Božena Němcová - Venkovská próza

Božena Němcová (*4. 2. 1820 Vídeň, +21. 1. 1862 Praha)

Život a dílo

  • Česká spisovatelka, významná představitelka české obrozenské prózy.
  • Příjmení Panklová získala sňatkem její matky Terezie Novotné s Johannem Panklem v roce 1820.
  • Roku 1821 se přestěhovali do Ratibořic, kde žila i její babička Magdaléna Novotná, která ji velmi ovlivnila a kterou si v dospělosti zidealizovala.
  • Vzdělání:
    • Od roku 1826 navštěvovala školu ve Chvalkovicích.
    • Od roku 1830 v České Skalici.
  • Roku 1837 se provdala za Josefa Němce (1805-1879), komisaře finanční stráže.
  • Časté stěhování kvůli vlastenecké činnosti Josefa Němce.
  • 1840: Léčila se u doktora J. Čejky, který ji seznámil s vlastenecky smýšlejícími spisovateli.
  • 1841: Přestěhovala se do Prahy a pod vlivem Václava Bolemíra Nebeského a Karla Jaromíra Erbena začala psát česky.
  • 1843: Odstěhovala se s manželem do Domažlic, kde působila jako národní buditel.
  • 1847: Opět stěhování z Domažlic.
  • 1848: Josef Němec obviněn ze spiknutí, nucené stěhování.
  • 1850: Josef Němec přeložen do Uher, Božena Němcová se stěhuje se čtyřmi dětmi do Prahy.
  • 1852: Cesta za manželem do Uher, návštěva Slovenska.
  • 1853: Josef Němec odvolán z funkce, snížení platu, později zastavení platu.
  • Finanční problémy, psala dopisy se žádostmi o pomoc.
  • Seznámila se s vydavatelem Moravských novin Františkem Kácelem a se sestrami Rottovými (Karolína Světlá a Sofie Podlipská).
  • 1853: Zemřel syn Hynek, neshody s manželem, návrh na rozvod (později stažen).
  • Sblížila se s Májovci.
  • Stáhla se do ústraní, objevila se na pohřbu Karla Havlíčka Borovského (1855).
  • Pohřbena na Vyšehradě.
  • Posmrtně velmi populární.
  • Spekulace o jejím narození (1816 nebo 1817) a nemanželském původu (dcera kněžny Zaháňské nebo její sestry a hraběte Metternicha).

Tvorba

  • Vstup do literatury: vlastenecké verše (např. Ženám českým).
  • Zájem o folklor a lidovou slovesnost (Národní báchorky a pověsti, 1845-46) a realitu českého venkova.
  • Poslední desetiletí života: povídky z maloměsta a venkova, zdůrazňující morální hodnoty českého lidu.

Povídky

  • Baruška
  • Rozárka
  • Chudí lidé: nový typ hrdiny, různé společenské vrstvy
  • Karla: chodská vesnice Stráž
  • Divá Bára (1856)
    • Dcera pastýře Jakuba; nový typ dívky (nezávislost, nepodřízenost).
    • Děj: 19. století, vesnice, Nymbursko.
    • Bára – „divá“, odlišná, pomohla Elšce z fary (postrašila ženicha).
    • Potrestána, zavřena do umrlčí komory, nalezena myslivcem.
    • Dvě svatby: Elška a lékař, Bára a myslivec.
    • Hlavní postavy:
      • Bára: nezávislá, silná, statečná, ušlechtilá.
      • Elška z fary: protiklad Báry.
    • Hlavní téma: úsilí o lepší postavení ženy ve společnosti
  • Pan učitel: poslední dokončená povídka

Rozsáhlejší prózy

  • Ovlivněna utopickým socialismem, hledala cesty k odstranění sociálních křivd a útisku.
  • Pohorská vesnice (1856): reálné vyobrazení vesnice, česká šlechta, chodský lid, slovenští dráteníci.
  • V zámku a podzámčí (1856)
    • Svět zbohatlíků vs. svět podruhů a dělníků.
    • Sociální rozdíly, idealistická touha po zlepšení sociální otázky venkova.
    • Děj: Nymbursko, polovina 19. století.
    • Pan Skočdopole koupil šlechtický titul; život na zámku vs. chudoba v podzámčí.
    • Postavy:
      • Zámek: Skočdopolovi (paní baronka von Springenfeld), komorná Sára, komorník Jacques, pes Joli.
      • Podzámčí: vdova Karásková s dětmi, krejčí Sýkora s dětmi, podruzi (Dorota), lékař.
    • Témata: sociální rozdíly, úsilí o lepší život chudých, idealizace harmonického světa.
    • Kontrasty: sobectví vs. obětavost, přepych vs. chudoba, panský pes vs. smrt Jozífka, mamsel Sára vs. klíčnice Klárka.
    • Závěr: od realismu k romantické idealizaci (vliv utopického socialismu).
    • Popisný realismus s prvky kritiky, spisovná čeština s hovorovými prvky.

Babička (1855)

  • Vrcholné dílo, obraz tradic českého patriarchálního venkova.
  • Babička jako ideál lidské moudrosti a životní harmonie.
  • Vzpomínky na dětství v ratibořickém údolí.
  • Silně zidealizovaná postava babičky, symbol dobra a lásky.
  • Děj: příjezd babičky na Staré Bělidlo, život na samotě, obyvatelé ratibořického údolí.
  • Babička morálně převyšuje ostatní lidi.
  • Většina postav historicky doložená (včetně kněžny).
  • Optimistický závěr i přes babiččinu smrt.
  • Postava Viktorky narušuje kompozici díla.
  • Němcová dílo nazvala Obrazy venkovského života.
  • Čas a místo děje: Ratibořice - Staré bělidlo, 1. pol. 19. století.
  • Obsah: vzpomínky na dětství a babičku, poznání lidového života (Domažlicko).
  • Kompozice: dvě dějová pásma
    • a) příjezd babičky, Staré bělidlo a okolí, hosté
    • b) od 8. kapitoly rámec: rok na Starém bělidle, obraz života ve všech ročních obdobích
  • prolog - vzpomínka na babičku, její oslovení
  • epilog - poslední dny babiččina života, pohřeb
  • epizoda - příběh Viktorčin
  • popisný realismus s prvky idealizace
  • Děj: obrazy z venkovského života, příjezd babičky na Staré bělidlo, všední den, hosté, návštěvy, vyprávění o Viktorce, návštěva u kněžny, rodinné slavnosti, pouť, roční období, zvyky, vyprávění, smrt babičky a pohřeb.
  • Hlavní postavy:
    • Babička Magdalena Novotná: moudrá, laskavá, pracovitá, obětavá, vztah k přírodě a vlasti, dobrý člověk.
    • Barunčini rodiče (Proškovi/Panklovi): málomluvná matka, srdečný otec.
    • Děti: Barunka, Jan, Vilém, Adélka.
    • Lidové typy: mlynář, Kristla a Jakub, rodina Kudrnova, Viktorka.
    • Paní kněžna, komtesa Hortensie, služebnictvo na zámku.
  • Hlavní téma: harmonický život prostých lidí, dokonalý člověk jako vzor lidskosti a ušlechtilosti.

Další tvorba

  • Žurnalistické úvahy a črty.
  • Obrazy z okolí domažlického: život chodského lidu, kultura, zvyky, kroje.
  • Selská politika (1848): skeptický postoj venkova ke konstituci.
  • Rozsáhlá osobní korespondence.