Antické umění: Od Egejské kultury po pád Říma

Antický ideál a egejská kultura

  • Mimeze a filozofie: Evropské umění je mimetické (nápodoba přírody). Sokrates a Platón se zaměřují na svět idejí, Aristoteles na praktickou filozofii existujícího světa.

  • Řecký zázrak: Centrem výtvarného zájmu je lidská postava a hledání jejího ideálu.

  • Egejská kultura (20002000-12001200 př. n. l.):

    • Kyklady: Mramorové idoly, jednoduché a stylizované postavy (např. harfeník), ovlivnily moderní abstrakci.

    • Minojská kultura (Kréta): Námořní mocnost, paláce (Knóssos) bez opevnění, radostný naturalismus, motivy moře a kult býka.

    • Mykénská kultura: Pevninské Řecko, opevněné hrady (Lví brána), šachtové hroby (Heinrich Schliemann), megaron (základ řeckého chrámu).

Vývoj řeckého vázového malířství a sochařství

  • Temné období (11001100-800800 př. n. l.): Kulturní hiát, postupný návrat v geometrickém stylu (Dipylské vázy).

  • Orientalizující styl (7.7. stol. př. n. l.): Vliv Egypta a Blízkého východu (monstra, sfingy), vznik dórského řádu.

  • Archaické období (6.6. stol. př. n. l.):

    • Kúros a Koré: Monumentální sochy mladíků (nazí) a dívek (oblečené), typický "archaický úsměv".

    • Vázové malířství: Černofigurový styl (vrchol Exekias) a následný červenofigurový styl (Eufronios).

Klasické období: Vrchol řeckého umění

  • Přísný styl (490490-450450 př. n. l.): Odklon od archaického úsměvu, realističtější anatomie (Kritiův jinoch, Vozataj z Delf).

  • Vrcholná klasika (5.5. stol. př. n. l.):

    • Feidiás: Autor výzdoby Parthenonu a sochy Dia v Olympii, zavedl "mokrou draperii".

    • Polykleitos: Stanovil kánon proporcí (1:71:7) a vynalezl kontrapost (Doryforos).

    • Myrón: Zachycení pohybu (Diskobolos).

  • Pozdní klasika (4.4. stol. př. n. l.): Zjemnění, zájem o emoce.

    • Praxitelés: První ženský akt (Afrodite Knidská), štíhlé a protažené figury.

    • Skopás: Vyjádření utrpení a emocí ve tváři.

    • Lysippos: Portrétista Alexandra Velikého, nový kánon (1:81:8), rozvinutí sochy do prostoru (Apoxyomenos).

Helénismus (330330-3030 př. n. l.)

  • Charakteristika: Šíření řecké kultury na východ, individualizace portrétu, dramatismus a patos.

  • Centra: Pergamon (Pergamský oltář - gigantomachie), Alexandria (knihovna), Rhodos (Láokoón).

  • Architektura: Monumentalita, hravost, kombinace řádů, rozvoj urbanismu (pravoúhlá mřížka).

Etruské umění a odkaz Římu

  • Funerální kultura: Základ vědění o Etruscích (nekropole Tarquinia, Cerveteri), sarkofágy s plastickými postavami zemřelých.

  • Technický přínos: Etruskové přinesli do Itálie klenutý oblouk a valenou klenbu.

  • Styl: Expresivita, anorganické pojetí těla, iracionalita oproti řeckému racionalismu.

Římské umění: Mezi realismem a propagandou

  • Republika: Směs řeckého idealismu a etruské věcnosti, rozvoj portrétu (realismus předků).

  • Císařství – Zlatý věk:

    • Augustus: Přestavba Říma na mramorové město, Ara Pacis (oltář míru) jako státní propaganda.

    • Traján: Největší rozmach říše, Trajánův sloup (šroubovicový vlys s ději válek).

    • Hadrián: Milovník Řecka, Pantheon (největší klenutý prostor), Hadriánova vila v Tivoli.

  • Pozdní antika:

    • Proměna formy: Odklon od naturalismu k symbolismu a spiritualitě, frontální zobrazení, velké oči (Tetrarchové, Konstantin Veliký).

    • Křesťanství: Edikt milánský (313313 n. l.) a následné povýšení křesťanství na státní náboženství (Theodosius), konec antických tradic.