oplodněná vajíčka

1. Charakterizujte termíny oviparie, viviparie a ovoviviparie… oviparie je vejcorodost (kladení vajec), viviparie živorodost (rození živých mláďat) a ovoviviparie je vejco-živorodost (nejde o pravou živorodost s výživou mláďat matkou jako třeba u placentálních savců, ale o zdržení kladení vajec, ze kterých se mláďata vyklubou už v těle matky a ta je rodí živá)

2. Najděte příklad alespoň jednoho našeho druhu plaza, který je schopen oviparie i ovoviviparie.. např. ještěrka živorodá, která v teplejších oblastech klade vejce a v chladnějších je živorodá (teplo jejího těla zajistí lepší a jistější vývin mláďat)

3. Ačkoli máme viviparii spojenou zejména se savci, existuje jedna zajímavá skupina obojživelníků, která ji má také a jejíž mláďata se dokonce aktivně živí z těla samic. Dopátrejte o jakou skupinu jde? Jaký nástroj jste při pátrání využili? Uveďte český i latinský název skupiny. Najděte jakou částí těla matky se mláďata živí…. jde o červory (Gymnophiona), zvláštní skupinu beznohých obojživelníků žijících povětšinou v svrchních vrstvách půdy v tropech a subtropech. Živorodé druhy se vyvíjejí v těle samice a živí se speciálními buňkami samice (např. ukousávání děložní sliznice matky). Zárodky živorodých se živí vlastním žloutkem, později epiteliálními buňkami vejcovodu. Mláďata živorodých jsou podobná dospělcům. U samice cecilky Microcaecilia dermatophaga se vylíhlá mláďata živí buňkami její pokožky, které jsou bohaté na tuk (okusují je speciálními zoubky). Mláďata cecílie kroužkované se zase živí sekretem žlázy na konci matčina ocasu a okusováním její pokožky.

4. Co myslíte, je výhodnější způsob rozmnožování vačnatých nebo placentálních savců? Zamyslete se nad tím a srovnejte oba způsoby. Poté se na to zeptejte nějaké A.I. a napište v čem A.I. obohatilo vaši odpověď? Našli jste v odpovědi A.I. nějakou nelogičnost? Já zadal dotaz nejprve do Chatu GPT a získal tuto odpověď /upraveno/: “Vačnatí savci mají rychlejší reprodukční cyklus, ale mláďata jsou zranitelnější. Placentální savci rodí vyvinutější mláďata, což zvyšuje jejich šanci na přežití, ale stojí to více energie. Placentální způsob je evolučně úspěšnější, protože umožnil savcům obsadit více ekologických nik a dosáhnout větší velikosti. Z hlediska celkového úspěchu a dominance na Zemi se zdá být placentální rozmnožování výhodnější, ale vačnatí savci si udrželi své postavení v některých specifických ekosystémech (zejména v Austrálii). ” Tato odpověď je logická, polemizovat by se nicméně do určité míry dalo s tvrzením, že placentální způsob života jim umožnil dosáhnout větší velikosti. Je pravda, že největší suchozemští a zejména vodní obratlovci jsou placentální savci, ale z fosilních záznamů víme, že na Zemi žili i velcí vačnatci (např. Diprotodon příbuzný dnešním wombatům a koalám, který měřil až 4 metry a dosahoval hmotnosti kolem 2,5 tuny, nebo obří 2-3 metrový klokan Procoptodon s krátkým čenichem a dlouhými předními končetinami, který vážil přes 200 kg, případně až tunový Palorchestes, vačnatec podobný tapírům, s prodlouženým čenichem a délkou přes 2,5 metru). Takže je otázkou, zda “vačnatost” jako způsob rozmnožování souvisí s možnou velikostí, které daný savec může dosáhnout. Když jsem stejný dotaz zadal Gemini, odpověď byla méně jednoznačná než u chatuGPT. Zněla takto /zkráceno/: “Oba způsoby rozmnožování mají své výhody a nevýhody, a žádný z nich není jednoznačně lepší než druhý. Evoluce upřednostnila různé strategie rozmnožování u různých skupin savců v závislosti na jejich životním prostředí a způsobu života. Vačnatci mají kratší dobu březosti, což jim umožňuje rychleji reagovat na změny v prostředí a zvýšit počet potomků a během březosti nevydávají tak velké množství energie jako u placentálů, protože mládě se rodí nedokonale vyvinuté. Nedokonale vyvinutá mláďata jsou však náchylnější k různým vnějším vlivům, jako jsou predátoři, nemoci nebo nedostatek potravy a samice vačnatců mají omezenou pohyblivost během kojení, protože mláďata jsou přichycena k bradavkám ve vaku. U placentálních savců umožňuje placenta výměnu živin a odpadních látek mezi matkou a plodem, což zajišťuje optimální vývoj mláděte, ale za cenu delší doby březosti. Ta sice umožňuje komplexnější vývoj plodu a zvyšuje jeho šanci na přežití po narození, ale zároveň vyžaduje od matky větší energetické nároky a umožňuje menší počet mláďat plus samice jsou zranitelné během porodu, komplikovaný porod může představovat riziko pro matku i mládě.