Úvod do pedagogiky - komplet zápis

I. Pedagogika jako věda

Úvod

• Paidagógos (z řečtiny, paidós → dítě, agein → vést, doprovázet)

• Paedagogus (latinsky, voditel chlapců, otrok, jenž doprovázel pánovy chlapce do školy a ze školy a doma na ně dozíral, dozorce, vychovatel)

  • ptá se na to u státnic

Pedagogika jako věda

• 4 podmínky… (má předmět zkoumán, má pojmový aparát, má metody zkoumání, je součástí systému věd)

  • empirická věda je nejvýznamnější silou v rukou člověka, protože mu umožňuje poznávat svět (umění a věda → dva jediné způsoby, jak můžeme poznat svět)

• předmět zkoumání…

  • věda zabývající se výchovou a vzděláváním

  • výchova → záměrné působení na osobnost 🧠 člověka 👤 s cílem dosáhnout pozitivních změn ☑✨

  • vzdělávání → záměrné organizované osvojování poznatků, dovedností a postojů 🖌

  • edukace → věda, jejímž předmětem jsou edukační procesy obsahující intencionální (záměrné) učení 📚

    • v angličtině spojení výchova a vzdělávání v jednom slovu (education)

    • Proucha

Dvojí svět pedagogických jevů

• praxe…

  1. metodika vzdělávacích činností

  2. praktické dovednosti učitele

• teorie…

  1. znalost teorie 🧠

  2. věda a výzkum (vytváření teorie pedagogiky)

Pojetí pedagogiky…

• normativní pojetí (lat. norma, úhelnice, pomůcka na měření pravého úhlu, měřítko, předpis, pravidlo) 🦄 → stanovuje ideál, ke kterému má výchova a vzdělávání směřovat

  • skutečnost bývá neideální, nedokonalejší

• explorativní pojetí (lat. exploratio, vyzvídání, zkoumání) 🔬 → založené na výzkumu

• explanační pojetí (lat. explanatio, vysvětlení, objasnění) 🗣 → objasňuje výchovné a vzdělávací jevy

• normativní pojetí…

  1. význam školních institucí

  2. význam při formování lidí (spasitelský komplex)

  3. optimistický přístup (doporučení a ideály)

• explanační pojetí…

  1. šíře vzdělávací reality

  2. výzkum pedagogického výzkumu (zdrojem poznání je zkoumání)

  3. objektivní a přesná reflexe (popis) vzdělávací reality bez snahy ji normovat → cennější

Systém věd…

• pedagogika patří mezi vědy sociální 🧑‍🤝‍🧑 (filozofie, psychologie, sociologie, historie, antropologie, biologie)

• disciplíny pedagogiky…

  • horizontální členění (obsah 📖**)…**

    1. obecná pedagogika

    2. dějiny pedagogiky

    3. srovnávací pedagogika

    4. metodologie pedagogiky

    5. didaktika

    6. speciální pedagogika

    7. sociální pedagogika

  • podle institucí… 🏫

    1. školní pedagogika 🍎

    2. pedagogika volného času ⚽

    3. rodinná pedagogika 👪

    4. muzejní pedagogika 🎨

  • vertikální členění (věk jedince 🧒**)…**

    1. předškolní pedagogika

    2. primární pedagogika

    3. školní pedagogika

    4. andragogika

    5. gerontopedagogika

Pedagogické časopisy… 📑

• Pedagogika

• Pedagogická orientace

• Studia Peadagogica

• Orbis scholae

• E-pedagogium

• Komenský (nejstarší odborný čas.)

úkol: mrknout se na něco z toho

• Učitelské noviny

• Řízení školy

• Učitelský měsíčník

• Informatorium

→ méně odborné, legislativní otázky a metodika

Základní pojmy

• výchova → záměrné působení na osobnost 🧠 člověka 🚶‍♀ s cílem dosáhnout pozitivních změn

• vzdělávání → záměrné organizované osvojování poznatků dovedností ⚽ a postojů 🧩

• vzdělání → výsledek (ukončené) výchovně vzdělávacích procesů, součást socializace 🗣

• vyučování → záměrná činnost učitele

• edukační procesy → bezděčné ✋, záměrné ✏ → řízené

• učení:

  • osvojování poznatků 🧠 - vědomosti

  • osvojování činností 🖐 - dovednosti (skills)

  • osvojování vztahů 🤼 → znalosti (knowledges)

• socializace 🗣 → sociální učení

• kurikulum 🧾 → obsah vzdělávání, časové (curriculum vitae → života běh) formální a neformální, národní x školní x individuální, předepsané x realizované x plánované x dosažené, skryté

• vzdělávací standardy 📒→ závazné kurikulární dokumenty

• kompetence → vnitřně integrovaná entita vědomostí dovedností a postojů, které žák dokáže v pravou chvíli uplatnit v praxi, je “kompetentní”

Výzkum

• vědecká činnost, zabývající se popisem, analýzou a vysvětlováním pedagogické reality

• teoretický (základní)

• empirický (terénní) → kvantitativní (počítat) x kvalitativní (popisovat slovy)

  • akční výzkum → zajímavý, protože může provádět jej jedinec sám na sobě, s cílem ovlivnit realitu (učitelé se dívají skrze učební metody sami na sebe a pak mění to, jak sami pracují), provádí se za účelem zlepšení praxe

  • kvantitativní → vzorem je zkoumání v přírodních vědách

    • zkoumá jevy, které lze měřit a počítat, využívá statistické metody, jsou stanovované hypotézy, které se ověřují, sleduje rozložení proměnných v populaci a měří vztahy mezi nimi

  • kvalitativní výzkum → výzkum, který nepoužívá statistických metod

    • na zkoumaný problém se dívá celostně a do hloubky, čerpá data z přirozeného prostředí, do široka rozprostřený sběr dat, na počátku nejsou stanovené hypotézy ani proměnné (jdeš do toho a nevíš), pátrání po pravidelnostech, na tomto základě jsou formulovány nové hypotézy či teorie

• základní výzkumné metody…

  • historickosrovnávací (teoretický výzkum)

  • experiment (kvt.)

    • většinou uměle vytvořené podmínky

  • dotazník (kvt.) - velmi precizně konstruován (nevymyslím random otázky)

    • standardizovaný → má normy, byl ověřen na reprezentativním vzorku lidí, s velkou pravděpodobností platí pro velkou část lidí

    • třeba testy inteligence

  • pozorování (kvt. i kvl.)

    • jiných i sebe (introspekce)

    • krátkodobé, dlouhodobé (logitudinální)

  • rozhovor (kvl.)

    • strukturovaný, polostrukturovaný, volný - různá míra “připravenosti” psychologa

  • analýza edukačních produktů (dětské kresby např.)

  • projektivní metody (hodně psychologie)

  • kazuistika (případová studie)

Učitel

• předává poznatky, dovednosti a postoje specifikované v kurikulárních dokumentech

• složky kvalifikace učitele…

  • fyzická odolnost a psychická vybavenost

  • všeobecné vzdělání

  • odborné vzdělání

  • pedagogické a psychologické vzdělání

  • akademické znalosti oboru

  • profesní znalosti

  • znalosti morálních pravidel

  • znalosti kurikula

  • znalosti pedagogických teorií

  • znalosti dětského rozvoje

• dovednosti učitele…

  • plánování a příprava 📅

  • realizace vyučovací hodiny 👩‍🏫

  • řízení vyučovací jednotky 🛞

  • klima třídy 👪

  • kázeň 😇

  • hodnocení prospěchu 📝

  • reflexe vlastní práce a evaluace 🤔

• vyučovací situace je velmi složitý okamžik, učitel musí řešit velké množství úkolů naráz

Dvojí pojetí edukace…

• tradiční pojetí: žák je pasivním činitelem edukačních procesů → transmisivní pojetí

• moderní pojetí: žák je aktivním činitelem edukačních procesů → konstruktivistické pojetí; učení orientované na dítě, humanistické pojetí pedagogiky

Žák

• fyzické předpoklady

• psychické předpoklady

  • inteligence 🧠

    • starší pojetí: to, co se měří inteligenčními testy (např. IQ testy)

      • inteligence je v tomto pojetí vnímána jako jednorozměrná vlastnost, kterou lze kvantifikovat jedním číslem (např. IQ skóre)

    • novější pojetí: obecná mentální kapacita (general mental capability)

      • definice: Novější pojetí inteligence, často označované jako “g faktor” nebo obecná mentální kapacita, zahrnuje širší spektrum kognitivních schopností a dovedností

      • Fokus: Toto pojetí zdůrazňuje, že inteligence je komplexní a zahrnuje schopnosti jako uvažování, řešení problémů, plánování, abstraktní myšlení a schopnost učit se z zkušeností

      • Přístup: Inteligence je vnímána jako vícerozměrná vlastnost, která ovlivňuje výkon v různých oblastech života, nejen v akademickém prostředí

    • Teorie mnohočetné/násobné inteligence

      • autorem teorie je americký psycholog Howard Earl Gardner (1943), kterou publikoval v knize Frames of Mind: The Theory of Multiple Intelligences (1983)

      • získala velkou oblibu v pedagogické komunitě, ale je i kritizována

        • je jí vytýkána nedostatečnost empirických podkladů a nesourodé mísení osobnostních a intelektových charakteristik jedince

      • logicko-matematická 📐**, jazyková** 🗣**, prostorová** 🧊**, tělesně pohybová** 🏃**, hudební (akustická)** 🎸**, intrapersonální, interpersonální**

      • děti, které disponují jinou než logicko-matematickou či lingvistickou inteligencí, zažívají ve škole častěji neúspěch

• sociální předpoklady

  • Basil Bernstein: teorie jazykového kódu

    • britský sociolog, představil teorii jazykového kódu, která se zaměřuje na vztah mezi společenskou třídou a jazykem

    • podle Bernsteina existují dva typy jazykových kódů:

      1. omezený kód:

         Omezený kód je vhodný pro insidery, kteří sdílejí předpoklady k pochopení tématu. Skrze něj mluvčí čerpají ze zázemí vědomostí a sdíleného porozumění. Tento typ kódu vytváří dojem pocitu sounáležitosti k určité skupině. Omezené kódy mohou být nalézány mezi přáteli, rodinami a dalšími důvěrně propojenými skupinami. Jsou kratší, stručnější a vyžadují informace na pozadí a předchozí vědomosti.

         • používá se v prostředí, kde je mnoho sdílených znalostí a předpokladů

         • jazyk je konkrétní, s omezenou slovní zásobou a často neformální, komunikace je založena na nevyslovených předpokladech, které není potřeba verbalizovat, jelikož jsou považovány za samozřejmé

         • typický pro dělnickou třídu, kde komunikace často spoléhá na kontext a sdílené zkušenosti

      2. rozvinutý kód:

         Rozvinutý kód naopak nepředpokládá, že posluchač sdílí tyto předpoklady nebo porozumění, a je tedy mnohem výslovnější, důkladnější a vyžaduje od posluchačů čtení mezi řádky. Je vhodný v situacích, ve kterých není žádné prioritní sdílené porozumění a vždy je nutné důkladnější vysvětlení. Pokud někdo říká něco nového někomu, koho potká poprvé, pravděpodobně by použil rozvinutý kód, který může stát samostatně – je kompletní, plný detailů, většina posluchačů konverzace by byla schopná porozumět.

         • používá se v prostředí, kde není mnoho sdílených znalostí a předpokladů

         • jazyk je abstraktní, s bohatou slovní zásobou a formální

         • typický pro střední třídu, kde je důležité přesné a explicitní vyjadřování

    • menší šance dětí s omezenými kódy k úspěchu ve škole se dají shrnout do několika bodů:

    1. Děti, kterým se často nedostává odpovědí na jejich otázky, mívají nejen menší povědomí o světě, ale v zásadě jsou i méně zvědavé.

    2. Překážkou pro ně bývají i obecně vyjádřené zásady školní kázně.

    3. V případě, že se učitelova forma komunikace výrazněji liší od té, kterou znají z domova, může být pro takové děti zkrátka nesrozumitelná. Při snaze přeložit si výklad do známého jazyka jim poté často uniká skutečná podstata celého sdělení.

    4. Nehledě na mechanické učení nazpaměť se tyto děti často potýkají s problémy pochopení rozdílů v pojmech vyžadujících schopnost zobecnění a abstrakce. </aside>

  • Benjamin S. Bloom (1968): teorie Learning for mastery, učení k úplnému zvládnutí

    • americký pedagogický psycholog, představil teorii učení k úplnému zvládnutí, která se zaměřuje na to, aby všichni žáci dosáhli vysoké úrovně porozumění danému učivu

    • klíčové body této teorie zahrnují:

      1. Individuální přístup:

         • Každý žák má různé tempo a styl učení

         • Učitelé by měli přizpůsobit své metody výuky individuálním potřebám žáků

      2. Opakování a zpětná vazba:

         • Žáci dostávají pravidelnou zpětnou vazbu a mají možnost opakovat učivo, dokud nedosáhnou požadované úrovně porozumění

         • Tento cyklus pokračuje, dokud žák nedosáhne mistrovství v dané oblasti

      3. Důraz na porozumění:

         • Cílem je, aby všichni žáci dosáhli hlubokého porozumění učivu, nikoli pouze povrchní znalosti.

         • To zahrnuje použití různých výukových strategií a materiálů, které podporují hluboké učení

I. Pedagogika jako věda

II. Výchova a starověk

Výchova

• záměrné působení na osobnost jedince, která se pod jejím vlivem mění…

  • rozvíjí se a přizpůsobuje

  • současná výchova je historicky podmíněná (vliv kulturního prostředí), odehrává se ve společném prostředí (vliv sociálního prostředí)

• teorie…

  • exogenistické teorie 🌌→ vnější faktory (politický režim, podnebí, velikost města, velikost rodiny) x endogenistické teorie 🧬 → vnitřní faktory (biologický základ, dědičnost)

  • výchova v širším smyslu → každé působení, trvá celý život x výchova v užším smyslu

  • intencionální působení výchovy 👆(přímé) x funkcionální působení výchovy 👀 (nepřímé)

  • kongruence - inkongruence (humanistická pedagogika)

    • Karl Rogers 🙎‍♂

    • kongruence → jedinec v souladu sám se sebou, je si vědom, kde jsou slabiny, kde jsou silné stránky = sebevědomí 😊🌈

    • inkongrunce → jedinec není v shodě sám se sebou, pod vnějším tlakem, snaží se vyhovět okolí 😭😨

      • pocit před testem, že to nenapíšu

Pojetí a styly výchovy…

• normativní pojetí 📜

  • dodržování a stanovení určitých norem a pravidel (výchova dětí podle pevně stanovených hodnot) → kinda autoritativní přístup

• situační pojetí ⏰

  • zaměřuje se na to, jak různé situace a kontexty ovlivňují výchovné procesy

  • reakce na konkrétní situaci a přizpůsobení stylu výchovy dle toho

  • flexibilita a empatie

• systémové pojetí 🏛 ****(zahrnuje celistvou výchovu, cíle a metody jsou v uceleném systému)

  • jak se navzájem ovlivňují (školní prostřední x rodinné prostředí x společenské normy)

• autokratický styl 👑

  • silné vedení 💪

  • John Locke

  • nejméně příznivý jak pro žáka, tak pro učitele → žák se musí podřizovat a učitel musí vyvíjet velkou energii, aby prosadil, co chce

  • kladem je, že poskytuje jistotu, pasivita žáků, ale vědomí, že je tu někdo, kdo ví, co dělá a nese za to zodpovědnost

  • překážka v iniciativě a tvořivosti dětí, cíle výuky stanoveny bez ohledu na potřeby dětí)

• liberální styl 🕊

  • slabé vedení

  • Jean Jacque Rousseau

  • vypadá na první pohled příjemně, pro žáky může být méně frustrující, málo efektivní, vychovatel nechává vše plynout, nestará se o výsledky své činnosti, chybí důslednost

• demokratický styl ⚖

  • učitel se k žákům chová k respektem, uznává jejich práva, neponižuje je, požadavky, která na žáky má jsou přiměřené

• rysy výchovy… (záměrný vnější vliv, permanentnost, hetero a autoedukace, dynamičnost, cykličnost, univerzálnost, komplexnost, internacionálnost, globálnoust, mnohostrannost, pluralita, integrace, hodnoty)

• prostředky výchovy (např. verbální prostředky = pochvala, instrukce, neverbální = gesta a mimika)

• prostředí výchovy (sociální skupiny - rodina, škola, vrstevnická skupina, volnočasové prostředí)

Proces výchovy

• cíle (pedagogická teleologie, klasifikace výchovných cílů)

• etapy výchovy (členění procesu výchovy)

• podmínky výchovy (vnější a vnitřní, biologické, psychické, sociální)

• principy (cílevědomost, názornost, systematičnost a soustavnost, aktivnost, přiměřenost, uvědomělost, trvalost, vědeckost, spojení školy s životem, emocionálnost, úcta, demokratický vztah, podpora kladných vlastností, jednota výchovného působení)

• formy (školní, mimoškolní, rodinná, sebevýchovná)

• metody (základní, komplexní, odražené, přímé a nepřímé výchovné působení, vysvětlování a přesvědčování, metoda příkladu, metoda režimu, cvičení, kontrola a hodnocení)

Výchova podle Finka

• Eugen Fink (1905-1975) (pomůcka Frank Fink :))

  • smyslem výchovy je pochopit sám sebe (najít se) a své místo ve světě (🇯🇵)

  • výchova obsahuje lidskou touhu a úsilí vedoucí k pochopení lidské existence v kosmu

  • člověk je tak rozštěpen mezi potřebu…

    • být bezprostředně, naplněně tady a teď ⏳

    • směřovat k absolutnu, překračovat svou nehotovost (i když sedím a jsu spoko, tak chci někoho pustit si sednout, protože mám vyšší potřebu) 👼

  • šest antinomií (rozporů) výchovy Eugena Finka

    • 1) výchova jako pomoc 🆘 a výchova jako manipulace 😈

      • má vychovávatel právo vnucovat své pojetí života a hodnot někomu jinému? výchova je službou (rodičů, učitelů) x zkušený vychovávatel snadno dostane vychovávaného jedince, kam potřebuje

      • kde leží hranice mezi autentičností a nutností se podřídít pravidlům? do jaké míry je možné udržet si vlastní hodnotový svět a do jaké míry je nutné přijmout obecné cizí hodnoty? téma míry a oprávněnosti autoritativních zásahů vychovatelů

    • 2) moc a bezmoc vychovávatele

      • životní zkušenosti jsou nepřenositelné, v tom tkví vychovatelova bezmoc, na druhé straně výchova a vychovatel mám moc formovat i deformovat člověka

    • 3) výchova nemá konce

      • i vychovatel je vychováván

      • existuje rozdíl mezi tím, co vychovatelé říkají či učí a tím, jací sami jsou a co dělají

      • vychovatel vychovává druhé, aniž by sám byl definitivně vychován

    • 4) svár mezi nárokem kultury 🎨 a jedinečnou individualitou člověka 🚶‍♀

      • mladí lidé chtějí dělat věci po svém, zároveň musí přebrat zodpovědnost za chod světa

      • téma hledání podoby výchovy, která formuje jedince pro život v hodnotách a kultuře stávajícího světa

    • 5) výchova k povolání 👩‍🏫 a výchova k lidství 🚶‍♀

      • nemusí být totéž, často zde i panuje paradoxní vztah

      • výchova zahrnuje nejen to , co bezprostředně využijeme a uplatníme na trhu práce, ale i to, co nás přesahuje, co není přímočaře užitečné (např. umění, literatura, hra, atp.)

        • např. Hitlerovo Německo (rozpol mezi tím, co chce stát a co je člověk)

    • 6) možnosti a meze výchovy

      • ve výchově existuje protiklad mezi tím, co je nám výchovou vnucováno, co v nás výchova formuje a tím, co je nám vrozené a co patří k lidské povaze, co nelze změnit, jde o rozdíl mezi sférou svobody a sférou lidské přirozenosti

      • některé věci nemůžeme ovlivnit ani změnit

      • jaká je tedy naše možnost jednat skutečně svobodně

      • když mám hlad, nesežeru všechno, co je na stole, ale nechám i pro ostatní

    • ve výchově neexistují žádné jistoty, můžeme se jen ptát a právě skrze ptaní se dotýkat toho, jak věci jsou

Starověk

• výchova a vzdělávání zajímaly lidstvo od pradávna, je to otázka udržení kontinuity kultury a civilizace

• úspěch výchovy závisí na osobnosti učitele, předpokladech žáka, na materiálním a organizačním zabezpečení pedagogického procesu a na pojetí výchovně vzdělávacího procesu

• jak účinně dosáhnout výsledků při výchovně vzdělávacím působení je věčnou otázkou pedagogiky

v antickém Řecku výchovné přístupy ovlivňovalo společenské uspořádání států, kde mezi nejvýznamnější patřilo…

• Sparta 🔥 → zemědělský stát, půda byla majetkem státu a byla rovným dílem rozdělena mezi rodiny Sparťanů, ke každému pozemku příslušel určitý počet heilótů → život ve Spartě byl přirovnáván k životu na sopce, neustále hrozila vzpoura

  • sparťané → plnoprávní občané, byla jich menšina, patřili k tzv. společenství rovných, jejich jediným zaměstnáním byla vojenská služba od mládí do šedesáti let

  • perioikové → neplnoprávní občané, potomci původního obyvatelstva, mohli vlastnit otroky, zabývali se řemeslem a obchodem

  • heiloti → bezprávní otroci, tvořili mnohonásobnou většinu, kterou bylo třeba udržovat v poslušnosti

• sparťanská výchova…

  • výchova byla věcí státu, základem byl tělesný a vojenský výcvik, založený na přemáhání tělesného nepohodlí, únavy, hladu a bolesti

  • dále se dbalo na základy čtení, psaní a počítání 📘📝📐

    • četl se Homér a Ezopovy bajky 📖

  • slabí a nemocní byly eliminování do společenství rovných mohli patřit jen silní jedinci 💪

  • děti byly do sedmi let vychovávány v rodině, do osmnácti let ve státních ústavech

  • touto výchovou procházeli chlapci i dívky, měla být předpokladem pro rození silných dětí

  • Sparťanky se chlubily, že jsou v Řecku jediné ženy, které rodí muže

  • v době války byla ženám svěřena obrana obce 🛡

  • součástí výchovy byly i krypteie → pravidelně pořádané hony na heiloty

    • úřady vysílaly občas z mladíků ty, kteří se jim zdáli nejschopnější, tak nebo onak do kraje, dávajíce jim dýky a nejnutnější potraviny, jinak nic, ti se pak za dne rozptýleně skrývali na nepřístupných místech a spali, v noci však sestupovali na cesty a každého heilota, kterého dopadli, zabili

    • často dokonce chodili po polích a zabíjeli ty z nich, kteří byli nejsilnější a nejzdatnější

• Athény 🦉 → městský stát, jehož hospodářství bylo postaveno na obchodu s dceřinými osadami za mořem, vládce Solon přijal Úsatvu (594-593př.n.l.) a odvrátil tak nebezpečí otroctví pro dluhy, výchovný ideál kalokagathie (sytéza tělesné, rozumové, estetické a etické a mravní výchovy)

  • Sokratovský dialog jako výchovně vzdělávací metoda

    • Sokrates - athénský idealistický filozof

      • zaměřoval pozornost na člověka, analýzu poznání, na myšlení a etické hodnoty, věřil, že poznání je neskonale cennější než všechny požitky světa a že pouze ctnost je v tomto světě důležitá, lze se jí naučit, lze ji získat věděním

      • neřest je omyl vzniklý z nevědomosti, nic sám nenapsal

      • na athénském tržišti se potloukal sám, bos, v oděvu žebráka, tváří podoben satyrovi a rozmlouval s mládeží

      • způsobem jeho učení byl dialog → forma přátelské debaty, který označoval jako umění maieutiky (porodnické umění, což byla narážka na povolání jeho matky)

      • byl obžalován, že kazí mládež a nevěří v boha

• Sokratovský dialog…

  • myšlení není intuitivní záležitost (má pravidla, nutno vést dotyčného k domýšlení toho, co si myslí) 👬

  • myšlení nepodléhá autoritám (učitel nepředkládá hotové pravdy, ale udržuje žáka ve správném směru, hlídá, aby nesešel z cesty) ❌👑

  • každý v sobě má vědění daného problému (učitel má naslouchat, co tomu druhý říká a od toho odvozovat otázky) 🧠

  • rozhovor je metodou myšlení (já když myslím potichu, tak je to jen napůl, teprve až myšlenky formuluju, tak realizuju myšlení) 🤔

  • výsledkem je konsensus 🤝

III. Středověk a novověk

Úvod

• výchova a vzdělávání zajímaly lidstvo od pradávna, je to otázka udržení kontinuity kultury a civilizace

• úspěch výchovy závisí na osobnosti učitele, předpokladech žáka, na materiálním a organizačním zabezpečení pedagogického procesu a na pojetí výchovně vzdělávacího procesu

• jak účinně dosáhnout výsledků při výchovně vzdělávacím působení je věčnou otázkou pedagogiky

Středověk (476 - 1618)

• období od zániku říše západořímské (476) do třicetileté války (1618)

• termín středověk poprvé použili učenci italské renesance v 15. století

  • bylo to pro ně období kulturního a civilizačního úpadku

  • tento pohled byl překonán až v 19. století

• romantismus se obdobím středověku přímo inspiroval, dnes je středověk intenzivně studován a zkoumán, věda, která se tímto obdobím zabývá, se nazývá medievalistika

• jedinou institucí, která přežila zmatky rozpadu západořímské říše byla církev 🙏

• v raném středověku se místy, kde byla uchovávána antická vzdělanost, staly kláštery ⛪

  • představovaly samostatné hospodářské jednotky, uzavřené okolnímu světu, kde se ve skriptoriu opisovaly knihy

  • většina obyvatelstva byla negramotná, včetně tehdejších vládců,

• postupně, jak se etablovaly nové vrstvy společnosti, vznikaly typy škol…

  • školy církevní

  • rytířská výchova

    • fyzická zdatnost, jen pro muže

  • školy městské

    • zejména v pozdním středověku

  • univerzity

    • nedostupné pro ženy

Univerzity…

• univerzita, nebo také studium generale (universitas, atis, f. veškerenstvo, souhrn, celek; studium, iī n. snaha, úsilí, horlivost, píle, oddanost jisté činnosti, vědecká snaha)

• představuje nejstarší typ vysoké školy, slučující funkci pedagogickou a vědecko-badatelskou

• univerzity zakládal císař nebo papež

• první univerzita vznikla r. 1119 v italské Boloni 🇮🇹, jako nový typ, který nahradil církevní (klášterní, katedrální) školy

  • druhá nejstarší je univerzita v Paříži (1150) 🇫🇷

  • dále v Oxfordu (1167) a v Cambridgi (1233) 🇬🇧

  • nejstarší univerzita ve střední Evropě byla založena v Praze (1348) císařem Karlem IV., po ní vznikla univerzita v Krakově (1364) a ve Vídni (1365) 🇨🇿🇵🇱🇦🇹

• během 13. století vytvořili univerzitní učitelé (mistři, doktoři) a studenti univerzitní korporaci, která svým členům zajišťovala právní ochranu, tzv. univerzitní svobody

• úplná středověká univerzita měla čtyři fakulty:

  • artistickou,🍎

    • gramatika, dialektika, rétorika, aritmetika, geometrie, hudba a astronomie

  • teologickou,🙏

  • právnickou,⚖

  • lékařskou 🩺

• sedm svobodných umění…

  • základem výuky na středověkých univerzitách bylo sedmero svobodných umění jako sedm základních oborů, předpokladů středověké vzdělanosti

    • gramatika, dialektika, rétorika, aritmetika, geometrie, hudba a astronomie

  • mohli se jim věnovat svobodní lidé, tj. ti, co se nezabývali manuální prací (zemědělstvím či řemeslem), systém vychází z antické tradice a navrhl jej Martianus Capella kolem r. 415

• druhy…

  • trivium: představovalo základ a zahrnovalo oblasti, které se vyučovaly nejdříve, cílem bylo dokonalé osvojení latiny, jako vyučovacího jazyka, jazyka učenců

    • trivium tvořila gramatika (mechanika jazyka), logika (mechanika myšlení, někdy též zvaná dialektika) a rétorika (užití jazyka v podobě cvičení v instruování a přesvědčování)

      • základ, něco jednoduchého

      • trivium dnes = číst, psát, počítat

  • kvadrivium: sem patřila aritmetika, geometrie, musika (hudba byla ve středověku pojímána jako teoretická věda na matematickém základu) a astronomie (nauka o pohyblivých mohutnostech)

  • zvládnutí trivia a kvadrivia bylo předpokladem pro studium filozofie a teologie

Jan Amos Komenský (28. března 1592 − 15. listopadu 1670)

• životopis…

  • nevíme, kde se narodil, vyrůstal však v českobratrské rodině → otci na vzdělání záleželo

  • po třicetileté válce musí odejít z Moravy do Čech

    • díla mapa Moravy, Labyrint světa a ráj srdce, Truchlivý a Hlubina bezpečnosti

    • 1624 → nekatolíci jsou vyhoštěni i z Čech, odchází do Lešna

      • nová manželka, mají 4 děti plus adoptují i psychicky postiženou Kristinu Poniatowskou

      • rozvíjí zde pansofii (návrh na obnovu národní výchovy a školství → Ráj český)

      • díla → Didactica česká (brzy Didactica magna), Brána jazyků otevřená, Orbis pictus, Infomatorium

    • 1641 → plánovaný odchod do Anglie (avšak revoluce, takže tam nic, avšak odchází do Švédska → královna Kristina), znovu zpátky Polsko

      • zde návrh na reformu školství ve Švédsku, ale má špatné recenze, takže se vrací do Lešna

    • 1648 → vestfálský mír → definitivní konec nadějí, že se vrátí do Česka

    • 1652 → znovu bez manželky, odchází do Uher → ověřuje své ideje v praxi (tři ročníky ve škole → Vestibulum, Janua, Atrium) → jenže panovník umírá a jeho nástupce už školství nezajímá

      • díla Schola Ludus, Orbis Sensualium Pictus

    • 1654 → návrat do Polska (válka polsko-švédská), Komenský je politicky naivní → zničení děl (Poklad jazyka českého)

    • 1656 → útěk do Nizozemí (besties s Rembrandtem) → Opera didactica omnia

• pedagogické díla JAK…

  • Didactica magna (1631), Lešno: první velká teoretická práce, dnes považovaná za základ moderní pedagogiky

    • vzdělávat a vychovávat se mají úplně všichni, bez ohledu na pohlaví a postavení, zejména v mládí, a to společně ve školách

    • vzdělání musí být univerzální a zahrnovat:

      • vzdělávání ve znalostech (eruditio)

      • mravní výchovu (mores) a

      • náboženskou výchovu ke zbožnosti (religio)

    • učitel má učit stručně, laskavě a názorně, aby děti všechno pochopily

  • Informatorium školy mateřské (1630), Lešno: koncept výchovy dětí předškolního věku

    • dílo vzniklo v důsledku snahy o reformu českého školství, v níž Informatorium mělo být součástí promyšleného plánu celoživotního vzdělání člověka, což bylo následně objasněno v Didaktice

    Čím více dítě dělá, běhá, pracuje, tím lépe na to spí, tím lépe zažívá, tím lépe roste, tím lépe jadrnosti i čerstvosti tělo i mysl nabývá: toliko jen vždycky šetříc, aby bez urazu bylo.

  • Janua linguarum reserata (1631), Lešno: učebnice latiny pojatá jako encyklopedie

  • Orbis sensualium pictus (1658), Blatný/Šarišský Potok: obrázková jazyková učebnice

  • Schola Ludus (1654), Blatný/Šarišský Potok: osm divadelních her určených k výuce latiny

  • Opera didactica omnia, Amsterdam: souborné pansofické a didaktické spisy

  • Škola hrou → špatně přeložená (Škola na jevišti)

• etapy vývoje člověka s ohledem na výchovu a vzdělání

  • najdeme je ve spise Navržení krátké o obnovení škol v Království Českém (Lešno 1632)

    • k růstu lidského těla, ale i mysli a vědomostí postačuje 24 let

      • = tuto dobu rozdělil na 4 etapy po šesti letech (sexenia), ke každé etapě přiřadil určitý typ školy

    • každý rok sexenia odpovídá jedné classis, během které je nutno zvládnout určitý úkol (pensum), ten má být přiměřený věku, má postupovat od jednoduchého ke složitému a od známého k neznámému (Komenského didaktické zásady)

    • jeho splnění je předpokladem postupu do další třídy

• typy škol podle JAK…

  • škola mateřská (od narození do šesti let) – dítě by mělo být vychováváno svojí matkou, v rodině, „v klíně mateřské“

  • škola obecná (6–12 let) – v každé obci, určena dívkám i chlapcům, chudým i bohatým, učí se zde čtení, psaní v mateřském jazyce, počítání, náboženství, reálie ruční práce a zpěv

  • škola latinská (12 – 18 let) – v každém městě, učilo se zde sedmero svobodných umění, latina, řečtina a živý jazyk, zeměpis, dějepis, přírodní vědy a etika

  • akademie (18 – 24 let) – v každém království, zde se učilo bohosloví, práva, medicína a filosofie

• vzdělání by měl student završit cestováním 🧳

Novověk (1492 – 1776/1789)

• nelze úplně vymezit časově hihi

Jean Jacques Rosseau (8. června 1712 ‒ 2. července 1778)

• archetyp moderního intelektuála 18. století

  • narodil se v Ženevě, v rodině hodináře → vychován v kalvínské víře

    • otec Izák byl hodinářem, matka, Zuzana Bernardová, pocházela z bohaté rodiny a zemřela na horečku omladnic po porodu Jeana Jacquese → stal otcovým oblíbencem, možná i proto, že byl podobný matce

    • měl o sedm let staršího bratra

  • výchova Izáka Rousseaua oscilovala mezi láskou a násilím→ měl se vyučit rytcem, ale v šestnácti letech, po otcově smrti, z řemesla zběhl a odešel z domova, živil se, jak se zrovna dalo

    • nejčastěji jako vychovatel ve šlechtických rodinách (paní Francoise-Louise de Warens a žil u ní v letech 1728 ‒ 1742)

  • 1743 získal dobře zajištěné místo tajemníka francouzského velvyslance v Benátkách, po jedenácti měsících musel pro vážné neshody prchnout

  • roku 1745 potkal Thérèse Levasseurovou, o deset let mladší prostou ženu, která neuměla číst ani psát a živila se jako pradlena → ta se stala jeho životní družkou (slíbil jí, že si ji nikdy nevezme a že ji nikdy neopustí), žil s ní třiatřicet let a měl s ní pět dětí

    • velká část jeho věhlasu byla založená na teoriích o výchově

    • v osobním životě ho ale děti zajímaly málo a neexistuje důkaz, že by je kvůli ověření svých teorií studoval → přesto je šokující, co udělal svým vlastním dětem → v zimě 1746-7 se narodilo první

      • Rousseau Terezu přemluvil, že se musí dítěte vzdát, aby „zachránila svoji čest“, poslechla s „povzdechem“, porodní bábě nařídil, aby je bez křtu odnesla do sirotčince Hôpital des Enfants-trouvés

      • do dětských šatiček umístil kartičku se šifrou, podle které by se dala poznat jeho identita, u dalších čtyř dětí se už kartičkou neobtěžoval → žádné z dětí nedostalo jméno, neznáme jejich pohlaví, nezaznamenal data jejich narození a nepátral po jejich osudu

        • výjimku učinil v roce 1761, tehdy myslel, že Thérèse umírá, a tak se pokusil podle šifry pátrat po osudu prvorozeného → podle záznamů bylo do Hôpital des Enfants-trouvés v roce 1746 odloženo 3000 dětí, dvě třetiny zemřely v prvním roce života a jen pět jedinců ze sta dosáhlo dospělosti, aby se z nich stali žebráci a vagabundi (Johnson,1995)

• odmítl existující řád jako celek, důvěřuje své schopnosti tento řád od základu přetvořit politickým procesem

  • byl zastánce radikálních změn, stal se duchovním otcem Velké francouzské revoluce (1789 ‒ 1794) 🇫🇷🔥

  • civilizace člověka ničí a korumpuje, představil ideál přírodní společnosti, který v sobě zahrnuje ideu sociálního inženýrství → nedůvěřoval osobnímu vlastnictví, v tom podle něj tkví příčina odcizení lidí (Rozprava o původu a příčinách nerovnosti mezi lidmi) → jakmile má jeden statek, už se vedou války

• položil základy moderním výchovným idejím, vymyslel a zpopularizoval kult přírody (Emil, čili o výchově) → uznává roli instinktů a intuice v lidském chování 🧠

• díla…

  • Emile, čili o výchově dětí (1762)

    • základní myšlenkou je teze, že člověk je od přírody dobrý, je pouze zkažen civilizací, uměním a vědou, dítě se má vyvíjet přirozeně

    • jádrem vzdělání je náboženství 🙏

    • výchova (mravní) má nastat až od patnáctého roku života, do té doby je třeba jen rozvíjet smysly a cvičit tělo

    • dítě má k vědním poznatkům docházet samo, ne něco memorovat

    • obrátil pozornost k přírodě, propagoval pobyt na čerstvém vzduchu, víkendové chaty, studené koupele a tělesné cvičení, což byly na svou dobu revoluční myšlenky

    • etapy vývoje člověka s ohledem na výchovu a vzdělávání…

      • 0–2 roky (I. kniha): tělesný rozvoj; 💪

      • 2–12 let (II. kniha): rozvoj smyslů, metoda přirozených následků; 👀

        • trest by neměl přijít od vychovávající osoby, ale přirozeně ze situace a prostředí

        • metodu objasňuje na příkladu: je-li dítě mrzuté a rozbije okno ve své světnici, nechte vítr foukat, lepší, když dostane rýmu, než aby zůstalo bláhovým; rozbije-li okno podruhé, řekněte mu "okna náležejí mně" a přestěhujte ho do místnosti bez oken, kde ho nikdo neuslyší

        • až se ze situace dostatečně poučí, můžete s ním uzavřít smlouvu (fucking jean jacques and his společenská smlouva)

      • 12–15 let (III. kniha): rozumová a pracovní výchova; 🧠

      • 15–21 let (IV. kniha): mravní výchova; 🙏

      • V. kniha: výchova ženy (Žofie jako budoucí manželka) se omezuje na rozvoj tělesný a mravní; rozumový rozvoj není nutný, stačí, když je vzdělaný muž (fucking men)

Tereziánské reformy

1. z personální unie vzniká centralizovaný stát (1740–1756)

• daňová reforma

• reforma státní správy

• reforma armády

1. „jeden stát jeden jazyk“ (1763–1780)

• reforma školství

• reforma justičního systému

• robotní patent

• měnová reforma, jednotný systém měr a vah

REFORMA ŠKOLSTVÍ…

• osvícenci přisuzovali vojenské neúspěchy (dědictví habsburské a sedmiletá válka) nedostatku lidového vzdělávání (Marie Terezie je pissnutá, že její občané za ni nechtějí bojovat a ještě vítaj Friedricha)

• školství je pro ni strategické a důležité v postavení a funkce státu

• 6. prosince 1774 → vstoupil v platnost Všeobecný školní řád (Schulpatent)

  • zaváděl vzdělávací povinnost dětí od 6 do 12 let

  • panovnice Marie Terezie (1717–1780) tak dala najevo, že chápe význam vzdělání pracovních sil v zemědělství a v manufakturách → termín „povinná“ nevystihuje situaci, rodičům bylo doporučeno, aby děti navštěvovaly školu nejméně šest let

  • pro venkovské děti byly v létě povoleny úlevy, protože pomáhaly rodičům při polních pracích, čehož rodiče hojně využívali a bylo to častým jablkem sváru

• josefínské období…

  • za Josefa II. (1741–1790) byly proti rodičům, kteří zanedbávali školní docházku svých dětí

    • zavedeny sankce v podobě pokut, veřejných prací či snížení chudinské podpory

  • reforma školství šla ruku v ruce s pokusem o germanizaci, snahou země jazykově sjednotit,

    • což se ale nepodařilo, protože učitelé němčinu ovládají nedostatečně, rodiče němčinu nepodporují a žáci ji k výkonu hospodářských povolání nepotřebují

• systém organizace nižšího školství po roce 1774

  • školy triviální (1-2 třídní) → zřízeny většinou u far

    • děti se učí číst, psát a počítat (čtyři početní úkoly a trojčlenka), základy hospodaření a průmyslu, hlavním předmětem je náboženství

    • dívky se učí šít a plést

  • školy hlavní (3 třídní) → zřízeny v každém kraji a větším městě

    • mají ředitele, katechu a tři až čtyři učitele

    • zde se žáci učí triviu, základy latiny, zeměpis, dějepis, přírodopis, sloh, kreslení a geometrii

  • školy normální (4 třídní) → v hlavním městě země

    • zde se učí jen v němčině 🇩🇪

    • obdobné předměty jako v hlavní škole, ale v širším pojetí

• typy učitelů…

  • v době národního obrození rozeznáváme hlavně dva typy učitelů, které se vyvíjejí ze staršího typu (kantora = znalý hudby) → ekonomicky byl zabezpečen hlavně díky hudební činnosti v kostele, školní práce je pro ně druhořadá

  • josefínský učitel = usiluje o dvojjazyčnou výchovu

  • vlastenecký učitel = podporuje rozvoj české národní školy, češtinu prosazuje jako hlavní jazyk

Johan Ignatz von Felbiger (6. ledna 1724 ‒ 17. května 1788)

• pruský reformátor, opat augustiniánského kláštera v Zaháni 🇩🇪

• tereziánská reforma byla založena na tzv. zaháňském vyučovacím způsobu

  • někdy zvaném též metoda normální, protože učitelé si ji osvojovali v normálních školách

  • hlavními rysy bylo hromadné vyučování, učení nazpaměť a veřejné zkoušky

    • pospolné hromadné vyučování → dříve učitel učil jednoho žáka po druhém, teď studenti sledovali učitele na tabuli, rozdělení dle schopností, nikoliv věku a pohlaví

    • pospolné čtení → hlasité čtení nanejvýše 20 žáků na jednou, učitel zabraňuje křiku, opakovaným čtením se text ukládal do paměti

    • písmenková literární metoda → mnemotechnická pomůcka, slova nebo věty se na tabuli zaznamenávají jen prvním písmenem (při předříkávání to musí studenti přečíst jako slovo, načež se tabule smaže úplně a žáci to musí předříkat i bez taháku)

    • tabulková metoda → podobná předchozí, písmena se píší do tabulky, která zachycuje hierarchickou strukturu myšlenek

    • katecheze → vrchol zaháňské metody, vyučování formou otázek a odpovědí (hraje si na sokratovský dialog) → opakování naučených odpovědí, hlavně u náboženství

      U: I byli jste již také při křtu dítěte přítomni? Ž: Byli několikrát. U: Cožpak jste tam viděli? Ž: Že kněz to dítě vodou polil a některá posvátná slova přitom vyřkl. U: Víte-liž, co to polívání vodou i vyřčení posvátných slov znamenalo? Ž: Že dítěti prvotní hřích odpustil. U: Čeho tedy skrze křest dosáhlo? Ž: Milosti boží. U: I zdali jste pak tu Milost Boží viděli?

• 1775 vyšla jeho Methodenbuch

  • měla tři díly a byla psána německy 🇩🇪

  • slučovala vliv Komenského myšlenek a německého filantropismu

    • filantropismus = inspirovaný ideami přirozené výchovy J. J. Rousseaua, nezávislé na církvi, propagovali praktické znalosti užitečné pro život ve společnosti, přírodní a technické vědy, moderní jazyky, mravní výchovu a tělesnou práci, mravní výchovu hodnotili výše než rozvoj intelektu, Filantropiny byly organizovány jako internátní školy s pravidelným denním režimem, žáci nosili uniformy a jejich chování se bodovalo

  • mnozí učitelé neovládali němčinu, proto musela být přeložena do češtiny (1777 jako Kniha methodní pro učitele českých škol v císařských královských zemích), ale také do polštiny, italštiny, maďarštiny a slovinštiny

Jan Jakub Ryba (26. října 1765 ‒ 8. dubna 1815)

• působil jako kantor v Rožmitále pod Třemšínem, kde v roce 1796 složil pastorální mši Hej mistře!, **prodchnutou duchem lidové slavnosti

• odmítal zesměšňování sedláků a jejich dětí

• stojí na hranici mezi josefinským a vlasteneckým typem učitele

  • → usiloval o náležitou školní docházku, své žáky učil dvojjazyčně, česky a německy

    • zároveň prosazoval industriální vyučování ‒ zavedl reálné předměty a tělesnou výchovu, pěstoval mateřský jazyk a psal příručky pro mládež, je například autorem průkopnické učebnice hudební teorie, Kancionálku pro školní mládež

• marně snil o kapelnickém pultu v opeře, otec ho donutil stát se vesnickým učitelem, protože to považoval za stabilnější zdroj obživy

IV. 20. století

Přehled vývoje školské legislativy v českých zemích…

• 6. prosince 1774 → Všeobecný školní řád

  • platil od 1. ledna 1775

  • zavedena šestiletá vzdělávací povinnost (od 6 do 12 let) pro hochy i dívky bez rozdílu sociálního postavení

  • zákon nenařizoval povinnou školní docházku, připouštěl i domácí výuku, dítě však muselo dvakrát do roka do školy k prověření vědomostí

• 1775 → reorganizace středních škol podle návrhu Marxe Gratiana

  • piaristický řád nahradil v péči o vyšší školství zrušený jezuitský řad

  • zavedena pěti (později šesti) letá gymnázia

    • první dva roky se učilo v němčině, od třetí třídy v latině

  • přijímání žáci ze škol normálních a hlavních

• 1848-1849 → Exner-Bonitzova reforma středoškolského vzdělávání

  • zavedena osmiletá gymnázia (klasická), a sedmiletá matematicko-přírodovědné ústavy (reálky)

  • na klasických gymnáziích maturita (ústní a písemná, vysoká obtížnost, předpoklad vstupu na vysoké školy)

• 1869 → říšský školní zákon (květnový, Hasnerův)

  • zavedena povinná osmiletá školní docházka (od 6 do 14 let) pro hochy i dívky

  • ustanovena soustava obecných a měšťanských škol

  • stanovena pravidla ekonomického a sociálního zabezpečení učitelů

  • maturita zavedená i na reálkách

• 1870 → vydán školní a vyučovací řád pro školy obecné

  • stanovil základní pravidla chování dětí ve škole

  • definitivně zrušil tělesné tresty (v mnoho regionech byly zrušeny i dříve)

• 1872 → vydán ministerský výnos, který zrušil školský způsob výchovy v opatrovnách

• 1883 → Taafova školská novela

  • představovala krok zpět

  • na venkovských školách bylo zavedeno polodenní vyučování a obnoveny úlevy ve školní docházce (na požádání rodičů nemusely 12+ děti od dubna do listopadu do školy)

• 1922 → Malý školský zákon

  • povinná osmiletá docházka pro celou republiku + zrušil úlevy ve školní docházce

  • snížil počty žáků ve třídách na 65-70

  • zavedl koedukaci ve všech stupních škol

  • stanovil rovnost učitelů a učitelek před zákonem (celibát zrušen 1919)

  • zavedl nové předměty (občanskou nauku, ruční práce pro hochy a nauku o domácím hospodářství pro dívky)

  • jelikož představoval jen malé úpravy a neřešil zásadní otázky školství byl učiteli pro svou nevyrovnanost označován jako “školský zmetek” a až do roku 1948 v podstatě platila norma z roku 1869

Marie Montessori (1870-1952)

• důvěra v děti

• narodila se 30. 8. 1870 v Itálii (v pěti se přestěhovala do Říma)

  • podpora především od matky (pocházela z bohaté rodiny) → dobré vzdělání (i když nebylo zvykem, aby dívky studovaly)

  • u Marii zájem o matematiku

  • v třinácti začíná studovat na technické střední škole, pak čtyři roky na technickém institutu (jedna ze dvou dívek na celé škole) → chce pokračovat na medicínu (studium na univerzitě přitom výsada mužů) → nejdříve zamítnuto, tak studuje přírodní vědy a za 2 roky konečně studuje i medinu

  • 1896 → první lékařka v Itálii

    • jelikož začala pracovat na psychiatrickém oddělení setkávala se s dětmi, které byly považovány za nevzdělatelné → hledá způsoby, jak tyto děti vrátit do života

  • 1900 → ředitelka nové školy pro výcvik pedagogů pro postižené děti

    • studuje spisy, vymýšlí smyslové pomůcky → ohromné výsledky

    • měla s kolegou dítě, ale jako vdaná žena by se musela vzdát práce, tak dala dítě na venkov, přesto spolu měli silný vztah

• Casa dei bambini → pro děti od tří do šesti let → dostala možnost zkoumat zákonitosti dětského vývoje

  • pracuje s malými dětmi zaměstnaných rodičů v chudinské a dělnické čtvrti

  • pracuje zde jako vědec v laboratoři, rozvíjí své teorie

  • hračky rozvíjející hmat → děti jsou přirozeně zvídavé a pokud jsou obklopeny podnětným prostředím, začnou se samovolně rozvíjet → dětem prospívá zapojení rukou (manuální činnosti, pohyb, fyzická interakce)

  • Metoda Montessori → 1909, první kniha, začínají vznikat Montessori školy po celém světě

  • po první světové ví, že musí výchovu spojit s pacifismem → v malých dětem leží naděje světa

  • Mussolini ji nejdříve podporoval → zakládány školy, investice do vzdělávání učitelů i založení továrny na pomůcky → s podporou hnutí v Itálii vzkvétalo

    • jenže Mussolini chce, aby všichni učitelé se zavázali k podpoře fašismu a to se Montessori nelíbí (musí proto opustit Itálii) → do měsíce Mussolini všechny Montessori školy zavře (následně zavřeny i ve Francii, Německu a Itálii)

      • utíká do Indie → internace Italů (má nařízené domácí vězení a odloučení od manžela, ale pak jí to povolí)

  • měla se stát “výkladní skříní” fašismu, ale “pomoz mi, abych to dokázal sám” vede ke svobodě a Mussolini byl jako nahuh

• pojmy montessori pedagogiky → představitelka pedocentrismu

  • základem je koncept optimálního vývoje dítěte → vědecký přístup

  • ruka je nástrojem ducha

  • dospělí jsou netrpělivý → pomoc dospělého nemá ubíjet aktivitu dítěte

    • pomoz mi, abych to dokázal sám

  • svobodná volba → každé dítě, když má možnost si vybrat přiměřenou činnost, plně se jí oddá, koncentruje se tak dlouho, jak potřebuje, při volné práci ve třídě si samo volí, co bude dělat, kde, s kým, kolikrát a jak dlouho → důležité je vést děti k tomu, aby činnost zakončily, svoboda volby je pohonem rozvoje individua

  • připravené prostředí → bez něj není možná konstruktivní činnost dítěte

    • místnost má být světlá, vzdušná, předměty mají odpovídat hmotností a velikostí

    • materiál pro cvičení běžných činností a sebeobsluhy, smyslový materiál, jazykový materiál, matematický materiál, kosmetická výchova (harmonické soužití s lidmi i přírodou)

  • senzitivní fáze → tvůrčí dětské období

    • od narození do 3 let fáze pohybu, řeči a řádu, 3‒6 let fáze sebeuvědomění, 6‒12 let fáze morálky, 12‒18 let fáze samostatnosti a sociálních vztahů

  • absorbující duch → kategorie dětského duševna, učení u nich probíhá jinak než u dospělých (houby nasávající to celostně → učení se mateřského jazyka), schopnost psychické absorpce je nejsilnější od narození do 6 let

  • polarizace pozornost → základní kámen Montessori systému, dětem je přirozené se do činnosti hluboce ponořit a setrvat v ní, dialog mezi dítětem a věcmi

    • fáze hledání a přípravy, velké práce a klidu

  • učitel má být v pozici služebníka

V. Další pojmy

• pedagogický reformismus

  • od počátku 20. století

  • kritika dosavadního způsobu vzdělávání (memorování, intelektualismus, herbartovské školy)

  • zdrojem např. Rousseau, Tolstého volná škola

  • pedocentrismus

  • Montessori, Keyová, Decroly

  • vychází z něj alternativní školy

alternativní školy

• Ellen Keyová

  • švédská pedagožka

  • vyžaduje přirozenou výchovu, až pedagogický anarchismus

  • spis Století dítěte (manifest za práva dítěte na svobodnou výchovu)

• Ovide Decroly

  • belgický pedagog, psycholog a lékař

  • Škola životem a škola pro život → hlavní jsou dětské zájmy a zkušenosti

• Rudolf Steiner

  • německý filozof a pedagog

  • zakladatel waldorfské školy

    • snaží se integrovaně rozvíjet jak intelektuální schopnosti žáků, tak jejich praktické neboli manuální dovednosti, stejně jako jejich umělecké vlohy

    • vyučování předmětů v blocích, nepoužívání učebnic, absence známkování, brzká výuka cizích jazyků, výuka prožitkem, důraz na umělecké předměty a pracovní a řemeslné činnosti

  • antroposofie = staví na aktivní schopnosti lidské bytosti pracovat na svých vnitřních kvalitách myšlení, cítění a vůle

• waldorfská pedagogika

• Helena Parkhurstová

  • zakladatelka daltonského učebního plánu (samoučení dle vlastního programu)

• winnetská soustava

  • Carleton Wolsey Washburne

  • inspirace daltonským plánem, liší se tím, že kromě individuální práce podporuje i spolupráci

• moderní škola Celéstina Fraineta

  • založená na pracovní aktivnosti žáků, na radostnosti, kooperaci a tvorbě školního společenství

• jenský plán Petera Petersona

  • jádrem výuky není školní třída, ale přirozené skupiny žáků vytvořené na základě svobodného sdružování žáků → školní pospolitost

Vybrané pedagogické směry 20. století

• experimentální pedagogika

  • snaha o přesné měření výchovně vzdělávacího procesu, odhalit zákonitosti fyzického a psychického vývoje dítěte hlavně metodou sebepozorování (introspekce) dítěte v umělém prostředí psychologické laboratoře

  • Binet, Meumann, Wundt

• existencialistická pedagogika

  • vychází z existencialistické filozofie, která chápe existenci jako jedinou formu bytí, která je námi poznatelná, nemůžeme ji poznat racionálně rozumem, ale pouze přímým prožitkem

  • zaměřuje se na jedince, který je soustředěn sám na sebe

• neotomistická pedagogika

  • vychází z neotomismu, náboženské filozofie 20. století, která vychází z učení Tomáše Akvinského

  • lidstvo může zachránit křesťanský humanismus a křesťanská výchova

  • existencialismus

  • představitel: Maritian

• antiautoritativní pedagogika

  • výchova zbavená útlaku, měla maximálně rozvíjet sebevědomí žáků, formovat politické uvědomění a lidskou solidaritu

  • v 60. letech po studentských protestech → vychází z myšlenek Rousseaua

  • odtržení škol od tradice

  • rovnost mezi dítětem a učitelem, podporuje volnost a svobodu

  • hlavní má být dialog

  • představitel: A.S.Neill

• antipedagogika

  • odmítá výchovu vůbec

  • chce bojovat proti výchovné společnosti, výchova je „mrzačení dětí“

  • požadují pouze vzdělávání, ale bez výchovy (výchova pouze dítětem manipuluje)

  • místo termínu výchova používají pojem podpora

  • představitel: Braunmühl

postmodernistická pedagogika

• Lyotard

• společnost musí přestat hledat univerzální konsensus, je třeba přijmout pluralitu → pluralita myšlení, způsobů jednání, hodnotových systémů a orientací.

• začíná tam, kde končí celek

• odmítá dogmatismus a zvyšuje vnímavost vůči odlišnostem

• jednota je možná, jen za cenu teroru → nehledají je jednu správnou cestu

• snaha o to, aby byla výchova zbavena všeho autoritativního a má být pojímána jako pomoc jedinci, je nutno respektovat subjekt a osobnost žáka, jedinec má být veden k toleranci a vzájemnému porozumění

Vývoji pedagogiky v Československu

• Václav Příhoda

  • rozšířilo možnosti české pedagogiky do světových dimenzí a prohloubilo podvědomí o potřebě školské racionalizace a nutnosti učinit pedagogiku exaktnější a vědečtější

  • základní myšlenky, které se promítaly v Příhodově úsilí o racionalizaci školského systému, jsou:

    • Škola má být jednotná, vnitřně diferenciována

    • Školský systém má být elektivní, tj. žák si vybírá z řady volitelných předmětů

    • Žák má získávat vědomosti na základě vlastních zkušeností

    • Moderní škola nemůže stanovovat žákům stejný cíl a osnovy, neboť je nutné uplatňovat diferenciaci k inteligenci žáků

    • Učení má být individuální – žák si sám rozvrhne svou práci a výsledky konzultuje se spolužáky

    • Ve školách mají vznikat pracovní družstva, ve kterých žáci rozvíjí své sociální zkušenosti

• Otakar Chlup

• individuální i státem řízené reformní – Josef Úlehla

  • propagátor volné svobodné výchovy, výuka bez rozvrhu, bez učebního plánu

  • základem je osobní zkušenost žáka, pozorování, experiment

• Dům dětství

  • Švarc, Krch, Havránek

  • umělecky orientovaná internátní škola

• Otakar Kádner

  • dějiny pedagogiky, založen na pozitivismu

  • pedagogika je vědní disciplína, v jejíchž zájmových oblastech lze jednotlivé problémy experimentálně zkoumat, ověřovat a dokazovat

• František Bakule

  • práce s postiženými dětmi zaměřená na estetickovýchovnou činnost, Bakulovi zpěváčci

• Josef Bartoň

  • usiluje ve škole o tzv. Domov lásky a radosti

  • důraz na mravní výchovu

• Anna Süssová

  • pokusná mateřská škola

  • prosazovala zejména pohyb, až na 2. místě byl rozvoj rozumový

  • v centru dění stojí volná hra

• Marie Kühnelová

  • doslova mi to nic nenašlo

Eduard Štorch a eubiotika

• pokus o školu v přírodě → Praha-Libeň

• dětská farma

• eubiotický komfort (vhodná strava, slunce, vzduch) zde byl spojován s komfortem soc. vztahů (omezená dětská samospráva, soužití dětí a učitelů) a s pracovní výchovou

Ruská, sovětská a polská pedagogika

• Ruská pedagogika (v 19. století)

  • K.D. Ušinskij → národní ráz výchovy

    • mateřský jazyk a demokratický charakter → výchova mravného a pracovitého člověka

  • Lev N. Tolstoj → otec pedagogiky “srdce”

    • realizace volné školy → ve volné přírodě, bez plánů a osnov, výběr předmětů dle zájmu žáků (nejsou trestáni ani napomínáni) → i přes některá pozitiva naprosto utopie

• sovětská pedagogika

  • systém založený na marxisticko-leninských východiscích

  • akcentuje sociální výchovné cíle → vrcholem je výchova sovětského občana

  • vytvořila jednotnou státní školu → orientace na vzdělání přírodovědné a polytechnické

  • představitelé pedagogiky se nezřídka dostávali do sporu s nejvyššími politickými tendencemi byli…

    • Blonskij → vzdělání by mělo být používáno jako nástroj k předávání socialistických ideálů a také k přípravě studentů na průmyslovou a tovární práci

    • Makarenko → od Gorkého převzal víru v možnost přeměny člověka i maximálně zanedbaného společensky a morálně, uvedení chovanců ke shodně organizované kolektivní činnosti založené na komunistické ideologii,

    • Suchomlinskij → hlavním pedagogickým principem byla výchova bez trestu, na základě humánní pedagogiky vytvořil systém výchovy, který se radikálně lišil od oficiálního, autoritářského, využívajícího hodnocení a trestů, hlavní je dialog

• polská pedagogika

  • významný pedagog 20. století → Janusz Korczak (Henryk Goldszmit)

    • pracovník v dětských domovech (od roku 1912 vedl židovský sirotčinec ve Varšavě, o který se staral i během druhé světové války, kdy se musel s dětmi přesunout do varšavského ghetta → když německé úřady počátkem srpna 1942 nařídily transport dětí do vyhlazovacího tábora Treblinka, Korczak se rozhodl, že půjde s nimi, přestože nemusel)

    • podporoval a popularizoval dětská práva

    • úcta k dítěti → neposkvrněný nositel citů, která jinak žije pod homo rapaxem (surovec)

    • Jak kochać dziecko z roku 1920 a Prawo dziecka do szacunku z roku 1929