Geometrická abstrakce: Východiska a Klíčoví Umělci

Základy Geometrické Abstrakce

Geometrická abstrakce má svá východiska v geometrii, inspirované dílem Paula Cézanna, a ve vztahu k hudbě, zejména v koncepci Georgese Seurata.

Charakteristika:

Postupné abstrahování: Odhlížení od nahodilostí a podružností reality.
Redukce skutečnosti: Zobrazování reality se redukuje na základní tvary, linie a barvy.
Hledání duchovna: V estetice se hledá duchovní rozměr, ovlivněný spiritualismem (který měl v letech 1875 - 1925 řadu stoupenců).
Optimismus matematického myšlení: Víra, že světlo lidského rozumu odhaluje zákony, jimiž se řídí svět a lidstvo (s vlivnými mysliteli jako Albert Einstein).

Rozmach a Šíření (Po 1925)

Po roce 1925 zaznamenala geometrická abstrakce značný rozmach, přičemž centrem se stala Paříž, kde vznikly skupiny jako Circle et carré a Abstraction-Création.

Anglie: Abstrakci přinesli až po roce 1933 Piet Mondrian a Naum Gabo, jejichž působení ovlivnilo umělce jako Ben Nicholson a sochařka Barbara Hepworth.
USA: Geometrická abstrakce se prosadila až po příchodu evropských umělců, například Josefa Alberse a Piet Mondriana, který tam působil od roku 1940.

Klíčové Skupiny a Umělci

Skupina Section d´Or

Mezi významné představitele patřili Robert Delaunay (spojený s orfismem) a František Kupka.

De Stijl (Neoplasticismus)

Založena v roce 1917 uměleckou revue De Stijl v Leydenu.

Hlavní představitelé: Piet Mondrian a Theo van Doesburg.
Principy: Redukce viděného světa na horizontální a vertikální linie a tři základní barvy (červená, žlutá, modrá) plus dvě nebarvy (černá a bílá).
Cíl: Vytvořit racionální, čisté, jasné umění zaměřené na všechny lidi, především na lidi budoucnosti. Měly vyjádřit samotnou podstatu světa a jeho univerzálních zákonů, kde vše jeví se jen jako variace. Holandské slovo schoon (krásný/čistý) reflektuje tento přístup.
Filosofický vliv: Ovlivněno Baruchem Spinozou a jeho dílem Etika vyložená metodou geometrickou.

Suprematismus

Hlavní představitel: Kazimir Malevič.
Vznik a díla: Po kubistických začátcích namaloval v roce 1913 své stěžejní dílo Černý čtverec na bílém pozadí (původní verze pro Kručonychovu operu Vítězství nad sluncem). Následovaly Červený čtverec na bílém pozadí a Bílý čtverec na bílém pozadí.
Manifest: Suprematismus – o nepředmětném umění, kde prosazoval strohé geometrické kompozice – pravoúhlé tvary, základní barvy, bez odkazu ke skutečnosti, bez horizontu, mimo pozemské dění.
Politická angažovanost: Malevič byl vášnivým zastáncem revoluce z roku 1917.
Návrat k figuraci: Po nástupu Stalina se Malevič vrátil k figuraci (postavy rolníků bez tváří, někdy i bez rukou, což symbolizovalo bezútěšnost kolektivizace), své práce antidatoval, aby vypadaly starší než ve skutečnosti byly.

Konstruktivismus

Navázal na ruský kubofuturismus a po roce 1917 se stal oficiálním uměním v rámci revoluce a komunistické strany (např. Tatlinův projekt Věže 3. internacionály).

Vchutemas: V roce 1920 byla v Moskvě založena škola Vchutemas, zabývající se užitým uměním a grafikou spojenou s propagandou.
Filosofie umění: Umění v tradičním smyslu bylo považováno za nepotřebné. Nové umění mělo být konstruováno jako inženýrské dílo – funkční, ekonomické, typizované a sériové, bez estetické funkce (v Čechách to reflektovaly snadno reprodukovatelné obrazové básně Karla Teigeho, grafická úprava a projekty kolektivního bydlení, či grafická úprava Ladislava Sutnara).
Typografie a komunikace: V typografii se uplatňovala přísná geometrická kompozice, která spolu s geometrickými prvky a výraznou barevností fungovala jako expresivní nástroj komunikace. Součástí byla i fotomontáž, zaměřená na negramotné obyvatelstvo.

Hilma af Klint (1862 - 1944)

Švédská umělkyně a průkopnice abstrakce, silně ovlivněná spiritismem, teosofií a antroposofií (podobně jako F. Kupka).

De Fem (Pětka): V roce 1896 založila se spolužačkami z Akademie výtvarných umění skupinu De Fem. Společný zájem o ezoteriku, pravidelné spiritistické seance, deníky a experimenty s automatickou kresbou a psaním.
První abstrakce: Její první abstraktní díla se objevila již v roce 1906. Nesnažila se jen zachytit abstrakci tvarů či barev, ale vyjádřit to, co není viditelné, přičemž některé obrazy připomínají diagramy.
Odkaz a uznání: Hilma af Klint si přála, aby její díla nebyla vystavena dříve než 20 let po její smrti, se zdůvodněním, že „lidstvo ještě není duchovně zralé“. Byla známá až po roce 1980 (po objevení umělkyně deníků).

Orfismus

Název vymyslel Guillaume Apollinaire v roce 1912 při uvádění výstavy Roberta Delaunaye.

Charakteristika: „Orfický kubismus“ (podle mytického pěvce Orfea) se zaměřuje na barvu podobně jako na hudební tóny (harmonii, rytmus). Delaunayovy Simultánní kotouče vyvolávají dojem pohybu a jsou postaveny na barevných kontrastech.

František Kupka (1871 - 1957)

Významný český malíř a jeden z průkopníků abstraktního umění.

Životopis a Rané Vlivy

Mládí a vzdělání: Narodil se v Opočně, vyučil se sedlářem. Díky talentu byl poslán na školu uměleckých řemesel v Jaroměři (profesor J. Studnička učil ornament, Kupka obdivoval Alše a Mánesa), kde studoval i Newtonovu teorii barev (barva je světlo).
Praha a Vídeň: Od roku 1887 studoval na Akademii v Praze (historická malba u Sequense, monumentální alegorie). V roce 1891 přešel na Akademii ve Vídni, která byla tehdy centrem filosofie a duchovních nauk, a Kupka se zajímal o vše.
Filosofické a duchovní vlivy: Silně ovlivněn symbolismem, nazarénstvím a teosofií (přesvědčení, že vědomí se projevuje ve všem, vše je živé a příroda se rytmicky projevuje v geometrických strukturách – z teosofie následně vychází antroposofie a waldorfská škola).
Etický rozměr umění: Věřil v působení tvarů, barev a harmonií na člověka – umění pro něj mělo vždy etický a duchovní rozměr. Sám se podepisoval jako „symfonik barev“.
Paříž (od 1895): Studoval na École des Beaux Arts, živil se ilustrací do časopisů a encyklopedií. Nadále studoval ornamenty (keltské, muslimské, řecké vázové malířství).

Tvorba a Cesta k Abstrakci

Inspirace přírodou a vědou: Ve své tvorbě vycházel ze studia přírody, pracoval s mikroskopem, kaleidoskopem a průhledným papírem pro rytmizaci. Rozsáhlé přípravné fáze předcházely jednotlivým obrazům, a to i v období abstrakce.
Citace z díla Tvoření v umění výtvarném: „Poznal jsem sám na sobě pocity skvělé citlivosti k barvě vyvolané výlučně hygienickou péčí. Ráno se sprchuji, a potom v létě i v zimě, cvičím úplně nahý na zahradě. Je to zároveň otužování těla. Je to jako modlitba, s níž se obracím k vycházejícímu slunci, když je za krásného počasí jeho veliký ohňostroj doprovázen spěvem ptáků a do celého mého těla pronikají vůně a paprsky světla. Prožívám tak překrásné chvíle, které tryskají z obrovské klávesnice barev.“ (Meditace, 1899).
Ornamenty: Stejně jako pro Aloise Studničku (vydavatele časopisu Český kreslíř v 1880 - 1883), byly ornamenty pro Kupku základní součástí umělecké tvorby a studia.
Přechod k abstrakci: Od roku 1910 se připravoval k dílům Dvoubarevná Fúze a Teplá chromatika, vystaveným na Podzimním salonu 1912, které však byly nepochopeny (otázka: „a musí obraz něco zobrazovat?“). Následně napsal teoretické dílo Tvoření v umění výtvarném.
Unikátnost Kupkovy abstrakce: Jeho abstrakci nelze jednoznačně zařadit: je geometrická i lyrická, je průsečíkem jeho spirituality, filosofie a vědy (matematické vztahy, zlatý řez rac{1+\sqrt{5}}{2} ext{ nebo } rac{\sqrt{5}-1}{2}), a kultury, z níž vzešel (dětství, Praha, Vídeň).
Paralela mezi uměním a hudbou: Dospěl k abstrakci hledáním paralely mezi výtvarným jazykem (zvláště barvou) a hudbou – jejím rytmem, který tvoří architekturu skladby, pohybem/proměnou v čase a představami o tvořivé síle přírody.

Pozdní Život a Ocenění

Válečné období a poválečné působení: Během války sloužil v cizinecké legii, pomáhal organizovat československé legie, později se přechodně vrátil do ČSR. Pobíral profesorský plat, ale vyučoval české umělce ve Francii, akademickou výuku považoval za zbytečnou. Postupně rostl zájem českých umělců a kritiků.
Země neznámá: V ČSR byl prakticky neznámý, první samostatnou výstavu zde měl až po 2. sv. válce. Jeho tvorba už nemohla mladou generaci oslovit, a navíc byla v ČSSR abstrakce odsouzena.
Konečné uznání: Ve Francii byl Kupka doceňován až po roce 1924, více až po založení L´Abstraction et Création v roce 1931, kdy od něj začal kupovat díla i Alfred Barr, zakladatel Muzea moderního umění v New Yorku. Skutečně byl doceněn až po 2. sv. válce, v Československu v 60. letech a po roce 1989.

Motivy a Díla Františka Kupky

Opakování motivů: Ve svém díle zpracovával jen několik motivů, které opětovně promýšlel, vracel se ke svým starším kresbám nebo k dílům jiných autorů. Věřil, že „Dojmy z uměleckého díla jsou obvykle silnější než dojmy z přírody. V umění není nikdy řečeno poslední slovo.“
Významná díla:
- Dívka s obručí, kolem 1905
- Amorfa, dvoubarevná fuga, 1912
- Klávesy piána (Jezero), 1909
- Rodinný portrét, 1910
- Velký akt (Barevné roviny), 1909 - 10 (vystaven na Podzimním salonu 1911 a přijat s posměchem, kritikem Vauxcellem vnímán jako „nepříjemná invaze migrantů z východní Evropy a Ameriky“, jejichž díla „nejsou sto dostát francouzskému vkusu“).
- Rytmus života, 1905
- Vanoucí moře II, 1922 - 36
- Kosmické jaro, 1911 - 19
- Katedrála, 1913: Kupka vyzdvihoval hudbu a architekturu nad malířství, protože se zabývají čistými myšlenkami a jejich formy působí na diváka přímo, bez nutnosti napodobení. Jeho abstraktní obrazy měly vyvolat podobný pocit jako prostor katedrály – krása, harmonie nebo působení energie, která nutí stát vzpřímeně a pravidelně dýchat.
- Studie k vertikálám, 1912
- Vertikální plány III., 1913

Kupka a Ilustrace

Ekonomická nutnost a vášnivý zájem: Kupka se z existenčních důvodů živil jako kreslíř do různých časopisů, včetně karikatur (např. celostránkové karikatury pro L'Assiette au Beurre, 1902). Kniha pro něj byla uměleckým dílem, ale tato práce ho obírala o čas věnovaný malbě a práci na „nové realitě“, což byl jeho celoživotní program.
Nejznámější ilustrované knihy:
- Píseň písní (po roce 1903): Kupka se učil hebrejsky a do ilustrací vkomponoval hebrejské písmo, čímž projevil svůj zájem o starověký svět.
- Les Erinnyes (1906 - 08): Ve své době získala ve Francii titul nejlepší bibliofilie roku. Zde uplatnil svůj zájem o antickou kulturu.
- Prométheus (1924): Další projev zájmu o řeckou klasickou estetiku a ornament.

Piet Mondrian (De Stijl)

Přechod k Abstrakci

Mondrianova cesta k abstrakci je příkladem postupné redukce forem:

Červený strom, 1908
Šedý strom, 1911
Rozkvetlá jabloň, 1912
Kompozice č. 10 (Molo a oceán), 1915
Kompozice v červené, žluté a modré, 1930
Broadway Boogie Woogie, 1942 - 43

Theo van Doesburg (De Stijl)

Člen hnutí De Stijl, malíř, architekt.

Působení: Vydavatel a úpravce revue De Stijl, pro kterou navrhl i písmo (čtvercová abeceda, 1919). Autor mnoha plakátů k výstavám. Učil na Bauhausu a přednášel i v Praze.
Díla: Např. Návrh domu a centrální haly univerzity, 1923; Kompozice, 1925

Theo van Doesburg a Gerrit Rietveld

Gerrit Rietveld je dalším významným představitelem De Stijl, známým pro své architektonické a nábytkové návrhy:

Židle, 1917
Schröderův dům, Utrecht, 1924

Kazimir Malevič (Suprematismus)

Viz část Suprematismus výše.

Černý čtverec na bílém pozadí, 1915

El Lisickij

Významný představitel konstruktivismu, známý propagandistickými plakáty a ilustracemi.

Klinom krasnym bej belych (Bij bílé rudým klínem), propagandistický plakát, 1918
Ilustrace ke knize V. Majakovského Pro hlas, Levý pochod, 1923

Vladimir Tatlin (Konstruktivismus)

Věž třetí internacionály, model z roku 1919: Tento projekt představuje manifest čistého konstruktivismu. Věž byla navržena jako monumentální, odvážná konstrukce (výška přes 400 metrů), symbol radikální pokrokovosti a modernity. Měla být symbolem a „nervovým centrem“ (sídlo tiskových agentur) revolučního světa. Konstrukce z oceli a skla měla být tvořena mřížovitě prostoupenými spirálami, propletenými nosníky, s monumentálním vnitřním prostorem vyplněným různými zavěšenými platónských tělesy (administrativní budovy), které se měly otáčet různou rychlostí (jednou za rok, měsíc, den, hodinu). Věž byla rovněž uzpůsobena pro gigantické venkovní filmové a zpravodajské projekce. Podobné, avšak méně monumentální stavby byly v SSSR v rámci konstruktivismu projektovány poměrně často (například Leninova tribuna, Šuchovova věž).

Vladimir Majakovskij

Ruský futuristický básník, nadšenec revoluce a komunistického režimu.

Poezie: Používal zvláštní „schůdkovité“ psaní veršů, kde je každý přízvukový a významový celek psán na samostatný řádek s odstupem. Psal milostnou a politicky angažovanou poezii.
LEF: Založil časopis LEF (Levá fronta umění).
Okna ROSTA: Plakáty s dějovými sekvencemi, vylepovány v oknech „Ruské telegrafické agentury“.

Alexandr Rodčenko

Obálky časopisu LEF, 1928
Plakáty, 1924
Fotomontáž pro Majakovského, např. pro Kino-Glaz.

Sochařství na Hranici Umění a Techniky: Naum Gabo a Antoine Pevsner

Naum Gabo a Antoine Pevsner (sourozenci) měli společné začátky v Paříži, později v roce 1946 Gabo odešel do USA.

Konstruktivistický přístup: U obou umělců dominoval konstruktivistický racionální přístup.
Gabo a Abstraction Création: Gabo byl jedním z nejaktivnějších členů skupiny Abstraction Création. Své dílo postavil proti objemu a statice, odmítal východiska ze smyslového světa: „…napříště musí sochař všechno vytvořit sám.“
Inovativní koncepty: Přišli s myšlenkou „minimální plochy“ a „průhlednosti“, což vyústilo v minimal art a op art.
Pohyb v sochařství: Konstruktivisté dávali svá díla do pohybu pomocí motorových strojků. Gabo v roce 1920 vytvořil ocelovou pružinu,jež pouze svým pohybem vymezovala vizuální objem.
Manufacturing: Oba svá díla vytvářeli ručně, ale předjímali využití továrních postupů, kde už kontakt s materiálem není důležitý.
Antoine Pevsner: Známý pro tvary uspořádané na způsob ulity.