Antická literatura - Římská literatura

Drama

• „Chléb a hry!“ – politikové (později císař) si zajišťovali přízeň občanů pomocí dodávek obilí a zábavou v podobě her zdarma.

• Římské drama – mělo zábavnou funkci, oblíbenější byly komedie; musely se podbízet drsnému vkusu publika, často bylo velmi hrubé; masky se nepoužívaly, počet herců nebyl omezen.

Titus Maccius PLAUTUS

• Komedie o hrnci – komedie se odehrává v Římě.

  • Lakomý stařec Euklio = typ: lakomec bohatý starý mládenec.

  • Megadorus.

  • Jeho dcera Fédrie.

  • Představují stejný komický typ: bohatý starý.

  • Našel hrnec s penězi, který je mu nejdražší na světě, dražší než dcera Fédrie; neustále se strachuje, že mu peníze někdo ukradne.

  • Jeho chudý synovec Lykonides.

  • Jejich otrok Strobilus.

  • Konec se nedochoval.

    • Je pravděpodobné, že Strobilus vrátil Euklionovi hrnec, a sám získal svobodu.

    • Euklio pak dal zlato své dceři a provdal ji za Lykonida.

• Plautus měl úspěch díky vtipným dialogům, slovním hříčkám, nadsázce, vulgarismům, nečekaným zvratům, záměnám osob… (např. motiv dvojčat => Shakespeare: Komedie plné omylů; zmatek vystupňován přidáním druhého páru dvojčat).

• Plautus nevytvářel charaktery, ale ustálené lidské typy (hloupý a lakomý pán; chytrý otrok; chlubivý voják…).

• Ovlivnil i novověkou komedii: Molière: Lakomec.

Poezie

• elegie: smutná lyrická píseň, žalozpěv

• epigram: krátká lyrická báseň satirická (= společenská kritika) s vtipně vyhrocenou pointou

• óda: lyrická báseň oslavující významnou osobnost (např. vládce) nebo událost

• elegické distichon: metrum antické elegie a epigramu: dvojverší složené z hexametru a pentametru (2,5 + 2,5 = 5).

Gaius Valerius CATULLUS

• milostný lyrik; velmi oblíbené byly básně věnované krásné, duchaplné a přelétavé Lesbii; lyrický subjekt prožívá zvraty v milostném vztahu (téma odi et amo = nenávidím a miluji [ódetamó]).

Publius VERGILIUS Maro

• Aeneis – epos.

  1. Vergilius chtěl dát Římu epos, který by se vyrovnal Homérovi: putování + sestup do podsvětí = Odysseia, válka o Latium = Iliada.

  2. Chtěl oslavit velikost Říma za císaře Augusta.

  • Juno se snaží zmařit Aeneův osud tím, že posílá bouři, která rozmetává jeho loďstvo, ale bůh Neptun ji utiší. Aeneas přistává v Kartágu, kde královna Dido, ovlivněná Venuší, propadne lásce k němu. Juno doufá, že Aeneas zůstane s Didonou a nezaloží Řím. Při lovu dojde k bouři, Aeneas a Dido se ukryjí v jeskyni a prožijí společnou zimu. Když Jupiter pošle Merkura s pokynem, aby Aeneas odešel do Itálie, Aeneas se rozhodne poslechnout, ač Dido trpí pocitem zrady. Po jeho odchodu Dido spáchá sebevraždu, přičemž proklíná Aenea a vyjadřuje touhu po pomstě. Její smrt předznamenává nevyhnutelné nepřátelství mezi Kartágem a Římem.

  • Aeneas shromáždil zbylé Trójany a odplul na 20 lodích. Jeho sedmiletá cesta vedla do Thrákie, Délos, Krétu a Sicílii, kde zemřel jeho otec. Poté zamířil do Latia, protože měl osudem určeno tam založit říši, která bude vládnout světu.

  • Aeneas odplouvá z Kartága a vidí světlo pohřební hranice Didony. Při plavbě na Sicílii se dostává do podsvětí, kde mu otec Anchis ukazuje duše budoucích velikánů Říma, včetně císaře Augusta. Po návratu na svět Aeneas přijímá král Latinus, který mu nabízí dceru Lavinii k sňatku, což vyvolává válku s králem Turnem, neboť Lavinia byla původně zaslíbena jemu.

  • (Válka o Latium = obdoba Iliady) Po dlouhých bojích Aeneas Turna zabije, vezme si Lavinii za ženu, založí město, které pojmenuje Lavinia, tři roky panuje a po smrti je přijat mezi bohy. Jupiter nakonec přemluví Junonu, aby se smířila s tím, že Aeneas se stane praotcem rodu, který založí Řím.

• Georgica (Zpěvy rolnické) – básně o rolnické práci, chvála venkova a slavné římské minulosti.

• Bucolica (Zpěvy pastýřské) – idylické básně, ve kterých básník líčí pěvecké soutěžení pastýřů v rajské krajině (pojem bukolický = pastorální = ideální život pastýřů v souladu přírodou).

Publius OVIDIUS Naso

• Augustova manželka Livie jej nenáviděla, a proto byl Ovidius poslán do vyhnanství na černomořském pobřeží (Konstanca v Rumunsku), možná kvůli pohoršení, které vzbudily jeho milostné verše (také Ovidius měl milenku, jmenovala se Corinna).

  • Žalozpěvy – básně vyjadřující stesk po domově a marnou touhu vrátit se domů.

  • Listy heroin – milostné básně, dopisy žen vzdáleným manželům nebo milencům (např. Penelopa píše Odysseovi, Dido Aeneovi apod.).

  • Umění milovat (Ars Amatoria) – rady mužům a dívkám, jak si počínat v lásce.

    • NE HEJSKOVSTVÍ, ALE PROSTÁ ELEGANCE!

    Muži by se měli vyhýbat příliš pečlivému vzhledu a spíše přijmout nedbalý styl. Důležité je mít čistý vzhled: být opálený, mít dobře padnoucí tógu a čisté zuby. Dále by neměli mít strnulý jazyk, zanedbané vlasy či vousy a měli by se starat o hygienu, aby nezapáchali. Vzhled by měl být přirozený a ne přehnaně upravený.

    • UMĚNÍ SMÍCHU, PLÁČE A MLUVY

    Ženy se učí správně se smát pro získání půvabu; úsměv by měl být přirozený a jemný, nikoli křečovitý. Důležité je mít čisté zuby a hygienu. Půvabně plakat je také umění, které vyžaduje praxi.

    • BUĎ VÝMLUVNÝ

    Uměním krásným se uč, to radím ti, mládeži římská, ne abys hájila jen viníky mající strach; jako i přísný soudce, i vybraný senát a národ podlehne obratné řeči, dívka jí podlehne též. Ať se však skrývá ta moc, svou výmluvnost na odiv nestav, nechať se chrání tvá ústa trapných a nápadných slov. Kdopak, kdo zdravý má rozum, jde před něžnou milenku řečnit? Často i přehnaný dopis nelibost vyvolal v ní. Užívej obvyklých slov, mluv tak, abys důvěru vzbudil, navíc však lichotky piš, jak bys k ní mluvil ty sám.

  • Proměny (metamorphoseon)

    • Epika převypráví 250 řeckých a římských bájí zaměřených na motiv převtělení a proměny postav v čase a dějinách. Příběh začíná vznikem světa z chaosu a končí zbožštěním Julia Caesara. Cílem je oslava Augusta jako zakladatele dokonalého impéria. V příběhu Filémóna a Baukis, dva chudí staří manželé, pohostinně přijmou Dia a Herma, což vede k proměně jejich chatrče na chrám a k jejich zbožštění. Při umírání jsou proměněni v dub a lípu.

Quintus HORATIUS Flaccus

• ódy v duchu hesla „carpe diem“ (využij dne) – témata: víno, láska, přátelství, loučení, jaro, svátky, modlitby, oslava vítězů a vlasti.

Marcus Valerius MARTIALIS

• římský básník, proslavil se svými epigramy.

Gaius PETRONIUS

• Gaius Petronius, známý jako Arbiter, byl umělecký kritik na dvoře císaře Nerona. Stejně jako filosof Seneca, byl donucen spáchat sebevraždu. Petronius zanechal ironický dopis, v němž kritizoval Neronův nevkus.

• Satirikon – satirický román – satira = kritika společnosti a charakterových nedostatků s použitím humoru.

  • Dva bohémští mladíci Encolpius a Ascyltus procházejí bláznivými milostnými dobrodružstvími za chlapcem Gitonem, s motivem cesty v pozadí. Encolpius, parodie na Odyssea, bloudí světem kvůli provinění vůči bohu Priapovi, který je zobrazován jako obrovský muž s falickými symboly. V románu hraje obvyklou roli dívky chlapec Giton. Z textu se zachovaly pouze úlomky.

  • Hrdinové jsou pozváni na hostinu k bohatému Trimalchionovi, povýšeneckému propuštěnci, který ohromuje bohatstvím a přepychovým prostředím. I když je štědrý, je nevzdělaný a hloupý. Hosté mu pochlebují, aby byli znovu pozváni, což vyústí v bohapustou žranici. Trimalchio inscenuje svůj vlastní pohřeb, aby si představil, jaké to bude, až umře. Petronius realisticky popisuje zábavu a chování hodovníků, zesměšňuje římskou aristokracii. Trimalchio se chlubí astrologií a hosté se baví extravagantními pokrmy, jako je prase jako hlavní chod, a oslavují jeho okázost, zatímco se hostina mění v chaos.

  • Petronius realisticky popisuje jídlo, zábavu a chování hostů na hostině u bohatého Trimalchiona, zesměšňuje římskou aristokracii. Poukazuje na jazyk, kdy propuštěnci hovoří lidovou latinou, zatímco vzdělaní Římané používají hovorovou mluvu.

  • Trimalchio žvaní o astrologii, popisuje lidi narozené pod různými znameními, například jedlíky v Lvu a zženštilce ve Vahách. Každé znamení asociuje s určitými charakteristikami, a tvrdí, že cyklus plodí neštěstí. Hosté mu tleskají a souhlasí, že jeho názory jsou jedinečné.

  • Před hostinou přinesli pokrývky, a kolem stolu se objevili ovčáčtí psi. Následně přinesli velikánské prase s plstěnou čepičkou a košíky sušených a čerstvých datlí. Když prase probodl vousatý chlap, zvuky kvíčal vyletěly po celé síni, zatímco ptáčníci byli připraveni je chytat.

  • Za nimi byl přinesen tác, na němž leželo velikánské prase, a to s plstěnou čepičkou na hlavě; z tesáků mu visely dva košíky z palmových proutků, jeden plný sušených datlí syrských, druhý čerstvých datlí egyptských. Malá selátka z tuhého těsta, položená dokola tak, jako by cucala, což znamenalo, že je to svině, byla též určena za výslužky. Prase však nepřišel rozříznout onen Řež, jenž předtím rozkrajoval drůbež, nýbrž jakýsi vousatý chlap s ovinkami na lýtkách a v pestře tkané kazajce. Vytáhl tesák a prudce probodl bok prasete; z rány vyletěly kvíčaly. Ptáčníci stáli již připraveni s pruty a v okamžiku pochytali kvíčaly poletující po síni.

  • Trimalchio dal přinést každému po jedné a pravil: „Podívejte se také, jak jemné žaludy žrala divoká svině.“ Otroci ihned přiskočili ke košíkům, jež visely z tesáků, a z obou odpočítali každému stejný díl datlí.

  • Při hostině přinesli s fanfárami samotného Trimalchiona. Ležel obložen polštáři, oblečený do okázalého šarlatového pláště, ze kterého mu vykukovala vyholená hlava. Krk měl omotaný širokým šátkem, na prstech měl zlaté prsteny, na zápěstí zlatý náramek a kroužek ze slonoviny. Zuby si čistil stříbrným párátkem a řekl, že se mu do jídelny moc nechtělo, ale kvůli hostům se přemohl. Požádal, aby mohl dohrát svou hru – přinesli mu ebenovou herní desku s křišťálovými kostkami a místo běžných figurek měl zlaté a stříbrné mince. Mezitím přinesli koš s dřevěnou slepicí, která připomínala kvočnu. Po fanfáře otroci vytahovali z podestýlky paví vejce a rozdávali je hostům. Trimalchio tuto scénu okomentoval a přiznal, že dal slepici vejce podstrčit.

  • Dostali jsme hmotnou lžíci na vejce, která vážila čtvrt kila. Probodli jsme jí maso na vejci, ačkoliv jsem málem vajíčko zahodil. Trimalchio nás pobízel k pití vína s medem, když hosté začali sklízet předkrm. V chaosu upadla mísa, a Trimalchio nařídil potrestat otroka. Poté přišel Trimalchio, aby se omluvil za jeho trápení se žaludkem. Hovořil o svých znalostech o sklu a jeho historie, sdělil vtipnou příhodu o vynálezci nerozbitné skleněné nádoby, která málem vedla k jeho popravě. Nechal si přinést váhy, aby prokázal svou váhu šperků, což vedlo k opileckým debatám mezi hosty, které si mezi sebou šuškaly a přetřásaly soukromé starosti. Na závěr si Habinnas odvážně zvedl Fortunátě nohy a vyhodil jí na lehátko, což vedlo k jejímu studu

  • Děj této scény v Petroniově Satirikonu ukazuje, jak Trimalchio ztělesňuje přepychovou a dekadentní kulturu, která byla v římské společnosti rozšířená, a zároveň odhaluje absurditu aristokratického života.