Dějiny Filozofie a Psychologie - Skripta pro Př́pravné Kurzy Psychologie

Starověké Řecko a Řím

• Milétská škola:

  • Thales z Milétu: Počátkem všeho je voda; vše je plné bohů.

  • Anaximandros z Milétu: Základem všeho jsoucího je APEIRON (neomezenost).

  • Anaximenés z Milétu: Prvopočátek všeho je vzduch (Apeiros Aér), oduševnělá, pohybující se látka.

• Homér (8. století př. n. l.):

  • Psyché: Duše zemřelého, stínový obraz.

  • Thymos: Životní a psychická síla.

• Pythagorejská škola:

  • Pythagoras: Tajemství světa v číslech; duše z étheru, nesmrtelná, odlišná od těla.

  • Alkmaion: Sídlem duše je mozek.

• Elejská škola:

  • Xenofanés z Kolofonu: Jeden Bůh kosmického charakteru.

  • Parmenidés z Eleje: Pravdivý obraz světa lze poznat pouze rozumem (EPISTÉMÉ), smysly poznáváme svět zdání (DOXA).

  • Zénón z Eleje: Paradox Achilla a želvy – pohyb je iluzorní.

• Další filozofové:

  • Herakleitos z Efezu: Jediná substance praoheň; vše se vyvíjí na základě jednoty protikladů.

  • Empedokles z Akragantu: Čtyři živly – voda, vzduch, oheň a země; láska a nenávist jako síly.

  • Anaxagoras: Svět vznikl z neomezeného množství látek, řízen rozumem (NÚS).

  • Leukippos a Demokritosz Abdéry: Svět tvořen atomy a prázdnem; duše sestává z atomů.

• Hippokrates: Temperament je určen poměrem tělesných šťáv (krev, žluč, hlen, černá žluč).

Vrcholné období řecké filozofie

• Sofisté: Popírali objektivní poznání; pravda je subjektivní.

  • Protagoras z Abdéry: „Člověk je mírou všech věcí“.

  • Georgiás z Leontín.

• Hédonismus:

  • Aristippos z Kyrény: Cílem života je dosažení rozkoše (HÉDONÉ).

• Kynismus:

  • Antisthenés: Důraz na asketismus a sebeovládání (autarkii).

  • Diógenés ze Sinópé: Opovrhování majetkem a návrat k přírodě.

Školy vrcholné antické filozofie

• Sokrates: Existují obecná mravní měřítka (daimonion); „poznej sám sebe“; sokratovský dialog.

• Platón:

  • Svět idejí (věčné pravzory); podobenství o jeskyni; lidská duše má tři části (rozumová, vznětlivá, žádostivá).

• Aristoteles:

  • Peri psýchés (O duši); duše je entelechií těla; tři stupně duševního dění (vegetativní, senzitivní, rozumový); hledání středu mezi dvěma extrémy.

Helénismus

• Epikureismus:

  • Epikúros ze Samu: Blaženost lze dosáhnout vyhledáváním slasti a vyhýbáním se strastem (ataraxie).

• Stoicismus:

  • Zenón z Kitia: Žít rozumně v souladu s řádem světa; ovládání afektů a vášní (apatie).

  • Seneca: Ctnost, klid mysli a harmonie s přírodou.

  • Epiktétos: Člověka neznepokojují věci samy o sobě, ale jeho mínění o nich.

• Skepticismus:

  • Pyrrhon: Pravda je nepoznatelná.

• Eklekticismus: Výběr z různých kulturních a filosofických proudů.

• Novoplatonismus: Propojení Platóna a mystiky.

Kontrolní otázky antické filozofie

• Jak označuje části duše Platón?

• Ke které filozofické škole patří stav apatie?

• Kterému z antických filozofů se připisuje více než jediná arché, ze kterých má být složen svět?

Starověká Indie

• Buddhismus:

  • Siddhártha (Buddha): Všechno žití je strast; odstranění žádosti vede k odstranění utrpení (nirvána).

• Hinduismus:

  • Bráhma a Átman tvoří jednotu.

• Sánkhja a jóga:

  • Dva základní principy: příroda (prakrti) a puruša (vědomí).

Starověká Čína

• Konfucius: Moudrý člověk zachová pravou míru.

• Lao-c‘ (taoismus): Tao je prazáklad světa; ctnost (te) tvoří milosrdenství, soběstačnost a skromnost.

• Čou-jen: Dva protikladné světové principy, mužský jang a ženský jin.

• Mencius: Člověk je vrozeně dobrý.

Středověká Filozofie

• Patristika: Práce s Aristotelem a Platónem, které nesouhlasí s učením křesťanů

  • Augustin Aurelius: Lidská duše je východiskem jistoty existence, v člověku je obsažen celý svět

• Scholastika: Otázka vtahu vědění k víře. Největší autoritou Aristoteles
  * Raná Scholastika a spor o univerzálie: a) realiste(kde jsou obecniny b) umírnění realisté c) nominaliste
  * Vrcholná Scholastika: snaha shrnout všechna vědění do knih
  * Tomáš Akvinský: O duši/Peri Psyches.
  *Pozdní Scholastika: “Ockhamova břitva”

Arabská filozofie a psychologie

• Avicenna (Ibn Síná): Kniha uzdravení; souvislost mezi duševnem a tělesnem.

• Averroes (Ibn Rušd): Individuální lidská duše je smrtelná.

Renesanční filozofie

• Pietro Pomponazzi a Bernardo Telesio: Polemizují s křesťanskou představou o nesmrtelnosti lidské duše

• Giordano Bruno: Světová duše formuje tělo a dává mu pohyb/Duše má dvojitou povahu, je současně pudová i intelektuální.

• Francis Bacon: Nové organon; důraz na empirii a induktivní metodu; idoly (rodu, jeskyně, trhu, divadla).

Osvícenství

• Voltaire: Kritika náboženství a fanatismu.

• Julien Offray de La Mettrie: Materialismus a ateismus; duševní život závislý na hmotě.

• Jean-Jacques Rousseau: Kritika společnosti; člověk je od přírody dobrý.

• Denis Diderot: Encyklopedie věd, umění a řemesel.

• Racionalismus:

  • René Descartes: „Cogito, ergo sum“; dualismus (res cogitans a res extensa).

  • Baruch Benedikt Spinoza: Monismus; duch a hmota jsou dvě stránky téže podstaty.

  • Gottfried Wilhelm Leibniz: Monády (duchovní jednotky); pojem nevědomí.

• Empirismus:

  • John Locke: „Tabula rasa“; ideje vznikají na základě zkušenosti (sensation a reflexion).

  • George Berkeley: „Být je totéž co být vnímán“.

• Asocianismus:

  • David Hartley: Asociační princip dotyku.

  • David Hume: Imprese a ideje; sdružování na základě podobnosti, dotyku a kauzality.

  • Thomas Brown: Emoce a asociace; sekundární zákony (živost, častost, novost).

  • John Stuart Mill: Asociace s očekáváním (princip apercepce).

Německá klasická filozofie

• Immanuel Kant: Syntéza empirismu a racionalismu; apriorní formy nazírání; kategorický imperativ.

• Georg Wilhelm Friedrich Hegel: Dialektika (teze, antiteze, syntéza).

• Johann Friedrich Herbart: Duše jako real; apercepce.

• Arthur Schopenhauer: Podstatou člověka je vůle; nevědomí; estetično, nejvyšším uměním je hudba.

• Friedrich Nietzsche: Vůle k moci; morálka pánů a otroku; nadčlověk; „Bůh je mrtev“.

Francouzská filozofie

• Auguste Comte: Pozitivismus; zákon tří stádií (teologické, metafyzické, vědecké).

• David Émile Durkheim:Sociální fakta; organická a mechanická solidarita. Míra sebevražd ovlivněna sociálními faktory.

• Jeremy Bentham Utilitarismus.

Předpoklady vzniku psychologie jako samostatné vědy

• A.Comte -> Kritika zkoumání vědomí, zkoumat pouze biologické a sociologické poznatky.

• Herber Spencer

• Herber Spencer -> vliv evoluce - “přežití nejschopnějších”

• Lamarck -> získané vlastnosti se dědičně přenáší/ vůle k pokroku

• Thomas Malthus -> počet udržován neomezi.

• Charles Darwin
  *Adaptivní proces, šance na přežití se zvyšuje možnost se dorozumívat.

• Gregor Mendel

• Dědičnost
  *Broca/Wernicke
  *Afázie a lokalizace funkcionality v mozku.

Založení samostatné psychologie

*Wilhelm Wundt
Experimentální psychologie a introspekce= vědomí, pocity ect.
*Galton
*Měření schopností
*Ebbinghaus
*Experimentální paměť
*William James
*Vědomí, změněné stavy vědomí, emoce.

Směry psychologie:

• Wundt -> strukturalismus <— *Funkcionalismus ->

• Behavioristé

• Watzon -> Malý Alber

• *Thorndike -> Zákon cviku/efektu

• Psychlogie celku
  *Psychoanalýza
  *Analýza Snů/Obranné mechanismy/Vývoj

Transpersonální psychologie

*Psychedelické stavy, extatické prožitky ect.
*Experimenty s látkami

Kognitivní Psychologie

*Kognice
*Smysluplné informační jednotky