3. Mnohobuněčnost

KOLONIE

= přechodná forma mezi jednobuněčností a mnohobuněčností

• soubor buněk držících pohromadě slizovými obaly

• patří k jedné nebo k několika generacím

• po rozpadu je každý jedince schopen alespoň po určitou dobu samostatné existence

VZNIK MNOHOBUNĚČNOSTI

• vychází ze 2 skutečností:

1. těla mnohobuněčných živočichů jsou tvořena stejnými chemickými prvky

2. při pohl. rozmnožování je na počátku vývoje každého mnohobuněčného živočicha vždy jediná buňka – oplozená vaječná buňka (diploidní zygota)

• DIBLASTICA 

  • = mnohobuněční živočichové, mají pouze 2 zárodečné listy (ektoderm a entoderm)

  • zůstaly na vývojovém stupni gastruly (např. živočišné houby, žahavci, žabernatky)

  • mají zpravidla radiální souměrnost, kromě vločkovců a hub = nesouměrná těla

• TRIBLASTICA

  • = mnohobuněční živočichové, mají kromě původních 2 zárodečných listů ještě 3. list = mezoderm – evolučně dokonalejší živočichové

  • typický znak: bilaterální souměrnost – vzniká v souvislosti s převládajícím pohybem v 1 směru (výjimka – radiální souměrnost u ostnokožců)

  • tvoří se příď – hlavová část s NS a SS

  • tvorba nových specializovaných soustav – gangliová NS, přechodná TS, osmoregulační soustava, exkreční soustava, CS, DS, lokomoční orgány, vnitřní skelet 

  • tvoří se záď – na opačném konci těla

  • dělí se na 2 skupiny:

    • prvoústí – ústní otvor se vyvinul z blastoporu, jímž začíná trávicí ústrojí (např. ploštěnci, hlísti, měkkýši, kroužkovci, členovci)

    • druhoústí – během ontogeneze vzniká v blastoporu otvor řitní a ústní otvor se prolamuje na protilehlém konci těla (např. ostnokožci, strunatci – včetně člověka)

RŮST ROSTLIN A ŽIVOČICHŮ

• růst = proces kvantitativní, nevratné zvětšování objemu, počtu a hmotnosti

  • souvisí s dělením buněk (mitóza), jejich zvětšováním a diferenciací

RŮST ROSTLIN

• růst NEUKONČENÝ

• jednobuněčné rostliny = buňka po dosažení určité velikosti zdvojí své struktury a rozdělí se na 2 dceřiné buňky – odpovídá buněčnému cyklu buňky (interfáze + mitóza)

• vyšší rostliny = neukončený růst

• 3 FÁZE RŮSTU:

1. embryonální fáze(stále embryo, zárodek)

• růst kořene a stonku

• dělení buněk

  • v dělivých pletivech (meristémech) na vrcholech stonků a kořenů a v druhotných dělivých pletivech (kambium, felogen)

2. prodlužovací fáze

• buňky nabívají na objemu (do vakuoly se ukládá h2o)

3. diferenciační fáze

• buňky se specializují (zisk konečné funkce)

  • tvarově se odlišují, rozrůzňují se k vykonávání specializovaných funkcí a získávají definitivní tvar

• FAKTORY RŮSTU:

  • vnější:

1. světlo - základ pro fotosyntézu, má vliv na utváření nadzemní části rostlin

• nedostatek světla = etiolizace (prodloužení stonků ve článcích, potlačení růstu listů, ztráta zeleného zbarvení)

2. teplota – vliv na rychlost růstu

3. voda a minerály – nedostatek živin, které rozvádí voda, je příčinou zakrnělosti

4. znečištěné prostředí (voda, vzduch, půda) – působí nepříznivě na růst rostlin

• vnitřní:

1. zdraví

2. věk

3. rostlinné hormony (fytohormony)

   1. stimulátory růstu (podněcují růst):

• auxiny (vrcholy stonků)

  • vysoké množství brzdí růst postranních pupenů na stonku

• cytokininy (kořeny)

• gibereliny (nejmladší listy a kořeny)

2. inhibitory růstu (brzdí růst):

• kyselina abscisová (opad listů a plodů)

• RŮSTOVÁ KORELACE= vztah, ovlivňující růst jiné rostliny, jednotlivé části rostliny na sebe navzájem působí a ovlivňují se

  • apikální dominance - nadvláda vrcholového pupenu (ten brzdí růst jiných pupenů rostliny)

  • regenerace - peltivo může omezit růst jiného pletiva

    • patologická = poraněná rostliny nahrazuje odejmuté orgány nebo zaceluje rány

      • př. při regeneraci se na místě odříznutých větví stromů tvoří hojivé pletivo (kalus), která ránu zaceluje

    • fyziologická= rostlina nahrazuje části těla, které ztratila, nebo části, které se v průběhu života opotřebovaly

      • př. jizvy po opadaných listech se hojí korkem a z pupenů vyrůstají nové listy

  • využívá se při pěstování izolovaných částí rostliny (buňky, orgány, pletiva) na živné půdě (tzn. ve zkumavce)

RŮST ŽIVOČICHŮ

• růst UKONČENÝ

1. gametogeneze = vznik pohlavních buněk

1. spermatogeneze = proces vzniku samčích pohlavních buněk (meióza)

2. oogeneze = proces vzniku samičích pohlavních buněk (meióza)

2. oplození = proniknutí spermie do vajíčka

1. vnější (mimotělní) oplození – u vodních živočichů (např. ryby = tření)

2. vnitřní oplození (kopulace)

3. partenogeneze = kladení neoplozených vajíček, která se normálně vyvíjejí

3. embryogeneze (zárodečný vývin) = období od vzniku zygoty až po vylíhnutí nebo narození nového živočicha, při ní se realizuje program zakódovaný v dědičné informaci

ORGANOGENEZE

• buňky zárodku se začínají rozlišovat a specializovat, dochází k tvorbě tkání a rozvoji orgánových základů, jejich původ je na základě zárodečných listů

1. ektoderm

• pokožka a její deriváty (nehty, vlasy, chlupy, peří, kožní žlázy)

• NS (základ se tvoří při nerulaci)

• vzdušnice u vzdušnicovců

• dýchací a vylučovací ústroje bezobratlých (Malpigické trubice, u žahavců – svalovina)

• výstelka začátku a konce trávicí trubice (dutina ústní, horní část jícnu a řitní otvor)

• smyslové orgány (čichové, chuťové, sluchové)

2. mezoderm

• svalová tkáň, vnitřní kostra obratlovců, vaziva, chrupavky

• pohlavní žlázy a jejich vývody, vylučovací soustava

• srdce, krev, cévy, výstelka druhotné tělní dutiny

3. entoderm

• výstelka většiny trávicí trubice, trávicí žlázy (slinivka břišní, játra)

• plíce obratlovců, štítná žláza, příštítná tělíska, brzlík

POSTEMBRYONÁLNÍ VÝVIN

• začíná okamžikem vylíhnutí / narození nového jedince a končí smrtí jedince

1. období do dosažení pohlavní dospělosti

• nepřímý vývoj = vývoj přes nedospělé stádium larvy (není podobná dospělci)

  • larva je aktivní stádium – schopnost pohybu, příjem potravy, hromadění potravy potřebné k přeměně na dospělé stádium

  • u živočichů, jejichž vajíčka jsou chudá na žloutek nebo mají krátký vývoj zárodku (např. houby, žahavci, mlži, kroužkovci, korýši, hmyz, ostnokožci, pulci obojživelníků)

• přímý vývoj = vylíhlé / narozené stádium se podobá ihned dospělci

  • hlavně u živočichů s vajíčky, která mají dostatek žloutku pro dlouhý zárodečný vývoj nebo u těch, jejichž zárodek je vyživován tělem matky 

2. pohlavní dospělost – organismus je schopen rozmnožování

3. aktivní reprodukční období dospělého živočicha

4. stárnutí = proces nevratných změn (je ovlivněn vnějšími podmínkami, v nichž organismus žije)

• dochází k odumírání specializovaných buněk a tkání, které již nejsou zpětně obnovovány

• tkáně ztrácejí vodu a ukládají se v nich anorganické látky

• ubývají bílkoviny (kolagen a elastin) a klesá hladina hormonů v těle a obranyschopnost

5. smrt = dochází k ní z důvodu selhání některé z životně důležitých funkcí

• → oběh krve, dýchání, vylučování, nervová činnost

• v důsledku toho dochází k nevratným změnám v buňkách a k zablokování jejich funkce 

POHLAVNÍ A NEPOHLAVNÍ ROZMNOŽOVÁNÍ ROSTLIN

NEPOHLAVNÍ ROZMN. ROSTLIN (VEGETATIVNÍ)

= potřeba pouze 1 jedince / jeho části (z jedné buňky, tkáně nebo orgánu mateřské rostliny), nově vzniklý jedinec má shodný genotyp s matkou (klony)

• za příznivých podmínek

• energeticky méně náročné

1. VEGETATIVNÍ ROZMNOŽOVÁNÍ- z těle jedince

• nepohlavní (vegetativní) orgány:

1. šlahouny (jahodník, netřesk) – zakoření se a vyrůstají dceřiné rostliny

2. oddenky (kosatec, pýr)

3. hlízy (brambor, jiřiny)

4. cibule (česnek, lilie)

2. ZA SPECIALIZOVANÉ BUŇKY

• řasy, mechorosty, kapraďorosty

• výtrusy = spory

5. zoospory - s bičíkem

6. izospory - spory ♂ a ♀ vypadají STEJNĚ

7. anizospory - spory ♂ a ♀ vypadají ODLIŠNĚ

3. UMĚLÉ ROZMNOŽOVÁNÍ:

1. řízkování - z listu, stonku, kořenu

2. oddělky – seřízne těsně nad zemí

• ze zbylé části mateřské rostliny vyrůstají mladé letorosty (např. jabloň, hrušeň, slivoň, líska atd.)

3. očkování - část rostliny se přenese na rostlinu, která bude tvořit kořenový systém budoucí rostliny (vlastnosti původní rostliny + vlastnosti nové naštěpované rostliny)

4. roubování - k zušlechťování okrasných a ovocných stromů, za účelem zlepšení určitých vlastností rostlin

• spojení vybraných částí dvou rostlin (např. vinná réva, hrušně, okurky)

5. odkopky - na kořenech se tvoří nové výhony (např. ovocné a okrasné dřeviny)

POHLAVNÍ ROZMN. ROSTLIN (SEXUÁLNÍ)

• = dochází ke splynutí ♂ (n) pohl. buňky se ♀ (n) za vzniku diploidní zygoty (2n)

  • zygota= útvar, který vzniká spojením gamet, mnohonásobně se dělí (mitóza) a mění se na zárodek (embryo) nového organismu

  • gamety

    • izogamety (liší se fyziologicky)

    • anizogamety

      • oogamie = oplodnění nepohyblivého vajíčka pohyblivou spermií

• za nepříznivých podmínek (využijí vyšší genetické variability)

  • kombinace genetické informace

    • vzniklá buňka není identická

    • variabilní potomstvo - mohou vznikat rostliny s vhodnějšími vlastnostmi

• konjugace = spájení, částečná výměna genetické informace

  • např. spájivky (nižší rostliny), nálevníci (trepka)

1. ryniofyty, mechorosty. kapraďorosty

2. nahosemenné rostliny (jehličnany)

3. krytosemenné rostliny

POHLAVNÍ A NEPOHLAVNÍ ROZMNOŽOVÁNÍ ŽIVOČICHŮ

• pouze někteří mnohobuněční živočichové se rozmnožují nepohlavně, ale všichni se mohou rozmnožovat pohlavně

• při POHL. ROZMNOŽOVÁNÍ je existence dceřiného jedince vždy zahájena jednobuněčným stádiem, které se následně mitoticky dělí a buněčnou diferenciací a specializací pak vzniká mnohobuněčné tělo

NEPOHLAVNÍ ROZMN. ŽIVOČICHŮ

• vzniká dceřiný jedinec z tělních buněk rodičovského organismu, vyvíjí se tedy většinou z diploidních buněk (2n) vzniklých mitózou

• nově vzniklý jedinec má shodnou genetickou výbavu jako rodičovský jedinec

• nepohlavní dělení probíhá jako dělení nebo pučení

1. DĚLENÍ = spojeno se schopností regenerace:

• rodičovský jedinec se rozpadne na několik částí a z každé vzniká nový jedinec

  • např. kroužkovci

• na těle rodičovského jedince se odškrcují i oddělují jedinci, kteří po oddělení dorůstají

  • např. polypové stádium medúz – strobilace

• polyembryonie = dochází k dělení pohlavně vzniklých zárodků = embryí

  • např. parazitičtí lumíčci = blanokřídlý hmyz, pásovci

• partenogeneze = vývoj z neoplozených vajíček

  • tvoří se většinou jedinci jednoho pohlaví, tato generace může být vystřídána normální generací

  • např. vířníci, perloočky, pakobylky, mšice

2. PUČENÍ = rodičovský jedinec si zcela zachovává svou stavbu a dceřiný jedinec se vyvíjí ze skupiny buněk jeho těla – vypučí na něm a potom se oddělí

• např. houbovci, kvasinky, žahavci – nezmar

POHLAVNÍ ROZMN. ŽIVOČICHŮ

• základním předpokladem pro tento typ rozmnožování je vznik gamet(gametogeneze) v tělech rodičovských organismů; zajišťuje variabilitu

  • zygota (2n) – následuje zárodečný vývin → růst → dosažení pohlavní dospělosti → stárnutí → smrt

• spermatogeneze = vznik samčích pohlavních buněk (spermie) – haploidní

• oogeneze = vznik samičích pohlavních buněk (vajíčka) – haploidní

• oplození = splynutí samčích a samičích pohlavních buněk za vzniku zygoty (2n)

• zygota = základ dceřiného organismu, s kombinací genetického materiálu obou rodičů

• gonády = pohlavní žlázy, tvořící pohl. buňky

  • pohlavní žlázy: ♂varlata, ♀vaječníky 

  • pohl. buňky:♂spermie, ♀vajíčka

1. gonochoristé = živočišní jedinci odděleného pohlaví (samčí a samičí)

• dobře pohyblivý, snadno si nalézají pohlavního partnera

• např. hlavonožci, členovci, obratlovci

2. hermafrodité = jedinci mající vaječníky i varlata, popř. obojetnou žlázu (spermie i vajíčka)

• menší pohyblivost a četnost jedinců, menší šance nalézt partnera

• např. kroužkovci (žížala), měkkýši (hlemýžď)

• samooplození = pouze u jedinců, kteří mají mizivou pravděpodobnost najít partnera

  • např. tasemnice

1. primární pohlavní znaky = prvotně určují pohlaví jedince (varlata, vaječníky)

• produkce gamet a pohlavních hormonů, které umožňují sekundární pohlavní znaky

2. sekundární pohlavní znaky = rozdíly mezi jedinci (tvar - samička mohutnější, zbarvení - sameček zbarevnější, ochlupení)

• pohlavnídimorfismus = pohlavní dvojtvárnost, projevuje se rozdílnými pohlavními znaky, díky nimž rozlišujeme např. ženy/muže, laně/jeleny, kohouty/slepice…

• oplození u živočichů

  • proniknutí spermie do vajíčka

  • spojeno se sexuálním chováním jedinců – páření

  • tomu většinou předchází námluvy (charakteristické pro daný druh živočichů)

1. vnější oplození (mimotělní) = k oplození dochází mimo tělo jedince

• např. vodní živočichové (tření – vypouštějí spermie a vajíčka do vody, kde dojde k oplození), bezobratlí živočichové

2. vnitřní oplození = jeden z pohlavních partnerů vpravuje spermie do samičích pohlavních cest druhého partnera, k oplození dochází uvnitř těla druhého partnera

• např. suchozemští živočichové

• POSTUP (sekrety a vlhké prostředí uvnitř pohlavních cest nahrazuje vodní prostředí)

1. spermie se pohybují k vajíčku → rozpoznají jeho povrch a přichytí se na něj

2. spermie vypustí enzymy → naruší vaječné obaly a buněčnou membránu → pronikne

3. po průniku 1. spermie dojde k řadě reakcí, které zabrání průniku dalších spermií

4. jádro spermie, které pronikne do vajíčka, putuje cytoplazmou až k jádru vajíčka, kde v poslední fázi oplození dojde ke splynutí jader za vzniku zygoty (2n)

5. je zahájen vývoj nového jedince – získává polovinu dědičných vloh od jednoho rodiče a druhou polovinu od druhého

6. → pohlavní rozmnožování tak vede k větší variabilitě a schopnosti přežít a potenciálně se adaptovat novým vnějším podmínkám života

• následuje embryonální fáze – vajíčko se rýhuje (blastogeneze)

RODOZMĚNA (METAGENÉZE)

• střídání pohlavní (gametofyt) a nepohlavní generace/rozmnožování (sporofyt)

1. izomorfická rodozměna = G a S se navenek podobají (např. rhyniophyta)

2. heteroforfní rodozměna = G a S jsou snadno rozeznatelný (např. kapraďorosty)

1. pohlavní generace – gametofyt (n) = haploidní stadium rostlin, které prochází rodozměnou

• produkuje gamety → 2 gamety (ze 2 jedinců stejného druhu / 1 jedince) splývají

  • → diploidní zygota → sporofyt (mnohobuněčný organismus)

2. nepohlavní generace – sporofyt (2n) = diploidní stadium rostlin, které prochází rodozměnou

• produkuje spory (haploidní) → začnou klíčit → gametofyt (mnohobun. organismus)

• gamety (pohlavní buňky):

  • izogamety (stejný tvar a velikost)

  • anizogamety (liší se velikostí a tvarem) – větší gameta je samičí

• spory (nepohlavní buňky):

  • aplanospory (nepohyblivé spory)

  • zoospory (pohyblivé spory, s bičíkem)

• vaječná buňka (oosféra) = samičí pohlavní buňka neschopná pohybu, setrvává v gametangiu

• oogamie = splynutí samčí pohlavní buňky (n) s vaječnou buňkou (oosférou) (n) 

PŘÍKLADY RODOZMĚN

• chlorokokální řasy, rhyniophyta, mechorosty, kapradiny, přesličky, plavuně, medúzovci…

1. rodozměna medúzovců = střídání nepohlavního stádia polypa a pohlavního stádia medúzy

DIFERENCIACE

• typický znak živoč. buněk, kdy u nich dochází ke tkáňové specializaci - realizace pouze části obsahu genetické informace

  • každém typu buněk aktivuje jen určitý soubor genů, zatímco jiné geny zůstávají blokovány

• pouze u mnohobuněčných organismů, buňky přestávají být schopné samostatné existence (u jednobuněčných organismů 1 buňka zastává všechny životní funkce)

• buňky získávají svůj konečný tvar (rozlišují se tvarově, velikostně a funkčně)

• jednotlivé takto vytvořené skupiny buněk formují funkční soubory:

  • tkáně (živočichové) - ovlivňují se navzájem

  • pletiva (rostliny) - vliv působením hormonů

• diferenciace je spjata s buněčným cyklem, dochází k ní v intenzi, buď během G1 nebo G2 fáze

• kmenové buňky = buňky, ze kterých může vzniknout jiná buňka

  • schopnost totipotence = změna na jakkýkoliv typ

  • pluripotence = schopnost diferencovat se pouze v určitou skupinu buněk

  • nejvíce před narozením (čím blíže k zygotě, tím více), v pupečníkové krvi, v dospělosti v kostní dřeni (v krvinkách)

PLETIVA

= soubor buněk stejné funkce a stejného tvaru a velikosti

• U ROSTLIN

• 4 druhy pletiv (dle tvaru a přítomnosti / nepřítomnosti mezibuněčných prostorů):

  • parenchym = tvořen tenkostěnnými buňkami s mezibuněčnými prostory (interceluláry)

  • prosenchym = jednosměrně protažené buňky se šikmými, příčnými přehrádkami

    • bez intercelulár, mladší buňky – tenkostěnné / starší buňky – tlustostěnné

  • sklerenchym = z buněk se značně ztloustlými stěnami s kanálky, kterými pronikají plazmodermy, které zajišťují propojení mezi sousedními buňkami

    • buňky později odumírají a sklerenchymatické pletivo má funkci mechanické opory

  • kolenchym = z tenkostěnných buněk, které jsou ztloustlé v rozích

1) PLETIVA DĚLIVÁ (MERISTÉMY)

• tvořena parenchymatickými buňkami - neustále se dělí (zajišťují růst rostliny po celý život)

• jsou ve vrcholech stonků a kořenových špičkách = vrcholové dělivé pletivo

  • směrem dál dělení postupně ustává, buňky mění svůj tvar a mění se na pletiva trvalá

• sekundární dělivá pletiva = buňky trvalých pletiv se v některých rostlinných orgánech mohou znovu dělit: kambium, felogen, kalus 

2) PLETIVA TRVALÁ

• tvořena diferencovanými buňkami - nejsou schopny se dělit 

• dokonale uzpůsobenými k určitým funkcím, dělí se na: pletiva krycí, vodivá a základní

a) PLETIVA KRYCÍ (POKOŽKOVÁ) 

• pokožkou (epidermis) - rostlinné tělo kryto na povrchu

  • funkce: ochrana před nadměrným vylučováním vody

• kutikula - kryje ztloustlé vnější stěny buněk

  • ta je tvořena kutinem (látka tukové povahy), nepropustná pro vodu a plyny

• průduchy – tvořeny 2 svěracími buňkami – umožňují rostlině výměny plynů (O2, CO2) a vody

1. suchozemské dvouděložné rostliny – průduchy v pokožce na spodní straně listů

2. suchozemské jednoděložné rostliny – průduchy na obou stranách listů

3. vodní rostliny – průduchy na svrchní straně listů

• trichomy (chlupy) – součást krycích pletiv, mají různý tvar, stavbu a funkci

  • trichomy krycí – ochranná funkce

  • trichomy žláznaté – vylučovací funkce

  • trichomy žahavé = typ žláznatých trichomů, funkce vystříknutí žahavých a jedovatých látek (=> pálení a svědění)

b) PLETIVA VODIVÁ

• slouží k rozvodu látek rozpuštěných ve vodě na různá místa v rostlině

• cévní svazky – 2 části: xylém (dřevní) / floem (lýková)

  • xylem (dřevní)

    • u kapraďorostů a nahosemenných tvořen pouze cévicemi

    • u krytosemenných cévice i cévy:

    • cévice = protáhlé buňky se zdřevnatělými stěnami, různě ztloustlými, v místě vzájemného styku mají příčné stěny zachovány

    • cévy = trubicovité útvary vzniklé spojením protáhlých buněk nad sebou, jejich protoplast odumřel a jejich BS se v místě styku rozpustily

    • funkce: vzestupný transport (vedou z kořenů do stonků a listů vodu s rozpuštěnými minerálními látkami)

      • zpevňovací funkce – stěny cév bývají charakteristicky ztloustlé (kruhovitě, tečkovitě, šroubovitě, schodovitě)

  • floem (lýková) = z živných protáhlých buněk, neobsahují jádro, jejich příčné přepážky jsou proděravělé = sítkovice

    • funkce sítkovic: z listů vedou asimiláty na místa spotřeby

c) PLETIVA ZÁKLADNÍ

• tvořena parenchymatickými buňkami, vyplňují prostory mezi krycími a vodivými pletivy

• buňky těchto pletiv jsou přizpůsobeny k určité funkci:

  • asimilační pletivo = tvořeno buňkami s velkým množstvím chloroplastů

  • zásobní pletivo = hodně leukoplastů (hromadí se v neosvětlených částech rostlin hromadění škrobu, bílkovin, tuků) a škrobových zrn

  • vodní pletivo = v buňkách se hromadí voda (např. kaktusy)

  • vzdušné pletivo = v intercelulárech se hromadí vzduch

  • vyměšovací pletiva = hromadění a vylučování silic, pryskyřice, třísloviny, alkaloidů

  • mléčnice = trubicovité buňky s mléčnou tekutinou (latex) uvnitř vakuol

  • idioblast = v základním pletivu se vyskytuje buňka, která se nápadně liší od ostatních buněk – tvarem, obsahem či zkorkovatěním BS

TKÁNĚ

= soubory buněk mající stejný tvar a vykonávající společnou hlavní funkci

• U ŽIVOČICHŮ

• rozdělení tkání: epitely, pojiva, svalová tkáň, nervová tkáň

1) EPITELY

• soubory buněk hustě k sobě přiřazených s minimem mezibuněčné hmoty (jsou vyživovány z hlubších tkání), pokrývají povrch nebo vystýlají dutinu

1. jednovrstevný epitel – buňky uloženy v 1 vrstvě (např. vnitřní povrch cév)

2. mnohovrstevný epitel – buňky uspořádány ve vrstvách (např. stavba povrchové vrstvy kůže)

• rozdělení dle funkce: 

1. krycí = chrání vnitřní a vnější povrch těla a orgánů před mechanickými a tepelnými vlivy (např. pokožka)

2. výstelkový = pokrývá vnitřní povrch (např. trávicí trubice)

3. žlázový = epitelové buňky vyměšující určité látky

• exkreční (vylučují odpadní látky, moč)

• sekreční (vylučují žaludeční šťávy)

• inkreční (tvorba hormonů)

4. resorpční = epitelové buňky vstřebávají určité látky (např. střevo)

5. smyslové = epitelové buňky jsou citlivé na podněty a dráždivé (podráždění předávají dál) (např. sítnice oka, sluchové ústrojí)

2) POJIVA

• tkáně tvořené z buněk a z mezibuněčné hmoty

• 3 druhy pojiv: vazivo, chrupavková tkáň, kostní tkáň

1. VAZIVO = měkká tkáň, tvořena vazivovými buňkami a mezibuněčnou hmotou

• zásobeno krví prostřednictvím cév, řezné rány se vazivem dobře hojí

• vazivové fibrily = kolagenní (vařením vzniká klih) / elastické (odolné vůči vaření)

• typy vaziv: 

1. řídké vazivo = velké množství mezibuněčné hmoty s málo fibril

2. tukové vazivo = řídké vazivo, v jehož buňkách je nahromaděn tuk

• funkce: ochrana orgánů, udržení tělesné teploty, metabolická rezerva 

3. tuhé vazivo = obsahuje hodně fibril

• např. drží pohromadě kosti, tvoří kloubní pouzdra a šlachy

4. elastické vazivo = pružné vazivo, především tvořeno elastickými vlákny

• např. vazy na páteři

5. lymfoidní vazivo = síťovité, tvoří sítě retikulárních vláken

• nahromaděny bílé krvinky (lymfocyty), které se podílí na imunitním systému

2. CHRUPAVKA = pevná, bílá či nažloutlá tkáň

• povrch chrupavky kryje vazivový obal, téměř bez cév, řezné rány chrupavkou se nehojí

• typy vaziv:

1. sklovitá chrupavka = tvořena buňkami a beztvarou hmotou s tenkými kolagenními vlákny

• vytváří kulovité ostrůvky, porcelánově bílá, velmi tvrdá a křehká

2. vazivová chrupavka = málo beztvaré hmoty a menší množství buněk

• hodně kolagenních vláken, matně bílá, odolná na tlak a tah

3. elastická chrupavka = v beztvaré hmotě převažují elastické fibrily

• barva žlutavá, pružná a ohebná

• chrupavka povléká kloubní konce kostí, tvoří hrtan, přední konce žeber, tvoří vložky mezi obratli (meziobratlové destičky), ve stěnách průdušnice, v ušním boltci a v nosní přepážce

3. KOSTNÍ TKÁŇ = tvrdé pojivo

• základní hmota je prostoupena uhličitanem a fosforečnanem vápenatým

• ossein (ústrojná, pružná látka) – kosti dětí ho obsahují hodně → jsou pružné

  • kosti starších ho mají méně a přibývá vápenatých solí

    • → kosti jsou pevné, ale ztrácejí pružnost (křehké a snadněji se lámou)

• u obratlovců tvořena osteofyty, hojně prostoupeny cévami, poraněné kosti se dobře hojí

3) SVALOVÁ TKÁŇ

• tvořena protáhlými jednotkami, které se po podráždění smršťují, mají schopnost kontrakce

• tvořeny svalovými buňkami a svalovými vlákny (myofibrily) 

• 2 typy bílkovin - aktin a myozin, 3 druhy svalstva:

1. HLADKÉ SVALSTVO = tvořeno protáhlými, jednojadernými buňkami, spojenými vazivem

• buňky obsahují v cytoplazmě myofibrily

• nezávisle na naší vůli, neunavitelnost, vytrvalá činnost (např. většina TS, stěny dělohy, močového měchýře)

2. PŘÍČNĚ PRUHOVANÉ SVALSTVO = složeno z mnohojaderných svalových vláken

• ovlákno obsahuje velké množství myofibril tvořených 2 typy bílkovin s různou světelnou lomivostí (aktin a myozin)

• ovládána vůlí, řízena míchou a mozkem (např. kosterní svaly, svaly jazyka a hltanu)

3. SRDEČNÍ SVALOVINA = druh příčně pruhované svaloviny

• složené z jednojaderných a dvoujaderných úseků spojených šikmými můstky

• smršťuje se rytmicky, nezávisle na vůli je řízeno vegetativními nervy (např. srdce)

4) NERVOVÁ TKÁŇ

• složena z rozvětvených nervových buněk (neuronů – základní jednotky NS), vedoucí vzruchy

• výplň mezi neurony tvoří gliové buňky, které vyživují neurony a odvádějí odpadní látky

• synapse = spojení nervových buněk

• NEURONY

  • nejsou schopné se prakticky dělit

  • stavba

    • jádro

    • dendrity - krátký výběžek

    • axon/neurit (dlouhé nervové vlákno), chráněn 2 pochvami (zamezují tření):

      • Schwannova pochva - nad

      • Myelinová pochva - pod

    • gliové buňky - jsou schopné se dělit

    • Ranvierovy zářezy