Etnické minority v Evropě.//,
Vydělování národnostních menšin
Definice menšiny
Podle kořene slova jde o početně slabší část obyvatel státu nebo ohraničené jednotky.
Často se předpokládá znevýhodnění oproti většině, proto definice zohledňují nedominantní postavení.
Existují výjimky, kdy je menšina dominantní (např. běloši v JAR během apartheidu).
Kontextuální relativita: Skupina může být menšinou na úrovni státu, ale většinou v konkrétním regionu (např. Albánci v Srbsku vs. v Kosovu v roce ).
Klíčovou podmínkou pro status národnostní menšiny je obvykle státní občanství daného státu.
Strategie vlád vůči menšinám
Francie: Neuznává existenci národnostních menšin, považuje je za folklórní skupiny.
Pobaltí: Po rozpadu SSSR nepřiznaly státy ruskojazyčným obyvatelům občanství, čímž je právně vyřadily ze statusu menšin (stali se osobami bez státní příslušnosti).
Írán: Namísto národnosti zaznamenává příslušnost k rodu (např. Esezi, Nautani), čímž statisticky rozmělňuje etnika a odmítá jim práva na školství v mateřském jazyce.
Národnost a státní občanství
Rozdíl pojmů
Národnost: Vlastnost obtížně měnitelná, spojená s narozením, rodinou a mateřským jazykem.
Státní příslušnost: Právní vztah k určitému státu, upravovaný legislativou.
Získávání občanství v ČR
Narozením: Rozhoduje občanství rodičů (alespoň jednoho), nikoliv místo narození (princip ius sanguinis).
Určením otcovství: Pokud je matka cizinka a otec občan ČR nabývá dítě občanství dnem souhlasného prohlášení nebo rozsudku.
Nalezením: Dítě nalezené na území ČR, pokud se neprokáže jiné občanství.
Osvojením: Dnem právní moci rozsudku o osvojení občanem ČR.
Dvojí občanství: V ČR umožněno od roku .
Mezinárodní příklady
USA, Kanada, Velká Británie: Získání občanství automaticky narozením na území (ius soli).
Izrael: Zákon o návratu umožňuje získat občanství každému, kdo má alespoň jednoho židovského prarodiče (reakce na norimberské zákony).
Německo: Umožňuje získat občanství etnickým Němcům (krajanům) z celého světa (např. odsun Němců z Rumunska po roce , pokles z v roce na cca dnes).
Prokazování národnosti a občanství
Aktuální stav v ČR
Národnost se úředně neprokazuje, uvádí se pouze při sčítání lidu na základě vlastní vůle.
Neexistuje úřední osvědčení o národnosti.
Do let se národnost uváděla v občanských průkazech a na vysvědčeních.
Historické zneužití (Benešovy dekrety)
Po světové válce byla národnost kritériem "státní nespolehlivosti".
Osoby německé a maďarské národnosti (definované přihlášením se při sčítání od roku ) byly zbaveny majetku a občanství (pokud nebyly v odboji).
Hlavní prvky vydělující menšiny
Jazyk
Nejsilnější identifikační rys. Jazyková rozrůzněnost globálně klesá.
Evropa: Jazykově nejchudší světadíl v poměru k počtu obyvatel ( živých jazyků, průměrně milionu mluvčích na jazyk).
Oceánie: Největší rozrůzněnost ( jazyků, průměrně tisíc mluvčích na jazyk).
Evropská charta regionálních či menšinových jazyků (): Závazek států k ochraně menšinových jazyků ve školství a úřadech.
Náboženství
Identifikační prvek tam, kde jazyk splývá (např. Irové vs. Angličané – katolicismus; Srbové, Chorvati a Bosňáci – pravoslaví, katolicismus, islám).
Židé v Evropě: Nejpočetnější ve Francii ( mil.), Rusku ( mil.) a Ukrajině ( mil.).
Islám v Evropě: Autochtonní (Tataři v Rusku, Albánie , Bosna , Bulharsko , Makedonie , Rusko ). Celkem v Evropě cca milionů muslimů (Francie cca ).
Buddhismus: Jediné kompaktní území je Kalmycká republika v Rusku (tibetský lámaismus).
Historické povědomí
Odlišný historický vývoj odděluje i jazykově blízké skupiny (např. Rakušané vs. Němci).
Enklávy a exklávy v Evropě
Definice:
Enkláva: Území zcela obklopené jedním jediným jiným státem.
Exkláva: Území oddělené od hlavní části státu a obklopené jedním nebo více státy.
Příklady:
Kaliningradská oblast: Ruská exkláva mezi Polskem a Litvou.
Baarle (Hertog/Nassau): Extrémně propletené území Belgie a Nizozemí; daně se platí podle toho, kde jsou vchodové dveře domu.
Büsingen: Německá enkláva ve Švýcarsku ().
Campione: Italská enkláva ve švýcarském kantonu Ticino.
Llívia: Španělská (katalánská) enkláva ve Francii.
Sastavci: Vesnice Bosny a Hercegoviny v Srbsku.
Neum: Koridor Bosny a Hercegoviny dělící Chorvatsko ().
Etnické minority podle zemí
Portugalsko
Národnostně velmi homogenní.
Galicijci: Na severu, hlásí se ke keltským kořenům (dudy, fyziognomie).
Mirandština: Oficiální jazyk u města Miranda do Douro.
Imigrace: Výrazná vlna z bývalých kolonií (Brazílie, Angola) a po roce z východní Evropy (Ukrajina).
Španělsko
Katalánci: Cca mil. osob, silná identita, dvojjazyčné školství.
Galicijci: Cca mil. osob, užívají galicijštinu.
Baskové: Unikátní nejazyk (ne-indoevropský), cca - mil. mluvčích. ETA usilovala o samostatnost.
Aranéština: Okcitánský dialekt v údolí Val d'Aran, oficiální status.
Gibraltar
Britské zámořské území. Obyvatelstvo pestré (Gibraltařané, Britové, Maročané). Jazyk: angličtina a llanito (forma španělštiny).
Andorra
Knížectví pod ochranou Francie a Španělska. Katalánci jsou původní, ale tvoří méně než polovinu populace, zbytek Španělé, Portugalci, Francouzi.
Irsko
Jazyk: irština (povinná, ale málokdo ji užívá denně) a angličtina.
Gaeltacht: Regiony s ochranou irštiny.
Travellers: Kočovní obyvatelé ( tis.), jazyk shelta.
Demografie: Počet obyvatel klesl v stol. na polovinu kvůli bramborovému hladomoru.
Velká Británie
Skotsko: Jazyky angličtina, skotština ( mil.) a skotská gaelština ( tis.).
Wales: Silná obroda velštiny ( mluvčích, nárůst u mladých).
Severní Irsko (Ulster): Konflikt etnicko-sociální, maskovaný náboženskou symbolikou (katolíci vs. protestanti).
Ostrov Man: Korunní dependance, původní manština prakticky vymizela.
Norsko
Jazyková diglosie: bokmål (vychází z dánštiny, ) a nynorsk (z venkovských nářečí).
Sámové (Laponci): Cca tisíc, vlastní parlament od roku . Chov sobů (méně než ).
Švédsko
Zákon o osobních údajích zakazuje sběr dat o etnicitě.
Finové: Tradiční menšina ().
Meänkieli: Tornedalská finština, oficiální status.
Finsko
Švédština je druhý úřední jazyk ( mluvčích).
Karelové: Jazyk blízký finštině, pravoslavná tradice.
Ålandy: Autonomní souostroví, úřední jazyk pouze švédština.
Island
Jazykový purismus (odpor k cizím slovům).
Dříve etnicky zcela homogenní, nyní nárůst cizinců (Poláci tvoří cizinců).
Německo
Nejlidnatější země EU. Cizinci tvoří (především Turci mil.).
Lužičtí Srbové: Slovanská menšina v Sasku a Braniborsku ( tis.).
Frísové: Na pobřeží Severního moře.
Švýcarsko
Etnicita založena na historii a federalismu, ne na jazyku.
Čtyři úřední jazyky: němčina (), francouzština (), italština (), rétorománština ().
Rakousko
Menšiny: Slovinci (v Korutanech), Chorvati a Maďaři (v Burgenlandu), Češi a Slováci (ve Vídni).
Windisch: Označení pro Slovince inklinující k němčině.
Česká republika
Národnostně homogenní ( Čechů z těch, co uvedli národnost).
Slováci: Nejpočetnější ( tis.), vysoká asimilace sňatky.
Poláci: Jediná kompaktní menšina (Těšínsko).
Romové: Oficiálně - tisíc, odhadem - tisíc. Skupiny: Slovenští, Maďarští, Olašští.
Vietnamci: Specifická komunita, imigrace od let.
Slovensko
Maďaři: , kompaktní osídlení na jihu.
Rusíni: Severovýchod, řeckokatolická tradice. Rozdíl mezi Rusíny a Ukrajinci.
Polsko
Po roce národnostně jednotné (.
Slezané: Nárůst identity při sčítání ( tis. lidí).
Kašubové: Severní Polsko, jazyk uznán ( tis. lidí).
Ukrajina
Výrazná ruská menšina ( v roce ), žijící na východě a jihu.
Rusíni: Ukrajinská vláda je neuznává jako samostatný národ, pouze jako subetniku.
Krym: Specifické postavení, návrat Krymských Tatarů (deportováni Stalinem ).
Moldávie
Gagauzové: Pravoslavní mluvčí turkického jazyka, mají autonomii na jihu.
Podněstří: Fakticky nezávislý stát mluvící rusky, ovládaný Slovany.
Rumunsko
Maďaři: Největší menšina ( mil.), především v Transylvánii.
Romové: Největší absolutní počet v Evropě ( tis.).
Němci (Sasové a Švábové): Masová emigrace do Německa po roce .
Bulharsko
Turci: , nejvýraznější menšina.
Pomáci: Bulharsky mluvící muslimové v Rodopech.
Makedonie
Etnicky nestabilní. Albánci tvoří obyvatel.
Torbešové: Makedonští muslimové.