8 - Nové/kritické dějiny umění a dějepis umění v současnosti

Nové/kritické dějiny umění a dějepis umění v současnosti

Klasické dějiny umění: tradice a vymezování

• Zásadní příslušníci generace narozené kolem roku 1900 definovali "kánon" dějin umění, zejména po roce 1945.

• Později se stali subjekty vymezování a kritiky (kritické dějiny umění).

• Zastupovali tzv. humanistický koncept dějin umění (paradigma historismu):

  • Umění reprezentuje postižitelný řád a symbolizuje autonomní hodnoty, které mají smysl i pro dnešek.

  • Zdůrazňovali společenskou roli umění i historiků umění.

• Tento "objektivistický" koncept byl relativizován příslušníky tzv. nových/kritických dějin umění, zejména od 70. let 20. století.

Kurt Badt (1890-1973)

• Díla:

  • The Art of Cézanne, 1965

  • Die Farbenlehre Van Goghs, 1961

  • Eine Wissenschaftslehre der Kunstgeschichte, 1971

• Interpretace díla z něj samého a s ohledem na okolnosti jeho vzniku.

• Umění existuje jen v konkrétních uměleckých dílech: akcent na tvůrčí individuum.

• Úkol dějin umění – hermeneutický: porozumět uměleckým dílům a vysvětlovat je.

Otto Pächt (1902-1988)

• Díla:

  • Österreichische Tafelmalerei der Gotik, 1929

  • Methodisches zur Kunstgeschichtlichen Praxis, ausgewählte Schriften, 1977

• Specialista na středověké umění.

• Primát vizuální kvality uměleckého díla.

• Znalecky přesná, formální analýza.

• 1964 – kritika ikonologie, ovšem stále zdůrazňoval potřebu vnímat formu obsah uměleckého díla pospolu.

Pierre Francastel (1900-1969)

• Dílo: La réalité figurative : éléments structurels de sociologie de l'art , 1965

• Programové vymezení vůči německému dějepisu umění (válečná zkušenost).

• Akcent na sociologii umění založenou na analýze vizuálního díla: každá společnost si vytváří imaginární/vizuální prostor, s nímž se identifikuje – potřeba dešifrovat v každé díle stopy reálného a imaginárního.

• Patřil ke kritikům ikonologie.

Kenneth Mackenzie Clark, Baron Clark (1903–1983)

• Muzejní kurátor a ředitel (Ashmolean Museum, Oxford; National Gallery, Londýn).

• Popularizátor dějin umění v TV (50.-60. léta), cyklus Civilizace (1969).

• Široké spektrum zájmů.

• Vliv na řadu historiků umění a výtvarných kritiků, zájem o uměl. kritiku a souč. umění.

• Díla:

  • The Gothic Revival (1928)

  • Catalogue of Drawings of Leonardo da Vinci in the collection of His Majesty the King at Windsor Castle (1935, 2 sv.)

  • Florentine Painting: The Fifteenth Century (1945)

  • Landscape into Art (1947)

  • The Nude: a study in ideal form (1956)

  • Looking at Pictures (1960, 1972)

  • Blake and Visionary Art (1973)

  • Romantic versus Classic Art (1973)

  • The Romantic Rebellion (1973)

  • Henry Moore Drawings (1974)

  • The Drawings by Sandro Botticelli for Dante’s Divine Comedy (1976)

  • The Best of Aubrey Beardsley (1978)

  • An Introduction to Rembrandt (1979)

Jan Białostocki (1921-1988)

• Díla:

  • Metoda ikonologiczna w badaniach nad sztuką (1957)

  • Pięć wieków myśli o sztuce (1959)

  • Stil und Ikonographie. Studien zur Kunstwissenschaft (1966)

  • The Art of the Renaissance in Eastern Europe (1976)

  • The Message of Images. Studies in the History of Art (1988)

• Jedna z nejvýznamnějších postav dějin umění po 1945, celosvětově respektovaný.

• Univerzalismus a šíře témat.

• Humanistická role historika umění – prostředkovat umění (muzejní zkušenost) a jeho symbolické funkce z minulosti do budoucnosti.

• Propojení formálně-znaleckého přístupu s kulturně-historickými interpretacemi, inspirace ikonologií, ale i M. Dvořákem.

Ernst Hans Gombrich (1909-2001)

• Díla:

  • Studies in the Art of the Renaissance. 1967–1986

  • Ideals & Idols. Essays on Values in History and Art, 1979

  • The Image and the Eye: Further Studies in the Psychology of Pictorial Representation, 1982

  • Tributes. Interpreters of our Cultural Tradition, 1984

  • Reflections on the History of Art. Views and Reviews, 1987

  • Topics of Our Time. Twentieth-Century Issues in Learning and in Art, 1991

  • The Uses of Images. Studies in the Social Function of Art and Visual Communication 1999

• Neexistuje Umění, existují jen umělci (a jejich způsoby řešení uměleckých problémů).

• Humanismus, racionalita, empirie, tradice: sociologicko- antropologický výměr umění.

Kritické dějiny umění od 70. let 20. století

• Od 70. let 20. století začalo sílit přesvědčení, že praxi dějin umění nelze omezovat na dvě dominantní metodické linie:

  1. formálně-stylovou

  2. ikonograficko-ikonologickou.

• V hlavních centrech dějin umění (USA, Německo, Francie) se mladší a střední generace začaly konfrontovat nové přístupy s údajně antikvovanými metodami.

• Dle tehdejších kritiků dějiny umění metodologicky stagnují a nerozvíjí adekvátní teorie, jako jiné disciplíny (literární teorie).

• V pozadí obratu politická motivace – např. socio-neomarxisticky orientovaný T. J. Clark či feministka G. Pollock.

• Těžiště debaty do severoamerického prostředí, ovlivněno francouzskými post-strukturalisty (Foucault, Derrida, Barthes).

Témata a směry nového (postmoderního) dějepisu umění

• Korekce pozitivisticky a objektivisticky orientovaných „klasických“ dějin umění (v tradici 19. století).

• Potřeba sledovat uměl. díla v socio-historickém kontextu (M. Baxandall: „umělecké dílo je depozitum sociálních vztahů“).

• Otevírá se „nový horizont chápání vztahu mezi dílem a společností“ (L. Kesner).

• Konec „velkého vyprávění“ dějin (umění) v kontextu postmoderny – Jean F. Lyotard, relativizace syntéz DU.

• Problematizace samotného jazyka dějin umění – rétorická praxe – zdánlivá objektivita maskuje ideologickou a kulturní podmíněnost výpovědí historiků umění (H. White, K. Moxey).

• H. Belting: dějiny umění nejsou objektivním popisem, ale „konstrukcí, diskurzivní společenskou praxí“.

• Donald Preziosi dekonstruuje dějiny umění jako falešně koncipovanou disciplínu, která manipulativně obdařila umělecká díla jejich (smyšlenými) „dějinami“ – popírá legitimitu historického psaní.

• Problém epistemologický – lze se vůbec dobrat objektivní interpretace uměleckého díla?

• Revizionistický dějepis umění zpochybňuje racionální a univerzální princip jednoty uměleckého díla s umělcovou intencí.

• Relativismus odmítán řadou historiků umění – vedlo by k nihilismu (kritika reaguje i na zapouzdřenost a politizaci „kritických dějin umění“).

• Dějepis umění reagoval na výzvy postmoderny, dekonstruktivismu, feminismu, LGBT hnutí, multikulturalismu, postkolonialismu až po aktuální global a eco art history reagující na současné problémy světa.

Jean-François Lyotard, La condition postmoderne, 1979

• Reakce na fragmentárnost a heterogenitu současného světa.

• Vztahy rozšířené masové a populární kultury vůči elitní/vysoké kultuře (adaptace, negace, recyklace, persifláž…).

• Pluralitní myšlení, překračování hranic.

• Vědomí působení minulého v přítomnosti, vztahování se k tradicí/tradicím, metaforičnost umění (R. Venturi).

• Imaginativní, kreativní myšlení.

• Cesta k divákovi/čtenáři (U. Eco) – estetizace vědy (H. White).

• DU: revize stylu – modální a pluralitní koncepce.

Dekonstrukce a Postmoderna

• Dekonstrukce: Hayden White, Jacques Derrida

• Postmoderna: krize historismu, revizionismus a epistemologické zpochybnění

• Dva hlavní kritické body postmoderny:

  • a) Neexistuje velký příběh dějin (DU) postihující proměnu (vývoj stylů) od primitivních počátků k modernímu světu.

    • Neexistují tedy jedny dějiny, ale množství různých.

  • b) H. White: literární aspekt historických prací – existuje jen malý rozdíl mezi historií a fikcí: v každém dějepisném diskurzu se skrývají beletristické prvky; J. Derrida – historikovo dílo je jeho subjektivní konstrukcí – neexistují žádné dějiny mimo texty.

• Nelze vystoupit ze své kultury, když nahlížíme na jinou: Individualismus/subjektivismus.

Donald Anthony Preziosi (nar. 1941)

• Jeden z největších kritiků tradičních dějin umění – v duchu Derridova dekonstruktivismu: umění je moderní praktikou, konstrukcí dějinné posloupnosti uměleckých děl; kritizuje praxi, která jednotlivá díla generalizuje do formálně-stylového celku, který je adaptován na celky/etapy/epochy v kulturně-sociálním slova smyslu.

• Kritika DU v jejich základu: dle DP se osvícenský koncept dějin umění stal „jedním z nejoslnivějších moderních evropských vynálezů a současně nástrojem zpětného přepisování dějin celého lidstva“.

• Je to „dokonalý nástroj historického vymyšlení, založený na představě určitého druhu dějinnosti vizuálních objektů“.

• Dějiny umění byly vymyšleny v 18./19. století v muzeích a pro muzea.

Mark Miller Graham

• Jeden z hlasů odmítající celostní „velký příběh“ dějin umění - americký historik umění a etnograf Mark Miller Graham (Art Journal 1995)

  • Stop fetishizing completeness!

  • Eject the canon and thematize the content!

  • Stop using the present generation of survey textbooks!

  • The art history survey belong to a waning paradigm of art history. Let it wane.

Témata a směry nového dějepisu umění

• Kontext díla: Sociální dějiny umění s novými (staronovými) akcenty

• Feminismus, gender, sexuální identita a její reprezentace

• Rasa a postkolonialismus

• Kulturní studia

• Reprezentace

• Subjekt

• Dívání se – recepce, divák, publikum

• Rétorika dějepisu umění

• Instituce dějin umění

Svetlana Leontief Alpers (*1936)

• Díla:

  • The Art of Describing: Dutch Art in the Seventeenth Century, Chicago 1983

  • Rembrandt's Enterprise: The Studio and the Market, Chicago 1988

  • The Making of Rubens, New Haven and London1995

  • The Vexations of Art: Velazquez and Others, New Haven and London, 2005

Michael Baxandall (1933-2008)

• Díla:

  • Giotto and the Orators, 1971

  • Painting and Experience in Fifteenth Century Italy, 1972

  • The Limewood Sculptors of Renaissance Germany, 1980

  • Patterns of Intention. On the Historical Explanation of Pictures, 1985

  • Tiepolo and the Pictorial Intelligence, 1994 (společně se S. Alpers)

  • Shadows and Enlightenment, 1994

  • Words for Pictures, 2003

  • Pictures for words, 2004

• Painting and Experience in Fifteenth Century Italy, 1972

  • Imago-kulturní přístup dějin umění: Funkce uměleckého díla

  • Kulturně specifické prostředí

  • Poznávání všech okolností, za kterých dílo vzniká a je vnímáno

  • Tradice „humanistického dějepisu umění“.

James Elkins (nar. 1955)

• Grafy prostředkované americkým historikem umění Jamese Elkinsem ukazují dobře posuny preferencí, orientací a tendencí oboru ve 2. polovině 20. století

• Americký historik umění působící na School of the Art Institute of Chicago.

• Problematizuje (záměrně provokativně) základní aspekty klasických dějin umění (např. radikálně působící esej zpochybňující E. H. Gombricha jako v současnosti relevantního historika umění (Ten Reasons Why E. H. Gombrich Is Not Connected to Art History).

• Otevírá nové, okrajové otázky, ukazuje na potřebu chápat dějiny umění v globálním, ne jen euroamerickém rámci.

• Problematizuje samotným jazy disciplíny – jakým jazykem mluvíme, jak je spojen se stereotypy a klišé.

• Problematizuje i základní principy uměleckohistorické práce (dílo jako objekt k dešifrování).

• Legitimizuje pestrost teoretických přístupů a mnohost „vyprávění“ jako jedinou smysluplnou cestu pro současný dějepis umění.

• Množstvím jeho publikací (často on-line dostupných) od konce 90. let 20. století systematicky a s velmi otevřenou zprostředkovaností, stejně jako řada jím organizovaných diskusních fór poskytuje jedno z nejdynamičtějších prostředí pro promýšlení aktuálních problémů disciplíny

• Díla:

  • The Domain of Images

  • How to Use Your Eyes

  • What Painting Is

  • Why Art Cannot Be Taught: A Handbook For Art Students

  • Stories of Art

  • Our Beautiful, Dry, and Distant Texts: Art History as Writing

  • On Pictures and the Words That Fail Them

Současné dějiny umění

• Současné dějiny umění – doba revize/rozšíření všeho (časté tituly obsahující slova rethinking, reconsidering, re-reading

Ivan Gaskell, History of Images

• Jak uchopit minulost? (Ivan Gaskell, History of Images, in: Peter Burke (ed.), New Perspectives on Historical Writing, Oxford 1991, pp. 168-192)

  • Vizuální materiál

  • Autorství

  • Znalectví

  • Interpretace

Hans Belting (7. července 1935 - 10. ledna 2023)

• Provokativní název knihy z r. 1983 je jedním z hlasů, který se snaží revidovat tradiční dějiny umění (jakkoliv je nezavrhuje), pouze se snaží otevřít nové otázky a témata.

• Kniha reflektuje pocit, že dějiny umění prošly zásadní změnou, stejně jako jí prošel svět (umění) a není možné přitom zůstávat omezen na zažité metody a interpretační přístupy.

• Ty totiž, dle některých kritiků, selhaly a ne malý počet „kritických“ historiků umění dokonce viní dějiny umění, že jsou ve svém objektivistickém a pozitivistickém, či humanistickém zaměření falešné či nefunkční.

• Radikální revize souvisí od přelomu 60. a 70. let s liberálním, postmoderním, post-strukturalistickým či dekonstruktivistickým myšlením, které proměnilo reflexi řady disciplín a nezřídka zpochybnilo vůbec pilíře tradiční vědy jako cesty ke zjištění věrohodné skutečnosti.

• Pocit krize dějin umění (ovšem jen zdánlivé).

• „V umění jako v památnících dějin umění se dnes odráží konec jedné tradice, tradice, jejíž ideál spočíval v pojmu dějin umění ve smyslu platného a uznávaného vyprávění o smyslu a průběhu všeobecné historie umění“.

• „Konec dějin umění je koncem jednoho vyprávění: buď proto, že se vyprávění mění, nebo proto, že v dosavadním smyslu už není co vyprávět

Příslušníci „nových“ dějin umění

• Příslušníci „nových“ dějin umění působících od 70. let – zvl. v Německu reakce proti dominantně aplikovaným postupům formálně stylových dějin umění a ikonologie – zájem o kontextuální přístupy – např. M. Warnke a H. Bredekamp - současnosti protagonista šířeji, kulturně-historicky zaměřených Bildwissenschaft)

Kritická teorie

• Kritická teorie: základní rámec revizionistických úvah, které „kritické“ dějiny umění chápající jako protiklad starších, klasických – „tradičních“

• Počátek (jeden z počátku), Světový kongres dějin umění v Berlíně (1992 – K. Moxey, M. A. Holly, W. Kemp, W. Davis ad.) – různorodý soubor iniciativ a přístupů – nikoliv jednotná teorie: snaha destabilizovat univerzální „velká vyprávění“ dějin umění – otevření diskuse pro rozevření dějin umění pestřejším interpretačním možnostem a současně upozornění na limity/nedostatečnosti tradičních dějin umění

• Kritická teorie s sebou nese zpochybnění:

  • Kánonu dějin umění (uměl. děl) – samy dějiny umění ustrnuly ve svých klišovitých tvrzeních

  • Institucí a jejich vědecké neutrality (muzea, univerzity)

  • Racionalita uměleckého a historikova subjektu

  • Objektivita poznání

  • Autonomie oboru DU – je závislý na jiných vědách a především závěry historiků umění vycházející z osobnostní či politicko -ideologické determinace

Hlavní postavy kritické teorie

• William Norman Bryson (nar. 1949) v USA (Harvard) působící britský historik umění

• V r. 1986 spolu-založil s M. A. Holly na univerzitě v Rochestru první katedru vizuálních a kulturních studií

• Zaměřuje se hlavně na problematiku „dívání se“ jako sociální praxe (různé typy pohledů)

• Keith Moxey (nar. 1943), severoamerický historik umění a výrazný protagonista mj. vizuálních studií – systematický pokus o revizi tradičních dějin umění.

• Zamýšlí se mj. nad rétorickou praxí dějin umění a jejich ideologickým pozadím (např. analýza konceptu severské renesance a německé historiografie v kontextu nacionálních a nacionalistických ideologií).

• Michael Ann Holly (nar. 1944) – mj. blízká spolupracovnice N. Brysona a K. Moxeyho, v r. 1986 založila na univerzitě v Rochestru první katedru vizuálních a kulturních studií.

• Velký zájem o historiografii dějin umění – analýza toho, jak zdánlivě objektivní soudy historik umění ovlivnily jejich osobní pohnutky a životní osudy.

• Do „neutrálních“ závěrů historiků umění vždy proniká jejich životní zkušenost – sociální a kulturní zázemí a jejich hodnotový rámec.

  • Díla:

    • Panofsky and the Foundations of Art History, 1984

    • Past Looking: Historical Imagination and the Rhetoric of Images, 1996

    • What Is Research in the Visual Arts? Obsession, Archive, Encounte, 2008

• Rosalind Epstein Krauss (nar. 1941)

• Umělecká teoretička, historička umění

• Umění 20. století – všechna média, vč. fotografie

• Časopisy Artforum, October (zal. 1976)

• Systematická konceptualizace moderního umění, hledání nových perspektiv (archiv, neurčitost formy, mýtus avantgardy)

• Vysoká jazyková kultury výtv. kritik

Status umění a uměleckého díla: revize

• David Freedberg, rodák z JAR, působíci v Anglii (2015-17 ředitel The Warburg Institute) a USA (Columbia UNI) – zásadní práce ower of Images, či práce o ikonoklasmu – zkoumání působení uměleckých děl v konkrétních kontextech sociální a náboženské zkušenosti člověka – emocionální prožívání obrazu člověkem je podstatnější než dějinami umění petrifikované přesvědčení o transcendentální estetické hodnotě obrazů

  • Díla:

    • Rubens: The Life of Christ after the Passion,, 1984.

    • The Power of Images: Studies in the History and Theory of Response, 1989

    • Iconoclasts and Their Motives, 1985.

    • Art History, History in Art: Studies in Seventeenth-Century Dutch Culture, 1992.

• Hans Belting (nar. 1935), jedna z ikonických postav dějin umění současnosti – specialista na středověké, renesanční i moderní umění – zvl. kniha Bild und Kult. Eine Geschichte des Bildes vor dem Zeitalter der Kunst (1990) formulovala již nějakou dobu promýšlenou tezi, že status uměleckého díla (nejen) před- renesanční doby je zásadně odlišný – jeho podstata nebyla umělecká/estetická, ale kultovní a devocionální – mluví o „dějinách obrazů v epoše před uměním“.

• Zkoumat např. ikony prizmatem klasických dějin umění je proto chyba – jejich role nebyla „muzeální“, ale nábožensko-sociální, rituální…

Hans Belting a antropologie obrazu

• H. Belting a „antropologizující dějiny umění – velké téma je zejm. portrét či zobrazování (a kult) zemřelých. Předmětem je bytostná spjatost člověka s obrazem. Současně analyzuje jakými médii se obraz prostředkuje lidské zkušenosti a jak se skrze ni reflektuje tělesnost člověka.

• Alfred Anthony Gell (1945-1997), britský sociální antropolog – vlivná práce sledující zejm. na etnografickém materiálu roli umění jako mediátorů sociálních vztahů – instrumentální (ne-estetická) role uměleckých předmětů

• Potlačení estetického výměru uměleckého díla ve prospěch jeho chápání jako produktu sociální praxe.

• „Objekt“ díla je vnímán jak „hráč“ podílející se v komplexním společenském „matrixu“ na utváření či aktivování sociálních vztahů. (1998)

Další směry a tendence moderního dějepisu umění: Visual Studies (Bildwissenschaft)

• Tradiční dějiny umění dne nejsou jedinou disciplínou, která si nárokuje studium „obrazů“ (viz rozdílný význam angl. Slov „picture“ – materiální obraz a „image“ – obraz v širším slova smyslu, i „ne- umělecký“ či mentální.

• Pole „vizuální kultury“ je mnohem otevřenější než svět „kanonických“ uměleckých děl, jakkoliv se rozšiřující v kontextu multikulturalismu, feminismu, LGBT studies či global art history.

• Zahrnuje jednak zájem o neumělecké či periferní artefakty (ale i ve starším, např. středověkém umění), ale především se zajímá o způsob zobrazování a recepce (dívání se).

• Dnes zahrnuje široké spektrum oborových pohledů v rámci kulturních dějin, dějin umění, kritické teorie, filozofie, media studies či antropologie, a pokrývá řado oblastí (film, herní průmysl, vědecké či informační obrazy a ilustrace a dokumentace, reklama a TV, internet).

• Přes obavy, že se dějiny umění rozplynout v širokých vodách vizuálních studií, je zřejmé, že svébytnost historické disciplíny dějin umění trvá a její specifikum je nejen v historické perspektivě, ale především v koncentrací na vysvětlování významu uměleckých děl, nikoliv v pokrývaní veškeré obraznosti.

• To ale nebrání tomu, aby i dějiny umění neparticipovaly na cílech vizuálních studií – např. problematika imaginace, mediální působení obrazů, i ve starších obdobích.

William John Thomas Mitchell

• William John Thomas Mitchell: „pictorial turn“ (1992): materialita obrazu a současně jeho sociální a politické aspekty

• "An emergent discipline, a passing moment of interdisciplinary turbulence, a research topic, a field or subfield of cultural studies, media studies, rhetoric and communication, art history, or aesthetics."

Iconic turn

• Iconic turn (Ikonische Wende), Gottfried Boehm, 1994

Geography of Art – Global Art History

• Geography of Art – Global Art History (Thomas DaCosta Kaufamnn, Princeton): aktuální trend dějin umění zaměřený na problematiku celosvětového záběru dějin umění, institucionální propojování, ale i sledování „prostorové dynamiky“ v dějinách umění ve smyslu sledování trans-globální cirkulace a migrace uměleckých forem, kulturní výměny apod.

Globalizace a (dějiny) umění

• Globalizace a (dějiny) umění

Postkolonialismus/orientalismus

• Edvard Said (1935-2003):

  • postkolonialismus/orientalismus

Eco Art History

• Globalizace a ekologická udržitelnost: Eco Art History

Sugata Ray

• Sugata Ray Department Dept of History of Art Dept of South and Southeast Asian Studies, Berkeley UNI What are the conceptual correspondences and gaps between theories of nature, ecology, environment, and aesthetics?

• This volume addresses the ecological and aesthetic dimensions of human interaction with geographical, geological, botanical, zoological, astronomical, and climatic formations.

• Other than literary ecocriticism which led to heated debates, this book deals with the ecological turn in visual studies, a territory of research still in its infancy.

• Art history is thus engaging in the crucial exchange between ecological and aesthetic studies.

• The contributions adopt a historical as well as a transcultural perspective reaching from the earliest known human interaction with the natural environment to the present day.

David Summers, Real Spaces, 20034

• David Summers (nar. 1941), severoamerický historik umění, autor jedné z nejambicióznějších knih, která se snaží poskytnout nový a komplexní výkladový rámec pro „dějiny umění 21. století“

• Hlásí se k post-formalistické linii dějepisu umění, ale současně se distancuje od kritické teorie a nových dějin umění.

• Naopak se snaží udržet tradici uměleckohistorického zkoumání a staví jej na novém kontextuálně-interpretačním základě.

• Zahrnuje důsledně do vzájemných vazeb evropské i mimoevropské umění (i to, které bychom řadili spíše mezi etnografické artefakty).

• Oněmi reálnými prostory jsou tak ony „situace“, kde umělecká díla žijí a jsou sdíleny a používány lidmi.

• Definuje vlastní systém pojmosloví („základní obrazové pojmy“ vytvářející alternativu k formalistickým dějinám umění (např. „místa“ – sociální prostory různě definovaná – centrum, periferie, genderově či kulturně diferencované

• „Co kdyby historikové umění namísto metodologických výpůjček jinde, znovu promysleli to, co již bylo zkoumáno v dřívější uměleckohistorické praxi?“

• „…pokud si přeji porozumět tomu, jak se ta díla, odlišná od jiných věcí, které lidé dělají, vlastně přede mnou objevila v muzeích či venku, potom musím vyhledat důvody pro jejich vznik. Pokud jim poskytnu jejich důvody (nejen z hlediska objednávky a úlohy, ale i z hlediska tvůrce ve smyslu invence, náhody či individuálního projevu), potom jim též poskytnu původní reálně prostorové okolnosti, velmi odlišné od našich současných okolností i od mého habitu a očekávání. Můj původní estetický obdiv neznámého tak může být prohlouben a moje zkoumání viděného uměleckého díla je potom pečlivější….“

• „Spíše, než bychom popisovali -řekněme- velký kámen stojící v centru v kruhu menších kamenů a potom se pokoušeli zjistit, co to může znamenat, můžeme dedukovat, jak někdo nebo nějaká skupina lidí přesunula