Verbální komunikace

ROZHOVOR

  • Definice: Dialog, rozhovor nebo rozmlouvání mezi dvěma nebo více lidmi.

  • Cíl: Získání důležitých informací o klientovi.

    • Uplatňuje se v pečovatelských činnostech a zjišťování anamnézy.

  • Příprava: Pracovník by měl být seznámen se spisem klienta a měl by mít interview ve vhodném prostředí:

    • Délka: Přiměřená délka.

    • Prostředí: Klidné, mobil vypnutý, sedět v křesle u stolu.

FAKTORY PŘÍZNIVĚ OVLIVŇUJÍCÍ ROZHOVOR

  • Úcta: Osobní oslovení (např. pane Vyskočile).

  • Důvěryhodnost: Profesionalita a úprava zevnějšku.

  • Autenticita: Být sám sebou.

  • Připravenost: Akceptovat odlišné postoje.

  • Citlivost: Odkrývání překážek (např. zdravotní omezení).

  • Přátelská atmosféra.

FAKTORY NEPŘÍZNIVÉ

  • Negativní emoce: Strach a namyšlenost.

  • Pochybnosti: O sobě i druhých.

  • Neochota: Měnit postoje.

  • Ovládání: Snaha dominovat druhým.

  • Očekávání: Příliš vysoká očekávání.

  • Spěch.

OTÁZKY

Dělení otázek DLE FORMY:

  1. Otevřené otázky

    • Otázky začínají "jak, kdo, co, proč".

    • Typy:

      • Přímé (zaměřené na konkrétní informace).

      • Nepřímé (otevřené odpovědi).

      • Hypotetické (co byste dělala, kdyby….?).

      • Konkretizující (např. Co berou za drogy?).

      • Rozvíjející (např. Včera asi v kolik hodin?).

      • Zavádějící (dlouhé, složité).

      • Protiotázka (uvádí tazatele do rozpaků).

  2. Uzavřené otázky

    • Odpovědi "ano/ne".

    • Typy:

      • Alternativní (např. Káva nebo čaj?).

      • Sugestivní (vyžadují doporučovanou odpověď).

      • Kontrolní (Rozuměli jste tomu?).

      • Řečnické (nečekají se odpovědi).

PODLE OBSAHU:

  1. Věcné otázky: Zaměřují se na konkrétní téma (např. chutnala večeře?).

  2. Osobní otázky: Získání osobních názorů a plánů (např. Co bys chtěl na sobě změnit?).

KLADENÍ OTÁZEK

  • Nespěchat na odpověď.

  • Vhodná formulace a variabilita otázky pro pochopení.

  • Pozor na osobní otázky.

  • Nekládat příliš uzavřených otázek.

DRUHY ROZHOVORU

  1. Vstupní a anamnestický: Zaměřen na základní informace o klientovi.

  2. Diagnostický: Vytvoření individuálního plánu pro klienta.

  3. Abreakční: Umožňuje vyjádření emocí.

  4. Edukativní: Vzdělávací rozhovor.

  5. Direktivní: Poskytování pokynů, trvání na dodržování.

  6. Nedirektivní: Používá se u psychologické pomoci.

CHARAKTERISTIKA NEDIREKTIVNÍHO ROZHOVORU

  • Úcta ke klientovi.

  • Empatie a vcítění se do problémů klienta.

  • Autenticita pracovníka.

  • Aktivní naslouchání.

  • Podporování klienta.

  • Zrcadlení a vyjádření porozumění.

FÁZE ROZHOVORU

  1. Příprava: Získávání údajů o klientovi, cíl rozhovoru.

  2. Vstupní fáze: Navázání kontaktu, vyjasnění problému.

  3. Pracovní fáze: Navrhování řešení a metody.

  4. Závěrečná fáze: Shrnutí a zpětná vazba od klienta.