Barokní sochařství v českých zemích

Kontext a charakteristika barokního sochařství v českých zemích

• Potřeba sochařských děl: V baroku existovala obrovská poptávka po sochařství, poháněná požadavkem na reprezentaci (v šlechtických sídlech) a potřebou mohutného citového účinku (v církevních prostorách).

• Chrám jako obraz ráje: K dosažení tohoto cíle sloužila souhra malovaných stropů, oltářů, kamenných a dřevěných soch (vyřezávané oltáře, lavice).

• Kontinuita a tradice: České barokní sochařství nemohlo navázat na rudolfínské umění. Kovolitecká dína Adriana de Vries (např. Neptunova kašna a socha Herkula pro Valdštejnskou zahradu) zůstala bez vlivu na další vývoj. Sochaři se místo toho vrátili k pozdně gotické tradici řezání dřevěných soch vedle práce s pískovcem.

• Časové zpoždění: Třicetiletá válka utlumila tvorbu a zbrzdila pronikání evropských podnětů. V Čechách se baroko projevilo se zpožděním cca $50$ let, ale trvalo následně $150$ let skrze šest sochařských generací.

• Italský vliv na Moravě: Od poloviny $17.$ století dominovali na Moravě italští štukatéři (např. Giovanni Tencalla pracující pro Lichtenštejny ve Valticích).

Jan Jiří Bendl a rané baroko v Čechách

• Profil umělce: J. J. Bendl ($1610$–$1680$) byl nejvýznamnějším sochařem raného baroka u nás. Narodil se v Praze, navštívil Řím a transformoval dědictví Michelangela a manýrismu do barokní polohy.

• Klíčová díla:

  • Zpovědnice v kostele sv. Salvátora (Klementinum): $12$ dřevěných soch, které jsou považovány za jeho nejzdařilejší dílo, inspirované italským sochařstvím.

  • Pomník sv. Václava: Jeden z mála českých jezdeckých pomníků (původně na Václavském náměstí, dnes kopie na Vyšehradě).

  • Mariánský sloup na Staroměstském náměstí ($1650$):

    • Postaven jako poděkování Panně Marii (PM) za obranu pravého břehu Vltavy před Švédy v roce $1648$.

    • Vzor: Vídeňský sloup Am Hof ($1647$).

    • Ikonografie: Nahoře PM Immaculata, na soklu čtyři dospělí andělé (ne andílci) bojující s démony. Křídla andělů byla plechová a pozlacená.

    • Zánik: Stržen $3. 11. 1918$ jako domnělý symbol habsburské monarchie.

  • Sloup Panny Marie v Lounech ($1673$): Zobrazuje PM jako neposkvrněnou dívku stojící na hadovi (symbol hříchu).

  • Viniční sloup (Sloup sv. Václava) ($1676$): Umístěn na Křížovnickém náměstí v Praze. Objednán cechem vinařů (sv. Václav je jejich patron). Štíhlý sloup je ovinut révou s hrozny.

Fenomén vztyčování sloupů a obelisků

• Historické kořeny:

  • Židovská tradice: Dva sloupy u Šalamounova chrámu (Jachyn a Boáz) vytyčující posvátné místo.

  • Antický Řím: Sloupy se sochami na Andělském mostě (Aelius) jako symbol zbožštění a posvěcení místa.

  • Středověk a renesance: Sloupy s alegorickými figurami (např. Florencie).

• Vztyčování obelisků:

  • Papež Sixtus V. Peretti ($1585$–$1590$) prosazoval vztyčování egyptských obelisků jako symbolů boží moudrosti a světla (hieroglyfy jako boží myšlení).

  • Architekt Domenico Fontana vztyčil obelisk na svatopetrském náměstí ($1586$).

  • Christianizace: Na vrchol pohanských objektů se umisťoval kříž.

• Rané barokní sloupy v Evropě:

  • Mnichov ($1638$): První mariánský sloup v Záalpí (Hubert Gerhard). Typ PM Vítězné (odkaz na bitvu u Lepanta).

  • Vídeň (Am Hof, $1647$): Původně vápenec, později nahrazen bronzovým. Typ PM Immaculaty.

Morové a Trojiční sloupy

• Morové rány: Hlavní impuls pro stavění sloupů (vlny $1679$–$1681$ a $1710$–$1716$).

• Významné morové sloupy (MMS):

  • MMS Brno (náměstí Svobody, $1681$): Více autorů.

  • MMS Velehrad: Vznikl ve dvou fázích ($1680$–$81$ a po $1715$). Autoři Michal Zürn ml. a David Zürn ml. Obsahuje grottu se sv. Rozálií a morovými patrony.

  • MMS Znojmo ($1680$): Se sochami sv. Rozálie, Šebestiána, Rocha a Floriána.

  • MMS Olomouc (Dolní náměstí, $1716$–$23$): Václav Render (kameník) a Jan Sturmer (figury).

• Sloupy Nejsvětější Trojice (SNT):

  • Am Graben (Vídeň): Prototyp trojičních sloupů v Evropě. Matthias Rauchmiller navrhl pyramidální koncept s devíti andělskými chůry. Pokračovali Paul Strudel a J. B. Fischer z Erlachu.

  • SNT Olomouc (Horní náměstí): Jediný sloup s kaplí uvnitř. Autor Václav Render. Po jeho smrti pokračovali Filip Sattler a Ondřej Zahner. Obsahuje patrony města a zemské patrony.

  • SNT Teplice ($1718$–$19$): Vrcholné dílo M. B. Brauna. Obsahuje motivy spojené s vodou (lázeňské město).

Květná zahrada v Kroměříži (Libosad)

• Koncept: Vybudována biskupem Karlem z Lichtensteinu-Castelcorna ($1666$–$1675$). Architekt Giovanni Pietro Tencalla. Ikonografie inspirována vilou Pamphili v Římě.

• Rotunda ($1666$–$1668$):

  • Centrální stavba s vnitřními grottami a fontánami. Štukatér Quírico Castelli.

  • Sochy Michaela Mandíka ($1640$–$1694$): Čtyři roční doby a cyklus $16$ satyrů hrajících na nástroje.

  • Kupole: Šest epizod z Ovidiových Proměn (např. Únos Ganyméda, Únos Evropy).

• Kolonáda ($1671$–$1675$):

  • Délka osazena $44$ celofigurálními sochami a $46$ bystami antických bohů a hrdinů (např. Apollón Belvederský, Seneca).

  • Autoři: Michael Mandík a pomocníci, závěr Michael Zürn ml. (expresivní styl).

Sala Terrena v Kroměříži ($1686$–$1695$)

• Charakteristika: Přechod mezi interiérem a exteriérem (5 místností). Hlavní téma: Ovidiovy Proměny a Čas.

• Sochařská výzdoba:

  • Schodiště: Sochy Saturna (Čas) a Génia Věčnosti od Baldassara Fontany a pomocníků.

  • Ústřední sál: Socha Merkura a apoteóza biskupa Karla (malba Paolo Pagani).

  • Severní sál: Nejkvalitnější výzdoba. Sochy Venuše s Kupidem, Narcise, Přírody (bohyně Kybelé), Píle a Zemědělství. Soubor $16$ byst (včetně mouřenínů z více druhů mramoru).

  • Východní sál: Sousoší Apollóna a Dafné, nymfy Melissy, alegorie Solnovratů a postavy Bakchantky a Satyra.

  • Grotty: Severní grotta (Apollón a drak Pýthón), východní grotta (interiér dolu s horníky - Jean Baptiste Dieussard).

Karlovy mosty a jezuitští sochaři

• Historie: Původní Juditin most ($1158$–$1172$) zničen povodní $1342$. Základní kámen Karlova mostu položen $1357$, stavitelé Otto a Petr Parléř.

• Barokní program ($1629$–$1765$): Most má $30$ pilířů, z nichž $28$ je osazeno sochami. Vzor: Andělský most v Římě.

• Václav Matěj Jäckel: Raně barokní sochař, obdivovatel Berniniho. Díla: Sv. Anna Samatřetí, PM se sv. Dominikem a Tomášem Akvinským.

Ferdinand Maxmilián Brokof ($1688$–$1731$)

• Styl: Monumentálnost, klidnější formy, spolupráce s architektem J. B. Fischerem z Erlachu.

• Díla:

  • Náhrobek J. V. Wratislawa z Mitrowitz ($1714$–$1716$): Kostel sv. Jakuba. Pyramidální architektura, postavy Slávy, Fámy a Chrona.

  • Morzinský palác: Alegorie světadílů a mouřenínští heraldičtí nosiči balkónu.

  • Vratislav (Polsko): Kurfiřtská kaple a náhrobek Jana Jiřího Wolfa.

  • Mariánský sloup na Hradčanském náměstí ($1728$): Postavy sv. Karla Boromejského, Alžběty Durynské a dalších.

Matyáš Bernard Braun ($1684$–$1738$)

• Styl: Dynamika, exprese, rozbitý povrch (vliv Berniniho), nobilitován na šlechtice.

• Díla v Praze: Sv. Luitgarda na Karlově mostě ($1710$), sv. Ivo, Clam-Gallasův palác, kostel sv. Klimenta.

• Areál Kuks (pro F. A. Šporka):

  • Sochy Blahoslavenství ($1712$–$13$): $8$ soch na balustrádě (např. Plačící, Milosrdní).

  • Alegorie Náboženství ($1713$–$14$): Využití vrtané techniky pro světelné efekty.

  • Ctnosti a Neřesti ($1718$–$20$): Cyklus $12$ a $12$ postav (např. Cudnost, Pýcha, Lenost, Pomluva). Uvozeno anděly Blažené a Nešťastné smrti.

  • Betlém v Novém lese ($1723$–$32$): Rekonstrukce scén přímo do pískovcových skal (Vize sv. Huberta, Máří Magdalena, poustevníci Onufrius a Garinus, Narození Páně).

Významní sochaři na Moravě

• Michael Mandík: Neptunova a Herkulova kašna v Olomouci.

• Michael Zürn: Kazatelna na Sv. Kopečku, Mariánský sloup na Velehradě.

• Václav Render: Olomoucký architekt a kameník (SNT v Olomouci, návrhy MMS v Zábřehu a Mohelnici).

• Baldassare Fontana: Štuková výzdoba na Velehradě, Svatém Kopečku a v Kroměříži.

• Antonín Riga: Sloupy v Uherském Hradišti a Hodoníně.

• Jiří Antonín Heinz: Mariánský sloup v Uničově, práce pro Hradisko.

• Hradisko u Olomouce: Na výzdobě se podíleli Fontana, Heinz, Winterhalder st. a Zürn ml.