1. PODNIK A PODNIKÁNÍ

1.1. PODNIK JAKO INSTITUCIONALIZOVANÉ PODNIKÁNÍ

• Výroba zboží a poskytování služeb jsou založeny na rozvinuté dělbě práce.

• Podnik vzniká na základě poznání, že je účelné hospodářskou činnost organizovat na vyšší úrovni než je v možnostech jednotlivce.

Z hlediska postavení na trhu se subjekty dělí na tři skupiny:

1. domácnosti – jsou dodavatelé výrobních faktorů a spotřebitelé produktů

2. podniky – používají výrobní faktory a dodávají na trh produkty

3. stát – jedná se o subjekty na všech úrovních, které řídí oba sektory, a to pomocí zákonných norem a opatření hospodářské politiky vlády

• Hospodářské procesy se realizují prostřednictvím trhu. Trh spojuje jednotlivé ekonomické subjekty a zprostředkovává oběh zboží nebo služeb mezi nimi.

• Koloběh zboží je výsledkem střetávání nabídky a poptávky na trhu. Na trhu se tvoří cena zboží, která ovlivňuje naše rozhodování o uspokojení potřeb.

• Na trhu se zprostředkovává rovnováha mezi zdroji uspokojování potřeb a samotnými potřebami.

• Oběh zboží a služeb v ekonomice existuje v dané oblasti, v určitém odvětví národního hospodářství, v daném státě, a to za určitých právních, organizačních, politických a jiných předpokladů. Jiné je chování podniků v podmínkách konkurence, v monopolních podmínkách nebo v centrálně řízení ekonomice.

• Podnikání v ekonomice je činnost, kterou uspokojujeme cizí potřeby, přitom se snažíme dosáhnout zisk, a tak uspokojit potřeby vlastní.

• Smyslem podniku je organizování lidské činnosti v daném okruhu uspokojování cizích potřeb, a to tak, aby byly uspokojeny i potřeby podnikatele.

• Cílem podnikové činnosti je obvykle zisk, respektive rozmnožení majetku.

Podnik je obecné označení pro ekonomicko-právní subjekt, který tvoří jednu ze základních forem institucionálního uspořádání ekonomiky založené na výrobě zboží a poskytování služeb za úplatu.

• Znaky podniku: ekonomická samostatnost a právní subjektivita.

·       Domácnost v ekonomice funguje jako protipól výrobců organizovaných v různých podnicích. Činnosti uvnitř domácnosti jsou určeny pro uspokojování potřeb členů domácnosti, jsou obvykle bezplatné, respektive jejich směna v domácnosti je naturální.

·       Stát organizuje lidskou činnost na daném území. Jeho úloha v ekonomice je dána politickým systémem a hospodářskou politikou.

·       Úloha státu v ekonomice spočívá v tvorbě podmínek pro usnadnění hospodářského koloběhu, kontrole nad dodržováním těchto podmínek a v případě potřeby zakládá svoje podniky

·       Stát zakládá svoje podniky, aby podpořil nebo umožnil podnikání v soukromém sektoru, jindy z důvodů daných jeho kulturní nebo sociální politikou.

·       Důvodem pro uplatňování hospodářské politiky vlády v podmínkách tržního hospodářství je snaha o nápravu nedokonale fungujícího trhu. Základním cílem je zabezpečeni hospodářské rovnováhy při optimálním hospodářském růstu.

1.2. CÍLE A FUNKCE PODNIKU

Posláním podniku je uspokojovat cizí potřeby, podniky existují proto, aby vyráběly a distribuovaly výrobky a poskytovaly služby zákazníkům.

• Základním cílem podniku je dosáhnout co největšího zisku.

Při stanovení cílů podniku je třeba vzít v úvahu:

1. vlivy okolí – dávají určitá omezení, ale i příležitosti

2. vlastní podmínky a možnost

Z hlediska dosažení zisku může podniku jíž o stanovení dílčích cílů:

1.     přežití – je cílem, jestliže se podnik nachází v situaci velmi intenzivní konkurence,

◦    podnik mívá značnou výrobní kapacitu, která nemůže být využita

◦     přežití je krátkodobý cíl

◦    zisk je méně důležitý

2.     maximalizace běžného zisku – je cílem, okamžitá maximalizace zisku

◦    uplatňuje u takových typů podnikání, kde změna podnikatelského záměru nečiní potíže

◦    přizpůsobit se situaci na trhu není spojeno s výraznými problémy v kapacitě vybavení, kvalifikaci pracovníků

3.     maximalizace tržeb – je cíl, který vychází z odhadu dlouhodobého vývoje poptávky,

                                     na který navazuje výrobní program podniku

◦    cílem je získat stále více místa na trhu, a tím přispět k maximalizaci zisku

4.     maximalizace růstu prodeje – znamená, že tržby rostou, ale podnik orientuje svoji výrobu tak, aby snížil náklady spojené s oběhem zboží

◦    tento cíl se hodí pro takové podniky, které jsou schopny přímo a bezprostředně reagovat na výsledky dosažené na trhu, výroba je organizována podle skutečně prodaného zboží

DRUHY CÍLŮ

Při řízení podniku nevystačíme s primárním cílem, manažeři musí plnit řadu cílů

Cíle podniku můžeme třídit podle řady různých kritérií, za hlavní považujeme  třídění cílů:

-      podle významu – na vrcholné (primární) a dílčí

-      podle velikosti (rozsahu) cíle:

-      cíle neomezené a omezené

-      cíle maximalistické a minimalistické

-      model založení na „maximalizaci za omezujících podmínek“

-      podle časového hlediska

-      cíle krátkodobé, střednědobé, dlouhodobé

-      cíle stavové a intervalové (měsíc, rok..)

-      cíle statické a dynamické

-      cíle trvalé a přechodné

-      podle vztahů mezi cíli:

-      cíle komplementární – dosahování jednoho cíle, současně dosahování druhého

-      cíle konkurenční – dosahování jednoho cíle, menší dosahování druhého

-      cíle protikladné – dosahování jednoho cíle vylučujeme druhý

-      cíle indiferentní – dosahování jednoho cíle nemá vliv na dosahování druhého cíle

-      podle obsahu:

-      ekonomické (výkonové, finanční a výsledkové)

-      technické

-      sociální

1.3. ČLENĚNÍ PODNIKŮ

Podniky lze členit podle řady hledisek

1.          FORMA VLASTNICTVÍ A JEJÍ PRÁVNÍ ÚPRAVA

-      je základem členění podniků

-      podle tohoto hlediska v současnosti existují:

-      státní podniky

-      družstva

-      obchodní společnosti

Státní podniky

◦    zajišťují některé důležité služby, jako je železniční a vodní doprava, správa silnic, pošta, nebo zajišťují výrobu a těžbu některých důležitých statku.

◦    Tyto organizace jsou buď zcela nebo zčásti ve vlastnictví státu.

◦    Charakteristickým znakem státních podniku bývá nehospodárnost. To vyplývá z toho, že podnikům chybí přímý vlastnický vztah, který nehospodárnost ze své podstaty omezuje.

Obchodní společnosti a družstva

◦    právní vztahy, vznik, činnosti i zánik těchto podniků upravuje obchodní zákoník.

◦    Obchodními společnostmi jsou v.o.s., k.s., spol. s r.o., a.s.

Živnosti

◦    podnikání v rámci živnosti upravuje živnostenský zákon.

2.       PODLE VELIKOSTI

-      můžeme členit na velké, malé a střední

-      kritéria třídění je počet zaměstnanců, velikost obratu,bilanční suma rozvahy,  velikost kapitálu nebo zisku, počet zaměstnanců je nejužívanějším kritériem

V EU se používá toto třídění – kombinované kritérium, a to počet zaměstnanců a roční obrat nebo bilanční suma roční rozvahy

1.     mikropodniky (1-9 zaměstnanců) – roční obrat nebo bilanční suma roční rozvahy méně než 2. mil. EUR

2.     malé podniky – méně než 50 zaměstnanců a roční obrat nebo bilanční suma roční rozvahy méně než 10 mil. EUR

3.     střední podniky – méně než 250 zam., roční obrat méně než 50 mil. EUR nebo bilanční suma roční rozvahy méně než 43. mil EUR

4.     velké podniky – podniky, které nepatří mezi 3 předchozí :D

Pro plynulé fungování ekonomiky je nutná existence velkých, středních i malých podniků, a to proto, aby bylo možno plynule měnit rozsah výroby a tak reagovat na požadavky trhu.

V ČR se používá kombinované kritérium, počet zaměstnanců a výše obratu.

1.     malé podniky (méně než 100 zaměstnanců, obrat menší než 30 mil.)

2.     střední podniky (méně než 500 zaměstnanců, obrat menší než 100 mil.)

3.     velké podniky (všechny ostatní podniky)

3.     PODLE SEKTORŮ

◦    primární (podniky prvovýroby)

◦    sekundární (podniky druhovýroby, zpracovávající statky získané prvovýrobou)

◦    terciární (podniky služeb, podniky nevýrobní)

4.     PODLE HOSPODÁŘSKÝCH ODVĚTVÍ

◦    výrobní – lze dále členit na těžební a zpracovatelské, popř. prvotně druhotně zpracovatelské

◦    dopravní podniky a zasilatelství

◦    obchodní podniky (velkoobchodní či maloobchodní)

◦    podniky služeb

◦    komunikační podniky

◦    peněžní ústavy ap.(banky, spořitelny a pojišťovny)

Od 1. 1. 2008 ČSÚ zavádí Klasifikaci ekonomických činností CZ-NACE.

5.     PODLE DRUHŮ VÝKONŮ

◦   podniky produkující hmotné statky a podniky poskytující služby

6.     PODLE PŘEVLÁDAJÍCÍHO VÝROBNÍHO FAKTORU

◦    pracovně intenzivní – vysoký podíl mzdových nákladů

◦    investičně náročné – podniky s vysokým podílem dlouhodobého hmotného majetku

◦    materiálově intenzivní – podniky s vysokým podílem nákladů na suroviny