kosti-latinsky

Úvod do anatomie a základní pojmy

  • Anatomie (humánní anatomie): Vědní obor zabývající se tvarem, stavbou a vývojem těla jako celku i jeho jednotlivých částí.
  • Etymologie: Název pochází z řeckého označení anatomické pracovní metody – pitva (anatomnein).
  • Historický vývoj: Vědecký obor se odvíjí od roku 15431543, kdy Andreas Vesalius vydal v Basileji zakladatelské dílo o anatomii lidského těla s ilustracemi Calcara.

Anatomická poloha, osy a orientační roviny

  • Anatomická poloha (anatomická norma): Stoj spojný se vzpřímenou hlavou, horní končetiny jsou volně spuštěné podél těla a dlaně směřují dopředu.
  • Orientační osy (tělo jako trojrozměrný útvar):
    • Svislá (vertikální) osa: Prochází středem těla od temene po kostrč.
    • Předozadní osa: Směřuje od břišní stěny k záádové (hřbetní) straně.
    • Příčná osa: Prochází z pravé boční plochy k levé boční ploše těla.
  • Orientační roviny (4 základní roviny):
    • Střední (mediánní) rovina: Dělí tělo na dvě souměrné (pravou a levou) poloviny.
    • Sagitální rovina: Libovolná rovina rovnoběžná se střední rovinou.
    • Příčná (transverzální) rovina: Rovina kolmá na podélnou osu těla; dělí tělo na horní a dolní část.
    • Čelní (frontální) rovina: Dělí tělo na přední a zadní část.

Orientační směry na těle

  • Směry na trupu:
    • Superior: Horní (odpovídá směru cranialis – směrem k hlavě).
    • Inferior: Dolní (odpovídá směru caudalis – směrem k dolnímu konci těla).
    • Posterior: Zadní (odpovídá směru dorsalis – zádový/hřbetní).
    • Anterior: Přední (odpovídá směru ventralis – břišní).

Anatomické směry na těle

  • Všeobecná označení směrů a poloh:
    • Medialis: Vnitřní – ležící blíže střední rovině.
    • Lateralis: Vnější – ležící dále od mediánní roviny.
    • Internus: Vnitřní; Externus: Vnější.
    • Dexter: Pravý; Sinister: Levý.
    • Superficialis: Povrchový; Profundus: Hluboký.
  • Směry na končetinách:
    • Proximalis: Bližší k trupu.
    • Distalis: Vzdálenější od trupu (blíže k prstům).
    • Superior: Horní; Inferior: Dolní.
    • Anterior: Přední; Posterior: Zadní.
    • Medialis: Vnitřní; Lateralis: Vnější.
    • Předloktí a ruka:
      • Ulnaris: Vnitřní (na straně kosti loketní).
      • Radialis: Vnější (na straně kosti vřetenní).
      • Palmaris: Dlaňový.
      • Dorsalis: Hřbetní.
    • Bérec a noha:
      • Tibialis: Vnitřní (na straně kosti holenní).
      • Fibularis: Vnější (na straně kosti lýtkové).
      • Plantaris: Chodidlový.
      • Dorsalis: Hřbetní.
  • Směry v trávicím systému:
    • Oralis: Směr k ústům.
    • Aboralis: Směr od úst.

Krajiny těla a tělesné proporce

  • Anatomické dělení těla:
    • Hlava: Caput.
    • Krk: Collum.
    • Trup (Truncus): Zahrnuje hrudník, břicho, pánev a záda; tvoří cca 46 %46\,\% hmotnosti těla.
      • Hrudník (Thorax): Hruď / prsa (pectus).
      • Břicho (Abdomen*, *venter): Bok (latus), bedro (lumbus), tříslo (inguen).
      • Pánev: Pelvis.
      • Hýždě: Clunes (clunis), glutos, nates.
      • Záda: Dorsum.
    • Horní končetina (Membrum superius): Tvoří cca 5 %5\,\% hmotnosti těla. Člení se na paži (brachium), předloktí (antebrachium), ruku (manus), prsty (digiti manus) a palec (pollex).
    • Dolní končetina (Membrum inferius): Tvoří cca 19 %19\,\% hmotnosti těla. Člení se na stehno (femur), bérec (crus), nohu (pes) a palec (hallux).
  • Orientační čáry na přední ploše trupu:
    • Mediosternální čára: Střední čára procházející hrudní kostí.
    • Medioklavikulární čára: Pravá a levá čára procházející středem klíční kosti.
    • Axilární čára: Přední, střední a zadní podpažní čára.
  • Krajiny břicha:
    • Epigastrium: Nadbříšková krajina.
    • Mezogastrium: Střední břišní krajina.
    • Hypogastrium: Podbříšková krajina.

Kosterní soustava – Stavba a vlastnosti kostí (Osteologie)

  • Základní charakteristika kostry:
    • Lidské tělo obsahuje přibližně 220220 kostí.
    • Celková hmotnost skeletu je cca 11 kg11\,kg (tvoří \n    \frac{1}{5}\n     až \n    \frac{1}{7}\n     celkové hmotnosti těla).
    • Kostra (skelet) představuje pasivní pohybový aparát.
    • Funkce kostry: Opora měkkým tkáním, pevný a pohyblivý podklad pro úpon svalů a vazů, ochranné pouzdro orgánů, zásobárna vápníku a fosforu, krvetvorný orgán.
    • Osteologie: Obor zabývající se vývojem, stavbou a popisem kostry.
  • Tvar kostí:
    • Kosti dlouhé: Např. kost pažní, stehenní; skládají se z těla (diafýza) a koncových částí (epifýzy – proximální a distální).
    • Kosti krátké: Např. obratle, kůstky zápěstní.
    • Kosti ploché: Např. kosti klenby lebeční, hrudní kost.
    • Kosti nepravidelného tvaru: Např. dolní čelist.
    • Kosti pneumatizované: Obsahují uvnitř dutinu či dutinky vystlané sliznicí, např. kost čichová nebo lebeční kosti.
  • Stavba kosti:
    • Okostice (periost): Vazivová blána bohatě cévně (vyživuje kost) i nervově (senzitivní nervy – vysoká citlivost) zásobená. Uplatňuje se při hojení zlomenin a vhojení kostních štěpů. Má dvě vrstvy:
      • Fibrosní vrstva: Tvořená kolagenním vazivem, chudá na buňky.
      • Kambiová vrstva: Bohatší na buňky a cévy (pronikající Volkmannovými kanálky). Vystupují z ní do kosti vazivové fibrily jako Sharpeyova vlákna.
    • Endost (endosteum): Vazivová vrstva na vnitřní ploše kosti, strukturou podobná periostu.
    • Kostní buňky:
      • Osteoblasty: Metabolicky aktivní buňky produkující základní kostní hmotu a kostní trámečky, zahajují osifikaci.
      • Osteocyty: Zralé kostní buňky, v něž se osteoblasty mění.
      • Osteoklasty: Mnohojaderné buňky vznikající splynutím, které odbourávají kost.
      • Přestavba kosti (odbourávání a novotvoření) probíhá neustále po celý život.
  • Formy kostní tkáně:
    • Kostní tkáň hutná (substantia compacta): Nachází se na povrchu kosti pod okosticí; tvoří kostní lamely uspořádané do tzv. Haversových systémů.
    • Kostní tkáň houbovitá (substantia spongiosa): Vyplňuje vnitřek kosti a konce dlouhých kostí; rozvětvené kostní trámce jsou uspořádány dle stavu maximálního tahu a tlaku působícího na kost.

Stavba kosti a spongiózní tkáň

  • Kostní dřeň (medulla osium):
    • Vyplňuje dutiny uvnitř kostí, dřeňovou dutinu (cavitas medullaris) v tělech dlouhých kostí a prostůrky mezi trámečky spongiózy; slouží primárně ke krvetvorbě.
    • Celková hmotnost dřeně u dospělého člověka je cca 2600 g2600\,g (z toho 1300 g1300\,g představuje červená krvetvorná dřeň).
    • Červená kostní dřeň: Tvořena retikulárním vazivem s krevními vlásečnicemi. Obsahuje kmenové buňky pro tvorbu červených a bílých krvinek (granulocyty) a megakaryocyty pro tvorbu krevních destiček.
    • Žlutá kostní dřeň: Vzniká od 20 let v dřeňových dutinách dlouhých kostí nahrazením krvetvorných buněk tukovými buňkami.
    • Šedá kostní dřeň: Vzniká ze žluté dřeně ztrátou tuku, je typická pro pozdní věk.
    • Místa výskytu červené kostní dřeně u dospělého: Spongióza kloubních konců dlouhých kostí, spongióza krátkých kostí (obratle, zápěstní a záprstní kosti), žebra, pánevní kosti, hrudní kost, ploché kosti lebeční. (Využívá se pro sternální punkci či trepanobiopsii kyčelní kosti).

Vývoj, růst a cévní zásobení kosti

  • Osifikace (kostnatění): Proces vývoje kosti z vazivové nebo chrupavkové tkáně, při němž z aktivovaných vazivových buněk vznikají osteoblasty.
    • Chondrogenní osifikace: Vývoj z chrupavčitého základu (dlouhé kosti, obratle, pánevní kosti, báze lebeční).
    • Desmogenní osifikace: Vývoj z vazivového základu (obličejové kosti, klíční kost, kosti lebeční klenby).
  • Růst kosti:
    • Do délky: Zajišťují růstové chrupavky mezi diafýzou a epifýzami. Chrupavčité buňky se neustále dělí, zatímco chrupavka přivrácená k diafýze je resorbována a nahrazována kostní tkání. Mezi 18. až 23. rokem dochází k uzávěru růstových chrupavek a růst do délky končí.
    • Do šířky: Probiehá apozicí (přikládáním nových vrstev ke starým) z hlubokých vrstev periostu.
    • Hormonální a metabolické vlivy:
      • Růstový hormon (STH z předního laloku hypofýzy) a thyroxin (ze štítné žlázy) podporují růst (zvýšená tvorba v dospívání způsobuje gigantismus, nedostatek nanismus, v dospělosti akromegalii).
      • Hormony nadledvin růst kostí brzdí.
      • Parathormon aktivuje osteoklasty k odbourávání kosti – kost se dekalcifikuje a zvyšuje se hladina vápníku v krvi.
      • Nedostatek vitamínu D způsobujenedostatečnou kalcifikaci kostí.
      • Pohlavní hormony ovlivňují kalcifikaci; ženy po klimakteriu jsou ohroženy dekalcifikací kostí (osteoporózou).
    • Kostní věk: Určuje se dle postupu osifikace ze rentgenových snímků (např. osifikace karpálních kostí).
  • Cévní a nervové zásobení kosti:
    • Arteria nutricia: Vstupuje do diafýzy (1, max. 2 do kosti) v místě, kde osifikace začala, směřuje šikmo ke kosti a napojuje se na cévy v Haversových kanálcích.
    • Periostální cévy: Anastomozují a vstupují do kosti Volkmannovými kanálky, kde se napojují na Haversovy kanálky.
    • Aa. epiphysariae: Zásobují oblast epifýz.
    • Žíly: Odvádějí krev podél tepének nebo samostatnými kanály.
    • Nervy: Bohatě zastoupeny v periostu jako receptory pro bolest a tlak (způsobují silnou bolestivost při zlomeninách).

Spojení kostí (Arthrologie)

  • Arthrologie: Náuka o spojení kostí. Místa vzájemných spojení (articulationes) slouží k pohybu kostry.
  • Pevná (souvislá) spojení kostí:
    • Syndesmoza (vazivové spojení): Pevné, málo pohyblivé spojení (švy na lebce, mezikostní blány mezi kostmi předloktí a bérce).
    • Synchondróza / Symfýza (chrupavčité spojení): Málo pohyblivé, odolné vůči tlaku. Tvořeno hyalinní chrupavkou (sternum) nebo vazivovou chrupavkou (symphysis – pevné pružné spojení, např. spona stydká, meziobratlové destičky).
    • Synostóza (kostní spojení): Nejpevnější, zcela nepohyblivé spojení (např. křížová kost).
  • Typy lebečních švů a spojení:
    • Sutura serrata (pilovitý šev): Např. šev šípový (sutura sagittalis) mezi pravou a levou temenní kostí.
    • Sutura squamosa (šupinový šev): Spojení šupiny spánkové kosti s kostí temenní.
    • Sutura plana (hladký šev): Spojení drobných lebečních kostí.
    • Gomphosis (vklínění): Vsazení kořene zubu do zubního lůžka (jamky) v čelisti.

Typy lebečních švů

  • Kloubní spojení (articulatio synovialis): Dotykové spojení dvou nebo více kostí na plochách pokrytých kloubní chrupavkou.
    • Styčné plochy: Konkávní (kloubní jamka) a konvexní (kloubní hlavice). Pokryté hyalinní chrupavkou (výjimečně vazivovou, např. křížokyčelní) o tloušťce 0,50,5 až 6 mm6\,mm.
    • Kloubní pouzdro: Spojuje kosti po obvodu styčných ploch. Skládá se ze zevní vazivové membrány (stratum fibrosum) a vnitřní synoviální membrány (stratum synoviale – produkující kloubní maz / synovii tvořenou mukoalbuminy a kyselinou hyaluronovou pro výživu a skluznost).
    • Kloubní dutina (cavitas articularis): Štěrbina mezi kloubními plochami a pouzdrem.
    • Pomocná zařízení kloubu:
      • Chrupavčitý lem: Vazivová chrupavka rozšiřující jamku (ramenní, kyčelní kloub).
      • Diskus a meniskus: Destičky z vazivové chrupavky vyrovnávající nestejné zakřivení ploch. Diskus dělí kloubní dutinu (čelistní kloub), meniskus má srpovitý tvar (kolenní kloub).
      • Ligamenta (kloubní vazy): Zesilují pouzdro a omezují pohyb.
      • Bursae synoviales (tíhové váčky): Vačky s tekutinou v okolí kloubu snižující tření šlach a vazů.
      • Svaly: Úpon do kloubního pouzdra brání jeho uskřinutí.
  • Pohyby v kloubu: Flexe (ohnutí), extenze (natažení), abdukce (odtažení), addukce (přitažení), rotace (otáčení kolem osy), cirkumdukce (kroužení).
  • Dělení kloubů:
    • Podle počtu styčných ploch: Jednoduché (spojení 2 kostí, např. ramenní) a složené (3 a více kostí nebo vklopené disky/menisky, např. kolenní, čelistní).
    • Podle tvaru styčných ploch: Kulovitý volný (ramenní), kulovitý omezený (kyčelní), sedlový (záprstní kost palce a zápěstní kost), válcový/kolový (mezi radiem a ulnou), kladkový (spojení kosti pažní a loketní), tuhý (křížokyčelní), elipsovitý (mezi atlasem a týlní kostí), plochý (spojení klíční kosti s lopatkou).

Osová kostra: Páteř (Columna vertebrarum)

  • Anatomie a dělení páteře:
    • Páteř tvoří kostěnou osu trupu, oporu těla a ochranné pouzdro pro míchu (medulla spinalis).
    • Skládá se z 33−3433-34 obratlů (vertebrae):
      • Krční obratle (vertebrae cervicales): C1−C7C_1 - C_7 (77 obratlů).
      • Hrudní obratle (vertebrae thoracicae): Th1−Th12Th_1 - Th_{12} (1212 obratlů).
      • Bederní obratle (vertebrae lumbales): L1−L5L_1 - L_5 (55 obratlů).
      • Křížové obratle (vertebrae sacrales): S1−S5S_1 - S_5 (srůstají v křížovou kost – os sacrum).
      • Kostrční obratle (vertebrae coccygeae): Co1−Co4/5Co_1 - Co_{4/5} (srůstají v kostrč – os coccygis).
  • Funkční anatomie a zakřivení páteře:
    • Páteř tvoří přibližně \n    \frac{1}{3}\n     tělesné výšky.
    • Předozadní zakřivení:
      • Krční lordóza: Konvexita dopředu, vrchol v C4−5C_{4-5}.
      • Hrudní kyfóza: Konvexita dozadu, vrchol v Th6−7Th_{6-7}.
      • Bederní lordóza: Konvexita dopředu, vrchol v L3−4L_{3-4}.
      • Křížová kyfóza: Nepohyblivé zakřivení os sacrum.
      • Promontorium: Výrazný přední přechod mezi L5L_5 a S1S_1 směřující k hornímu obvodu pánve.
    • Boční zakřivení (skolióza): Mírné vybočení je fyziologické (např. v Th3−Th5Th_3 - Th_5 u praváků či leváků dané asymetrií končetin).
    • Vývoj zakřivení u dětí: Páteř novorozence je v plynulé kyfóze. Krční lordóza se vytváří zvedáním hlavičky, bederní lordóza se tvoří při sedu, stání a chůzi. Do 6 let věku nejsou lordózy fixované (vleže mizí).
    • Základní pohyby páteře: Anteflexe (předklon), retroflexe (záklon) – největší v CC a LL úseku; lateroflexe (úklony); rotace/torze (otáčení) – pouze v CC a ThTh úseku; pérovací pohyby.
    • Vady páteře: Plochá záda (malá zakřivení), prohnutá záda (výrazná zakřivení), kulatá záda (zvětšená hrudní kyfóza).
  • Stavba obratle:
    • Tělo obratle (corpus vertebrae): Nese váhu těla.
    • Oblouk obratlový (arcus vertebrae): Připojen k tělu, ohraničuje obratlový otvor (foramen vertebrae). Otvory nad sebou tvoří páteřní kanál (canalis vertebrae) pro míchu.
    • Výběžky obratle: Processus articularis superior et inferior (kloubní), Processus transversus (příčný), Processus spinosus (trnový).
  • Charakteristika obratlů podle úseků:
    • Krční obratle (CC): Nízké oválné tělo, trojhranný obratlový otvor, krátký rozdvojený trnový výběžek (výjimkou je C7C_7 = vertebra prominens s dlouhým trnem). Příčné výběžky mají foramen processus transversi pro průchod a. vertebralis (v rozsahu C6−C1C_6 - C_1) a sulcus nervi spinalis mezi dvěma hrbolky (tuberculum anterius et posterius).
      • Atlas (C1C_1 – nosič): Nemá tělo. Skládá se z arcus anterior (s tuberculum anterius a fovea dentis) a arcus posterior (s tuberculum posterius a sulcus a. vertebralis). Postranní hmoty (massa lateralis atlantis) nesou kloubní plochy.
      • Axis (C2C_2 – čepovec): Tělo vybíhá kraniálně v zub (dens axis) s hrotem (apex dentis).