Antické umění: Od Egejské kultury po pád Říma

Antický ideál a egejská kultura

• Mimeze a filozofie: Evropské umění je mimetické (nápodoba přírody). Sokrates a Platón se zaměřují na svět idejí, Aristoteles na praktickou filozofii existujícího světa.

• Řecký zázrak: Centrem výtvarného zájmu je lidská postava a hledání jejího ideálu.

• Egejská kultura ($2000$-$1200$ př. n. l.):

  • Kyklady: Mramorové idoly, jednoduché a stylizované postavy (např. harfeník), ovlivnily moderní abstrakci.

  • Minojská kultura (Kréta): Námořní mocnost, paláce (Knóssos) bez opevnění, radostný naturalismus, motivy moře a kult býka.

  • Mykénská kultura: Pevninské Řecko, opevněné hrady (Lví brána), šachtové hroby (Heinrich Schliemann), megaron (základ řeckého chrámu).

Vývoj řeckého vázového malířství a sochařství

• Temné období ($1100$-$800$ př. n. l.): Kulturní hiát, postupný návrat v geometrickém stylu (Dipylské vázy).

• Orientalizující styl ($7.$ stol. př. n. l.): Vliv Egypta a Blízkého východu (monstra, sfingy), vznik dórského řádu.

• Archaické období ($6.$ stol. př. n. l.):

  • Kúros a Koré: Monumentální sochy mladíků (nazí) a dívek (oblečené), typický "archaický úsměv".

  • Vázové malířství: Černofigurový styl (vrchol Exekias) a následný červenofigurový styl (Eufronios).

Klasické období: Vrchol řeckého umění

• Přísný styl ($490$-$450$ př. n. l.): Odklon od archaického úsměvu, realističtější anatomie (Kritiův jinoch, Vozataj z Delf).

• Vrcholná klasika ($5.$ stol. př. n. l.):

  • Feidiás: Autor výzdoby Parthenonu a sochy Dia v Olympii, zavedl "mokrou draperii".

  • Polykleitos: Stanovil kánon proporcí ($1:7$) a vynalezl kontrapost (Doryforos).

  • Myrón: Zachycení pohybu (Diskobolos).

• Pozdní klasika ($4.$ stol. př. n. l.): Zjemnění, zájem o emoce.

  • Praxitelés: První ženský akt (Afrodite Knidská), štíhlé a protažené figury.

  • Skopás: Vyjádření utrpení a emocí ve tváři.

  • Lysippos: Portrétista Alexandra Velikého, nový kánon ($1:8$), rozvinutí sochy do prostoru (Apoxyomenos).

Helénismus ($330$-$30$ př. n. l.)

• Charakteristika: Šíření řecké kultury na východ, individualizace portrétu, dramatismus a patos.

• Centra: Pergamon (Pergamský oltář - gigantomachie), Alexandria (knihovna), Rhodos (Láokoón).

• Architektura: Monumentalita, hravost, kombinace řádů, rozvoj urbanismu (pravoúhlá mřížka).

Etruské umění a odkaz Římu

• Funerální kultura: Základ vědění o Etruscích (nekropole Tarquinia, Cerveteri), sarkofágy s plastickými postavami zemřelých.

• Technický přínos: Etruskové přinesli do Itálie klenutý oblouk a valenou klenbu.

• Styl: Expresivita, anorganické pojetí těla, iracionalita oproti řeckému racionalismu.

Římské umění: Mezi realismem a propagandou

• Republika: Směs řeckého idealismu a etruské věcnosti, rozvoj portrétu (realismus předků).

• Císařství – Zlatý věk:

  • Augustus: Přestavba Říma na mramorové město, Ara Pacis (oltář míru) jako státní propaganda.

  • Traján: Největší rozmach říše, Trajánův sloup (šroubovicový vlys s ději válek).

  • Hadrián: Milovník Řecka, Pantheon (největší klenutý prostor), Hadriánova vila v Tivoli.

• Pozdní antika:

  • Proměna formy: Odklon od naturalismu k symbolismu a spiritualitě, frontální zobrazení, velké oči (Tetrarchové, Konstantin Veliký).

  • Křesťanství: Edikt milánský ($313$ n. l.) a následné povýšení křesťanství na státní náboženství (Theodosius), konec antických tradic.