Sochařství a malířství lucemburské doby v českých zemích

Historický kontext vlády Lucemburků v českých zemích ($1310$–$1437$)

• Jan Lucemburský ($1310$–$1346$):

  • První lucemburský panovník na českém trůně, spojen s Eliškou Přemyslovnou.
  • Vztah s manželkou byl disharmonický; Jan podezříval Elišku ze spiknutí a internoval ji na Mělníku.
  • Syna Václava (budoucího Karla IV.) poslal na výchovu do Francie.
  • Přezdíván „král cizinec“ a diplomat; k zemím Koruny české připojil Chebsko a Slezská knížectví.
  • V českých zemích pobýval málo, často si zde pouze opatřoval finance na své válečné výpravy u turnaje.
  • Zemřel v bitvě u Kresčaku roku $1346$.

• Karel IV. ($1346$–$1378$):

  • Vychován ve Francii u strýce Karla IV. Sličného (dynastie Kapetovců).
  • Roku $1334$ získal titul moravského markraběte.
  • Roku $1344$ prosadil povýšení pražského biskupství na arcibiskupství (Bula papeže Klimenta VI. z $30.$ dubna $1344$).
  • Založil pražskou univerzitu a Nové Město Pražské ($1348$).
  • Územní rozmach (Horní Falc, svídnicko-javorské vévodství, Dolní Lužice, Braniborsko) realizoval i skrze své čtyři sňatky.

• Václav IV. ($1378$–$1419$):

  • Líčen dobovými prameny (včetně Pia II.) negativně jako opak svého otce (záliba v lovu a víně).
  • Dostal se do sporů s církví, šlechtou i bratry; byl dvakrát zajat.
  • Zemřel na mozkovou mrtvici roku $1419$ po zprávě o první pražské defenestraci.

• Zikmund Lucemburský ($1420$; $1436$–$1437$):

  • Bratr Karla IV., dlouho odmítán šlechtou kvůli domnělé vině na smrti Jana Husa.
  • Inicioval Basilejský koncil ($1431$–$1434$), jehož výsledkem byla Basilejská kompaktáta (kompromis s husity).
  • Zemřel roku $1437$ na dlouhodobou chorobu.

Obecná charakteristika gotického umění lucemburské doby

• Časové vymezení: Gotický sloh v českých zemích trvá zhruba $300$ let (cca $1230$–$1530$).
• Zesvětštění (laicizace): Objednavatelem umění již není pouze církev, ale také bohaté měšťanstvo.
• Přírodní pozorování: Vliv církve slábne, což umožňuje věrnější zobrazení přírody (např. v kamenosochařské dekoraci francouzského stylu).
• Kulturní styky: Nástup Lucemburků prohloubil vazby na západní (Francie) a jižní (Itálie) Evropu.
• Typy sochařství:
  • Monumentální: Kamenosochařství, úzce spjaté s architekturou.
  • Komorní: Především interiérové, volné sochy ze dřeva (polychromované), slonoviny nebo vzácně z kamene.

Rané lucemburské sochařství (pofrancouzštění stylu)

• Dům u Kamenného zvonu ($1310$–$1315$):

  • Královská rezidence s unikátní fasádou.
  • V $1.$ patře byly sochy trůnícího krále Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny, doprovázené zbrojnoši (Petrem z Aspeltu a Bertholdem z Hennebergu).
  • V $2.$ patře byli uctěni zemští patroni: sv. Václav, Vít, Vojtěch a Prokop.
  • Styl oděvů panovníků je konzervativní, zatímco zbroj doprovodu odpovídá moderní francouzské módě.

• Madony první poloviny $14.$ století:

  • Strakonická madona (cca $1300$): Přechodný typ od „Královny nebes“ k „Mladé matce“. Navazuje na francouzskou katedrální skulpturu.
  • Žinkovská madona ($1330$–$1340$): Jeden z nejstarších příkladů „Madony s ptáčkem“ (stehlíkem).
  • Pieta z Chebu ($40.$ léta $14.$ století): Výrazná expresivita zmučeného Kristova těla vůči postavě Panny Marie.

Sochařství na Moravě a Mistr Michelské madony

• Moravská produkce v tomto období kvalitativně předstihovala Čechy díky mecenátu Elišky Rejčky či Karla IV. (jako markraběte).

• Mistr Michelské madony ($1320$–$1345$):

  • První sochař dlouhodobě působící v českých zemích (pravděpodobně v Brně).
  • Připisuje se mu cca $16$ dochovaných soch.
  • Stylové znaky: Lineárnost, potlačená plasticita, vysoké čelo, vejcovité oči, útlý nos a pečlivě provedené vlasy.
  • Díla: Madona z Michle, Madona Znojemská, Apoštol z Veverské Bítýšky.
  • Madona z Klosterneuburgu ($1345$): Organičtější forma, Panna Maria šlape po lvovi (symbol vítězství nad zlem, moudrosti nebo český státní znak).

• Další významná moravská díla:

  • Krucifix od sv. Jakuba v Brně: Umírněná expresivita, vlivy z Belgie či Itálie.
  • Madona z Petrova: Plnoplastická skulptura s antikizujícími prvky.
  • Pieta z Jihlavy (cca $1330$): Dochovaná původní polychromie; Marie má záměrně „nehezkou“ tvář pro zvýšení expresivity.
  • Přemyslovský krucifix ($30.$ léta $14.$ století): Mystický typ kříže připomínající „strom života“, naturalistické zobrazení utrpení (vliv Porýní).

Parléřovská huť a katedrála sv. Víta

• Petr Parléř: Nastoupil po Matyáši z Arrasu jako „magister opery“. Přinesl plnoplastický styl (tzv. Karlovskou skulpturu).
• Jižní brána (Zlatá brána, dokončena $1367$):
  • Vstupní portál s trumeau, kde byl pravděpodobně umístěn Kristus.
  • Baldachýny v ostění naznačují původní přítomnost $12$ apoštolů.
• Kaple sv. Václava:
  • Obsahuje figurální konzoly (Petr zapírající Krista, Jidáš s ďáblem).
  • Socha sv. Václava (70. léta $14.$ století): Dílo Jindřicha a Petra Parléře; předstupeň krásného slohu. Světec je zobrazen jako mladý muž cca $30$ let starý.
• Triforium (Unikátní soubor byst):
  • Dolní triforium: Realistické i idealizované portréty ($21$ byst) – Karel IV., jeho manželky, rodiče, bratři, pražští arcibiskupové a stavitelé (včetně autoportrétu Petra Parléře).
  • Horní triforium: Symbolizuje nebeskou sféru (Kristus, Panna Maria, zemští patroni).
• Královské tumby ($1373$): Karel IV. nechal přenést ostatky Přemyslovců. Špičková je zejména tumba Přemysla Otakara I. od Petra Parléře, vykazující melancholii.

Krásný sloh ($1385$–$1420$)

• Součást internacionálního stylu; vyznačuje se estetičností, ušlechtilostí a melancholií.
• Předobrazy lze nalézt v parlerovských bystách (Anna Svídnická) a v malbě Mistra Třeboňského oltáře.
• Materiálem byla často jemnozrnná opuka.
• Rozdělení do skupin:
  • Skupina Madony Krumlovské: Křehkost, štíhlost, dítě v diagonální pozici nad nosnou nohou Marie, prsty Marie se zabořují do tělíčka dítěte.
  • Skupina Madony Toruňské: Mohutnější proporce, široké tváře, dítě nad volnou nohou Marie, Maria se dítěte jen lehce dotýká.
• Mistr Týnské kalvárie: Pozdní fáze (před $1420$), přechod ke dřevu, strohost, drsnost a expresivita související s krizí společnosti.

Gotické malířství

• Obecné tendence: „Zlidštění“ náboženských témat, důraz na emoce (Kristova krev, Arma Christi – nástroje umučení, Vera icon).

• Knižní malba (Iluminace):

  • Pasionál abatyše Kunhuty ($1313$–$1321$): Výrazná úcta ke Kristovu tělu, ilustrace kanovníka Beneše.
  • Velislavova bible (před $1350$): Nejbohatší obrazový rukopis ($747$ ilustrací), kolorovaná perokresba.
  • Liber Viaticus ($2.$ polovina $50.$ let): Cestovní brevíř Jana ze Středy; Mistr Viaticus propojil italské a francouzské vlivy.
  • Evangeliář Jana z Opavy ($1368$): Bohatá historizující ornamentika.

• Nástěnná malba:

  • Karlštejn: Výmalba Císařského paláce (rodokmen), Mariánské věže (cyklus Apokalypsy a ostatkové scény s Karlem IV.) a Velké věže (Svatovítský a Svatovácslavský cyklus).
  • Klášter na Slovanech (Emauzy): Typologický cyklus ($85$ výjevů), paralely mezi Starým a Novým zákonem (Mistr Osvald, Mikuláš Wurmser).
  • Zlatá brána sv. Víta ($1371$): Mozaika Posledního soudu; technika importovaná z Itálie.

• Desková malba:

  • Mistr vyšebrodského oltáře (cca $1340$–$1350$): Zakladatel oboru; $9$ desek pro Rožmberky. Díla: Madona z Veveří, Kaufmannovo Ukřižování.
  • Mistr Theodorik ($60.$ léta $14.$ století): Celkem $129$ deskových obrazů v kapli sv. Kříže na Karlštejně. Styl: „Vojsko Kristovo“, plnoplastičnost, postavy „přetékají“ přes rám.
  • Mistr Třeboňského oltáře (cca $1380$): Vrchol deskové malby; využití šerosvitu, diagonální kompozice, hluboká spiritualita a estetika krásného slohu.