokud dojde ke změně okolností – úniková cesta ze zásady – např. odstoupení od smlouvy

  • Bona fides – poctivosti a dobré víry – právní domněnka vyvratitelná

    • Objektivní smysl – standard chování (poctivost)

    • Subjektivní smysl – vnitřní psychický stav (dobrá víra)

  • Kdo vykonává své soukromé subjektivní právo nikomu neškodí, včetně zákazu zneužití práva 

    • Každý má právo na ochranu svého subjektivního práva, zároveň je zakázáno tohoto zneužít

  • Ochrana soukromých subjektivních práv nabytých v minulosti – Iura quaesita

    • Nabytá práva musí být respektována i novou právní úpravou 

    • Zájem o zachování právní jistoty

  • Soukromá práva patří bdělým – vigilantibus iura

    • S tímto souvisí promlčecí lhůty apod. – každý si má střežit svá práva

    • Spojené se zásadami neznalost práva neomlouvá a přednost má ten, kdo vykonal své subjektivní právo jako první

  • Přípustnost analogie legis a analogie iuris 

    • Soud nemůže odmítnout projednat případ, kvůli neexistenci právní úpravy 

      • Legis – v tomto případě má použít nejbližší právní úpravu

      • Iuris – pokud neexistuje použije zásady, zvyklosti ze soukromého života s přihlédnutím ke stavu právní doktríny a předchozím rozhodnutím

  • Nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu / nikdo nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě a tíži druhých

  • Prevence – snaha předcházet majetkovým a nemajetkovým újmám, spíše než je napravovat

NORMY OBČANSKÉHO PRÁVA

Pojem znaky občanského práva

• Pojmové znaky občanskoprávních norem

  • Občanskoprávní norma funguje stejně jako právní norma – je obecně závazné pravidlo chování, které je vynutitelné a má formu pramene práva

    • Závaznost – preskriptivní věta – příkaz, zákaz, dovolení

    • Obecnost – daná norma platí pro neurčitý počet případů daného druhu

      • Opakem je individuálnost – není právní norma, ale forma zákona pro individuální právní akt

      • Abstraktnost – je prostor k úvaze

      • Konkrétnost – není prostor k úvaze

    • Vynutitelnost – je vynucována státem pomocí sankce 

      • Nemusí být vždy přímo vynutitelná – např. manželé jsou povinni si být věrní → možnost rozvodu – v těchto případech se jedná o imperfektní normy

    • Forma pramene práva – musí být dohledatelná, aby fungovala zásada  ignorantia legis non excusat

• Struktura norem občanského práva

  • Stejně jako u právních norem – hypotéza, dispozice a sankce

  • Hypotéza – může být roztažená přes více ustanovení – např. kdo je dlužník

  • Dispozice – stanovuje vlastní pravidlo chování

  • Sankce – pravidlo, které nastupuje v případě nesplnění dispozice – může být nerozpoznatelná od dispozice

  • Trichotomická struktura – hypotéza, dispozice a sankce

  • Tetrachomická – hypotéza, dispozice, 2. hypotéza/nesplněná dispozice a 2. dispozice/sankce

• Občanskoprávní poměr

  • Z pohledu adresátů právních norem je příkaz, zákaz a dovolení, buď oprávnění nebo povinnost – souvislost mezi právní normou a subjektivním právem oprávněného

  • Subjektivní právo – míra možnosti osoby chovat se ve společnosti v mezích objektivního práva

  • Právní poměr – prvky

    • Subjekty – min. 2

    • Obsah – s ním jsou vzájemné spojená práva a povinnosti subjektů občanskoprávního poměru

    • Předmět – k čemu se zavazuje obsah poměru → co je předmětem plnění

  • Absolutní právo – působí vůči všem (erga omnes) – např. vlastnické právo

    • Do roku 89 – oprávněný stojí hypoteticky v právním vztahu se všemi možnými rušiteli práva

    • Nyní – existuje pouze subjektivní právo, ne právní poměr → ten vzniká, až když dojde k porušení práva

• Občanskoprávní institut

  • Určitý celistvý soubor občanskoprávních norem, který se vztahuje ke komplexní úpravě určitých občanskoprávních subjektivních práv

  • Obvykle jsou dány tradicí – např. institut vlastnictví nebo manželství

  • Většinou nestačí, že je upraven v jednom zákoně

    • Např. manželství je upraveno OZ a navazují na něj další práva a předpisy (zákon o matrikách, předpisy o sociálním zabezpečení atd.)

Druhy norem občanského práva

• Obecně

  • Většina občanskoprávních norem má klasickou strukturu (kondicionální struktura) – hypotéza, dispozice a sankce

  • V ojedinělých případech se vyskytují i normy se zvláštní strukturou – blanketní, kompetenční, kolizní a teleologické

• Dispozitivní a kogentní normy

  • Normy s klasickou strukturou

  • D – umožňují stranám odchýlit se od zákona – působí podmíněně, že se strany nedomluví jinak – přednost má lex contractus – iura dispositiva

  • K – strany se nesmí od úpravy odchýlit jinak je ujednání neplatné – iura cogentia

  • Odlišení

    • Neplatí, že veřejné právo = kogentní, soukromé = dispozitivní – rozdíl pouze v četnosti

    • Kogentní a dispozitivní normy se vynucují stejně – rozdíl je v tom, že:

      • K – vynucuje se kategoricky a apriorně

      • D – hypoteticky a posteriorně – i dispoz. norma obsahuje kogentní prvek – lex contractus působí jako právní norma

    • Jak poznat dispozitivní normu?

      • Musí mít zmocnění k vyloučení normy chování, které je vyjádřeno v hypotéze – nemusí být řečeno hypotézou explicitně, ale může být dáno i implicitně

      • Většinou nesjednají li si strany jinak, není li dohodnuto jinak apod.

      • Dispozitivnost právní normy nikdy nemůže být závislá na dispozici – pokud obsahuje dispozice dovolení jedná se o dovolující kogentní normu

    • Velké výjimky z dispozitivnosti v OZ

      • Druhá věta §1 odst. 2 – jsou zakázána ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti

      • Právní poměry kde na jedné straně stojí spotřebitel nebo nájemce – ochrana slabší strany

      • Obchodní zastoupení

      • Část 3. OZ – absolutní majetková práva – § 978 – od ustanovení této části se lze odchýlit pouze připouští-li to zákon

    • Kogentnost a dispozitivnost ujednání nakonec rozhodne soud kvůli §1 odst. 2  2. větě OZ

Působnost norem občanského práva

• Obecně

  • Působnost vymezuje nejobecnější předpoklady pro aplikaci a realizaci normy

  • Náleží hypotéze

  • Dělení

    • Věcná – obsah právního poměru

    • Osobní – subjekt právního poměru

    • Prostorová – místo právního poměru

    • Časová – časový okamžik právního poměru

• Věcná působnost 

  • Vymezení okruhu právních poměrů podle toho čeho se vlastně týkají

  • Kritérium kdy lze a kdy nelze aplikovat OZ

• Osobní působnost

  • OZ se vztahuje na FO, PO a stát, který vystupuje jako PO pomocí právní fikce

  • Výjimky v případech právního poměru s cizím prvkem – předmět právní úpravy nového zákona o mezinárodním právu soukromém

  • Pokud se nevyskytuje cizí prvek, platí OZ pro všechny na státním území

• Prostorová působnost

  • Normy českého občanského práva se aplikují na českém státním území pokud se nejedná o právní poměr s cizím prvkem

  • Cizí prvek např. nákup nemovitosti v zahraničí

• Časová působnost

  • Od 22.3.2012 do 1.1.2014 – dva platné OZ (účinný OZ a pouze platný NOZ)

  • Legisvakanční lhůta NOZ byla téměř 2 roky

  • Konkurence 2 právních norem

    • Na právní poměr bude stále účinná norma, která platila v době jeho vzniku

    • Nepravá retroaktivita – vznik podle dřívější úpravy a obsah podle aktuální – primárně používána NOZ – např. nájemní smlouvy

    • Pravá retroaktivita – podle nové úpravy se posuzuje vznik i obsah právního poměru – např. závěť

  • Problematika je řešena v 5. části OZ v přechodných a závěrečných ustanoveních

Realizace a aplikace norem občanského práva

• Realizace

  • Realizace práva – naplněním předpokladů v hypotéze nastává dispozice

  • Normy občanského práva hmotného – k realizaci dochází bez státního donucení – vzniká vůlí osob

    • Většinou není potřeba zvláštní procesní forma – občanské právo procesní – opak od trestního práva

• Aplikace

  • Aplikace práva – plnění povinností, ke kterému jsou adresáti norem donuceni státní mocí – většinou soud

  • Tři fáze

    • Zjišťování skutkových otázek

    • Zjišťování právních otázek

    • Vydání rozhodnutí

• Aplikace podle analogie

  • Analogie zákona (analogia legis) – pokud neexistuje právní úprava problému použije se nejbližší právní úprava – aby nedošlo k odepření spravedlnosti

  • Analogie práva (analogia iuris) – pokud neexistuje ani nejbližší právní úprava, bude se posuzovat podle zásad spravedlnosti, právních principů a zvyklostí

Interpretace norem občanského práva

• OPH nejčastěji interpretují soudy

• Subjekty vykládající OPH

  • Normotvůrce

  • Orgán aplikující právo

  • Vědecký výklad

• Výklad normotvůrce (autentický výklad)

  • V ČR neexistuje

  • Přijatá právní norma je samotným normotvůrcem následně interpretována

  • Nejsou to legální definice → výklad zákona musí být vydaný ex post

  • Nejsou to ani výkladová stanoviska poradních orgánů

• Výklad orgánu aplikující právo

  • Hlavně výklad soudů – většinou soudní rozhodnutí – OZ § 13 ve stejných případech rozhodovat podobně (bez udání důvodu musí stejně)

  • Publikace judikatury

    • Zákonná forma publikace – zákonná povinnost publikovat judikaturu v následujících sbírkách (Sbírka nálezů a usnesení ÚS, Sb. rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR a Sb. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR)

    • Oficiální publikace – publikace soudních rozhodnutí na internetu (téměř všechna rozhodnutí – ve sbírkách pouze výběr)

    • Soukromé – neoficiální

  • Nejvýznamnější jsou rozhodnutí ÚS, kvůli ústavněkonformní interpretaci – povinnost respektovat názor obsažený v odůvodnění ÚS → nálezy ÚS jsou závazným zdrojem pro ústavněkonformí interpretaci zákonných ustanovení obecnými soudy 

• Vědecký výklad – nezávazný

• Metody interpretace práva

  • Výklad právní normy pomocí vlastního textu zákona, který je interpretován – primární objekt interpretace

  • Dál za text zákona, kde hledá interpretace hodnotu, účel nebo cíl, který je cílem normy občanského práva – sekundární objekt interpretace – např. zásady na nichž občanský zákoník spočívá

  • Standardní metody interpretace – zabývají se primárním objektem interpretace

    • Jazykový výklad

      • Pracuje s pravidly gramatiky

      • Termín definovaný normou je závazný pro daný zákoník

    • Logický výklad

      • Snaha vyjádřit smysl normy pomocí zásad formální logiky

      • Čistě logické argumenty – např. argumentum a contrario – důkaz opakem

      • Hodnotově zabarvené argumenty – zkoumají jaká hodnota je v daném případě větší význam

    • Systematický výklad

      • Porovnávání normy s jinými normami

      • Doslovný – rozsah normy občanského práva se určuje adekvátně textu v němž je tato norma vyjádřena

      • Rozšiřující – rozšíří se doslovné znění, ale je zachován skutečný smysl

      • Zužující – úžeji než je její doslovné znění

  • Nadstandardní metody interpretace – zabývají se sekundárním objektem interpretace

    • Historický výklad

      • Zkoumá jak byl zákon přijímán a jeho důvodovou zprávu, která po schválení zákona není rozhodující pro jeho výklad

    • Komparativní výklad

      • Srovnávání s výkladem v jiných právních řádech

    • Teleologický výklad

      • Používá se v případech, kdy je výklad znění normy v rozporu se základními hodnotami občanského práva

SUBJEKTY OBČANSKÉHO PRÁVA

• Výraz subjekt v právní nauce

  • Subjekt právotvorný – v kontinentálním právu stát

  • Subjekt, kterému je právo určeno –na koho se právní normy obracejí – adresát

• Způsob, kterým se právo obrací na lidi

  • Systém příkazů, zákazů a dovolení, kterým jsou lidé nuceni se při svém chování řídit

  • Přiznání subjektivních práv

• Osoby – ti, kteří jsou povinni se při svém chování právem řídit – označení subjektu práva

• Vlastnosti právní způsobilosti

  • Způsobilost k právům a povinnostem – subjektivita

    • Náleží každé osobě a v OZ se označuje jako právní osobnost

    • Způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti

  • Způsobilost k právně relevantnímu jednání – Svéprávnost 

    • Způsobilost vlastním jednáním vyvolat právní následky (vznik, změna nebo zánik práv a povinností)

    • Nemá ji každá osoba – nutnost intelektuální a volní vyspělosti

    • Dále se dělí na:

      • Způsobilost právně jednat – svéprávnost

        • Nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a povinnostem

      • Způsobilost založit svou odpovědnost – deliktní způsobilost

        • Nést nepříznivé právní následky za své zaviněné protiprávní jednání

• Přirozenoprávní koncepce – každý člověk má přirozené a ústavně a mezinárodně uznané právo na to aby byla všude uznávána jeho právní osobnost – v OZ se to projevuje v §19

Každý člověk má vrozená, již samotným rozumem a citem poznatelná přirozená práva, a tudíž se považuje za osobu. … Přirozená práva spojená s osobností člověka nelze zcizit a nelze se jich vzdát…

• Fyzická osoba – má zaručenou právní osobnost

• Právnická osoba – nemá přirozené právo na uznání právní osobnosti – je uměle vytvořená

• Mít a vykonávat práva a povinnosti může pouze osoba

• Identifikace osoby

  • Jméno

    • PO – název

    • FO – osobní jméno, příjmení + případně další jména

• Co není osobou

  • Zvíře

  • Spoluvlastníci

  • Svěřenský fond

FYZICKÉ OSOBY

Vznik právní osobnosti

• Právní osobnost vzniká narozením §23

• Nasciturus – §25 – nenarozené dítě má má právní osobnost, pokud se narodí živé 

  • Např. dědění

  • Na nenarozené dítě se hledí jako na narozené jen tehdy vyhovuje-li to jeho zájmům

  • Pokud se nenarodí živé hledí se na něj jako by nikdy právní osobností nebylo → jedná se o vyvratitelnou právní domněnku

• Každý kdo má způsobilost mít práva a povinnosti podle občanského hmotného práva má i procesní způsobilost

Zánik právní osobnosti

• Právní osobnost zaniká smrtí

• Následky smrti

  • Zánik právní osobnosti

  • Zánik manželství / reg. par.

  • Smrtí dlužníka povinnost nezaniká, poze pokud plnění mělo být provedeno osobně dlužníkem

  • Smrtí věřitele právo zanikne, bylo-li plnění omezeno na jeho osobu

  • Smrtí nájemce přejde nájem na člena nájemcovi domácnosti

• Okamžik smrti – nevratná ztráta funkce celého mozku, včetně mozkového kmene nebo nevratná zástava krevního oběhu – transplantační zákon

• Domněnka místa smrti

  • Vyvratitelná – pokud je nalezen mrtvý, předpokládá se, že zemřel tam kde tělo bylo nalezeno

  • Nevyvratitelná – prohlášením za mrtvého je to místo kde naposledy pobýval živý

• U smrti více osob – vyvratitelná domněnka současné smrti osob

• Smrt se prokazuje úmrtním listem (veřejná listina)

  • Na základě listu o prohlídce zemřelého – (s. 235 popis procesu)

  • Pravomocným rozhodnutím soudu o prohlášením za mrtvého – na základě důkazu nebo domněnky smrti

• Důkaz smrti – prohledání zemřelého

• (Soudní) důkaz smrti – situace, kterou nešlo přežít – např. pád letadla

  • V případě mylného důkazu smrti se k prohlášení smrti nebude přihlížet – manželství, které zaniklo se však neobnovuje – §76

• Domněnka smrti

  • Lze důvodně mít za to, že člověk zemřel – na návrh osoby, která na tom má právní zájem ho soud prohlásí za mrtvého – den, který se pokládá za jeho smrt

  • Není jisto, zda je naživu nebo mrtvý – je na uvážení soudu zda ho prohlásí za mrtvého (5 let od ohlášení nezvěstnosti – přesnější úprava §72-75)

  • V případě omylu stejné jako u důkazu

• Nezvěstnost – naplnění kumulativně zákonných předpokladů – §66

  • Opustí bez zprávy bydliště a neví se kde je

  • Byl účastníkem události s ohrožením života více osob

  • Soud může člověka prohlásit za nezvěstného na návrh osoby, která na tom má právní zájem

  • Finguje neexistence osoby – nepřihlíží se k nutnosti nezvěstného odevzdat hlas, souhlas nebo přivolení – netýká se záležitostí osobního stavu osoby (např. manželství)

  • Zánik nezvěstnosti – návratem, jmenováním správce nebo prohlášením za mrtvého

Postavení osoby

• Osobní status

• Vznik a zánik osoby ve smyslu práva

• Právní poměry ovlivňující postavení vůči jiným osobám

• Podmínky za nichž osoby vůči sobě vystupují

Změna pohlaví

• Upraveno §29

• V případech kdy existuje trvalý nesoulad mezi psychickým a anatomickým pohlavím (porucha sexuální identifikace) → provedení změny pohlaví při současném znemožnění reprodukční funkce

• Změna pohlaví nemá vliv na osobní stav člověka (např. stále zůstává rodičem dítěte), ale dochází k zániku manželství/registrovaného partnerství

• Okamžikem změny pohlaví je den uvedený v potvrzení vydaným poskytovatelem zdravotních služeb

Svéprávnost

• Plná svéprávnost

  • Svéprávnost = způsobilost fyzické osoby nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (právně jednat)

  • Svéprávnost vzniká postupně podle stavu psychické vyspělosti fyzické osoby

  • 3 možnosti zisku plné svéprávnosti

    • Zletilostí – dovršením 18 let §30 odst. 1

    • Uzavřením manželství – plně svéprávný nezletilý – §30 odst. 2

    • Na základě rozhodnutí soudu – přiznání svéprávnosti → plně svéprávný nezletilý

      • Podmínky

        • Nezletilý dosáhl věku 16 let

        • Je osvědčena schopnost:

          • Sám se živit

          • Sám obstarat své záležitosti

        • Zákonný zástupce nezletilého s návrhem souhlasí – v opravdu výjimečných případech není potřeba

  • Pro plnou svéprávnost je nutná rozumová a volní vyspělost – psychický způsobilost rozpoznávací a určovací – §31

  • Plnou svéprávnost nemají

    • Nezletilí – částečně svéprávní

    • Fyzické osoby, kterým byla svéprávnost omezena rozhodnutím soudu

  • Svéprávnost podle hmotného občanského práva platí i pro občanské právo procesní

• Svéprávnost nezletilých

  • Dvě kategorie nezletilých

    • Nezletilí, kteří nenabyli plné svéprávnosti §31-36

    • Nezletilí, kteří nabyli plné svéprávnosti §30 odst. 2

  • 2 hlavní principy pro nezletilé, kteří plné svéprávnosti nenabyli

    • O každém nezletilém se má za to, že je způsobilý k právním jednáním přiměřených volní a rozumové vyspělosti nezletilých jeho věku – vyvratitelná domněnka – částečná svéprávnost

    • Žádný nezletilý není nikdy způsobilý jednat samostatně v těch záležitostech, ke kterým by i jeho zákonný zástupce potřeboval přivolení soudu (§898)

  • Další pravidla

    • Možnost zákonného zástupce udělit nezletilému souhlas §32

      • Nutnost souladu se zvyklostmi soukromého života (např. může dovolit si koupit sešit do školy, ale nemůže mu povolit si koupit máčka)

      • Stačí, že jeden ze zákonných zástupců projeví vůli vůči 3. osobě, se kterou bude nezletilý jednat – to neplatí pokud 3. osoba ví, že si zákonní zástupci odporují

    • Souhlas k samostatnému provozování obchodního závodu nebo jiné obdobné výdělečné činnosti

      • Nutnost souhlasu soudu

      • Nezletilý získává svéprávnost v oblasti nutné pro provoz této činnosti

    • Základní otázky pracovněprávní subjektivity nezletilého

      • Zákaz práce nezletilých, kteří nedosáhli 15 let věku nebo, kteří nedokončili základní vzdělání

      • Možnost zákonného zástupce rozvázat pracovní poměr pokud nezletilý nedosáhl 16 let a pokud práce ohrožuje jeho zdraví, vzdělání nebo vývoj

• Omezení svéprávnosti

  • O omezení svéprávnosti rozhodují výlučně soudy §56

  • Omezit svéprávnost lze pouze v zájmu člověka, který má být omezen a to v případě, že by mu jinak hrozila újma a žádné mírnější opatření by nebylo dostačující §55

  • Podmínky, za kterých lze přistoupit k omezení svéprávnosti

    • V zájmu člověka, jehož se omezení týká

    • Po jeho zhlédnutí

    • S plným uznáním jeho práv a jeho osobní jedinečnosti

    • Nutnost brát v úvahu rozsah a stupeň neschopnosti člověka se postarat o své vlastní záležitosti

  • Možnost omezit pouze v rozsahu, v jakém není pro duševní poruchu, která není přechodná, schopen jednat → soud nemůže člověka zbavit svéprávnosti zcela (např. nelze omezit schopnost nakupovat jídlo)

  • Omezit lze maximálně na 3 roky, následně se musí prodloužit novým soudním jednáním

  • Člověku s omezenou svéprávností jmenuje soud opatrovníka → omezený se stává opatrovancem – přihlíží se k přání opatrovance, ale opatrovník musí splnit následující podmínky: §63

    • Způsobilost právně jednat

    • Nemá zájmy v rozporu se zájmy opatrovance

    • Není provozovatelem zařízení, ve kterém opatrovanec pobývá/které mu poskytuje služby

    • Nesmí být závislá na zařízení poskytující opatrovanci služby

  • Jednání, které opatrovanec učiní bez souhlasu opatrovníka (když je tento souhlas vyžadován) bude neplatné pouze pokud působí opatrovanci újmu – relativní neplatnost

    • Je zde možnost i zpětné platnosti – buď potvrzení opatrovníkem nebo opatrovanec po znovunabytí svéprávnosti

• Podpůrná opatření při narušení schopnosti člověka právně jednat

  • Předběžné prohlášení

    • §38-44

    • Používá se v případech, kdy se počítá se závažnějším postupem duševní choroby u člověka, který prohlášení sepisuje (např. alzheimer)

    • Může projevit vůli

      • Jak by měly být spravovány jeho záležitosti

      • Jaká osoba se má stát opatrovníkem apod.

    • 2 formy – veřejná a soukromá – je zde mnoho formalit vymezených v zákoně

      • S – nutnost data a potvrzení 2 svědky, kteří na prohlášení nemají zájem

      • V – je sepsáno vše detailněji – není nutnost 2 svědku

      • Prohlášení lze odvolat nebo je možné zrušit prohlášení soudem

  • Nápomoc při rozhodování

    • §45-48

    • Poskytování podpory v právním jednání od podpůrce podporovanému – podpůrců může být více

    • Podporovaný potřebuje kvůli duševní poruše pomoc při rozhodování – nemusí být omezen na svéprávnosti

    • Vznik – smlouva o nápomoci, která musí být schválena soudem – je předepsána písemná forma

    • Povinnosti podpůrce vůči podporovanému

      • Bude s jeho souhlasem přítomný u právních jednání

      • Zajištění potřebných údajů a sdělení

      • Bude mu nápomocen radami

    • Oprávnění podpůrce

      • Přidat svůj podpis pod písemné právní jednání podporovaného

      • Namítnout neplatnost právního jednání podporovaného

    • Zánik – podpůrce je odvolán soudem

      • Na návrh podporovaného/podpůrce

      • Pokud podpůrce závažně poruší své povinnosti

  • Zastoupení členem domácnosti

    • §49-54

    • Zletilého člena domácnosti s duševní poruchou zastupuje rodinný příslušník nebo osoba, která s ním žila alespoň 3 roky ve společné domácnosti – zástupců může být více

    • Vznik – zástupce zastoupenému vysvětlí, že ho bude zastupovat a jaké to bude mít následky a povahu – následně soud, který vynaloží dostatečné úsilí na to, aby zjistil vůli zastoupeného, udělí souhlas – pokud zastoupený nesouhlasí zastoupení nevzniká

    • Oprávnění – zastoupení se vztahuje na obvyklé záležitosti životních poměrů zastoupeného

    • Zánik

      • Zástupce se zastoupení vzdá

      • Zastoupený odmítne, aby ho zástupce dále zastupoval

      • Pokud soud jmenuje zastoupenému opatrovníka

      • pokud je uzavřena smlouva o nápomoci při rozhodování

Deliktní způsobilost

• §24 a 2922

• Způsobilost k zaviněným protiprávním jednáním a založit svou vlastní právní odpovědnost

• Subjektivní odpovědnost – odpovědnost za zavinění

• Objektivní odpovědnost – odpovědnost bez zavinění – §2895

• Kritéria

  • Nutnost schopnosti po psychické stránce své jednání posoudit a ovládnout

  • Nabytím plné svéprávnosti se nabýva plné deliktní způsobilosti

  • U nezletilých a zletilých s omezenou svéprávností se posuzuje v konkrétních případech

Bydliště fyzické osoby

• Prvky bydliště – pobyt a úmysl se na daném místě trvale zdržovat

• Faktický stav – kde se člověk skutečně zdržuje např. celé léto bydlí na chatě

• Fikce konstrukce bydliště u osob, které trvalé bydliště nemají

  • Místo kde žije → místo kde má majetek nebo kde měl bydliště naposled

• Ochrana třetích osob pro případy kdy někdo uvádí jiné bydliště než je jeho skutečné

  • Pokud se adresát dovolává v dobré víře odlišného bydliště od skutečného

• Osoba s bydlištěm mimo Čr se považuje za zahraniční osobu

• Obydlí – kde osoba bydlí, bydliště – kde má osoba adresu pro zasílání písemností apod.

Příbuzenství

• Statusový institut

• Vznik

  • Pokrevním poutem – i v případech umělého oplození, kdy teoreticky nejsou příbuzní

  • Osvojením

• Příbuzenská linie – stejná jako v římanovi

• Právní dopady v soukromém právu – dědické právo, překážka manželství atd.

Rodičovství

• Vztah mezi dítětem a jeho rodiči

• Tři hlediska rodičovství

  • Biologické

  • Sociální – ti co se o děti starají

  • Právní – koho určí právo – §775 mateřství a §776-793 otcovství – určuje práva a povinnosti

Osvojení

• §794-879

• Přijetí cizí osoby za vlastní → vznik právně relativního příbuzenství, které funguje stejně jako příbuzenství pokrevní (s biologickými příbuznými příbuzný zůstává, právně relevantní je pouze překážka manželství) – dochází ke změně osobního statusu

• Nejčastěji osvojení nezletilého

• Výjimečně možné osvojit i zletilého

  • Osvojení, které je obdobou osvojení nezletilého

  • Osvojení, které není obdobou osvojení nezletilého

Manželství

• Trvalý svazek muže a ženy vzniklý zákonem stanoveným způsobem

• Formy

  • Občanský/civilní sňatek – před orgánem státu

  • Církevní sňatek – před orgánem církve

• Jediný statusový svazek muže a ženy, který zákon připouští a upravuje

Švagrovství

• Poměr mezi jedním manželem a příbuzným druhého manžela

• Smrtí manžela švagrovství nezaniká

• Stejná linie jako ve které je daný příbuzný s manželem

Registrované partnerství

• Právně institucionalizované soužití dvou osob stejného pohlaví

• Vznik – projev vůle dvou osob stejného pohlaví učiněný formou souhlasného svobodného a úplného prohlášení těchto osob, že vstupují do partnerství

• Upraveno separátním zákoněm

Osoby blízké

• §22

• Pouze FO

• Osobou blízkou bez dalšího (pouze na základě statusového postavení)

  • Příbuzný v přímé řadě

  • Sourozenec

  • Manžel / reg. partner

• Osoby, které se pokládají za osoby blízké pouze za splnění dvou předpokladů

  • Jsou navzájem v rodinném nebo obdobném poměru – např. vzdálenější příbuzní

  • Pokud by jeden utrpěl újmu druhá osoba by ji důvodně pociťovala za vlastní

  • Domněnka, že to tak je u švagrovství (vyvratitelná)

Poručenství

• Institut náhradní péče a poručník stojí na místě rodiče – narozdíl od osvojitele se rodičem nestává

• Poručník má vůči dítěti všechna práva a povinnosti kromě vyživovací povinnosti

• Nemusí o dítě narozdíl od pěstouna osobně pečovat

• Soud může práva a povinnosti upravit

• Zřizuje se vždy pro dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a není rodič, který by vykonával rodičovskou povinnost

Opatrovnictví

• Ochrana zájmů opatrovance a naplňování jeho práv

• Narozdíl od poručenství je širší – je možné být poručníkem dospělého

Pěstounství

• Institut náhradní rodinné péče

• Pěstoun je povinen od dítě osobně pečovat a rozhodovat v běžných záležitostech dítěte a v nich dítě zastupovat

• Není zákonným zástupcem dítěte a nedochází ke změně osobního statusu

Domácnost

• Není v NOZ definován – hospodářská jednotka tvořená souhrnnem osobních a majetkových složek – osobní - lidé, matková - obydlí a jeho zařízení

• Společná domácnost

  • Osobní složku tvoří alespoň 2 lidé, kteří se spolupodílejí na nákladech na chod domácnosti – např. spolužijící pár, který neuzavřel manželství (společnou domácností není spolubydlení studentů ve velkém bytě)

  • Mezi těmito osobami neběží během společné domácnosti promlčecí lhůty a vydržecí doby

• Rodinná domácnost

  • Zvláštní forma společné domácnosti

  • Rodinnou domácnost tvoří

    • Manželé / reg. partneři

    • Alespoň jeden rodič a dítě

    • Rodič, dítě a osoba, která s rodičem žije ve společné domácnosti (neuzavřeli manželství)

  • Obvyklé vybavení rodinné domácnosti – věci potřebné pro chod domácnosti – pokud se nejedná o věci zanedbatelné hodnoty je potřeba souhlas druhého manžela pro nakládání s nimi – nejsou součástí sjm – netýká se reg. partnerů

  • Základní vybavení rodinné domácnosti – užší skupina – zůstávají pozůstalému manželovi i když není dědicem – týká se i reg. partnerství

Ochrana osobnosti člověka a jeho osobnostních práv

• Osoba – ten kdo může být nositelem práv a povinností

• Osobnost

  • Právní osobnost – ten kdo je osobou v právním smyslu – prakticky synonymum osoby (§15)

  • Osobnost v právním smyslu – osobnost člověka – jedinečné spojení biologických, psychologických a společenských aspektů (§81)

  • Všeobecná osobnostní práva – práva vlastní pouze lidské bytosti, poskytující ji ochranu a přiznávající možnost na další rozvoj a uplatnění sebe sama

• Ochrana osobnosti

  • V soukromém právu

    • Osobní – statusová práva, všeobecná osobnostní práva (přirozeně vrozená člověku) – mají absolutní povahu – povinnost vzniká až zásahem

      • Všeobecné osobnostní právo – ucelená všeobecná ochrana osobnosti

      • Dílčí osobnostní práva – jednotlivé chráněné hodnoty, které jsou součástí celku

    • Majetková

  • V ústavním právu a mez. smlouvách o lid. právech 

    • Ústava – základy lid. práv a čl. 10 aplikační přednost mez. smluv před zákonem

    • LZPS – čl. 6,7 a 10

    • Úmluvy – např. o ochraně lidských práv nebo o právech dítěte

  • V OZ

    • Hlavním cílem občanskoprávní úpravy je všestranný rozvoj a uplatnění osobnosti člověka

    • Generální ustanovení – ochrana osobnosti člověka a přirozených práv §81

    • Ochrana zvláštních osobnostních práv – např. na život a důstojnost Seznam dalších s.255

  • V dalších předpisech

    • Ochrana autorských práv, tiskový zákon, zákoník práce, ochrana osobních údajů, správněprávní a trestněprávní ochrana atd. (s.256-257)

  • Dvě hlavní chráněné množiny

    • Složky osobnosti

    • Projevy osobní povahy

• Jednotlivé chráněné hodnoty osobnosti člověka

  • Duševní a tělesná integrita člověka – nedotknutelnost člověka

    • §91

    • Do tělesné integrity lze zasáhnout pouze se svobodným a informovaným souhlasem osoby – výjimky jsou veřejný zájem a stav nouze

    • Lidské tělo je res extra commercium – kromě vlasů, nehtů apod. (jdou bezbolestně odejmout)

    • Ochrana po smrti – domněnka nesouhlasu s užitím na vědecké účely a odejmutí tkáně a právo na důstojný pohřeb

  • Důstojnost – hodnota odvíjející se od základního statusu člověka jako svobodné a rovné lidské bytosti – všichni jsou si v ní rovni – není spojena s postavením člověka

  • Čest – spojována s postavením člověka (chováním a morálními hodnotami daného člověka) – zásahem je např. diskreditace nebo dehonestace

  • Vážnost – spojena s postavením člověka – většinou souvisí se zásluhami a vyšším věkem

  • Podoba člověka – souhrn charakteristických rysů člověka, které znázorňují jeho individualizovaný vzhled – §84-90

    • Podobizna – fotka, obraz určité osoby – na zachycení podoby a případnou distribuci je potřeba souhlas

  • Soukromí – sféra autonomie člověka, kde závisí sdílení této sféry s další osobou na mém rozhodnutí

    • Zásah do soukromí je možný pouze se souhlasem dané osoby – může být na dobu určitou/neurčitou a může být kdykoli odvolán – možnost povinnosti nahradit škodu, pokud odvolání svolení způsobilo škodu 

    • Zákonné licence – úřední, vědecká/umělecká, zpravodajská a zájmová – §88-89

  • Jméno – jak dané v matrice tak pseudonym

  • Příznivé životní prostředí

• Právní prostředky ochrany osobnosti

  • Nároky ochrany osobnosti

    • Zvláštní

      • Zdržovací – upustit od daného jednání

      • Odstraňovací – odstranění následků → návrat do původního stavu

    • Obecné

      • Náhrada nemajetkové újmy

      • Náhrada vzniklé škody – skutečná + ušlý zisk

      • Vydání bezdůvodného obohacení

    • Ochrana osobnosti PO – §83

      • PO může uplatnit osobnostní ochranu člověka za jeho života pouze jeho jménem a zásadně za jeho života

      • Např. někdo uráží zaměstnance apod.

  • Újma

    • Majetková – škoda §2894 a §2951

      • Lucrum cessans – ušlý zisk

      • Damnum emergens –  škoda

      • Nahrazuje/odškodňuje se

    • Nemajetková §2956

      • Odčiňuje se

  • Zásahem do všeobecného osobnostního práva vzniká nemajetková újma – buď porušení nebo ohrožení práva

  • Člověk jehož osobnost byla dotčena se může domáhat

    • Zdržovací žaloba – upuštění od neoprávněného zásahu

    • Restituční žaloba – odstranění následků neoprávněného zásahu 

    • Satisfakční žalobou – Poskytnutí zadostiučinění – 

      • Způsob a výši zadostiučinění určuje soud

        • Ve vážnějších případech je nemajetková újma nahrazena i v penězích – satisfakční i penální funkce

  • Náhrada majetkové újmy – právo na náhradu škody 

  • Náhrady škody způsobené ublížením na zdraví a usmrcením

    • UNZ – peněžitá náhrada, aby vyvážila vytrpěné bolesti a další nemajetkovou újmu – pokud nelze určit použijí se zásady slušnosti §2958

    • Usmrcení blízké osoby – nahrazení újmy manžela, dětí, rodičů nebo jiné blízké osoby – opět zásady slušnosti

  • Primárně se může domáhat na němž byl způsoben zásah – po smrti mohou blízké osoby

  • Ochrany se může domáhat i PO

  • Promlčení – samotné právo nelze promlčet, ale právo na odčinění ano – 3 roky subjektivní a 10/15 let objektivní – §620 a 623

PRÁVNICKÉ OSOBY    

Pojem

• Osoba – FO nebo PO

  • Fyzická osoba – člověk

  • Právnická osoba – organizovaný útvar, který má podle zákona právní osobnost, nebo jehož osobnost zákon uzná (§ 20 odst. 1) a zároveň není FO

• Osoba – subjekt, nejedná se v OZ o člověka – zahrnuje PO i FO

• Právní osobnost – subjektivita, označuje znak či vlastnost osoby

• Historie

  • Říman – collegium/sodalicium – PO; societas – sdružení

  • ABGB – používalo morální osoba (korporace) nebo právnická osoba (zbytek)

  • 1950 – PO

  • 1964 – Socialistická organizace – místo FO občan – PO, byla v zákoníku mez. obchodu

  • Velká novela vrátila PO a FO

Teorie

• Teorie fikce

  • Hlavní představitel F. C. von Savigny

  • Jedině člověk je přirozenou osobou

  • PO nutnost personifikovat zákonem → aby mohli fungovat je potřeba právních konstrukcí

• Teorie reality

  • O. F. von Gierke

  • Vychází z toho, že určité útvary vznikají samostatně a reálně existují

  • PO má subjektivitu obdobně jako člověk – právo ji pouze přizná

• Kompromisní teorie

  • Usiluje o řešení, které by zahrnovalo hlediska uvedená jak v teorii fikce, tak reality

• Česká právní úprava tradičně vychází z teorie fikce– NOZ ji nepřijímá bez výhrad – viz § 20 odst. 1 – PO je nejen organizovaný útvar, o němž zákon stanoví (fikce), že je PO, ale i útvar jehož právní osobnost zákon uzná (realita)

Vlastnosti

• Právnickou osobou může být společenství osob i účelově vyčleněný majetek, PO mohou mít základ v právu soukromém i veřejném → těžké dát obecnou definici → společné charakteristické znaky

Subjektivita

• Nejdůležitější znak

• § 15 odst. 1. „způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti“

  • Doktrína generální subjektivity – způsobilost PO není omezena jako v ultra vires  – Vychází z ní OZ

    • § 20 odst. 1 PO mohou mít práva a povinnosti bez zřetele na předmět své činnosti, pokud se slučují s jejich povahou

    • Je také omezena – PO nemohou vstupovat do manželství apod.

  • Doktrína ultra vires – PO může mít práva a povinnosti pouze v rámci předmětu své činnosti – OZ z ní nevychází

• Rozsah subjektivity se u PO kryje se způsobilostí k právnímu jednání – totéž platí i o deliktní způsobilosti či odpovědnosti PO za protiprávní jednání svých orgánů a zaměstnanců v rámci konání úkolu

Majetková autonomie

• majetek PO je vyčleněn od majetku členů, není-li stanoveno jinak

• Povinnost o majetkových poměrech vést spolehlivé záznamy (§119)

Organizovanost

• uspořádání musí představovat určitý organizační celek

• Zvláštní význam mají orgány právnické osoby

  • Vnitřní význam – řízení PO jako útvaru

  • Vnější – jejich prostřednictvím PO jedná

• Orgány statutární

  • Pouze jim náleží vykonávat všechna právní jednání, které PO přísluší

Účel

• Vyplývá ze zakládacího aktu anebo z činnosti PO

• Podle § 144 lze PO ustavit ve veřejném x soukromém zájmu (neziskové x ziskové)

• Veřejně prospěšné PO (tento status zapsán ve veřejném rejstříku) §146 – podmínky:

  • Ty, které přispívají k obecnému blahu

  • Řídí je bezúhonné osoby

  • Majetek nabyly z poctivých zdrojů a je využíván k veřejně prospěšnému účelu

Zakázané PO

• Zakazují se PO jejichž účelem je §145

  • Porušení práva nebo dosažení nějakého cíle nezákonným způsobem – obecné pravidlo

  • Demonstrativní výčet

    • Popření nebo omezení práv osob

    • Rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti

    • ATD.

  • Ozbrojená PO 

    • Výjimky – vázána na zákon, dovolené podnikání, sportovní činnost

Klasifikace

• Stejný účel existence = stejný typ PO (obchodní společnosti, obce…)

• Podle kritérií lze dělit na

  • PO soukromého a veřejného práva

    • Základní rozdíl je zda se jejich existence opírá o veřejnou nebo soukromou právní oblast

    • PO veřejného práva může být soukromoprávní subjekt

  • Podle povahy útvaru:

    • Korporace =organizované společenství osob

      • Historicky nejstarší

      • Tvoří ji společníci/členové

      • Podstatná osobní personální složka

      • U kapitálových společností ji může tvořit i jedna osoba

    • Fundace – účelově vyčleněný majetek oddělený od jakéhokoliv jiného majetku

    • Ústav – osobní + věcná složka, ani jedna není výlučná – smíšený útvar

• Označení „forma“ je klasifikační kritérium pro PO stejného typu, které se rozlišují organizačním uspořádáním svými orgány a dalšími hledisky

Soukromoprávní korporace

• § 210 a násl.

• PO, kterou vytváří společenství osob

  • Má vždy stanoven minimální počet členů – pokud počet klesne pod minimum a v čase na nápravu se tato vada nezhojí, PO bude zrušena

• Ziskové soukromoprávní korporace

  • Především obchodní společnosti

    • Dělí se na osobní (s majetkovým ručením společníků) a kapitálové (bez tohoto ručení)

    • Historicky 4 základní formy

      • veřejná obchodní společnost

      • komanditní společnost

      • společnost s ručením omezeným

      • akciová společnost

  • Družstva – jde o společenství neuzavřeného okruhu osob se vzájemnou podporou členů

  • Obchodní společnosti + družstva = skupina právnických osob zvaná obchodní korporace (jejich účelem je zisk)

• Neziskové soukromoprávní korporace

  • Typickým příkladem je spolek (§ 214-302)

    • Dobrovolný svazek členů založený k naplňování jejich společného zájmu § 214

    • Alespoň 3 osoby, které se shodnou na stanovách

    • Hlavní činností nemůže být podnikání ani jiná výdělečná činnost

      • Zisk lze pouze v rámci vedlejší hospodářské činnosti – ta musí být podporou činnosti hlavní/hospodárné využití majetku

      • Zisk z činnosti spolku lze využít pouze pro spolkovou činnost

    • Svaz – spolčí-li se více spolků – tvořeno pouze spolky

    • Pobočný spolek – má právní osobnost, avšak odvozenou od hlavního spolku a jeho stanov § 228

  • Dále např. společenství vlastníků, které spravuje dům s jednotkami (§ 1194 a násl.)

• Společenskou smlouvou (§ 2713-2755) se nezakládá PO, ale vznikají pouze smluvní vztahy mezi společníky

Veřejnoprávní korporace

• Zvláštní postavení má stát

• Útvary územní samosprávy – kraje a obce (vyšší samosprávné celky)

  • Tvoří je společenství občanů

• Útvary stavovské samosprávy – komory – např. advokátní

• Je nezbytná z hlediska společenského zájmu

Soukromoprávní fundace

• § 303 a násl.

• Její činnost se váže na její účel

• vnitřní poměry upravuje statut

• PO vytvořená majetkem vyčleněným k určitému účelu

• Typicky nadace (jeden z typů fundací)

  • K trvalé službě společensky/hospodářsky užitečnému účelu

  • Podniká stejně jako spolek

  • Majetková podstata je tvořena nadační jistinou a ostatním majetkem

  • Nadační jistina = soubor předmětů vkladů a darů do nadace, musí být min. 500K

    • Peněžní vyjádření nadační jistiny je nadační kapitál § 339 a násl.

  • Přidružený fond – nesamostatná nadace (§ 349-352)

    • Majetek způsobilý být předmětem vkladu do nadace, ale je svěřen do správy na základě smlouvy

    • není PO

  • Nadační fond

    • PO založená k společensky/hospodářsky užitečnému účelu

    • Nemusí být trvalý, na rozdíl od nadace, žádná listina ani kapitál

Veřejnoprávní fundace

• Obvykle označována jako fond – Např. Státní fond životního prostředí

Ústav

• Školy, nemocnice atd.

• PO ustavená za účelem společensky/hospodářsky užitečné činnosti s využitím osobní a majetkové složky

• Provozuje činnost, jejíž výsledky jsou každému rovnocenně dostupné za předem daných podmínek

• V čele stojí zpravidla ředitel – monokratický orgán

Identifikace

Název a sídlo

• Zapisují se do veřejného rejstříku

• Identifikační znaky – vyjadřují jedinečnost PO jako právního subjektu

• Ve veřejném rejstříku jsou zapsány i statutární orgán a předmět činnosti

• Název – jméno PO

  • Podobné jako jméno a příjmení FO

  • § 132 – musí odlišit od jiných, musí obsahovat označení právní formy a nesmí být klamavý

  • právo na právní ochranu svého názvu § 135 – obdobné ochraně osobnosti člověka

• Sídlo

  • Především ke komunikaci s PO → preferováno skutečné sídlo, kde se nachází řídící orgány

  • Sídlo není adresa –  stačí když je známá z veřejného rejstříku, v zakladatelském aktu může být jako sídlo např. Praha

Zápis

• Mnoho funkcí zápisů do veřejného rejstříku – identifikace PO, některé mají konstitutivní povahu

• Veřejný rejstřík se řídí principem publicity

  • Materiální publicita (§ 121) – Kdo jedná v souladu se zápisem, tak proti němu nelze uplatnit, že zápis neodpovídá skutečnosti

  • Formální publicita (§ 120 (2)) – rejstříky jsou veřejně přístupné

• nejvýznamnější jsou obchodní rejstřík, spolkový rejstřík, nadační rejstřík

Orgány právnické osoby

• Orgán PO – vnitřní útvar, který má vyhrazené postavení ve struktuře PO

• Zastupuje PO, vykonává stanovenou řídící/kontrolní činnost

• Nejvyšším orgánem bývá shromáždění všech společníků/členů (valná hromada, členská schůze), protože tento orgán není často operativní → vytváří statutární orgán

  • Tím může být i jedinec – ředitel

  • Kolektiv – představenstvo, výbor

• Kontrolní činnost bývá svěřena dozorčí radě/kontrolní komisi

Jednání právnické osoby

• Na rozdíl od FO nemohou PO jednat sami svými vlastními činy – musí za ně jednat oprávněné FO – označeno jako zastoupení

  • Každý, kdo PO zastupuje musí dát najevo, co ho k tomu opravňuje

• Jednají především statutární orgány popř. jejich členové – jsou v zásadě oprávnění ke všem jednáním PO

• Dále jednají zaměstnanci/členové v rozsahu odpovídajícím jejich funkci (§ 166)

• Lze využít i smluvního zastoupení (§ 441 a násl.) – upraven rozsah zastoupení

  • Prokura – zvláštní způsob smluvního zastoupení v obchodních vztazích 

    • Prokurista je oprávněn ke všem jednáním v souvislosti s provozem obchodního závodu

• Ochrana 3. osoby

  • Pokud PO zastupuje člen jejího orgánu nebo způsobem zapsaným do veřejného rejstříku, tak nelze namítat: §162

    • Že PO nedala potřebné usnesení

    • Že usnesení bylo stiženo vadou

    • Že člen orgánu přijaté usnesení porušil

• Opatrovník PO – §165 a §486-488

  • Např. když jsou zájmy člena statutárního orgánu v rozporu se zájmy PO 

Trvání subjektivity

Vznik

• Velký rozdíl mezi PO veřejného a soukromého práva

  • V – zřízení

  • S – založení

  • U veřejnoprávních PO je vznik a zánik závislý na zákonu či rozhodnutí orgánu veřejné moci

• Vznik probíhá ve 2 fázích

  • 1. fáze – Založení

    • Ustavení nebo založení zakladatelským právním jednáním

  • 2. fáze – vznik

    • Zápis do veřejného rejstříku

• K založení PO dochází zakladatelským právním jednáním – smlouva/prohlášení

  • Musí být písemnou formou – určení názvu, sídla, předmětu činnosti a statutárních orgánů (§ 123)

• Pokud někdo jedná za PO v době mezi založením a vznikem – jedná za sebe, s tím, že PO do 3 měsíců od vzniku může jednání převzít s účinkem ex tunc

Neplatnost PO – soud prohlásí PO za neplatnou i bez návrhu pokud: §129

• Chybí zakladatelské PJ

• Zakladatelské PJ nemá náležitost pro existenci PO

• PJ odporuje §145

• PO založilo méně osob než je třeba

Zánik

• 1. fáze – zrušení

  • Dobrovolné – smlouva/dohoda, dosažením účelu

  • Rozhodnutím soudu nebo orgánu

  • Likvidace

    • vypořádání majetku PO, uhrazení dluhů atd.

    • Ke zrušení bez likvidace – celé jmění PO přechází na jejího právního nástupce

• 2.  fáze – zánik

  • Výmaz z veřejného rejstříku

Přeměna

• Ke vzniku a zániku PO dochází často přeměnou

• Fúze – 2 nebo více osob, 2 formy:

  • sloučení – alespoň jedna z osob zaniká, práva a povinnosti přechází na jednu osobu jako právního nástupce

  • splynutí –zanikají všechny osoby a vzniká nová PO, která je jejich nástupcem

• Rozdělení

  • Rozštěpením – zakládají nové PO

  • Rozdělení sloučením – dochází k němu i při současném sloučení s jinými PO

• Při změně formy PO je nutné, aby ji připouštěl zákon popř. souhlasil orgán veřejné správy

  • Neruší ani nezaniká PO, pouze se mění její právní poměry

• Při přeměně musí být stanoven rozhodný den, v němž ke změně dochází – u PO zapisovaných do veř. rejstříku nastává účinnost přeměny až tímto zápisem – rozhodný den stanoven na pozdější dobu

Seskupení

• Sdružení vzájemně si blízkých PO

• PO se mohou seskupovat do korporací, aniž by byla dotčena jejich subjektivita

• Koncern – seskupení, ve kterém je jedna osoba řízená jinou osobou

  • Volkswagen → Audi, Škoda

• Obchodní řetězce – výlučně smluvní základ, uskupení, které není pozitivně upraveno

  • Pouze upraveny důsledky zneužití a ochrany hospodářské soutěže, ale v jiném zákoně…

Nižší články – zvláště pobočky (odštěpné závody) – z jejich jednání vznikají práva a povinnosti PO jako subjektu, nikoli jen závodu

Stát jako právnická osoba

• Stát je PO – v oblasti soukromého práva se považuje za PO §21 (fikce)

• Specifika

  • Účel je přesně určený zákony – zúžený prostor pro svobodné rozhodování

  • Vlastní majetek všeho druhu, jeho účelové určení musí být respektováno

  • Vysoce organizovaná struktura

  • Nemá statutární orgán → jednání jeho jménem a zastupování

ZASTOUPENÍ

• Přímé zastoupení – zástupce jedná jménem zastoupeného a jeho jednáním vznikají zastoupenému přímo právní následky

  • Teorie principála – právně jedná principál, zástupce je pouze nositelem vůle

  • Teorie reprezentace – právně jedná jen zástupce, představující zastoupeného

  • Teorie zprostředkující – právně významné je jednání zastoupeného i zástupce

• Nepřímé zastoupení – zástupce jedná svým jménem a právní důsledky vznikají jemu a následně je povinen tyto práva/povinnosti převést domluveným způsobem na zastoupeného

• Aktivní – zástupce jedná jménem zastoupeného

• Pasivní – zástupce přijímá jménem zastoupeného projevy vůle

• Smluvní – jedna osoba se dohodne s druhou, že ji z nějakého důvodu (nesmí být nezpůsobilost) bude zastupovat – strany se dohodnou na rozsahu

• Jiné než smluvní – osoba, která není schopna se účastnit právního jednání potřebuje zástupce – vzniká ze zákona, ale většinou je potřeba ještě rozhodnutí nějakého orgánu (např. soudu) – OZ zná:

  • Nezletilý – zákonnými zástupci jsou rodiče, příp. poručník

  • PO – není schopna za sebe jednat → jednají zástupci

    • Na základě jednání, kterým byla PO založena

    • Na základě rozhodnutí soudu nebo zástupci na základě zákona

  • Opatrovnictví – soud jmenuje rozhodnutím zástupce osoby

    • Člověka – na základě omezení svéprávnosti nebo v osobním/veřejném zájmu

    • PO – pokud to vyžaduje správa/ochrana záležitostí PO

  • Společenství osob – např. manželé – možnost za sebe v některých záležitostech jednat

  • Podobné smluvnímu – zastoupení členem domácnosti a společný zástupce pro doručování solidárních závazků

• Zástupce – ten kdo jedná za jinou osobu

• Zastoupený – ten kdo je zastoupen

• Posel – pokud jedna osoba pošle druhou zařídit určitou záležitost bez dohody o zastoupení

  • Nemusí být svéprávný

• Rozsah zastoupení

  • Smluvní

    • Vnitřní vztah – vyplývá z dohody o zástupčním oprávnění + vnitřní pokyny

    • Vnější – plné moci

  • Jiné než smluvní

    • Ze zákona

    • Opatrovnictví – zákon + rozhodnutí soudu in concreto

• Zastoupení nelze použít na:

  • Dědické právo

  • Vstup do manželství – opravdu pouze výjimečně lze a může být zastoupena pouze jedna strana

  • Prohlášení otcovství

  • Závislá práce

  • Prominutí

Podmínky

• Zástupce vždy jedná za zastoupeného

• Zástupce jedná jménem zastoupeného, v určitých případech vlastním

• Zástupce jedná na účet zastoupeného

• Zástupce vždy projevuje svou vlastní vůli

• Pokud se zástupce neprokáže předepsaným způsobem, že jedná za zastoupeného platí nevyvratitelná domněnka, že jedná za sebe

• V případě pochybností o dobré víře nebo o tom, zda má o něčem znalost, musí se to zkoumat

• Zástupcem nemůže být osoba, jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného

  • Střet zájmů neznamená vždy neplatnost → pokud 3. osoba o střetu zájmů nevěděla, tak nabývá k věci vlastnické právo (pokud by to věděla, tak ji bude odebráno)

• Zástupcem nemůže být osoba, která nemá dostatečnou způsobilost na dané právní jednání

• Zástupce je povinen jednat osobně – zástupce zástupce je substitut

• Pokud zástupce překročí své zástupčí oprávnění je jednání platné pouze pokud zastoupený bez zbytečného odkladu dodatečně schválí – pokud tak neučiní je zavázán zástupce

• Zástupce musí mít pro dané jednání svéprávnost

Smluvní zastoupení

• Zastoupený – zmocnitel

• Zástupce – zmocněnec

• Smluvní zastoupení – zmocnění

• Podmínky pro využití

  • Zmocnitel by sám mohl jednat, ale z nějakého důvodu nechce (např. citově zavázaný)

  • Zmocnitel je podnikatelem zapsaným v obchodním rejstříku, který provozuje obchodní závod

• Právním důvodem je smlouva nebo dohoda o zastoupení (udělení prokury)

• Ve smlouvě o zastoupení se určuje rozsah zástupčího oprávnění – může se jednat o jednu záležitost nebo klidně i o všechny majetkové záležitosti zmocnitele (pokud to nevylučuje zákon – např. sepsání závěti) – je možné i velice konkrétně formulovat 

•  Plná moc (§441 odst.2)

  • Zároveň s uzavřením smlouvy o zastoupení, jako osvědčení o zástupčím oprávnění a o jeho rozsahu

  • Plná moc musí obsahovat:

    • Označení zmocněnce a zmocnitele

    • Určení obsahu zástupčího oprávnění

    • Podpis zmocnitele

    • Datum (vzniku vždy případně i zániku)

  • Rozlišení podle rozsahu oprávnění

    • Generální/všeobecná – pro všechna právní jednání

    • Speciální – pro jediné

  • Písemná forma – všeobecně se nevyžaduje, ale v některých zákonem stanovených případech se vyžaduje

• Zmocnitel má právo zástupčí oprávnění kdykoliv ukončit – tohoto práva se nemůže vzdát – pokud by zmocněnci předčasným ukončením vznikla škoda má právo na její náhradu – je možné se domluvit na důvodech pro předčasné ukončení

• Souhrnné zastoupení × kolektivní zastoupení

  • S – §439 – více zástupců → každý jedná individuálně

  • K – jednají jako sbor – nutnost minimálně vyslovit souhlas

• Překročení zástupčího oprávnění – exces

  • Zmocnitel není vázán, pokud bez zbytečného odkladu oznámí 3. osobě, že s tímto jednáním nesouhlasí

  • Jednání bude neplatné i pokud 3. strana měla/mohla z okolností přijít na to, že zmocněnec zjevně překračuje své možnost

• Zánik

  • Vykonáním PJ, kvůli kterému vzniklo

  • Zmocnitel zmocnění odvolá – zmocněnec se o něm musí dozvědět → dokud o něm neví může jednat se stejnými účinky

  • Zmocněnec zmocnění vypoví

  • Pokud zmocnitel zemře (pokud je PO zanikne)

  • Pokud zmocněnec zemře (pokud je PO zanikne)

  • Pokud uplyne doba, na kterou bylo zmocnění dáno

• Neodkladná právní jednání – nastane smrtí zmocnitele nebo vypovězením zmocněncem – zmocněnec je povinen učinit vše co nesnese odklad, aby zmocnitel neutrpěl újmu na svých právech – jednání má stejné následky jako by stále trvalo – je možné sjednat jinak

• Prokura – označení plné moci, kterou uděluje podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku FO, s níž uzavřel smlouvu o zastoupení ve všech právních jednáních, k nimž dochází při provozu obchodního závodu

Zastoupení jiné než smluvní

• Zástupce jedná zejména v majetkových věcech zastoupeného – výjimkou je oblast dědického práva

  • V nemajetkové oblastni může zástupce jednat pouze v oblasti ochrany osobnostních práv

  • Zástupce nesmí odebrat věc zvláštní obliby zastoupeného

• V případě střetu zájmů (nebo hrozby střetu zájmů) je třeba ustanovit kolizního opatrovníka

• Správa jmění zastoupeného – týká se běžné správy jmění zastoupeného

  • Všechny ostatní záležitosti vyžadují schvalující rozhodnutí soudu

Opatrovnictví

• Zastoupení, které v případech předvídaných zákonem zakládá rozhodnutí soudu

  • V rozhodnutí ve kterém určí opatrovníka opatrovanci, určí soud zároveň rozsah opatrovníkových práv a povinností vzhledem k záležitostem opatrovance

• Opatrovnictví člověka (§465)

  • Soud jmenuje opatrovníka pokud 

    • Je to zapotřebí k ochraně zájmů člověka 

    • To vyžaduje veřejný zájem

    • Omezil svéprávnost

    • atd.

  • Opatrovnictví trvá tak dlouho jak to opatrovanec potřebuje – pokud zemře opatrovník je dočasně zastoupen veřejným opatrovníkem

  • Opatrovníkem soud jmenuje osobu, kterou navrhl opatrovanec – pokud to není možné hledá mezi nejbližšími osobami, pokud ani to nelze, tak hledá mezi dalšími FO a pokud ani to není možné tak jmenuje veřejného opatrovníka

  • Opatrovník musí alespoň v minimální míře pečovat o opatrovance a zjišťovat jeho stanovisko a snažit se podle něj postupovat → pokud to není možné musí postupovat tak, aby to bylo v souladu se zájmem opatrovance

  • Opatrovnická rada – volí se z blízkých na schůzi kterou svolal opatrovník nebo soud

    • Rada je po celou dobu své existence pod zvláštním dohledem soudu

• Opatrovnictví PO (§486)

  • Soud jmenuje opatrovníka PO pokud

    • Je to potřeba pro správu jejích záležitostí

    • Je třeba hájit její práva

  • Opatrovníkem může být jen taková osoba, která je způsobilá být členem statutárního orgánu PO

Zastoupení členem domácnosti

• Pomoc právně jednat zletilé osobě, která trpí duševní poruchou, která ale nevede v omezené svéprávnosti – taková osoba se nechá zastoupit osobou ze své blízkosti k níž má důvěru

• Ke vzniku je potřeba souhlas budoucího zástupce a soudu

• Zastoupení se vztahuje na běžné životní záležitosti potřebné osoby

OBČANSKÉ PRÁVO V SUBJEKTIVNÍM SMYSLU

• Subjektivní občanské právo

  • =Oprávnění

  • Nutno odlišit od občanského objektivního práva

  • Definice – míra a způsob chování fyzických a právnických osob v mezích objektivního obč. práva. Subjektivní právo je obč. právem zaručeno a chráněno, a to státním donucením, zejména soudní mocí.

• Složky občanského subjektivního práva:

  • Možnost chovat se zákonem vymezeným způsobem

  • Možnost požadovat určité chování od jiné osoby občanského práva

  • Možnost požadovat od státu právní ochranu

• Občanskoprávní nárok

  • Vlastnost subjektivního práva

  • Není-li povinnost odpovídající právu plněna dobrovolně, může ji subjekt práva vymáhat autoritativně (zpravidla formou soudního donucení)

  • Vztah mezi nárokem a právem – obč. subj. p. může existovat i bez nároku, opačně to možné není – tedy nárok bez práva neexistuje.

    • Příklad práva bez nároku – zejména naturální obč. subj. p. – např. právo na výhru ze sázky  (§ 2873), úspěšně uplatněná námitka promlčení nebo nelze vymáhat právo na věrnost manžela.

• Hmotněprávní námitka – např. námitka promlčení – nutno odlišit od procesněprávní námitky

  • Hmotněprávní námitkou se povinná osoba proti uplatněnému obč. subj. p.. 

  • Když je úspěšná, oprávněná osoba ztratí nárok. 

Druhy občanských práv v subjektivním smyslu

• Kritéria pro dělení obč. subj. p.

  • Absolutní a relativní (na tomto rozdělení je založena také systematika NOZ)

  • Osobní a rodinná práva

  • Majetková práva

  • Základní práva občanů

Absolutní a relativní práva

• Absolutní – právu určité osoby odpovídají povinnosti neurčitého počtu ostatních 

  • Povinností je zdržet se všeho, co by rušilo subjektivní právo oprávněné osoby – např. právo vlastnické (od § 977) nebo právo dědické (§ 1475).

  • Absolutní právo působí většinou vůči všem, ale má to výjimky stanovené zákonem – např. § 1104 nabytí vlastnického práva od neoprávněného

  • § 977 – jen zákon může stanovit, které z majetkových obč. p. je právem absolutním. výčet je uzavřen 

• Relativní – právu určité osoby odpovídá povinnost jiné určité osoby. 

  • Povinnost se neomezuje na zdržení se něčeho, ale je tu dare, facere a non facere

  • Osoby mají práva a povinnosti inter partes

  • Vzniká ujednáním nebo tím, že někdo poruší moje absolutní právo

Osobní práva

• Všeobecná ryze osobní – osobnostní práva – § 81 a násl. – absolutní

  • Ochrana osobnosti

• Práva osobního stavu osob – statusová - § 9 – absolutní

  • Např. právo manžela na rozvod

• Práva osobní v užším smyslu – imperfektní normy – nežalovatelná

  • Např. povinnost manželů být si věrni

Majetková práva

• Právní panství nad věcí

• Věcná práva –  (§ 979 a násl.) – absolutní povahy, např. právo stavby, věcná břemena, zástavní právo.

  • Část 3. OZ

  • Statická práva – jde o určité právní stavy

  • Panství nad věcí

  • Dělení

    • Věcná práva k věci vlastní

    • Věcná práva k věci cizí

• Práva závazková – obligační (§ 1721 a násl.) – relativní povahy, vznikají z právních jednání a protiprávních činů

  • Část 4. OZ

  • Zásada autonomie vůle – smluvní svoboda

• Dědická práva (§ 1475 a násl.) – absolutní povahy

  • Dědění se zaručuje – čl. 11 LZPS

• Pozor, není symetrie mezi absolutními a relativními právy a právy věcnými a závazkovými.

Rodinná práva

• Zahrnuje osobní a majetková rodinná práva

• Většinou jsou absolutní, ale můžou být i relativní např. výživné

• Část 2. OZ

Základní práva občanů

• garantována Listinou, v NOZ § 1

• nezadatelná, nezcizitelná, nezměnitelná a nepromlčitelná

 Výkon občanského práva v subjektivním smyslu

• Výkon práva slouží k uspokojování soukromých zájmů a potřeb 

• Spočívá v chování, které je právním jednáním, nebo jen faktickým chováním – nesmí být protiprávní

• Dare, facere, omittere, pati – uplatnění u soudu

• Pokud subjektivní právo vykonávám v souladu se zákonem, činím tak po právu – neminem laedit qui iure suo utitur – nesmí být šikanózní

• Povolený výkon práva musí splňovat určité předpoklady

  • Subjektivní právo musí existovat

  • Osoba musí právo vykonávat v mezích zákona

  • Výkon práva nesmí být v rozporu s dobrými mravy a veřejným pořádkem

  • Nelze vykonávat zjevným zneužitím – §8

Ochrana občanského subjektivního práva

Obecný pohled

• Ochrana je komplementární – občanské právo v subjektivním smyslu je chráněno celým právním řádem

• Ochrana je založena zásadně na aktivitě toho, komu právo náleží

• Ochrana práva se uskutečňuje zásadně v soudním sporném řízení, občanské soudní řízení (§12)

  • Veřejná moc zřizuje i jiné instituce na ochranu subjektivních práv – advokát, notář, soudní exekutor, státní zastupitelství, mediátoři

  • Právo na soudní ochranu patří k základním lidským právům (čl. 36 Listiny)

  • Každý má možnost obrátit se na Evropský soud pro lidská práva – ale až po vyčerpání všech prostředků daných právním řádem ČR

  • podstatu práva na spravedlivý proces vyjadřuje Evropská úmluva o ochraně práv a svobod

•  za zvláštních okolností je dovolena svépomoc (§ 14) – např. ochrana držby (§ 1003 a násl.)

Soud jako hlavní garant

• soudní rozhodnutí je závazné jen pro strany sporu (inter partes)

• Nemá účinky precedentu, ale judikatura doplňuje normy občanského práva § 13 důvodné očekávání → princip předvídatelnosti rozhodnutí; stare decisis, obdobné rozhodnutí v obdobném případě

• Řízení sporné × nesporné

  • S

    • zahájeno podáním žaloby;

    • řízení podle zásady dispoziční a zásady projednací

    • nesplní-li procesní strana povinnost tvrzení a povinnost důkazní (neunese důkazní břemeno), nebude ve sporu úspěšná

  • N

    • slouží k prosazení veřejného zájmu v občanskoprávních poměrech

    • soud sám zjišťuje potřebné skutečnosti bez ohledu na procesní aktivitu účastníků

  • Soudní soustava podle čl. 91 Ústavy + Ústavní soud, který stojí mimo soustavu obecných soudů

  • Evropský soud pro lidská práva (Štrasburk)

  • Soudní dvůr EU (Lucembursko) – hlavním úkolem je jednotný výklad evropského práva na celém území EU (k tomu slouží zejm. řízení o předběžné otázce)

Svépomoc

• Ochrana obč. subj. pr vlastní silou a prostředky, v mezích zákona, bez pomoci třetích osob, je právem nikoliv povinností 

• Podle § 14 si každý může přiměřeným způsobem pomoci k svému právu sám v případě, že

  • Jeho občanské subj. pr. je ohroženo

  • Je zřejmé, že zásah veřejné moci by přišel pozdě

  • Zvláštní případy svépomoci (sousedské) podle § 1016

• Svémoc × právem nedovolené jednání (právem reprobované jednání)

• Dva různé druhy svépomoci z hlediska účelu

  • Obnovení pokojného stavu – vlastním úsilím, přiměřenými prostředky proti neoprávněnému zásahu nebo bezprostřední hrozbě takového zásahu

  • Zajistit právo, které by jinak bylo zmařeno (zadržení zloděje)

• Dva různé druhy svépomoci z hlediska cíle

  • Obranná svépomoc – odvracím ohrožení

  • Útočná svépomoc – není právem dovolená

Ochrana držby (posesorní ochrana)

• Předmětem ochrany je držba kvalifikovaná → držba řádná, poctivá a pravá (§ 991-993)

  • držitel se ujal věci, ale není vlastníkem (může však vydržet)

  • právem je chráněna držba, nikoli pouhá detence (držitel má vůli nakládat s věcí jako vlastní)

• Od posesorní ochrany je třeba odlišit soudní ochranu petitorní – ochrana vlastnického práva

• Posesorní ochrana má předběžný charakter – cílem není chránit samo občanské subjektivní právo (existence práva se nezkoumá) → Cílem je „chránit poslední pokojný stav existující držby – stav, který existoval před tím, než došlo k rušení držby“.

• Dva druhy žalob

  • Proti rušení držby (§ 1003)

  • Žaloba na uchování držby (§ 1007)

• Žaloba proti rušení držby

  • žaloba zdržovací (negatorní) – držitel se domáhá toho, aby rušitel se rušení zdržel

  • Žaloba odstraňovací (restituční) – požadavek na uvedení do původní stavu

  • speciální žaloba při ohrožení z provádění stavby (§ 1004, 1005 a 1013)

• Pro žaloby platí ustanovení § 1008 o prekluzivních lhůtách

  • posesorní žaloba musí být podána ve lhůtě 6 týdnů poté, co se držitel dozvěděl o svém právu domáhat se ochrany(subjektivní lhůta)

  • objektivní lhůta 1 rok: žaloba musí být podána nejpozději 1 rok od doby, co došlo k rušení držby či vypuzení držby

OBČANSKOPRÁVNÍ POVINNOST

Pojem občanskoprávní povinnosti

• Objektivním právem uložená míra nutnosti jednání osoby občanského práva – není-li plněno dobrovolně – je vynutitelné za pomoci státního donucení, zejména prostředky soudní moci

• Druhy jednání

  • Dát – dare

  • Konat – facere

  • Něčeho se zdržet – omittere (opomenout)

  • Něco strpět – pati

• Realizace povinnosti se označuje jako splnění

• Směřuje buď vůči jiné osobě občanského práva nebo vůči všem jiným neurčitým osobám občanského práva (zdržení se zásahů do osobní sféry, vlastnické sféry, atd.)

• Může působit vůči jiné osobě občanského práva (relativní), nebo vůči všem jiným osobám občanského práva (absolutní) 

Druhy občanskoprávních povinností

Obecně

• Normy občanského práva upravující obecná pravidla jednání osob občanského práva, zpravidla ještě samy o sobě ke vzniku (změně či zániku) občanskoprávních povinností nevedou

• Vznikají zpravidla tehdy, nastane-li nějaká skutečnost, která je normami předvídaná – občanskoprávní skutečnost (důvod)

Občanskoprávní povinnosti z právních jednání

• Ze smluv

  • Nejčastější způsob vzniku (§545)

  • Ze smluv – ex contractu – z dvoustranných čí vícestranných právních jednání stran – § 1724 a násl.

  • Zpravidla jsou to smlouvy synallagmatické – vznikají práva a povinnosti na obou stranách

  • Povinnost smlouvu dodržet – pacta sunt servanda

  • V některých případech se vyžaduje vedle existence smlouvy i další právní skutečnost (např. vklad do katastru nemovitostí) → složená (komplexní) právní skutečnost

• Z jednostranných právních jednání

  • Nejde o typický vznik občanskoprávní povinnosti

  • Zásada jejich uzavřeného počtu – numerus clausus

  • Přicházejí v úvahu pouze pokud to předpokládají občanskoprávní normy

  • V zahraničí se objevují občanskoprávní povinnosti jakoby vzniklé ze smlouvy

  • OZ je výslovně neuvádí – např. veřejný příslib

Občanskoprávní povinnosti z protiprávních jednání/činů

• § 2910 a § 2913 a násl.

• Někdy též označované jako neoprávněné zásahy (§ 82, odst. 1)

• Projevy vůle osob, které jsou v rozporu s objektivním právem

• Spojeny s nepříznivými následky předvídanými sankčními složkami příslušných občanskoprávních norem

• Není rozhodné, jestli se jedná o komisivní nebo omisivní protiprávní činy, nebo o protiprávní jednání – činy zaviněné (§ 2910), činy nezaviněné (§ 2913)

Občanskoprávní povinnost z právních událostí

• Zakládají občanskoprávní povinnosti nezávisle na vůli lidí

• Nejrůznější druhy událostí

  • Společenské povahy – např. narození, smrt, prekluze

  • Jiná povaha – např. povodeň, vichřice

Občanskoprávní povinnosti z protiprávních stavů

• Protiprávní stavy vznikají zpravidla v úzké souvislosti se zákonem kvalifikovanými událostmi, které vyplývají ze zvláštní povahy některých rizikových činností spojených s využíváním sofistikované techniky, nebezpečných látek apod.

  • představují pro své okolí riziko zvýšeného nebezpečí vzniku závažných majetkových a nemajetkových újem

• Právo je za splnění určitých záruk dovoluje, protože jsou zpravidla pro společnost prospěšné

• Na zajištění účinné ochrany postižených právo nedovoluje, aby tímto zákonem kvalifikovaným způsobem byly způsobeny majetkové a nemajetkové újmy

• Pokud se tak stane vznikne právem nedovolený protiprávní stav

  • Sám o sobě dostatečnou občanskoprávní skutečností k tomu, aby provozovatelé byli postiženy novou následnou občanskoprávní povinností takto vzniklé majetkové a nemajetkové újmy – uhradit, resp. odčinit (teorie rizika)

Občanskoprávní povinnosti přímo ze zákona (ex lege)

• Výjimečné případy – např. zákonné zastoupení, právo stavby, služebnost

Občanskoprávní skutečnosti z jiných právních skutečností

• Občanskoprávní povinnosti z vytvoření věci

  • Mohou vzniknout i z určitých specificky lidských volních činností – tvůrčí duševní činnosti

  • Důsledkem může být vznik věci hmotné/nehmotné povahy

• Z právotvorných (konstitutivních) aktů aplikace práva úředního orgánu

  • Pouze tam, kde zákon opravňuje příslušný orgán (zejména soud)

  • Právotvorné rozhodnutí úředního orgánu působící vznik občanskoprávních povinností s účinky ex nunc

  • Nespadají sem deklaratorní rozhodnutí – ex tunc

  • Např. vypořádání spolupodílového vlastnictví, vznik a zánik práva stavby apod.

Občanskoprávní odpovědnost

Pojem občanskoprávní odpovědnosti

• Retrospektivní pojetí

  • Odpovědnost vzniká jako důsledek porušení primární povinnosti (případně objektivní právní odpovědnost viz. Teorka)

  • Znaky

    • Občanskoprávní odpovědnost je nepříznivý právní následek za újmu způsobenou porušením primární povinnosti

    • Spočívá ve vzniku nové sekundární povinnosti – cíl újmu napravit

    • Nezbytný předpoklad pro vznik odpovědnosti tvoří protiprávnost

    • Spočívá buď v občanskoprávní povinnosti, kterou odpovědná osoba dosud neměla, nebo v určité změně dosavadní porušené původní občanskoprávní povinnosti, nebo v rozšíření původní a nadále trvající porušené občanskoprávní povinnosti o další občanskoprávní povinnost

• Perspektivní pojetí

  • Odpovědnost existuje od začátku povinnosti 

  • Problém je, že občanskoprávní odpovědnost splývá s primární povinností 

  • Podle prvního pojetí není důvod zatěžovat povinnosti občanskoprávní odpovědností.

  • Právní jistota nespočívá v tom, že jednotlivec může vykonávat v mezích zákona svá subjektivní občanská práva, přičemž mu stát poskytuje při tom ochranu, nýbrž i v tom, že neporuší-li jednotlivec nějakou právní povinnost, nebude ani postižen žádnou občanskoprávní odpovědností

  • Podle prvního pojetí působí u osob v dostatečné míře již samo jejich vědomí, že jsou tyto občanskoprávní povinnosti zavázáni plnit a splnit

  • Přednost prvního pojetí spočívá i v tom, že je v zásadní souladu s pojetím odpovědnosti tak, jak je chápáno i v dalších právních odvětvích právního řádu – požadavek zachování vnitřní jednoty a celistvosti chápání právního řádu

Obecné předpoklady vzniku občanskoprávní odpovědnosti

• Předpoklady

  • Protiprávní úkon/stav

  • Újma – v majetkové nebo nemajetkové sféře postiženého

  • kauzální nexus

  • Zavinění – ve formě úmyslu či nedbalosti – ne vždy

• Při splnění těchto čtyř předpokladů jde o občanskoprávní odpovědnost za zavinění – subjektivní odpovědnost s možností vyvinění

• Při splnění prvních tří požadavků jde o odpovědnost bez zavinění – odpovědnost objektivní, odpovědnost za riziko

  • S liberačními důvody – prostá objektivní odpovědnost 

  • Bez liberačních důvodů – absolutní objektivní odpovědnost

Funkce občanskoprávní odpovědnosti

• Uhrazovací – reparační – buď uvedení v předešlý stav (naturální restitucí) nebo peněžitou náhradou (kompenzací)

  • Zachovává si rozhodující úlohu

• Účinná, spravedlivá – plná a zároveň urychlená obnova narušené majetkové rovnováhy

• Podle § 2952 se uhrazuje:

  • Skutečně vzniklá škoda – pozitivní škoda (damnum emergens)

    • Spočívá ve zmenšení majetku poškozeného včetně nákladů

  • Ušlý zisk (lucrum cessans)

    • Nedošlo k rozmnožení majetku poškozeného

  • Cílem je zajistit poškozenému její plnou a tím spravedlivou náhradu

• Způsob úhrady újmy

  • Uvedení do předešlého stavu – naturální restituce

  • Úhrada v penězích

    • Pokud naturální restituce není možná nebo požádá-li o to poškozený 

  • Satisfakce – poskytnutí přiměřeného zadostiučinění

    • Jen v případech, kdy to stanoví zvlášť zákon, popř. kde to bylo sjednáno s cílem zmírnit i nemajetkovou újmu poškozeného

    • Nemajetkovou újmu takto nelze spolehlivě vyčíslit, nicméně je možné ji v penězích nebo morálně odčinit – volná úvaha soudu

    • Uskutečňuje se v penězích, pokud jiný způsob odčinění nemajetkové újmy není sám o sobě dostatečně účinný – morální satisfakce

    • Výjimečně přichází v úvahu odčinění nemajetkové újmy ve formě poskytnutí ceny zvláštní obliby (pretium affectionis) - § 2969, odst. 2

• Prevenční

  • V duchu zásady neminem laedere

• Represivní

  • V teorii i praxi je sporné, má-li občanskoprávní odpovědnost plnit i represivní funkci – má se soustředit na plnění funkce satisfakční, uhrazovací a prevenční

  • V určitých případech stanovených zákonem občanskoprávní odpovědnost plní i funkci represivní (např. § 2971 – náhrada nemajetkové újmy)

Druhy občanskoprávní odpovědnosti

• Občanskoprávní odpovědnost za škodu (základ občanskoprávní odpovědnosti)

• Odpovědnost za vady

• Odpovědnost za prodlení

• Není důvod ztotožňovat občanskoprávní odpovědnost pouze s občanskoprávní odpovědností za škodu

• Tyto druhy mohou být různě kumulovány

• Další třídění na:

  • Odpovědnost za majetkovou újmu

    • Újma objektivně ocenitelná a tím přesně vyčíslitelná v penězích může mít i podobu škody, vady, nebo újmy z prodlení

  • Občanskoprávní odpovědnost za nemajetkovou újmu

    • Opak majetkové újmy (§ 2894)

  • Dojde-li k ublížení na zdraví, odčiňují se v plné míře v penězích jako nemajetkové újmy vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy, jinak se se odčinění stanoví volnou úvahou podle zásad slušnosti – soud není omezen ve výši peněžité satisfakce

  • Dojde-li k usmrcení nebo ke zvlášť závažnému ublížení na zdraví, přichází podle (§2959) u blízkých osob v úvahu peněžité vyvážení jejich duševních útrap

• Další kritérium třídění:

  • Občanskoprávní odpovědnost za zavinění (subjektivní odpovědnost)

    • Základní druh typické občanskoprávní odpovědnosti (§2910,2911,2922,2904)

    • Škůdci musí být možné přičíst při porušení primární občanskoprávní povinnosti i zavinění, ať ve formě úmyslu, či nedbalosti

    • Rušitel je schopen po své psychické (subjektivní) stránce, po rozumové stránce schopen svůj protiprávní čin i jeho způsobené následky posoudit a zároveň je svou vůlí ovládnout (posouzení dle §4,5)

    • Deliktní způsobilost - § 24 a 2920

  • Občanskoprávní odpovědnost bez zavinění (objektivní odpovědnost)

    • Jen v případech zvlášť stanovených zákonem (§ 2895)

    • Rušitel se zprostí, pokud dokáže, že v plnění primární povinnosti mu bránila mimořádná, nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli (vis maior)

    • V této úpravě je obsažena i odpovědnost za vady a odpovědnost za prodlení dlužníka a věřitele

    • Dopadá i na odpovědnost při provozování rizikových lidských činností (provozů)

  • Nestojí proti sobě jako protichůdné kategorie

  • Odpovědnost za zavinění je pravidlem, odpovědnost bez zavinění je výjimkou z pravidla

  • Vzájemně se doplňují ve snaze zajistit spravedlivou, plnou a urychlenou ochranu

• Jiné kritérium:

  • Občanskoprávní odpovědnost smluvní – ex contractu

    • Základním předpokladem je existence smluvní právní povinnosti a její porušení

  • Občanskoprávní odpovědnost mimosmluvní – ex delicto

    • Zákonem stanovené primární občanskoprávní povinnosti

  • Byla opuštěna koncepce, že k porušení povinnosti musí dojít úmyslně

  • Vznik občanskoprávní povinnosti se již neváže na existenci zaviněného porušení primární smluvní občanské povinnosti

  • Rušitel odpovídá druhé smluvní straně za škodu bez zavinění, objektivně (výjimka § 2913, odst. 1 – plnění smlouvy mělo sloužit i zájmu třetí osoby)

Postavení občanskoprávní odpovědnosti v systému právní odpovědnosti

• Občanskoprávní odpovědnost je jedním z projevů právní odpovědnosti vůbec, založené různými druhy právních odvětví

• Požadavek zachování vnitřní jednoty právního řádu a nezbytnost celostního přístupu k právu vyžadují, aby chápání základní podstaty všech projevů právní odpovědnosti bylo stejné

• V praxi nelze vyloučit případy, kdy za porušení určité primární občanskoprávní povinnosti bude její rušitel postižen dvěma druhy občanskoprávní odpovědnosti (např. §1925 – vadné plnění)

• Komplementární působení právní odpovědnosti – postižení odpovědností v rámci jiného oboru práva

• Občanskoprávní odpovědnost jako jeden z projevů právní odpovědnosti vůbec je zároveň projevem širší sociální odpovědnosti – odpovědnost mimoprávní – politická, odpovědnost morální

  • Morální odpovědnost – vzniká až porušením morální povinnosti

    • Nevymahatelný nepříznivý morální odsudek osoby rušitele veřejností

    • Průnik s občanskoprávní odpovědností by měl být v demokratické společnosti co nejúplnější

  • Základním předpokladem vzniku by se proto měl být zaviněný protiprávní čin, zabezpečovat spravedlivou nápravu majetkových i nemajetkových újem, měla by být lokalizována u toho, u koho je soustředěna hlavní příčina těchto újem, dopad povinnosti by měl být neodvratný a zároveň urychleně realizovatelný

OBČANSKOPRÁVNÍ SKUTEČNOST

Pojem

• Občanskoprávní skutečnost – občanské právo ji bere na zřetel a spojuje s ní občanskoprávní následky

• Právní následek – vznik, změna, zánik subjektivních práv/povinností

• Příčinou následků je právní důvod (právní titul)

  • Zákon

  • Právní skutečnost – častější

• Druhy

  • Právní skutečnosti

    • Právní jednání (projevení vůle)

      • PJ

      • Konstitutivní rozhodnutí státních orgánů

    • právní událost (plynutí času, není zde lidská vůle) – §600

      • Předvídatelná/nepředvídatelná a odvratitelná/neodvratitelná

  • Protiprávní skutečnosti

    • Protiprávní jednání

    • Protiprávní stav

Třídění občanskoprávních skutečností

• Dělícím kritériem je vůle

• Právní skutečnosti, pro které je charakteristická existence vůle

  • Právní jednání (§ 545 a násl.) a konstitutivní rozhodnutí státního orgánu

    • Všechno, co osoba činí s úmyslem vyvolat právní následky

    • Konstitutivním rozhodnutím se zakládají, mění, ruší práva/povinnosti → jsou s ním spojeny právní následky

• Právní skutečnosti, pro které není existence vůle charakteristická – právně relevantní události

  • Vytvoření věci

    • Někdy řazeno k první skupině, protože může něco vytvořit i malé dítě, duševně chorá osoba, k tomu není vůle nutná

• Složené (komplexní) právní skutečnosti/důvody

  • Právní následky vyvolávají dvě a více právních skutečností zároveň – např. kupní smlouva a nabytí vlastnického práva na jejím základě

Právní jednání

Pojem

• K právnímu jednání je zapotřebí vůle projevená navenek, která má právní následky

• Jednání osoby, které je schopno vyvolat právní následky, které:

  • jsou v něm vyjádřeny

  • plynou ze zákona

  • plynou z dobrých mravů, jako pravidel chování

  • plynou ze zvyklostí

  • plynou ze zavedené praxe stran (§ 545)

• Způsoby právního jednání:

  • Pozitivní – konat (§ 546)

    • Dát – dare

    • Činit – facere

  • Negativní – nekonat (opomenout)

    • nekoná, co má – non facit (má natřít plot a nenatře ho)

    • zdrží se – omittere (nevyužije své právo)

    • strpí – pati (nebrání omezování svého práva)

• právně jednat lze výslovně, nebo způsobem, který nevzbuzuje pochybnosti – konkludentní jednání – např. nástup do tramvaje

• Mlčení je zvláštní druh nekonání – může být projevem vůle pouze, když jde vyvodit, že se skutečně jedná o projev vůle

Náležitosti právního jednání

• Obecně

  • Podmínky platnosti

    • Subjekt

    • Vůle

    • Projev navenek

    • Předmět projevu vůle

    • Vzájemný poměr vůle a jejího projevu

• Subjekt

  • Musí mít právní osobnost (§ 15 odst. 1, §16 a 17)

  • Dostatečně svéprávný

• Vůle

  • Vnitřní vztah jednajícího k zamýšlenému následku

  • Bez vůle jednající osoby právní jednání není – jedná se o jednání zdánlivé

  •  Je třeba rozeznat, kdy je o pouhou společenskou úsluhu (pozvání na oběd) – nechtějí jednat s právními následky

  • Motiv jednání je irelevantní

  • Musí být

    • Svobodná – svobodnou vůli vylučuje fyzické násilí, bezprávná výhružka

    • Vážná – (§ 552) – nemůže to být v rámci simulace, hry, žertu

      • Zastřené právní jednání – zastírajícím právním jednáním něco projevuji, ale ve skutečnosti je mým cílem zastřené právní jednání – většinou právně vadné, nebo protiprávní

    • Prosta omylu

      • Omyl podstatný – právně relevantní – předmětu plnění, jakosti plnění, osobě spolukontrahenta, jednání samém 

      • Omyl nepodstatný

      • Omyl může být prostý, nebo úmyslně vyvolaný – lest

        • Pro právně negativní následky je třeba, aby se týkal rozhodující okolnosti

        • Pokud je omyl vyvolaný lstí, tak nezáleží čeho se týkal a je to neplatné, pokud o něm druhá strana musela vědět, nebo jej sama způsobila

    • Prosta tísně – nesmí být ovlivněna stavem tísně

• Projev

  • Musí být určitý, srozumitelný, mít náležitou formu

  • Určitost

    • Nedostatečná určitost, srozumitelnost mohou být dodatečně vyřešeny → zhojení vady projevu vůle

  • Srozumitelnost 

    • Absolutní (pro každého) x relativní(pouze pro někoho)

    • Pouze absolutní nesrozumitelnost má negativní právní následky (§553)

  • Náležitá forma

    • Zásada bezformálnosti, pokud zákon neříká jinak – možnost stran si ujednat

    • Ústní forma – např. uzavření manželství

    • Písemná forma – vyžadována u věcného práva k nemovité věci – §560

  • Zvláštní pravidla pro osoby nemohoucí psát/číst - §563

  • Veřejná listina – notářský zápis

  • Soukromá listina – obsahem je právní jednání a potvrzuje existenci právního jednání, která není veř. listinou (plná moc je souk.)

    • Kdo se odvolává na soukromou listinu musí dokázat její pravost a správnost

  • Vědomá neshoda mezi vůlí a projevem

    • Mentální rezervace – nemá právní význam, pouze jedna strana má výhrady

    • Simulované – jednání na oko

    • Disimulované – zastření pravého PJ

  • Nevědomá neshoda mezi vůlí a projevem

    • Omyl

      • Vnější – §571

      • Vnitřní – §583-585

• Předmět

  • Za náležitosti předmětu právního jednání jsou považovány jeho možnost a dovolenost

  • Možnost – faktická možnost – čeho se týká, právně relevantní – musí být dnes možné

  • Dovolenost – právně možné 

    • Nedovolenost PJ – zakázané právní jednání a je to něco jiného – není právně možné – např. předmětem majetkových práv jednotlivce nemůže být lidské tělo

Druhy právních jednání

• Jednostranné × vícestranné

  • Závěť není projev vůle jedné strany, ale jednoho právního subjektu → pro případy právního jednání jedné osoby se používá výrazu „prohlášení“

• Podle subjektů

  • jedné strany/osoby (návrh na uzavření smlouvy, závěť) – vzniká učiněním, pokud nemusí dojít druhé straně

  • dvou či více stran (smlouva) – vzniká v okamžiku, kdy své právní jednání učiní poslední z kontrahujících stran

• Podle kauzy

  • Rozlišujeme kauzální a abstraktní ve třech aspektech – existence, vyjádření, dokazování

  • Existence – obdoba vůle v právním jednání, jinak by bylo simulované

  • Dokazování kauzy – u cenného papíru se neprokazuje, vzniku a trvání závazku není třeba, ale v případě sporu ji věřitel musí prokázat

• Adresovaná x neadresovaná

  • A – k perfekci právní jednání musí být jeho doručení adresátovi, přičemž stačí, aby měl možnost se s projevem vůle seznámit

  • N – jsou perfektní svým učiněním (vjezd na parkoviště a zaparkování)

• Mezi živými (inter vivos) x pro případ smrti (mortis causa)

  • IV – např. kupní smlouva

  • MC – např. závěť

• Synallagmatické a asynallagmatické

  • S – povinnost plnit mají obě strany

  • A –  např. darovací smlouva, o výpůjčce, výprosa

• Úplatná × bezúplatná

  • Ú – vzájemné plnění v penězích/jiné majetkové hodnotě – plnění ekvivalentní

  • B – darování, zápůjčka

  • Smíšené – druhá strana plnění poskytne, ale je hrubě neúměrné (např. 5 kč za barák)

• Formální x neformální

  • Neformální – zákon nestanoví formu právního jednání

• Nominátní (pojmenovaná) x inominátní (nepojmenovaná)

• Neúměrné zkrácení

  • právní ochrana slabší strany před PJ, které by bezdůvodně zkracovalo tím, že by protiplnění ani zdaleka nedosahovalo míry ekvivalence

• Lichevní chování, lichva

  • jedna ze stran zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení, lehkomyslnosti druhé strany a dá poskytnout plnění jehož majetková hodnota je v hrubém nepoměru k vlastnímu plnění

Smlouva jako nejvýznamnější a nejčastější druh právního jednání

• Pojem smlouvy

  • Smlouva je jedním ze 3 základních pilířů soukromého práva

  • Je vzájemným konsenzuálním projevem vůle alespoň dvou stran

  • Konsenzus – objektivně seznatelná společná vůle stran směřující k uzavření smlouvy

  • § 1724 (1): smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy

  • Smlouva× dohoda × ujednání

    • Smlouva – práva zakládají 

    • Dohoda – mění nebo ruší, 

    • Ujednání – shoda o jednotlivosti smlouvy/dohody

  • Pacta sunt servanda § 1759

  • Kontraktační povinnost – smluvní přímus – povinnost uzavřít smlouvu – např. povinné ručení u auta

  • Zásady smluvního práva – konsenzualismus, smluvní svoboda, závaznost

  • Výpověď smlouvy 

    • strany si ujednají/zákon 

    • s výpovědní dobou/bez

    • Ruší ex nunc

    • Spíše u dlouhodobějších závazků

  • Odstoupení – u jednorázových závazků, ruší ex tunc

• Smluvní proces

  • Začíná vznikem návrhu (nabídkou) na uzavření smlouvy, pokračuje přijetím, končí dojití přijetí tomu, kdo návrh učinil §1731 a násl.

  • Negociace – předchází smluvnímu procesu v užším slova smyslu

    • Navrhovatel, nabízející (oferent), adresát (oblát), přijetí (akceptace) → přijímací (akceptant)

    • oferent učiní konkrétní nabídku, která musí obsahovat podstatné náležitosti na uzavření smlouvy vůči konkrétnímu adresátovi – dané slovo zavazuje

      • Pokud projev oferenta neobsahuje podstatné náležitosti nebo neplyne z něj jeho vůle být smlouvou vázán → pouhá výzva k podání nabídky

  • Oferta – adresované právní jednání, perfektní ve chvíli dojití do dispoziční sféry adresáta

    • slib zavazuje, ale nabídka je zásadně odvolatelná → § 1736 neodvolatelná

    • pokud vůle oferenta ještě nedošla k adresátovi → může ji zrušit

    • pokud jedna ze stran zemře – přechází, co bylo učiněno na právní nástupce

    • lhůta k přijetí oferty běží od chvíle, kdy se vůle oferenta stala ofertou → okamžiku dojití projevu adresátovi, lhůta k přijetí je určena oferentem

  • Zánik nabídky – marné uplynutí lhůty stanovené oferentem/zákonem k přijetí/odmítnutí

  • K uzavření musí adresát přijmout nabídku – adresovat projev oferentovi

    • Pokud nabídku nějak změní, tak ji odmítl a vytváří novou nabídku – stává se oferentem

    • Pokud ji změní nepodstatně → akceptoval, pokud oferent bez odkladu neodmítne

  • Přijetí nabídky nemusí být výslovné – odpovídá-li obsahu nabídky/je to běžná praxe stran/pokud je to obvyklé lze akceptovat i chováním, jednáním (konkludentně) → adresát plní podle oferty

  • Okamžik perfekce akceptačního projevu vůle je okamžikem uzavření smlouvy § 1745 

  • Culpa in contrahendo – předsmluvní odpovědnost – pokud jednání dospělo do fáze, že se jeví uzavření smlouvy jako jisté je možné odstoupit pouze ze spravedlivého důvodu, jinak má druhá strana nárok na náhradu škody

    • Spravedlivý důvod – např. větší nabídka

  • Zvláštní způsoby uzavírání smlouvy

    • Dražba – smlouva uzavřena příklepem, nabídka se ruší vyšší nabídkou

    • Veřejná soutěž o nejvhodnější nabídku

    • Veřejná nabídka – neuzavřený okruh adresátů – pouze výzva k podávání nabídek

  • Forma smlouvy

    • ústní, písemná, úřední zápis, dohoda kontrahentů o určité formě zakládá vyvratitelnou domněnku, že nechtějí být vázáni, pokud není forma dodržena (§ 1758)

  • Právní účinky smlouvy (§ 1759-1769)

    • Pouze vůči smluvním stranám, pokud zákon neříká jinak (§1759)

    • Změna okolností (§1764-1766) významná pouze – založení hrubého nepoměru stran 

  • Smlouva ve prospěch 3. osoby (§1767 a násl.)

    • 3. osoba musí přijmout, pokud se dlužník zaváže, že 3. osoba splní, jde to na jeho vrub

• Druhy smluv

  • pojmenované x nepojmenované

  • konsensuální x reálné 

    • K – něco dát – kupní smlouva

    • R – smyslem něco vydat – výpůjčka, zápůjčka, výprosa atd.

  • onerózní x lukrativní

  • synallagmatické x asynallagmatické

  • jednorázové x opakující x trvající 

    • J – např. koupě

    • O – např. vyživovací povinnost

    • T – např. nájem

  • hlavní x vedlejší

  • smlouva o smlouvě budoucí

    • synallagmatická – má-li jedna strana plnit předběžně, ale důvodně se obává, že druhá nesplní – námitka nesplněné smlouvy

  • Adhezní

    • adhezní smlouva – podmínky určí pouze 1 strana – take it or leave it

Obsah právního jednání

• Složky právního jednání – podstatné, pravidelné, nahodilé

• Podstatné (Essentialia)

  • Bez nich by PJ nebylo tím, o které má jít – např. v kupní smlouvě předmět a jeho cena 

• Pravidelné (Naturalia)

  • Nejsou-li, ujednání o nich nahradí zákon – např. místo plnění 

• Nahodilé (Accidentalia)

  • Podmínky – především odkládací (vznik) a rozvazovací (zánik) § 548

  • Nesmí být v rozporu s dobrými mravy, právem, musí být možné

  • Pendentní podmínka – není jisté zda bude, nebo nebude splněna

  • Doložení času § 550 – určitá, jistá doba

  • Příkaz – v bezplatných právních jednáních (zejm. darování, závěť), může být požadován až když sám převedl

Výklad právního jednání 

• § 555 a násl.

•  PJ třeba posoudit podle obsahu/zastřeného PJ §556

  • Není-li možné zjistit význam → podle úmyslu jednajícího, s tím, že úmysl musel být znám 2. straně

  • Pokud není znám ani úmysl → význam jaký by mu zpravidla dával adresát

  • V dlouhodobějším/opakovaném kontaktu – použití zavedené praxe, co PJ předcházelo/následovalo 

• Pokud rozumný výklad připouští vícerý význam jde význam k tíži toho, kdo se jím vyjádřil jako první

Perfekce, existence, zdánlivost

• Perfekce – hotovost PJ

  • Jinak je zdánlivé (neexistuje) – nejsou splněny zvláštní náležitosti projevu vůle

  •  § 6-8 obecné náležitosti PJ

• Zdánlivé PJ – pokud nejsou splněny zvláštní náležitosti projevu vůle

  • Chybí-li vůle jednající osoby – je donucena, zásadně ovlivněna hrozbou jiné osoby

    • Osoba je fyzicky ovládnuta (drogy, věznění apod.) – zdánlivé PJ (§551)

    • Osoba donucena hrozbou – není zdánlivé, ale lze namítnout neplatnost (§587)

  • Chybí vážná vůle (§552)

  • Právní jednání je neurčité/nesrozumitelné (§553)

    • Fikce existence PJ – účinky ex tunc, pokud si strany dodatečně jednání vyjasní

  • Pokud zákon stanoví „nepřihlíží se k“ je norma kogentní a nemůže být takové PJ ani učiněno – nejde o vadu vůle, ale je to jednání zdánlivé

  • Rodinné právo – zdánlivé manželství § 677 – nebyla splněna nějaká bezvýhradná náležitost

Platnost a neplatnost

• Na právní jednání je třeba hledět spíše jako na platné, než neplatné (§574) → neplatnost je zcela výjimečnou negativní vlastností PJ

  • Existující právní jednání má přednost před neexistujícím

• Neplatnost je negativní následek vady právního jednání, která spočívá v nedostatku náležitosti, kterou stanoví zákon – hlavní důvody jsou upraveny (§580-585)

  • Relativní – na ochranu zájmu určité osoby (§586), osoba se musí dovolat neplatnosti – dokud se neodvolá je i přes vadu platné – neplatnost bude vyslovena ex tunc

  • Absolutní – na ochranu zájmu veřejného, všech (§588), nastává bez dalšího v případech, kde to OZ stanoví rozhodnutí soudu je tedy deklaratorní, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti PJ – je-li v zjevném rozporu s dobrými mravy, zákonem pokud je zároveň zjevně narušuje veřejný pořádek (§580), pokud je plnění od počátku nemožné

    • Pokud jedná nezletilí, i když je vyžadován jeho zákonný zástupce – absolutně neplatné, 

      • Výjimečně relativně neplatné pokud zájem nezletilého nebyl zásadní

      • Dodatečné schválení je vyloučeno

    • Osoba s omezenou svéprávností – relativní neplatnost ochránce se musí dovolat neplatnosti – možné dodatečné schválení

• Neplatné PJ – uskutečnilo se, ale hledí se na ně, jako kdyby ne, zdánlivé PJ učiněno vůbec nebylo – ab initio nemá právní následky

• Pokud má vadu část, kterou lze od zbytku oddělit je neplatná pouze daná část za předpokladu, že by k PJ došlo i bez oné závadou stižené části, kdyby strana neplatnost rozpoznala včas

• Chyby v psaní nebo v počtech nejsou PJ na újmu (§578)

• Kdo způsobil neplatnost PJ nemá právo neplatnost namítnout ani z něj nemůže uplatňovat výhodu (§579)

• Konvalidace

  • Zhojení, napravení vady → zdánlivé se změní na skutečné (§ 582): 

  • Neplatnost pro nesplnění formy → strany společně dodají správnou formu (vlastně nové PJ) 

  • Není možná u absolutní neplatnosti PJ, § 557 – konvalidace soudem

• Ratihabice (dodatečné schválení)

  • Dodatečné schválení, varianta konvalidace, někdo jednal za někoho, i když nesměl, ale dotyčný to následně schválí

• Konverze: 

  • (§575) 

  • Jednání nesplňuje náležitosti zamýšleného jednání, ale splňuje náležitosti jednání jiného

Účinnost a neúčinnost

• Účinnost – PJ je/není schopné vyvolat právní následky 

• Jednostranné – perfekcí

  • Adresované – doručením

  • Neadresované – učiněním

• Dvoustranné (smlouva) – zákon/ujednání stran

• Nemovitost 

  • Nezapsaná v katastru – účinností smlouvy

  • Zapsaná v katastru – zápisem do něj

• Relativní neúčinnost právních jednání 

  • § 589-599

  •  Účelem je ochrana věřitele – když nemůže pohledávku vymoci u dlužníka, který stihl zmenšit svůj majetek, aby zkrátil věřitele → fraudulózní jednání → zákon dává věřiteli právo pohledávku uspokojit z toho, co fraudulózním jednáním z majetku dlužníka odešlo – odpůrčí právo → odpůrčí žaloba míří proti 3. osobě, která nabyla od dlužníka prospěch → pokud uspěje bude vůči němu jednání relativně neúčinné

    • Pouze v taxativně určitých případech (§590-592) –  právní jednání s úmyslem zkrátit věřitele, mrhání majetkem za užití kupní/směnné smlouvy, bezúplatné poskytnutí majetku

    • Stejně tak i odmítnutí dědictví, ve kterém převažují aktiva je krácením věřitele

  • Možnost si odpůrčí žalobu vyhradit předem – stavení lhůty dokud se pohledávka nestane vykonatelnou

PROTIPRÁVNÍ JEDNÁNÍ

Právní události

Pojem

• Není zde přítomna vůle

• Součást objektivní reality, skutečnost, která je pro právo významná → objektivní právo ji bere na zřetel a spojuje s ní právní následky – např. narození člověka

• Rozlišení 

  • Náhody – něčeho nečekaného (zkušený jezdec spadne z koně) 

  • Vis maior – něčeho nepředvídatelného, neodvratitelného

Čas jako právní událost

• Dovršení času např. zletilost x plynutí času (lhůta) se kterým jsou spojeny právní následky

• Doba – omezuje existenci práv/povinností

• Lhůta – ohraničení času pro k uplatnění práva

  • Hmotněprávní – PJ musí dojít do sféry adresáta

  • Procesní – PJ stačí předat poště

  • Zákonná x smluvní, 

  • Rigorózní (24 měsíců) x pořádková (doba přiměřená povaze smlouvy)

• Počítání času § 605-608, podle dnů začíná dnem, který následuje po skutečnosti rozhodné pro začátek a končí v poslední den lhůty, je-li stanovena na týdny, měsíce, roky, připadá konec na shodný den/číslo, kdy nastala právní skutečnost rozhodná pro začátek. Připadne-li konec na víkend/svátek skončí v první nejbližší pracovní den

• Konec plynutí času 4 způsoby: 

  • Jistý den (konec výpovědní doby)

  • Den nejistý (smrt člověka)

  • Den dosažení věku

  • Den který není jistý kdy nastane a zda vůbec (někdo něco koupí)

Právní stavy

• Jsou následkem právních skutečností → nevyvolávají právní následky – např. manželství, příbuzenství, otcovství atp.

Jiné právní skutečnosti

Konstitutivní rozhodnutí státních orgánů

• mají povahu právní skutečnosti, jejich právním následkem je vznik/změna/zánik práv

Vytvoření věci

• vše, co je rozdílné od osoby a slouží lidské potřebě je věc § 489

Právní domněnky a fikce

• Také právní skutečnosti

•  Právní domněnky

  • Vyvratitelné – lze prokázat opak – např. otcovství – „má se za to, že“

  • Nevyvratitelné – nelze prokázat opak – „platí“

• Fikce

  • „považuje se“ nebo „hledí se na“ – dovozuje se, že něco je, je to vymyšlené

PŘEDMĚT V OBČANSKÉM PRÁVU

Pojem předmětu v občanském právu

• Předmět OP – práva a povinnosti subjektů upraveny OP

• Předmětem práv a povinností je cokoli, jakákoli součást objektivní reality, které se práva a povinnosti mohou týkat, k níž se práva a povinnosti mohou vztahovat

• dle OZ je předmětem občanskoprávních práv a povinností zejména věci v právním smyslu

• Majetek – §495 – aktiva

• Jmění – §495 – pasiva i aktiva – např. i dluhy

• Podíl – okruh práv a povinností

Věc jako předmět práv a povinností

Pojem věci

• v OZ. široké pojetí věci (§ 489)

  • „Věc v právním smyslu (dále jen „věc“) je vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí.“ – §489

  • široké pojetí věci v právním smyslu vyhovuje více čl. 11 odst. 1 Listiny, právě tak jako pojetí mezinárodních smluv na ochranu duševního vlastnictví

  • i přes problematické široké pojetí byl důvodem začlenění do předmětu úpravy i např. zaknihované cenné papíry apod.

• věcí v právním smyslu jsou při tomto pojetí i práva – zejména práva na plnění 

• 3 základní znaky věci v právním smyslu:

  • Rozdílnost (odlišnost) od osoby

    • Jsou to takové součásti objektivní reality – všechno, co není osobou

  • Užitečnost – schopnost sloužit potřebě osob

    • takové objekty, které slouží osobám v právním smyslu

      • užitečností se rozumí způsobilost přinášet subjektům práva především hospodářský užitek (§ 491)

  • Ovladatelnost

    • Musí být ovladatelná – vzduch, déšť nebo slunce = neovladatelné

  • Tyto tři znaky musí být splněny kumulativně

• Přírodní síly – řazeno mezi věci v právním smyslu – aby s nimi právo mohlo pracovat musejí být ovladatelné → musejí být uspořádány tak, aby se chovali jako hmotné – např. elektřina v konkrétním vedení

  • Považovány za věci v právním smyslu pouze tehdy, pokud se s nimi obchoduje a ustanovení o věcech hmotný se použijí jen přiměřeně

• Živé zvíře – ustanovení o věcech lze na zvíře použít obdobně, tedy v rozsahu, ve kterém to neodporuje povaze živého zvířete

• Podíl – předmět práv a povinností také → není věcí v právním smyslu

  • Má majetkovou hodnotu a díky níž je podíl schopen chovat se jako věc v právním smyslu

  • Je s ním možno nakládat jako s věcí v právním smyslu natolik, nakolik to připouští jeho podstata

  • Vyjádření míry, v níž se podílník podílí na právech a povinnostech vyplývajících z účasti na celku

  • Nemůže být věcí v právním smyslu, protože se jistá věc v právním smyslu dělí na ideální podíly, a tedy ty podílí nemohou být také věcí

Druhy věcí

• Věci hmotné × nehmotné (§ 496)

  • H – věcí je ovladatelná část zevního světa, která je svou povahou samostatným předmětem

  • N – věcí jsou práva, jejichž povaha to připouští (např. ochranná známka, pohledávky, služebnost, obchodní tajemství), a jiné věci bez hmotné podstaty

    • Věcí nemohou být práva, které mají ryze osobní povahu – např. právo uzavřít manželství 

    • práva majetková mohou být věcí – např. právo stavby (§ 1242)

• Věci nemovité × movité § 498

  • Nemovité věci jsou vyjmenované v odst. 1

  • Movitou věcí jsou veškeré další věci v právním smyslu, které nejsou nemovité

  • Nemovité věci

    • Pozemek – součást zemského povrchu – vymezují katastrální předpisy

    • Podzemní stavby se samostatným účelovým určením – např. vinné sklípky

    • Věcná práva k pozemkům a podzemním stavbám se samostatným účelovým určením – jsou nehmotnou a nemovitou věcí (§ 979 a násl.)

    • Práva, které za nemovité věci prohlásí zákon – např. právo stavby

    • Věc, která podle ustanovení zákona, jiného než OZ, není součástí pozemku, pokud ji není možné přenést z místa na místo bez porušení její podstaty – např. vodní zákon

    • Jiná součást objektivní reality, kterou za nemovitou věc označí zákon – zejména jde o jednotku podle § 1159 – Jde o zvláštní soubor majetkového práva k reálně ohraničené části domu a podílového vlastnického práva ke společným částem nemovité věci 

    • Stavba spojená se zemí pevným základem, které není podle zk účinného ke dni 31.12.2013 součástí pozemku, na němž je zřízena, a je ke dnu 1.1.2014 ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku, se v tento den nestává součástí pozemku a je nemovitou věcí

    • Nemovité věci musí na základě principu materiální publicity být evidovány ve veřejně přístupném rejstříku

    • Právní jednání, jehož předmětem je nemovitá věc, písemnou formu (§ 560)

• Věci jednotlivě (individuálně) × druhově (genericky) určené

  • toto rozlišení v právním předpise běžně neuvedeno, ale je s ním většinou počítáno

  • D – určené dle počtu, míry nebo hmotnosti a které mohou být věcmi téhož druhu a jakosti nahrazeny

  • toto rozlišení lze využít jen u věcí movitých 

  • Všechny nemovité věci jsou individuálně určené

• Věci zastupitelné × nezastupitelné

  • Z – movitá věc, která může být nahrazena jinou věcí téhož druhu

  • N – mohou být i za použití subjektivního hlediska – prstýnek po babce

  • Pokud vznikne pochybnost, zda je věc zastupitelná rozhodne se podle zvyklostí (§ 499)

  • Kryje se s předchozím dělením

• Věci zuživatelné × nezuživatelné

  • běžné použití zuživatelné věci spočívá v jejím spotřebování, zpracování nebo zcizení (§ 500) – může jít jen o věc movitou

  • N – věci se mohou užíváním opotřebovávat (jen nezuživatelná věc může být předmětem smlouvy o výpůjčce - § 2193)

• Věci reálně dělitelné × nedělitelné

  • D – rozdělení na části nemá za následek změnu jejich hospodářského určení nebo jejich znehodnocení

  • N – rozdělením přestanou fungovat nebo je nelze upotřebit (pár bot)

  • Toto rozlišení má význam pro učení ideálního a reálné spoluvlastnictví  – používá se pro vypořádání spoluvlastnictví

  • V OZ neuvedeno

Plody a užitky věci

• Plod – věc pravidelně poskytuje plod ze své přirozené a právní povahy, která je dána jejím obvyklým účelovým určením a přiměřeně tomuto účelovému určení, ať s přičiněním člověka, nebo bez něho (§ 491 odst. 1)

• Rozdělení na přirozené a právní

  • Př. – výtvory věci, které se z věci získávají ať lidským přičiněním, nebo bez něho – např. jabka na jabloni

    • plod je výsledkem užívání plodonosné věci

    • neoddělené plody jsou součástí plodivé věci X plody oddělené jsou samostatnou věcí v právním smyslu

  • Pr – fructus civiles – užitky věci – mohou být ekvivalentem za požívání (např. pachtovné) nebo za užívání věci (nájemné, úroky)

    • Jednorázové X trvalé X opakující se

    • Oddělené a neoddělené

• zásadní význam pro úpravu institutů držby, nálezu věci, služebností a zástavního práva

Hodnota a cena věci

• Cena věci – její majetková hodnota vyjádřitelná v penězích

  • Stanovena na základě objektivního měřítka – může sehrát roli i osobní ocenění

  • Nemusí vždy vyjádřit majetkovou hodnotu v peněžním ekvivalentu

  • Určí se jako cena obvyklá, ledaže ujednání stran určí nebo zákon stanoví něco jiného (§ 492 odst. 1)

    • Obvyklá cena – vyjadřuje, za kolik lze stejnou či podobnou věc v daném místě a čase pořídit.

• OZ i právní praxe pracují s kategoriemi ceny obvyklé

  • Tržní cena – cena za kterou může být daná věc směněna v tom konkrétním čase a místě

  • Pořizovací cena – hodnota nákladů, kterou by bylo třeba vynaložit, aby byla věc získána

  • Výnosová cena –  cena, která se určuje kapitalizovaním obecné ceny výnosu – prakticky použitelná v daňovém právu a při oceňování některých věcných práv (např. služebnost, věcné břemeno)

• Mimořádná cena – stanoví se v případě, že má být nahrazena věc penězi, a to s přihlédnutím ke zvláštním poměrům (cena zvláštní) nebo ke zvláštní oblibě vyvolané náhodnými vlastnostmi věci (cena zvláštní obliby) – východisko pro určení ceny je nahrazovací

  • Ocenění na zvláštní cenu může souviset s původem věci

  • Vzhledem k místu narození vlastníka, místu jeho bydliště, pracoviště apod.

  • Cena zvláštní obliby – jde o ohled na vlastníka jako nositele osobnostních hodnot, jako sociálního jedince – funkce takové ceny je satisfakční

Věci vyloučené z právního obchodu (res extra commercium)

• Vyloučení věci z právního styku předpokládá výslovné ustanovení zákona

• Některé věci jsou ze soukromoprávního styku vyňaty a to tak, že s nimi nelze disponovat nebo je dispozice omezena – např. drogy, střelné zbraně, střelivo

  • Je možné omezení jen pro určité vyjmenované osoby

• Důvodem pro vyloučení věcí je jejich povaha – např. obecné ohrožení

• Úprava omezení ve zvláštních veřejnoprávních předpisech

• Nejednoznačná kategorie

Budoucí věc

• Věc, která má vzniknout v budoucnu, přičemž je jisté, že vznikne – lze to předpokládat

• Může být i předmětem zástavního práva – zástavní právo vzniká až poté, co k dané věci dlužník nabude vlastnictví

• Koupě naděje – koupě naděje na nejisté budoucí užitky (§ 2083)

Součást věci

Obecně

• Součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a co nemůže být od věci odděleno, aniž se tím znehodnotí (§ 505)

• Věc a její součást tvoří jedinou věc v právním smyslu

• Součást věci nemůže být sama o sobě předmětem právního jednání

• v běžném životě může docházet k fyzickému oddělení součásti věci z věci samé – „to, co od ní nemůže být odděleno“

  • Neznamená to fyzickou neoddělitelnost → nelze oddělit, aniž by věc sama byla znehodnocena – zničení, poškození, funkční znehodnocení

Zásada superficies solo cedit

• „povrch ustupuje půdě“ – znamená, že to, co je na povrchu, nemá z hlediska práva ve srovnání s pozemkem žádný právní význam

  • v důsledku toho platí, že co je do pozemku vloženo, co je na něm vystavěno, se stává jeho součástí; stejně platí o tom, co pozemek „zplodí“ způsobem odpovídajícím biologickým procesům, které v půdě probíhají

• Součástí pozemku je prostor nad ním i pod ním X směrem do středu země i směrem vzhůru je limitem z hlediska soukromého práva ovladatelnost a užitečnost obou prostorů + další omezení ve veřejnoprávních předpisech

  • součástí pozemku je stavba zřízená na pozemku – vše, co vzniklo na pozemku stavební činností, co s pozemkem pevně souvisí a co zároveň má trvalý charakter

• Stavby dočasné nebo s pozemkem pevně nespojené nejsou součástí pozemku, ale tyto jsou samostatnou věcí v právním slova smyslu

• stavby mohou být nadzemní a podzemní (ta je součástí pozemku jen tehdy, že není samostatnou věcí podle § 498 odst. 1 a to i v případě, že zasahuje pod jiný pozemek)

  • podzemní stavba, která je samostatnou nemovitou věcí může být ve vlastnictví jiné osoby než pozemek

• součástí pozemku to, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech

• právní jednání týkající se pozemku mají následky i pro součásti pozemku

• znovupřijetím této zásady dochází ke sjednocení právního režimu pozemku a stavby – pro potřebu přijetí tohoto principu zakotvena řada přechodných ustanovení ( § 3054 – 3061)

  • Pokud stavba není součástí pozemku, ale vlastník je totožný stává se součástí pozemku

  • pokud nejde o stejného vlastníka, popř. byla zřízena stavba na základě věcných nebo obligačních práv, tak se nestává součástí pozemku 

  • Vzájemná předkupní práva vlastníka pozemku a vlastníka stavby, aby vedlo ke sjednocení právního režimu pozemku se stavbou – k ujednáním omezujícím a vylučujícím předkupní právo se nepřihlíží

  • K sjednocení právního režimu může dojít sjednocením vlastnického práva v jedné osobě vlastníka

  • Zvláštní pravidla platí pro nemovité věci zatížené věcnými právy

  • Sjednocující režim se nepoužije, pokud nejde o stavbu, které je součástí pozemku podle tohoto zákona nebo pokud se nejedná o nemovitou věc podle § 498 odst. 1

Stroje spojené s nemovitou věcí a inženýrské sítě

• Zvláštní pravidla z platnosti superficiální zásady (§ 508 a § 509)

• Stroj nebo jiné zařízení upevněné v nemovité věci , která je zapsána do katastru nemovitostí, není součástí dotyčné nemovité věci v případě, že na návrh vlastníka stoje byla do katastru nemovitostí zapsána se souhlasem vlastníka nemovité věci výhrada, že stroj není předmětem vlastnického práva vlastníka nemovité věci

  • Taková výhrada bude odstraněna, pokud vlastník nemovité věci prokáže, že se stal vlastníkem stroje

  • Právní situace vzniklá tím, že bude nahrazen stroj, který je součástí nemovité věci, je řešena výslovným ustanovením zákona

• Inženýrské sítě – např. vodovody – ze zásady superficies solo cedit také výjimku

  • má se za to, že součástí pozemku nejsou ani stavby a technická zařízení, která se sítěmi provozně souvisí (vyvratitelná domněnka) – tyto stavby mohou a nemusí být součástí dotyčné sítě

  • není vyloučeno, že provozovatel sítě může mít k jejich využívání věcné nebo obligační právo

Příslušenství věci, pozemku a pohledávky

Příslušenství věci

• Vedlejší věc vlastníka věci hlavní, je-li účelem vedlejší věci, aby se jí trvale užívalo s hlavní věcí v rámci jejího hospodářského určení (§ 510)

• Charakteristika

  • Existují alespoň dvě věci v právním smyslu, přičemž jedna z nich je věcí hlavní, druhá věcí vedlejší

  • Věc, která má být příslušenstvím, musí náležet témuž vlastníkovi jako věci hlavní

  • Vedlejší věc je příslušenstvím jen tehdy, je-li jejím účelem, aby byla trvale užívána s věcí hlavní v rámci jejího hospodářského určení

  • Věc, která je příslušenstvím může být od věci hlavní přechodně odloučena, ale nepřestává být jejím příslušenstvím

  • Příslušenství si vždy musí podržet charakter věci v právním smyslu

• Právní osud příslušenství spojen s osudem věci hlavní – má se za to, že právní jednání a práva i povinnosti týkající se věci hlavní se týkají i jejího příslušenství

• Účelem příslušenství je objektivně zjistitelné zlepšení hospodářské funkce věci hlavní

• V případě pochybností o určení, zda jde o příslušenství se případ posoudí podle zvyklostí soukromého života

Příslušenství pozemku

• platí, že vedlejší věci náležející vlastníkovi stavbou zastaveného pozemku, pokud je tato stavba součástí onoho pozemku a pokud účelem vedlejších věcí je, aby se jich v rámci hospodářského účelu pozemku, popř. stavby na něm postavené, trvale užívalo, jsou příslušenstvím pozemku (§ 512)

• podmínkou je trvalost

• např. kůlna

Příslušenství pohledávky

• Úroky, úroky z prodlení, jakož i náklady spojené s jejím uplatněním ( § 513)

Veřejný statek

• Věc, která je určena k obecnému užívání (§ 490)

• Nezávisí na tom, kdo je vlastník

• Rozhodující skutečností pro určení veřejného statku je, jakému účelu má věc sloužit nebo slouží → rozhodné je jen to, zda slouží obecenstvu či nikoli

  • Veřejná cesta je zvláštním druhem služebnosti, která neslouží vlastníkovi nemovité věci, ale veřejnosti a vznikla nepřetržitým vykonáváním možnosti po ní chodit neomezeným okruhem osob

• Spojuje-li nemovitá věc několik jiných nemovitých věci, umožňuje přístup k jiným nemovitým věcem pro veřejnost pak je nemovitým statkem

Věc hromadná

• Soubor věcí náležejících stejné osobě, považovaných za jeden celek, za jediný předmět práv a povinností a jako takový nesoucí společné označení (§ 501)

• Tvoří ji jednotlivé věci, které spolu jakýmkoli způsobem souvisí

• Některé věci souborem zůstávají i když jednotlivé věci ze souboru zaniknou, i když třeba ztrácí na hodnotě

• Soubor může náležet jednotlivci i společenství osob (např. manželům)

• Nutnost společného označení, aby s tím souborem mohlo být nakládáno

Majetek a jmění

• Majetek – to, co osobě patří → všechna aktiva

  • Majetek může patřit i společenství osob

  • Do majetku lze zahrnout hodnotu zvířete

• Jmění – souhrn jak majetku, tak dluhů osoby → aktiva i pasiva

  • Zvláštní kategorie:

    • Rodinné právo: SJM (společné jmění manželů), jmění dítěte

    • Věcná práva: společenství jmění

Obchodní závod, pobočka, odštěpný závod, obchodní tajemství

• Obchodní závod

  • Organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a jenž z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti

  • Má se za to, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k provozování jeho činnosti (vyvratitelná domněnka)

• Pobočka (filiálka)

  • Část obchodního závodu vykazující hospodářskou a funkční samostatnost a o níž podnikatel rozhodl, že bude pobočkou

• Odštěpný závod

  • Pobočka zapsaná do obchodního rejstříku = odštěpný závod

    • Vedoucí je oprávněn zastupovat podnikatele v záležitostech odštěpného závodu ode dne, ke kterému byl jako vedoucí zapsán do obchodního rejstříku

    • Vedoucích může být vícero

• Obchodní tajemství

  • Soubor informací o skutečnostech určité zásadní povahy, které souvisejí se závodem

  • Konkurenčně významné, určitelné, ocenitelné a v příslušných obchodních kruzích běžně nedostupné skutečnosti související se závodem

  • Vlastník závodu pečuje ve svém zájmu o jejich utajení

Lidské tělo

• Res extra commercium

• Část lidského těla lze považovat za věc pouze v případech a mezích stanovených zvláštním předpisem – např. vlasy

• Podmínky odběru orgánů, krve apod. upraveny transplantačním zákonem, ale je zákaz peněžitého plnění

Živé zvíře

• Zvíře není věc

  • Zvíře je živý tvor schopný vnímat bolest a navazovat emocionální vazby ke svému pánovi

  • Předtím za věc považováno, změna od 1.1.2014

• Pouze živé zvíře → mrtvé zvíře je věcí

• Ustanovení o věcech se na zvířata aplikují obdobně, ale jen v rozsahu, v jakém to neodporuje povaze zvířete jako živého tvora

• Zvíře se od člověka odlišuje tak, že je sice také nadáno smysly, ale není nadáno rozumem (§19), nepřísluší mu tak přirozená práva

• Úprava se zabývá také vystupováním zvířat ve vlastnických vztazích a ve vztahu k pánovi, tento vztah je chráněn a přihlíží se k emoční vazbě

• Zvíře ve veřejném právu

  • Pojem omezen na obratlovce odlišného od člověka

•  Zvíře v soukromém právu:

  • Zvířetem jsou obratlovci i bezobratlí, jsou-li schopni cítit bolest nebo stres 

• Odpovědnost za škodu způsobenou zvířetem výslovně vymezena §2933-35

Cenný papír

Úvod k cenným papírům

• Úprava v OZ v části první, hlavě IV, dílu 4 – §514-554 → zrušuje zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech

• Pojem cenného papíru vymezen až v OZ:

  • §514 – Cenný papír je listina, se kterou je právo spojeno takovým způsobem, že je po vydání cenného papíru nelze bez této listiny uplatnit ani převést

    • Kladen důraz na spojení práva s listinou

    • Subjektivní právo, jehož inkorporování do cenného papíru způsobuje jeho cennost

    • Právu většinou odpovídá povinnost peněžitého plnění, ale může jít i o jiný druh práv – např. právo na účast a hlasování na valné hromadě spojené s akcií

    • Některá subjektivní práva mohou být z cenného papíru oddělena a jsou schopna být předmětem samostatné dispozice = samostatně převoditelná práva

      • Např. převod práva na vyplácení dividendy z akcie

  • Inkorporace práva do cenného papíru tuto listinu odlišuje od jiných → ztráta či zničení cenného papíru znemožňují uplatnění práva do něj vtěleného vůči osobě zavázané

• Formy

  • Na doručitele

    • Neobsahuje jméno oprávněné osoby

    • Oprávněná osoba – držitel

    • Výkon práva je spojen s předložením cenného papíru zavázané osobě, ta je poté povinna plnit inkorporovaný závazek předložiteli

    • Převod vlastnického práva – smlouvou k okamžiku předání CP → nabyvatel se nestává vlastníkem uzavřením smlouvy, ale až předáním

    • Převoditelnost nelze omezit

  • Na řád

    • Obsahuje jméno osoby

    • Oprávněná osoba – uvedena přímo v textu listiny nebo vyplývá z nepřetržité řady rubopisů

    • Převod vlastnického práva – rubopisem a smlouvou k okamžiku předání CP

    • Rubopis – písemné prohlášení oprávněného z CP vyjádřené na rubu CP obsahující projev vůle k převodu veškerých spojených práv

    • Oprávněná osoba ta, které svědčí poslední rubopis

    • Převoditelnost lze omezit, ale ne vyloučit

  • Na jméno

    • Obsahuje jméno osoby

    • Nelze převést rubopisem

    • Převod vlastnického práva samostatnou smlouvou k okamžiku její účinnosti – např. děděním

• Náležitosti

  • Název – zda se jedná o akcii, směnku atd.

  • Nominální hodnota –  hodnota, za kterou se CP prodává prvnímu vlastníkovi

  • Datum vydání

  • Jméno emitenta

    • Emitent – osoba vydávající cenný papír

    • Emisní podmínky vymezují práva a povinnosti emitenta a vlastníků CP

• Vydání + emise

  • Vydán dnem, kdy splňuje zákonné náležitosti a kdy se stane majetkem prvního nabyvatele

  • Datum emise – den, kdy může dojít k vydání prvnímu nabyvateli – stanovuje emitent

  • Je-li CP vydán ve stejnopisech, musí být číslovány, jinak by se jednalo o samostatné CP → bylo-li plněno z jednoho stejnopisu, zanikají práva všech ostatních 

  • K vydání může dojít i tehdy, nebyly-li dodrženy náležitosti při vydání CP

Konkrétní druhy cenných papírů

•  Kupón

  • S CP může být spojeno právo na výnos, k jehož uplatnění lze vydat kupon jako CP na doručitele

  • Kupony se vydávají v kupónovém archu, jehož součástí může být talon, z nějž vyplývá právo na vydání nového kuponového archu

  • talon se nepovažuje za CP

• Členění CP podle zastupitelnosti 

  • Zastupitelnost předpokladem pro sjednání některých smluv o CP

  • Zastupitelné

    • Např. akcie

    • Stejného druhu

    • Vydané týmž emitentem

    • Ve stejné formě

    • Ze kterých vznikají stejná práva

  • Nezastupitelné

    • Pokud nesplňují kritéria uvedená u zastupitelných

• Druhy cenných papírů

  • Dle zákonu o CP:

    • Akcie, zatímní listy, poukázky na akcie, podílové listy, dluhopisy, investiční kupony, kupony, opční listy, směnky, šeky, náložné listy, skladištní listy, zemědělské skladištní listy

  • ZOK (o obchodních korporacích)

    • nové druhy – kmenové listy, kusové akcie

  • OZ

    • Demonstrativní výčet neobsahuje

    • Připouští výslovně i vydání CP, který jako druh nemá náležitosti upravené zákonem → nepojmenované CP

      • V takovém případě musí CP určit alespoň odkazem na emisní podmínky právo, které je s CP spojeno, a údaj o emitentovi

• Zaknihovaný cenný papír

  • OZ terminologicky rozlišuje „CP“ jako základní pojem a „zaknihovaný CP“ jako jeho náhražku

  • Zaknihovaný CP se jedná vždy, když je CP nahrazen zápisem do příslušné evidence a nelze-li převést jinak než změnou zápisu v ní

  • Převod vlastnického práva – zápisem na účet vlastníka

  • Evidence

    • Na majetkových účtech → vedeny centrálním depozitářem

      • Účet vlastníka

        • Evidovány zaknihované CP toho, pro něhož byl účet zřízen

        • Vlastníkem CP je osoba, na jejímž účtu je evidován

      • Účet zákazníka

        • Evidovány zaknihované CP osob, které CP svěřili tomu, komu byl účet zřízen

        • Ten, pro koho byl účet zřízen, není vlastníkem CP

        • Např. účet obchodníka s CP

  • Přeměna CP → zaknihovaný CP

    • Při přeměně CP na zaknihovaný jde o proměnu objektu vlastnictví z listiny na evidenci

  • přeměně rozhoduje emitent – rozhodnutí zveřejňuje v Obchodním věstníku spolu s lhůtou, ve které je vlastník povinen emitentovi CP odevzdat

    • Vlastník CP je povinen emitentovi CP odevzdat a současně sdělit číslo účtu v příslušné evidenci zaknihovaných CP, na kterém má být CP evidován

      • Evidenci vede centrální depozitář

      • CP, který nebyl vlastníkem odevzdán je evidován na zvláštním technickém účtu, jehož vlastníkem je emitent

  • Přeměna Zaknihovaný CP → CP

    • O přeměně rozhoduje emitent – rozhodnutí zveřejňuje taktéž v Obchodním věstníku a pošle jej centrálnímu depozitáři

    • Depozitář předá emitentovi do třiceti dnů od obdržení rozhodnutí výpis z centrální evidence obsahující údaje o emisi zaknihovaného CP, o vlastnících, o tom, zda bylo nakládání se zaknihovaným CP pozastaveno a zda byl zastaven, včetně označení zástavního věřitele

    • Emitent určí datum, ke kterému centrální depozitář zruší evidenci zaknihovaného papíru

    • Dnem zrušení evidence zaknihovaného papíru, který byl přeměněn na CP, vzniká vlastníku zaknihovaného CP právo na odevzdání CP emitentem – CP vydán nejdříve ke dni zrušení evidence

    • Emitent po zrušení evidence zveřejní výzvu vlastníkům CP z této emise k jejich převzetí

PROMLČENÍ, PREKLUZE A VYDRŽENÍ

Doba×lhůta

• D – časový úsek, uplynutím zaniká právo – není potřeba projev vůle

• L – časový úsek stanovený k uplatnění práva

Promlčení, prekluze a vydržení

• Právní skutečnosti složené

• Příčinou jejich výskytu trvání práv a povinností v čase – nevyčerpají se okamžitě, nejsou jen „pro jednou“

• účelem je posílení právní jistoty → Po uplynutí určitého času jsou obtížně dokazatelná stejně jako způsob jejich nabytí

• Slouží k vyrovnání zájmů jednotlivých subjektů majetkových práv v čase – Dvě skupiny

  • Osobní práva – statusová a osobnostní, rodinná práva

    • Neomezené trvání a nijak se v čase nemění → trvají tak dlouho, jak dlouho existuje jejich nositel, subjekt, nebo tak, jak dlouho existuje určitý právní poměr dvou osob, jehož poměrem tato práva jsou

  • Majetková práva – věcná práva zejm. vlastnické, dědické, závazková

    • Omezené trvání → trvají jen tak dlouho, jak o ně jejich nositel pečuje (je právně bdělý) – stát poskytuje plnou právní ochranu

    • Některá z těchto práv se s časem proměňují, oslabují, tím se snižuje i jejich právní ochrana poskytovaná státem

      • Oslabuje se vymahatelnost práva, naopak právní postavení někoho jiného posiluje

• Rozhodný běh času

  • Promlčení – je-li stanovena lhůta k vykonání práva a právo se v této lhůtě neuplatní, lhůta uplyne marně, právo se oslabí, ale ve své oslabené podobě trvá dál

    • Právní skutečnost promlčení složena z:

      • Běhu času v podobě lhůty

      • Nekonání toho, kdo měl právo konat

  • Prekluze – je-li stanovena lhůta k vykonání práva, ale na rozdíl od promlčení, nevykoná-li subjekt své právo ve stanovené lhůtě, právo zanikne

    • Právní skutečnost prekluze složena z:

      • Běhu času v podobě lhůty

      • Nekonání toho, kdo měl konat

  • Vydržení – jestliže po určitou zákonem stanovenou dobu trvá objektivně dokazatelný stav přesvědčení o poctivém chování toho, kdo má věc u sebe a považuje ji za vlastní

    • Musí být splněny i další zákonem stanovené náležitosti, přičemž původní vlastník nečiní k navrácení oné věci svého práva žádné kroky, pak uplynutím zmíněné stanovené doby dojde k vydržení vlastnického práva, tj. ke změně v subjektu vlastnického práva, vydržením vlastnické právo původního vlastníka zaniká a originárně vzniká právo nového vlastníka

    • Jen v souvislosti s věcnými právy k věci cizí a s držbou v souvislosti se změnou v subjektu těchto práv

    • Právní skutečnost vydržení složena z:

      • Běhu času v podobě lhůty

      • Nekonání původního vlastníka → lhůta daná k ochraně práva uplynula marně, uplynula bez toho, aby vlastník své právo využíval

      • Konání toho, kdo má věc u sebe a využívá práva vlastníka, protože se za něj považuje

Promlčení

• Následek oslabení subjektivního práva v důsledku marného uplynutí promlčecí lhůty + opomenutí oprávněného subjektu konat – složená právní skutečnost → právo se oslabí, ale nezaniká

• Právo se promlčí, pokud oprávněný subjekt neuplatní své právo včas v promlčecí lhůtě

• Právo se oslabí, pokud je promlčení u soudu namítnuto

  • Promlčení zakládá pouze právo se ho dovolat → pokud dlužník promlčení nenamítne, soud vyhoví žalobě, nehledě na to, zda měl o skončení promlčecí lhůty vědomost či nikoliv

  • → Právo z práva vyplývající tím zanikne a soud nemůže promlčené právo přiznat

  • → Marným uplynutím promlčecí lhůty povinnému subjektu jednak zanikne povinnost splnit dluh, jednak mu vznikne právo vznést námitku promlčení

    • Námitka promlčení je výhradním hmotným právem povinného 

    • Soud ex offo nepřihlíží, zda promlčecí lhůta uběhla

    • Namítat lze po zahájení řízení u soudu, nestačí mimosoudní námitka

• Vzdá-li se někdo předem uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu

• Aby se naplnil smysl promlčení, je třeba:

  • Marného uplynutí promlčecí lhůty

  • Vznesení námitky promlčení

• Smysl promlčení – čelit složitým sporům, které by mohly vznikat při příliš dlouhé možnosti uplatnit právo u soudu, čím delší doba, tím těžší dokazování

• Ochrana subjektivního práva státem jen po určitý čas = lhůta

  • Stanovená zákonem

  • Modifikovaná ujednáním stran

• Promlčené právo po ztrátě nároku trvá dál a označuje se jako naturální právo – právo postrádající soudní ochranu

• Naturální povinnost – dlužník nemusí plnit dle práva, ale plnit může, věřitel nezíská bezdůvodné obohacení

•  Okruh majetkových práv, která se promlčují:

  • všechna majetková práva, s výjimkami výslovně zákonem stanovenými

  • Jiná, než majetková práva se promlčují tehdy, je-li to výslovně zákonem stanoveno

  • Majetková práva, o kterých neplatí výjimka, prekludují (zanikají),

Promlčecí lhůta

• Délka

  • Obecně 3 roky

  • První den uplatnění práva u soudu, aby mohla být žaloba úspěšná, je den dospělosti práva – actio nata

    • Subjektivní lhůta

      • Počíná od okamžiku, kdy se ten, komu právo svědčí (tzv. Osoba oprávněná) dozví o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty / nebo se o nich nedozví, ale dozvědět měl a mohl (§ 619)

      • Zásadně dispozitivní povahy, může se ujednat i jiná

      • Vědomí

    • Objektivní lhůta

      • V rozsahu 1 až 15 let

      • Obecně je 10 let

      • Kogentní, nelze sjednat jinak

      • Nezávislé na vědomí

  • Sjednaná lhůta nesmí:

    • Znamenat neprospěch slabší strany

    • Být sjednána kratší, jde-li o právo na plnění vzniklé z újmy na svobodě, životě nebo zdraví, anebo jde-li o právo vzniklé z úmyslného porušení povinnosti

  • Běží obě lhůty, právo se promlčí, až jedna uběhne

• Počátek:

  • Pravidlo nabytí vědomosti o rozhodných okolnostech

  • Výjimka:

    • Újma na zdraví nezletilého běží až dnem, kdy se stane plně svéprávným nebo ustanovením opatrovníka v případě, že zletilosti dosáhne, ale plné svéprávnosti nenabude

• Běh:

  • Lhůta běží od svého počátku až do dne, kdy uplyne stanovené časové období

  • Nemusí tomu tak být vždy – překážky

    • Stavení lhůty

      • Pravé 

        • Lhůta běží dokud nenastane překážka → po dobu existence překážky lhůta neběží až do doby, než pozbude překážka účinky → započatý běh lhůty pokračuje

        • Např. manželství – právo na vrácení peněz půjčených před ním

      • Nepravé

        • Ostatní případy, kdy pro nějakou překážku lhůta nemůže začít běžet nebo započatá lhůta běží déle, než by měla, protože nebyla překážka odstraněna

        • Např. nesvéprávný nezletilý nebo dohoda o mimosmluvním jednání

  • Přetržení / přerušení lhůty

    • Objeví se překážka v dalším běhu již započaté lhůty (jde o lhůty dvě)

    •  Běžící lhůta se přeruší a začne běžet jiná promlčecí lhůta jiné kvality

    • Např. uznání dluhu dlužníkem vůči věřiteli nebo rozhodnutí státního orgánu, kterým se právo přizná

      • Běží nová lhůta – uplatnění práva na plnění u soudu / právo dovolat se nuceného výkonu dotyčného rozhodnutí

Prekluze

• Následek marného uplynutí lhůty dané k vykonání práva → má za následek zánik nejen nároku, ale i práva

• Nastává jen v případech výslovně stanovených zákonem – §653

  • Zpravidla souslovím „jinak právo zanikne“

  • Většinou jde o práva z odpovědnosti za vady

• Uplynulá lhůta označována jako prekluzivní + někdy označována za lhůtu propadnou

• Uplynutím lhůty právo zanikne, nezůstane nic → pokud by dlužník plnil → bezdůvodné obohacení

• Soud přihlíží k prekluzi ex officio  (z úřední povinnost) → nemusí být vznesena námitka

• Ustanovení o běhu promlčecí lhůty platí obdobně i pro prekluzivní lhůtu

Vydržení

• Negativní následek nedostatečného vykonávání vlastnického práva vlastníkem a pozitivní následek dostatečného vykonávání práv vlastníka osobou, která má věc u sebe, přičemž zároveň splňuje podmínky stanovené zákonem

• Vydržení jako jeden ze způsobů nabytí vlastnického práva a to někým, kdo vlastníkem dosud není

• Vydržení řádné (§1089–94)

  • Náležitosti držby

    • Čas

      • Vlastník nesmí po danou dobu vykonat právní jednání, které by mu držbu navracelo

      • Věci movité 3 roky, nemovité 10 let

        • Pokud držitel po celý rok držbu nevykonával, běh vydržecí doby se přeruší

        • Započítává se i doba, kdy byla věc u poctivého předchozího držitele, který svou držbu opíral o řádný právní důvod

    • Musí být

      • Pravá – pokud se neprokáže, že dotyčný držitel nabyl držbu svémocně, skrytě nebo lstí

      • Poctivá – držitel je v dobré víře

      • Řádná  – opírá se o řádný důvod – je nutné, aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci, nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou

• Vydržení mimořádné (§1095)

  • Pokud se neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá, je třeba, aby uplynula doba dvojnásobně dlouhá → věci movité 6 let, nemovité 20 let

  • Důvodová zpráva uvádí dva příklady

    • Osoba má věc u sebe, ale není schopna jmenovat, od koho ji nabyla

    • Osoba měla zjevný úmysl nabýt vlastnické právo, ale držbu na ni převedl neoprávněný držitel

  • Měl-li držitel při nabytí držby nepoctivý úmysl, ani mimořádné vydržení neplatí

  • Lze si započíst vydržecí dobu poctivého předchůdce

• Vyžaduje se, aby držba trvala stanovenou dobu nepřerušeně

  • Nepřihlíží se k přerušení kratšímu než jeden rok

  • Do vydržecí doby se ve prospěch vydržitele započte i doba řádné a poctivé držby jeho předchůdce

• O počátku, běhu a dalších souvisejících otázkách platí u vydržecí doby to, co bylo uvedeno u promlčecí lhůty

• Vydržením se nabývá vlastnictví věci bez dalšího, eo ipso uplynutím vydržecí doby za splnění dalších prve uvedených podmínek, proto k vydržení soud přihlíží ex officio, aniž by je účastník řízení musel řádně procesně tvrdit a dokázat

• Zákaz vydržení

  • Vydržet nemůže zákonný zástupce a zastoupený proti sobě navzájem – platí i pro opatrovníka a opatrovance, poručníka a poručence

Doplnění seminář

• Právní skutečnost – spojuje s ní právní následky

• Občanskoprávní skutečnost – spojuje občanskoprávní následky – vznik, změna nebo zánik práv a povinností

• Právní důvod – způsobuje právní následky

• Kauza – hospodářský důvod pro právní jednání – jednoduché najít všude kromě směnky

• Mentální rezervace – vnitřní výhrada