RMP postupy

Postupy restaurátorského zásahu

  • Čištění: Nereverzibilní děj.

    • Co považujeme za nečistoty, které je potřeba odstranit?
      • Vosk, mastnota, prach.
      • Živočišné znečištění (např. ptačí trus, pavučiny).
      • Pozůstatky po předešlém čištění, pájecí vodě (zatekliny).
      • Omítka, stříkance či přetahy od barev.
      • U archeologických nálezů: textilní pozůstatky a další organické zbytky (dřevo, tkáň, useň, rostliny, živočišné produkty) - zdroj informací (neodstraňovat!!!)
      • Neodborné a rušivé druhotné zásahy – dle povahy (reverzibilita, další poškození), např. pájka × svar, zpevnění epoxidem × zpevnění lakem.
      • Druhotné nátěry/povrchové úpravy - podle stavu, estetiky a záměru.
      • Korozní produkty - zcela, částečně nebo vůbec?? Záleží na celkovém vyznění předmětu.
        • Uložení předmětu.
        • Materiál (složení a stav).
        • Ochranná vrstva, patina (přirozená či umělá, často jen dekorativní).
        • Objemné nesoudržné korozní produkty.
        • Stimulátory koroze.
        • Možnosti stabilizace.
        • Povrchové úpravy.
        • Poškození nevhodným procesem čištění.
        • Odlupování při čištění podkorodovaných vrstev.

Metody čištění

  • Mechanicky: Působením síly, tlaku.
  • Rozpouštědly: Převedení do roztoku beze změny chemického složení.
  • Chemicky: Převedení na rozpustnou formu.
  • Kombinované metody

Metody čištění – mechanické

  • Působením síly, tlaku.
    • Špatná kontrola působící síly na daném místě.
    • Nutná zručnost a praxe.
    • Velké množství metod a čistících médií.
    • Nutnost vyhodnotit přiměřenost zásahu.
  • Čištění vzduchem
    • Vysávání nebo tlakový vzduch.
    • Regulace tlakem, tryskou a vzdáleností.
    • Velmi šetrné × malá efektivita pro slabě držící částice (hl. prach).
  • Mechanické čištění ručními nástroji
    • Silonové, vlasové kartáče, štětce.
      • Pro odstranění prachu nebo špatně přilnavých nečistot, často v kombinaci s odmaštěním (voda a detergent).
    • Skalpely, šábry (škrabáky).
      • Pro tvrdé a křehké nečistoty (např. korozní produkty).
    • Tužky a kartáčky se skleněnými či keramickými vlákny.
      • Dočištění povrchu.
      • Často pod zvětšením (lupa, stereomikroskop).
      • Zdlouhavé, pro malé plochy.
    • Brusné vaty (ocelové vlny).
    • Mosazné a ocelové kartáče.
      • Pro plochy korozních produktů či jiných tvrdších vrstev.
      • Nutnost = brusivo měkčí.
  • Mechanické čištění rotačními nástroji
    • Kartáčování, kracování.
      • Nástavce na vrtačkách, mikrobruskách, mikromotorech, frézkách, apod.
      • Vhodné brusivo (materiál), otáčky.
      • I za mokra (v kombinaci s abrazivem – např. plavená křída).
      • Dle tvaru a velikosti i na detaily, špatně přístupná místa.
      • Často i k dočištění, leštění či zmatnění povrchu (lapování).
  • Tryskání
    • Tryskací médium poháněné vzduchem (méně vodou).
    • Volba tryskacího média (tvar, velikost a druh) a tlaku.
    • Vyvarovat se ostrohranným a hrubozrnným.
      • Tvrdá média – skleněná balotina a ostrohranný korund.
      • Měkké médium – skořápky.
    • Mikrotryska pro detailnější práci.
    • Problém = krusty často stejně tvrdé nebo tvrdší než kov.
  • Vibrační metody (ultrazvuk)
    • Přenos vibrací přes ostří přístroje na předmět.
      • Ultrazvukové skalpely, jehly, špachtle, dláta, nože apod.
    • Často možnost připojit na destilovanou vodu.
  • Laser
    • Převedení povrchové vrstvy do plazmatu a ochlazení → objemové změny a narušení.
    • Regulace svazku paprsků i světelné energie paprsku a frekvence pulsu.
    • Jedna z nejmodernějších metod.
    • Nedostupnost (pořizovací náklady).

Metody čištění – kombinované

  • Tlaková voda a pára
    • Mechanický vliv tlaku vody a rozpouštění povrchových vrstev.
    • Hodně v exteriéru a u rozměrných předmětů – hl. pro prach, trus apod.
    • Nebezpečí = zatečení do objektu (více u vodního).
    • Důkladné vysušení.
  • Vibrační metody – ultrazvukové vany
    • Přenos energie přes kapalné médium (voda, voda s detergenty, aceton, vodné roztoky apod.).
    • Často pro odmaštění.
    • Volba frekvence a teploty.
    • Výhoda – špatně přístupná místa.
    • Nevýhoda – předměty se špatnou soudržností.
  • S využitím tepla – horkovzdušná pistole, (ev. oheň)
    • Odstraňování nefunkčních organických nátěrů (zejména vosků, barev) – změknutí.
    • Odstranění cínolověných pájek.
    • Doplněno použitím mechanických nástrojů.
    • Materiály a stav předmětu tomu odpovídající.

Metody čištění – rozpouštědly/chemicky

  • !! Existuje mnoho komerčních přípravků s různými názvy, u nichž není známo nebo jen částečně složení !!
    • Otestovat na podobném materiálu.
    • Na předmětu na nepohledovém místě.
    • Aplikace.
  • Nečistoty převedeny do roztoku beze změny chemického složení.
  • Případně zbotnání + mechanicky (ultrazvuk, kartáče apod.).
  • Aplikace ponorem či lokálně tamponováním (napuštěná textilie, vata apod.).
  • Zkoušky rozpustnosti povrchových vrstev !!
  • Nejběžnější (a první) voda – polární
    • Polární, ale nečistoty často hydrofobní.
    • Kombinována s dalšími metodami add tenzidu (detergentu) – oblíbený Syntapon L.
    • Důkladné vysušení !!
  • Organická – polární i nepolární
    • Aceton, xylen, benzín, toluen apod.
    • Těkavost !! = dobře větrané prostory.
    • Odmašťování i odstraňování organických vrstev (oleje, laky, vosky apod.).
    • Komerční přípravek Odstraňovač starých nátěrů P07 (Colorlak).

Metody čištění – chemicky

  • Chemická přeměna na rozpustné produkty.
  • Zkoušky rozpustnosti – složení roztoku, koncentrace, doba pečlivý oplach či neutralizace a sušení.
  • Problematické – podkorodované pokovení.
  • Alkalické látky/roztoky
    • Odstraňování organických nátěrů (např. čpavek, hydroxid sodný, křemičitany (např. Alkon S).
    • Odstraňování korozních produktů (např. Rochellova sůl – Cu, Pb).
    • Odmašťování (v alkalických roztocích s povrchově aktivními látkami).
  • Kyselé látky/roztoky
    • Odstraňování korozních produktů (nízkoprocentní roztoky kyselin).
      • (50(50 g/l NaOH + 150 g/l vinanu sodnodraselného).
      • H<em>2SO</em>4H<em>2SO</em>4 – Cu a slitiny (pro mosaz s peroxidem vodíku).
      • Kyselina amidosírová – méně agresivní varianta.
      • H<em>3PO</em>4H<em>3PO</em>4– v minulosti hodně na slitiny železa.
      • Organické kyseliny (mravenčí, citronová, šťavelová) – Ag, Cu.
  • Komplexotvorné látky (chelátové komplexy)
    • Přeměna do stabilního vodorozpustného komplexu.
    • Odstraňování korozních produktů, organické látky s –NH2NH_2, –OH, –COOH skupinami.
      • Thiomočovina – stříbro (nebezpečí vylouhování mědi ze slitiny).
      • Aminokyseliny – zinek.
      • Chelatony (komplexony) = velmi široké využití u většiny kovů (Chelaton II, Chelaton III).
      • Odstraňování vápenných krust.
      • Polyfosforečnany – (komerční přípravek Calgon, Grahamova sůl).
  • Možnost přídavku inhibitoru = snížení agresivity.
    • Např. BTA pro Cu, HMTA pro Fe, …
  • !!! neutralizace lázně nebo alespoň důkladný oplach !!!
  • Různé způsoby aplikace
    • Ponorem do roztoku.
      • Většinou pro monomateriálové předměty nebezpečí zatečení.
      • Intenzifikace teplotou.
      • Kombinace s mechanickými postupy (zároveň i po sobě).
    • Zábaly, tamponování = lokálně i celoplošně menší nebezpečí zatečení + pro další materiály.
      • Kombinace s mechanickými postupy (současně i po sobě), kašovité hmoty.

Metody čištění – elektrochemicky

  • 1. možnost = čištění bez vnějšího zdroje proudu
    • Princip obětované anody.
      • Např. pro Ag pomocí Al, Mg, Zn.
      • Neumožňuje kontrolu procesu.
  • 2. možnost = vložením vnějšího elektrického pole
    • Předmět připojen k zápornému pólu.
      • Korozivzdorná ocel do neutrálních či zásaditých elektrolytů.
      • Univerzální = platinová elektroda např. KCl o koncentraci 0,1 mol/l (lze použít pro Cu, Pb, Sn i Ag).
    • Redukce korozních produktů na kov, hlavně pro stříbro, ale lze Au, Cu, Pb přístrojově náročnější, nižší proudy.
    • Ne všechny korozní produkty redukovatelné.
    • Vývoj bublinek vodíku, které rozrušují korozní produkty hlavně pro Fe.
    • Vodík může působit křehnutí.
    • Lze použít pro lokální čištění (bez ponoru do roztoku), lze snadno sestavit.

Metody čištění – plazmochemicky

  • Plazmochemická redukce = částečná redukce korozních produktů v plynném prostředí za sníženého tlaku + mechanické dočištění.
    • Pro archeologické nálezy železa a stříbra pro stříbrné předměty a daguerrotypie.
    • Redukční činidlo = atomární vodík vznikající plazmovým výbojem.
    • Bez vodného prostředí a chemikálií menší riziko poškození povrchu.
    • Velké vstupní náklady a malá dostupnost.

Stabilizace povrchu/korozních produktů

  • Konzervace kovového povrchu = aplikace závěrečných povrchových úprav chránících před rychlou degradací.
  • Převod nestabilních korozních produktů na stabilní.
  • Odstranění stimulátorů koroze (u archeologických nálezů).
  • Redukce korozních vrstev.
  • Aplikace konverzních povlaků přednostně postupy částečného zachování korozních produktů.
  • Laky, vosky, korozní inhibitory
  • Odstraňování agresivních složek, stimulátorů koroze

Odsolování

  • Odstranění chloridů – převést do roztoku a vymýt.
    • Časově náročný proces nejčastěji pro železo.
  • Kdy odsolovat ??
    • 1. možnost = kvalitativní test chloridů
      • Celkem citlivý – cca 5 mg/l.
    • 2. možnost = kvantitativní stanovení analytickými metodami
  • Cl−+AgNO<em>3→AgCl(bıˊlaˊsrazˇenina)+NO</em>3−{Cl}^- + AgNO<em>3 \rightarrow AgCl (bílá sraženina) + {NO</em>3}^-
  • Nejjednodušší způsob = destilovaná (demineralizovaná) voda
    • Velmi pomalý děj.
      • Výměna vody, střídání teplot lázně ultrazvuk nebezpečí druhotné koroze pro železo → inhibitory × bezpečná pro jiné materiály, zejména v kombinaci s organickými materiály.
  • Lázně s redukčními činidly = siřičitanová metoda pro železo
    • 0,1 M NaOH + 0,05 M Na<em>2SO</em>3Na<em>2SO</em>3 + zvýšená teplota 40–60 °C.
      • Zabránit přístupu kyslíku, ostatní materiály před ponorem chránit (např. Paraloid).
      • Částečně redukce korozních produktů = rozvolnění omezeně pro křehké předměty.
  • Desalinační roztok pro slitiny mědi
    • 5–10% roztok seskvikarbonátu sodného (NaHCO<em>3⋅Na</em>2CO3NaHCO<em>3 ·Na</em>2CO_3).
      • Při pH ≈ 10 přeměna CuCl na Cu2OCu_2O – chloridový anion vázán do NaCl velmi pomalý děj (měsíce) = rozpustnost + lokalizace narušování patiny.
  • Elektrochemické odstranění chloridů
    • Vnějším zdrojem proudu (předmět ke kladnému pólu).
    • S vhodnými parametry pouze redukce CuCl, ne ostatních produktů.
    • Elektrolyt: 1–5% roztok NaHCO<em>3⋅Na</em>2CO3NaHCO<em>3 ·Na</em>2CO_3
    • CuCl+e−→Cu+Cl−CuCl + e^- \rightarrow Cu + Cl^-

Převod nestabilních korozních produktů na stabilní – aplikace stabilizujících látek

  • Tanát, Dekanan
Tanátování
  • Účinná látka = tanin (ve formě roztoku) pro železné předměty.
    • Reakcí s ionty železa (+ O2O_2, vlhkost) vznik stabilních komplexních sloučenin stabilizace přilnavých vrstev korozních produktů, nepřilnavé odstranit = nejlépe mechanicky.
    • Aplikace po případné desalinaci.
  • Obvykle 15–20 % roztok.
    • Požadavek kyselého pH 2,2–2,4 (přídavkem 5–10% H<em>3PO</em>4H<em>3PO</em>4).
    • Etanol – viskozita a smáčivost.
    • Standardní roztok: 200 g taninu, 1 l vody, 150 ml lihu + okyselit.
    • Aplikace v tenké vrstvě (kartáčky, štětce).
    • Pozitivní vliv zvýšené teploty a vysoké RH × kondenzace.
    • Doba zrání dle RH – min. 24 hodin.
    • Proreagování jen do určité hloubky více vrstev (v rozpětí 12–24 hodin), odstranění nezreagovaného.
  • Výhody
    • Vizuální sjednocení
    • Netoxické látky.
    • Možnost aplikace pod podkorodované vrstvy – částečně konsolidace.
    • Reverzibilita (v destilované vodě při pH 8–12).
  • Nevýhody
    • Kvalita taninu.
    • Trvanlivost připraveného roztoku.
    • Obarvení jiných částí.
    • Nepůvodní vzhled.
    • Překrytí koroze při nedokonalém odstranění stimulátorů (SO42−SO_4^{2-}, Cl-).
    • Překrytí povrchových úprav.
Stabilizace alifatickými kyselinami
  • Od kyseliny heptanové po stearovou (C<em>7C<em>7–C</em>18C</em>{18}).
    • Vznik solí s dvojmocnými či trojmocnými ionty kovů kratší řetězce = reaktivnější silnější povlaky × méně hydrofobní (horší bariéra).
    • Nejběžnější = stabilizace na bázi kyseliny dekanové („dekanem“).
  • Např. 17 g kys. dekanové částečně neutralizované 2–4 g NaOH, 1 litr vody (+ líh).
    • Aplikace ponorem, nátěrem i pomocí obkladů oplach pro aplikaci konzervační vrstvy.
  • Výhody
    • Minimální vliv na barevnost
    • Netoxické látky
    • Možnost aplikace pod podkorodované vrstvy – částečně konsolidace.
    • Větší odolnost RH a hydrofobizace povrchu.

Záměrná oxidace povrchu

  • Pasivace, Patinace
Pasivace povrchu železa
  • Záměrná oxidace železa – pro nezkorodované povrchy ochranný účinek omezený dekorativní vzhled.
    • Nejčastěji u palných, bodných či sečných zbraní.
  • Alkalické černění – brynýrování
    • Ponor do horkého louhu + oxidovadla: 1000 g NaOH, 30 g NaNO3NaNO_3, 1000 ml vody při 140–150 °C (cca 20–60 minut).
      • Vznik oxidů – tenká tmavá souvislá vrstva možnost napustit konzervačními oleji.
    • Modření, hnědění.
    • Kovářské černění = rozžhavený předmět ponořen do oleje.
Patinace mědi
  • Záměrná oxidace (řízená koroze) úbytek materiálu za vzniku ochranných vrstev.
    • Umělá patina × přirozená.
      • Poréznější a méně kompaktní.
      • Působením klimatických podmínek transformace = změna vzhledu.
      • Obsah více vodorozpustných složek = vymývání chránit pomocí vosku, laku.
  • Různé způsoby aplikace
    • Nanášení štětcem, kartáčky, tamponování opakované nanášení.
    • V parách = chemická reakce s atmosférou (např. CO<em>2CO<em>2, SO</em>2SO</em>2) rozdílná barevnost komplikace rozměrné předměty.
    • Ponorem komplikace rozměrné předměty a obtížné tónování.
    • Teplem – tenká oxidická vrstva často předúprava před další patinací.
  • Zelená patina
    • Nejčastěji vznik bazických dusičnanů.
      • Např. pasta ZnCl<em>2ZnCl<em>2+ Cu(NO</em>3)<em>2Cu(NO</em>3)<em>2, roztok Cu(NO</em>3)<em>2Cu(NO</em>3)<em>2 + NH</em>4ClNH</em>4Cl + KCl roztoky CuSO<em>4CuSO<em>4 + (NH</em>4)<em>2SO</em>4(NH</em>4)<em>2SO</em>4 + NH3NH_3.
      • Barevnost patiny – příměsí solí jiných kovů spíše pro venkovní expozice.
  • Hnědá až černá patina – sulfidická nejvíce používaná
    • Např. komerční přípravek Sulka tavení síry s potaší (tzv. sirná játra).
      • Postupným ponorem či nátěrem odstranit nepřilnavé části.
    • Jiné varianty tmavé patiny
      • Na bázi kyseliny seleničité nelze tónovat.
      • Lázeň NaOH+NaCl při 93-100 °C – vznik černého tenoritu.
      • Lze sehnat i komerční přípravky, které nepasivují – např. zabarvené laky dekorativní vzhled, částečně bariérový účinek, ale ne pasivace
    • 4K<em>2CO</em>3+6S+O<em>2→2K</em>2S+2K<em>2S</em>2O<em>3+4CO</em>24 K<em>2CO</em>3+ 6 S + O<em>2\rightarrow2 K</em>2S + 2 K<em>2S</em>2O<em>3+ 4 CO</em>2
    • K<em>2S+3S→K</em>2S4K<em>2S + 3 S\rightarrow K</em>2S_4
Patinace stříbra
  • Nejedná se o ochranou vrstvu, spíše o sjednocující vzhled.
    • Roztok sulfidu amonného nebo sirná játra šetrnější někdy pouze napodobit (např. směs grafit+uhelný prach, lazurovací lak apod.).

Konzervace povrchu

  • Finální povlaky

    • Vytvoření funkční bariéry povrch pro aplikaci očištěn a odmaštěn (a vysušen!), případně stabilizován ochranný účinek dle druhu, tloušťky povlaku a propustnosti.
        1. století – lněný olej a lněná fermež.
      • Poč. 18. st. – přírodní pryskyřice samotné nebo v kombinaci s lněným olejem, fermeží a asfalty.
      • Konzervační laky, vosky, oleje apod. = pro interiér pro exteriér často nedostatečná ochranná funkce → antikorozní nátěry, pokovení.

Konzervační oleje

  • Vedlejší produkty zpracování ropy krátkodobý účinek – špatná dlouhodobá stabilita.
    • Snadno mechanicky porušitelné emulgovány vodou častá rekonzervace (i vícekrát do roka).
    • Použití jako maziva – např. do závitů, pohyblivých součástek × silikonové oleje = velmi stabilní, ale špatně reversibilní.
  • Lněný olej = rostlinný olej
    • Na vzduchu oxiduje a tvrdne × křehnutí a UV degradace hojně používaný v minulosti nejen na kovy !! vznícení !!

Konzervační vosky

  • Estery vyšších mastných kyselin a vyšších jednofunkčních (jednosytných) alkoholů směsi dlouhých alifatických uhlovodíků různý původ vosků.
    • Přírodní vosky (živočišné, rostlinné).
    • Minerální a syntetické vosky odlišné vlastnosti/aplikace.
      • Tavenina vodné disperze, disperze v rozpouštědlech a olejích voskové pasty roztoky v rozpouštědlech.
    • Společné vlastnosti
      • větší viskozita a pomalejší zasychání hydrofobicita × krátkodobý účinek cca 1 rok špatné mechanické vlastnost lepivost předehřátý povrch + rozleštění
  • Lanolin
    • Z ovčí vlny pro kovy min. uplatnění (textilie, kůže).
  • Karnaubský vosk
    • Z listů jihoamerické palmy tvrdý → leštitelný přídavek do včelího vosku při konzervaci dřeva.
  • Včelí vosk
    • Přírodní forma = žlutá bělený = vyšší tvrdost tenké, transparentní a hydrofobní vrstvy × náchylný na UV záření.
      • Rozpustnost: xylen, toluen, benzín, terpentýn široké využití – historický materiál výroba svíček, metoda odlévání na ztracený vosk finální povlak impregnační a zpevňovací prostředek.
  • Ceresin
    • Tvrdší než včelí vosk spíše v kombinaci s parafínem.
  • Parafín
    • Destilací ropy, hnědouhelného dehtu směs uhlovodíků C<em>26C<em>{26}, C</em>28C</em>{28} a C30C_{30} rozpustnost v etheru, benzínu.
  • Mikrokrystalické vosky
    • Struktury s jemnými krystalky rafinací ropy – uhlovodíky s delšími řetězci než parafín (C<em>41C<em>{41}–C</em>50C</em>{50}) větší viskozita a teplota tání × větší pružnost menší transparentnost a hydrofobicita oproti včelímu.
      • Široké spektrum vosků na trhu Cosmoloid H80 Revax 30 (přídavek BTA – vhodný pro Cu, Ag).

Konzervační laky

  • Přírodní pryskyřice
    • Rostlinný či živočišný původ rozpustné v lihu nebo olejích.
      • Damara = měkká stromová pryskyřice odolnost UV záření × matní ve vlhku malba (olejové barvy) přídavek do včelího vosku.
      • Šelak = živočišná pryskyřice (červec lakový) rozpustnost v lihu (časem pokles) odolnost vlhkosti × křehnutí a žloutnutí UV záření běžný lak na kovech i dřevě (šelaková politura).
  • Syntetické pryskyřice
    • Akrylátové laky – tvz. „Paraloidy“ polymery a kopolymery esterů kyselin akrylové a metakrylové rozpustné v acetonu, toluenu, xylenu koncentrace dle účelu dobrá odolnost stárnutí reversibilita × hydrofilní povrch propustný pro vlhkost pokles s rostoucí molekulovou hmotností.
      • Složení Mol. hmotnost (g/mol)
      • _Paraloid B72 EMA/MMA 105
      • Paraloid B44 MMA/EA 140
      • Paraloid B48N MMA/BuA 250
      • *EMA = ethylmethakrylát, MMA = methylmethakrylát, EA = ethylakrylát, BuA = butylakrylát_
      • Nejrozšířenější a nejuniversálnější (lepidlo, lak, konsolidant) × nejpropustnější nejmenší propustnost, větší tvrdost nejlepší pro kovy.
      • Určitá nevýhoda = lesklý povrch kombinace svrchního vosku a spodního laku + zvýšení ochrany díky hydrofobizaci povrchu. Laky pouze do interiéru.
      • Jiné komerční přípravky dostupné v ČR Solakryl, Veropal (akryláty v roztoku) Incralac (Paraloid B44 v toluenu odolný UV záření s přídavkem BTA pro měď a její slitiny, příp. pro stříbro) obdobně lze přidat inhibitory i do ostatních Paraloidů, např. 3% přídavek BTA.
    • Alkydové laky polyesterové pryskyřice nerozpustné, lesklé laky odolnost v alkalickém prostředí dobrá odolnost povětrnostem venkovní expozice, nátěrové hmoty.
    • Polyurethanové laky dobrá přilnavost, tvrdost × elastické povrchy odolnost vodě i teplu × UV záření.
    • Epoxidové laky reakcí s tvrdidlem zesíťované vrstvy špatně odstranitelné degradace při zvýšeným teplotách (zejména nad 90 °C) využíváno k odstranění.
    • Historicky – nitrocelulózový lak (1. polovina 20. století) rychleschnoucí, transparentní, vysoký lesk × výroba (hořlavost, toxicita) × žloutnutí dřevo i kov.

Aditiva do lakových (voskových) vrstev

  • Inhibitory koroze
    • Látka, která zpomaluje (znemožňuje) určitou chemickou reakci = korozi specifičnost inhibitoru = pro kombinaci kov + prostředí.
      • Pro Cu a slitiny: benzotriazol (BTA) – omezeně pro zinek či stříbro fosforečnany – zinek, železo imidazoly aminy, …
  • Destimulátory
    • Látka, která odstraňuje stimulátor koroze → snížení agresivity prostředí a zpomalení koroze zinek – váže na sebe sírany, chloridy (obdobně funguje minium, ale toxicita).
  • UV stabilizátory a pigmenty

Mechanické opravy

  • Vyrovnávání deformací
  • Zpevnění
  • Spojování
  • Doplňování a výroba doplňků
  • Retuš a barevné sjednocení

Vyrovnání deformací

  • Rozhoduje stav a charakter poškození, vyrovnání deformací není možné odpevnění křehkého materiálu.
  • Žíhání ke snížení vnitřního pnutí („odpevnění“), které vzniká při tváření za tepla či za studena.
    • Ohřev plamenem nebo v peci při nižších teplotách podmínky dle kondice a materiálu např. mosaz 300 °C, 30 min nejen před vyrovnáním deformací, ale i po.

Zpevnění křehkých, nesoudržných částí

  • Vyztužení podložkou pro namáhané spoje, funkční spoje podlepení netkanou textilií i jako dočasné zpevnění (např. ochrana při čištění).
  • Podtlaková konsolidace/impregnace

Spojování/opravy spojů

  • Svařování
  • Pájení začištění povrchu
  • Lpen