Rekapitulace Předmoderní Éry v Dějinách Umění
Historiografie dějin umění - Rekapitulace „předmoderní éry"
Dějiny umění
Dějiny umění:
Průběh umění, zahrnující vývoj uměleckých forem, stylů a technik v čase a v různých kulturách.
Způsob podání tohoto průběhu a reflexe různého a měnícího se statusu umělecké tvorby, včetně toho, jak se umění hodnotí a interpretuje v různých historických a společenských kontextech.
Literatura k dějinám umění
Richard Shone - John-Paul Stonard (eds), The Books that Shaped Art History: From Gombrich and Greenberg to Alpers and Krauss, London 2013
KAPITOLY Z ČESKÉHO DĚJEPSU UMĚNÍ/I
KAPITOLY Z ČESKÉHO DĚJEPSU UMĚNÍ/II
Ladislav Kesner, Současné anglo-americké myšlení o výtvarných dílech
VIZUÁLNÍ TEORIE - James Elkins, Alex Potts, Richard Brilliant, Leo Steinberg, Whitney Davis, Michael Podro, David Summers, Michael Baxandall, David Freedberg, Craig Owens, William Dunning, Keith Moxey, Norman Bryson
Různé způsoby dějepisu umění v minulosti
Jak se umění chápalo a vykládalo/reflektovalo v různých obdobích a kulturách, od starověku po současnost. To zahrnuje i dobové teorie, kritiky a hodnocení uměleckých děl.
Rekapitulace hlavních směrů a metodologií, které se v dějepisectví umění objevily.
Psaní o umění v rámci „přirozeného“ postoje ke světu: antika – renesance/baroko
Receptáře, příručky, inventáře, cestopisy – praktické texty, které se zabývaly technikami, materiály a popisy uměleckých děl a míst.
Cinquecento: životopisy, akademické příručky, dialogy a teoretické diskuse – rozvoj umělecké teorie a kritiky, vznik akademií a snaha o systematické studium umění.
Antika: Biografie a umělecké dílo
Soutěživost, technická dokonalost – důraz na virtuozitu a rivalitu mezi umělci.
Ideál = mimesis (symmetria) – napodobování skutečnosti jako hlavní cíl umění, harmonie a proporce.
„Umělecké anekdoty“:
Xenokrates z Atén, žák Lysippa, 4. stol. př. Kr.: srovnávání dovedností jednotlivých umělců – anektody jako zdroj informací o umělcích a jejich dílech.
Duris ze Samu – anekdoty o umělcích.
Appolodorus z Athén (2. stol. po Kr.).
Texty umělců: Polykleitos, Pamphilius – teoretické spisy umělců o umění.
Umělci, původ umění a role umění (Plinius st.) – úvahy o postavení umělců ve společnosti a významu umění.
Cestopisy: Pasiteles, Pausanias – popisy uměleckých děl a památek v různých místech.
Ekfrasis (Lukianos ze Samosaty, Flavios Filostratos, Filostratos z Lémnu, Kallistratos) – literární popisy uměleckých děl.
Pausanias
Cesty po Řecku, po r. 170 – detailní popisy řeckých památek a uměleckých děl.
Feidias Pallas Athéna, pol. 5. stol. – popis slavné sochy od Feidia.
Gaius Plinius Secundus st. (23-79), Naturalis Historiae libri XXXVII
Plinius
Počátky dějin umění (?) – Plinius jako jeden z prvních autorů, kteří se soustavně zabývali dějinami umění.
Dějiny umění a hledání dokonalosti (mimesis) – umění jako proces neustálého zlepšování a napodobování přírody.
Dějiny objevů a zlepšování – pokrok v uměleckých technikách a materiálech.
Stínová malba – barva – plasticita – perspektiva…. – vývoj malířských technik.
Malířské soutěže (Zeuxis a Parrhasios) – příběhy o rivalitě mezi umělci.
Sociální život a status umělců (Apelles) – postavení umělců ve společnosti.
Umělecké žánry – klasifikace uměleckých děl podle námětu a formy.
Mirabilia
Topografie svatých míst – navazuje na antický žánr – ale dominuje křesťanský obsah, inventáře chrámových pokladů a další žánry – popisy křesťanských památek a relikvií.
Liber pontificalis Romanus – od 7. stol. – specifická – Angellus z Ravenny – památky jako cenné historické dokumenty – antikvářský přístup – kniha o papežích a jejich stavebních aktivitách.
Mirabilia urbis Romae – od 12. století rozšiřované až di baroka – průvodce po památkách Říma.
Graphia aurea urbis Romae – pdpobná průvodcovská verze – poutníci – zjednodušená verze pro poutníky.
Liber de miraculis sancti Jacobi – kniha o zázrakech sv. Jakuba v Compostele.
Opat Adamnus (irský opat), De locis sanctis – 698, putování mnicha Arculfa v Palestině, dedikováno northumbrijskému králi Aldfrithovi – popis svatých míst v Palestině.
Receptáře – vzorníky
Umění jako řemeslo – důraz na praktické znalosti a dovednosti.
Malířská příručka z hory Athos - Známá až z opisů 18. století, ale pocházející z raně středověké Byzance – byzantské malířské techniky.
Heraclius, De coloribus et artibus Romanorum – 10. století, Itálie – recepty na barvy a umělecké techniky.
Theophil Presbyter (Rogerus z Helmershausenu): De diversis artibus – přelom 11. a 12. stol. – asi – všechny možé techniky, tradice Byzance – celková encyklopedie malířských technik ve 3. knihách, zmiňuje i olejomalbu. Objevil Gotthold Efraim Lesing.
Cennino d'Andrea Cennini (cca 1360 - před 1427): Il libro dell'arte
Životopisy
Pozice umělce na pomezí středověku a novověku (antická tradice) – proměna postavení umělce ve společnosti.
Dante, Očistec, XI: „Že pole ovlád v malbě, Cimabue měl za to, dnes však Giotta slaví doba a věhlas onoho se zatemňuje“ – reflexe slávy a zapomnění v umění.
Petrarca (De remediis utriusque fortunae).
Giovanni Villani, poč. 14. stol., Florentská kronika: Giotto „nebyl jen roven starověkým umělcům, ale byl jim nadřazený v umění i intelektu“ – Giotto jako nový typ umělce.
Antonio di Tuccio Manetti (1423–1491) - Vita di Filippo di Ser Brunellesco. Franco Sacchetti (1335-1400), Novelle.
Lorenzo Ghiberti, Commentarii, kol. 1450
Další autoři
Marsiglio Ficino.
Pico della Mirandolla.
Cristoforo Landino (Fiorentini excellenti in pictura et sculptura, kol. 1480).
Marsilio Ficino - Cristoforo Landino - Angolo Poliziano.
Matteo de Pasti
Portrétní medaile Leona Battisty Albertiho (1404–1472).
De statua, 1435 – pojednání o sochařství.
De pictura, 1436 – pojednání o malířství.
Descriptio urbis Romae, 1445 – popis Říma.
De re aedificatoria psáno cca 1443-1452 dokončeno 1452 vydáno 1485 – pojednání o architektuře.
Paragone
Benedetto Varchi (1546) – diskuse o srovnávání umění.
Cellini, Michelangelo
Vasari, Bronzino
Giorgio Vasari (1511-1574) „otec“ dějin umění
Životopisy a vyprávění o dějinách (toskánského) umění – biografie umělců a historie umění v Toskánsku.
Maniera moderna = „progresso della sua rinascità“ (propojení neměnného disegna a proměnlivé maniery) – Vasariho koncept vývoje umění.
Cykličnost a linearita v dějinách: „otec“ dějin umění – Vasariho pojetí dějin umění jako cyklického procesu.
Umění
Tři sestry: architettura - scultura – pittura – architektura, sochařství a malířství jako hlavní umělecké disciplíny.
Accademia del Disegno (Florencie) – florentská umělecká akademie.
Accademia di San Luca (Řím) – římská umělecká akademie.
Joachim von Sandrart (1606-1688)
Teutsche Academie der Edlen Bau-, Bild- und Mahlerey-Künste, 1675
Filippo Baldinucci (1624-1696)
Vita del cavaliere Gio. Lorenzo Bernino, scvltore, architetto, e pittore, 1666
Vocabolario toscano dell´arte del disegno, 1681
Giovanni Pietro Bellori (1613-1696)
Vite de pittori, scultori ed architti moderni, 1664
Umělecká teorie
Nicolas Poussin (1594-1665)
Giovanni Pietro Bellori (1613-1696): Le vite…, 1672
Původ dějepisu umění: ciceronové, erudité, curieux – 17./18. století
Ciceronství, sběratelství, „zvídavost“ (curiosità) – zájem o umění a památky.
Muzea/galerie a systematika uměleckých škol – vznik muzeí a snaha o systematické uspořádání uměleckých sbírek.
Cicerone
VOYAGE D'ITALIE
AN ACCOUNT Of Some of the STATUES, Bas-reliefs, Drawings PICTURES ITALY, &c.
NOTIZIA DELLE PITTURE, SCULTURE, ED ARCHITETTURE
Il Cicerone
Francesco Albertini (15. století)
Pompilio Totti (17. století)
Johann Friedrich Christ (1701-1756)
Univerzita Lipsko, ,,archeologie vkusu“