Komplexní přehled dějin hudby a metodiky hudební výchovy v předškolním věku
Hudební pravěk a jeho charakteristika
Časové vymezení: Pravěk v kontextu hudby je datován přibližně od do .
Teorie vzniku hudby: Existuje několik vědeckých a filozofických hypotéz o tom, jak hudba vznikla: * Magická teorie: Hudba byla chápána jako nástroj a prostředek ke komunikaci s nadpřirozenými silami a božstvy. * Teorie lidské řeči: Hudba se vyvinula z citového zabarvení (emočního náboje) mluveného slova a jeho přirozené intonace. * Napodobování zvuků přírody: Člověk začal vytvářet hudbu imitací ptačího zpěvu nebo různých zvuků zvířat. * Pracovní rytmus: Hudba vznikla jako doprovodný prvek, který usnadňoval a koordinoval kolektivní pracovní činnost. * Pohlavní výběr: Podobně jako u zástupců ptačí říše, hudba mohla sloužit jako nástroj vábení a získávání sexuálního partnera.
Důkazy o existenci pravěké hudby: Domněnky se opírají o konkrétní nálezy: * Archeologické artefakty: Jeskynní malby zobrazující rituály. * Nejstarší dochované předměty: Kostěné píšťaly a hliněné bubny.
Funkce hudby v pravěké společnosti: * Rituální: Například zpěv šamanů při obřadech. * Magická: Používala se při válečných obřadech, k odhánění nemocí nebo k magickému přivolání bohaté úrody. * Komunikační: Signalizace a předávání informací. * Zábavní: Hudba jako součást společenského vyžití.
Znaky pravěké hudby: * Dominance rytmu nad melodií. * Vysoká míra improvizace. * Pevné sepětí hudby s tancem.
Hudební nástroje v pravěku: * Píšťaly vyrobené z mamutích a medvědích kostí. * Bicí nástroje: Kameny, kosti, hliněné bubny. * Chřestidla.
Hudba ve starověkých kulturách
Časové vymezení: Starověk v hudbě trvá od do roku .
Všeobecná charakteristika: Hudební vývoj jde ruku v ruce s rozvojem řemesel a všeobecného vědění. Vysoké úrovně dosáhly kultury exotické, orientální, židovská a antická.
Starověká Čína: * Objev hudby je v mýtech připisován císaři jménem Chuan-Ti. * Základní tón: Nazýval se chuang-čung (výškou přibližně odpovídal ) a byl považován za symbolický císařův hlas. * Falešná hudba: Číňané věřili, že nesprávná nebo falešná hudba ohrožuje samotnou stabilitu státu. Její provozování bylo přísně trestáno. * Státní dohled: Bylo zřízeno ministerstvo hudby, které dohlíželo na čistotu tónů. * Hudební systém: Byla uzákoněna pětitónová stupnice – pentatonika. * Nástroje: Kamenné zvonkohry, flétny, citery (zvané čeng).
Starověká Indie: * Hudba využívala velmi jemné dělení tónů, tzv. čvrttony (šruti). * Byl vytvořen komplexní systém melodických modelů nazývaných rág.
Starověký Egypt: * Funkce hudebníků byla často svěřena kněžím. * Stupnice byla sedmitónová. * Podle mytologie byla hudba stvořena bohyní Hathor. * Cheironomie: Z malířské výzdoby je známo používání pohybů a postavení ruky i paže k určování výšky tónu. * Nástroje: Harfy, loutny, dvojité píšťaly, sistrum.
Židovská kultura: * Typickým projevem byla zpěvná recitace žalmů doprovázená hudebními nástroji. * Vrchol rozkvětu nastal za vlády králů Davida a Šalamouna. * Hudba se tradovala a přenášela výhradně ústním podáním. * Nástroje: Harfa, lyra, trubka (zvaná šofar).
Antické Řecko: * Řecká kultura se stala klíčovým vzorem pro pozdější evropské umění i období renesance. * Pojetí Ethosu: Víra, že hudba má schopnost přímo umravňovat člověka a formovat jeho charakter. * Disciplíny a formy: Kitharodie (soutěžní disciplína v doprovázeném zpěvu) a hudební doprovod dramatických útvarů (tragédie, komedie). * Teorie: Řekové vytvořili systém tónin a vlastní notový zápis. * Společenské postavení: Hudebníci byli svobodnými občany. * Nástroje: Aulos (předchůdce hoboje), syrinx (Panova flétna), salpinx (kovová trubka), lyra a kithara. * Vynález: Vodní varhany (hydraulis).
Starověký Řím: * Římané do značné míry převzali a adaptovali řeckou kulturu. * Funkce hudby: Kultovní (náboženské obřady) a především zábavní (velkolepé hostiny, pantomima, cirkusová představení). * Společenské postavení: Na rozdíl od Řecka byli hudebníci v Římě často otroci. * Nástroje: Důraz na žesťové nástroje jako tuba a cornu, které sloužily pro vojenské a signální účely.
Hudební výchova v předškolním vzdělávání
Vymezení pojmů a metodologie: * Metodika HV: Termín pochází z řeckých slov hodos (cesta) a meta (k něčemu). Definice: Nauka o metodách vyučování v konkrétním oboru. * Didaktika: Obecná teorie vzdělávání zabývající se formami a metodami vyučování. * Hudební pedagogika: Metodika a didaktika HV jsou integrálními součástmi hudební pedagogiky, která tvoří speciální odvětví obecné pedagogiky.
Hlavní úkoly hudební výchovy: * Otevírat dětem cestu k hudbě (primární poslání metodiky). * Rozvíjet hudební schopnosti, dovednosti a tvořivé přístupy. * Utvářet estetické vnímání dítěte. * Budovat kladný vztah k hudbě a vzbuzovat zájem o další hudební vzdělávání.
Srovnání pojetí hudební výchovy v mateřské škole
K zásadním změnám v hudební pedagogice došlo po 2. světové válce.
Tradiční pojetí: * Kladen důraz na oddělené a konkrétní činnosti: zpěv, pohyb, poslech, hra na nástroje. * Probíhalo formou pravidelných "výchovných zaměstnání" s jasně vymezeným časem (zpravidla 1x týdně). * Výhoda: Metodická posloupnost a organizační řád. * Nevýhoda: Riziko vzniku stereotypu a nedostatek kreativity.
Současné pojetí: * Hudební výchova je organickou součástí všech vzdělávacích oblastí podle RVP PV (Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání). * Propojování hudebních aktivit s mimohudebními činnostmi v rámci komplexních témat. * Výhoda: Podpora vyšší tvořivosti a komplexní pozitivní vliv na osobnost dítěte. * Riziko: Náročnější příprava pro učitele; obtížné hledání vhodných skladeb k některým specifickým tématům.
Didaktické zásady v hudební výchově
- Zásada názornosti: Učení probíhá sluchovou imitací. Klíčový je kvalitní vzor učitele a rodičů v oblasti zpěvu a pohybu.
- Zásada uvědomělosti: Děti by měly chápat význam svých činností, což přirozeně zvyšuje jejich snahu o dosažení výkonu.
- Zásada opakování: Důsledné osvojení repertoáru vede k hlubšímu zájmu a vytvoření bližšího citového vztahu k hudbě.
- Zásada přiměřenosti: Výběr materiálu musí odpovídat věkovým zvláštnostem a individuálním schopnostem. Přetěžování může způsobit vady hlasu nebo ztrátu zájmu.
- Zásada soustavnosti a cílevědomosti: Práce pedagoga musí podléhat plánování a být promyšlená.
- Zásada individuálního přístupu: Respektování specifických zájmů dítěte. Pokud se dítě zdráhá zpívat, zapojujeme ho nejprve skrze hru na tělo nebo pohyb.
- Zásada aktivity: Aktivní zapojení dětí do všech složek hudební výchovy (tanec, hra na nástroje, tvořivost).
- Zásada emocionálnosti: Zprostředkování silných hudebních zážitků s cílem, aby se hudba stala pro dítě vnitřní potřebou.
Úloha učitelky a praktické dovednosti
Role učitelky: * Realizuje přechod od živelného působení rodiny k systematické výchovně-vzdělávací práci. * Účelně organizuje veškerou práci a má ve všech činnostech vedoucí úlohu. * U nejmladších dětí funguje jako přímý vzor (zpěv, pohyb, hra). * Starším dětem poskytuje podněty, ale dává jim více volnosti a prostoru pro samostatnost.
Nezbytné praktické dovednosti učitelky: * Kultivovaný pěvecký projev: Kvalitní a čistý zpěv. * Vokální improvizace: Schopnost okamžitě zhudebnit text (např. "šel brouček po cestě…"), melodizace a rytmizace veršů, vedení hudebně didaktických her (ozvěna, otázka a odpověď), rozvíjení tonálního cítění dětí. * Hra na hudební nástroj: Studium klavíru, flétny, kytary nebo houslí. Schopnost transponovat do jiných tónin, tvořit předehry, mezihry a dohry, a doprovázet poslechové skladby. * Organizační a dirigentské dovednosti: Schopnost vést hudební činnosti a ovládat základní dirigentské úkony.
Materiální podmínky: Úspěšnost pedagogické práce je rovněž podmíněna kvalitou materiálního vybavení mateřské školy.