Renesanční architektura v Itálii
Renesanční architektura v Itálii – osobnosti, formy, typologie
Definice a původ epochy
Renesance je jednou z mála historických epoch, která se sama vědomě definovala.
Představovala záměrný pokus o znovuzrození (rinascita) antických forem.
Počátky jsou pevně spjaty s Florencií, odkud se směr šířil do zbytku Itálie a následně do Evropy.
Kořeny a vnímání antiky
„Znovuzrození“ antiky nelze vnímat izolovaně; renesance čerpala i z domácích zdrojů.
Tvarosloví florentské renesance má kořeny ve stavbách z a století, které tehdejší lidé mylně považovali za antické (např. Florentské baptisterium).
Antické (resp. románské) tvarosloví bylo v Itálii latentně přítomno po celý středověk, což dokazují horizontální proporce italských gotických chrámů.
Architekti antiku přímo nenapodobovali (nekopírovali), ale tvůrčím způsobem na ni navazovali.
Klíčovou roli hrály traktáty:
Antické: Vitruvius.
Soudobé: Leon Battista Alberti, Antonio Averlino zv. Filarete, Sebastiano Serlio, Andrea Palladio.
Politický a společenský kontext
Rozvoj ovlivnila struktura italských městských států a jejich vzájemné soupeření (politické i kulturní).
Od století probíhal boj mezi stoupenci císaře (ghibelini) a papeže (guelfové).
Konflikt skončil porážkou ghibelinů a následným vzrůstem moci bankéřských rodin.
Hlavní centra renesance
Florencie: Místo zrodu a rozkvětu nové architektury.
Řím: Nadnárodní centrum; spojení antického tvarosloví s ambicemi papežství.
Benátky: Hospodářsky vlivné město; klíčová je zejména pozdější tvorba Andrey Palladia.
Časové dělení a vývojové etapy
Základní rozdělení století
století: Éra soupeření městských států, přechod od republik k oligarchiím.
století: Vzestup moci papežství, čelící zahraničním intervencím (Francie, Španělsko), které zároveň napomáhaly šíření slohu.
Vývoj ve Florencii a šíření vlivu
–: Počátky renesance – Filippo Brunelleschi, Donatello.
–: První následovníci – Michelozzo di Bartolomeo.
–: Leon Battista Alberti (stavby v Rimini, Mantově a Florencii), Bernardo Rossellino, Urbino (Luciano Laurana, Francesco di Giorgio).
–: Šíření architektury po celé Itálii, centrum se přesouvá do Říma.
Řím a Florencie po roce
–: Vrcholná renesance v Římě – Donato Bramante, Michelangelo Buonarroti, Raffael Santi, Giuliano da Sangallo, Baldassare Peruzzi. Zahájení stavby chrámu sv. Petra.
: Sacco di Roma (vyplenění Říma) – umělci se rozptylují po Itálii a Evropě. Dochází k prolínání vrcholné renesance, manýrismu a protobaroka.
–: Rozvoj manýrismu – iniciovali jej Raffael a Michelangelo, hlavním představitelem byl Giulio Romano (působící v Mantově).
–: Pozdní Michelangelo a nástup barokní monumentality (chrám sv. Petra, Kapitol).
Specfika Benátek
Silný vliv středověku a Byzance, pozdní nástup renesančních forem.
–: První formy v sakrální architektuře (Mauro Codussi, Pietro Lombardo).
–: Pronikání do světské architektury (paláce).
–: Stavby na Piazza San Marco (Jacopo Sansovino).
–: Vrcholná renesance a cesta k palladiánskému klasicismu (Andrea Palladio, Michele Sanmicheli).
Počátky renesance ve Florencii
Historický kontext
Rozvoj měst od století díky obchodu.
Církevní městské stavby sloužily jako symboly nezávislosti a sebevědomí měst v soupeření s papežským státem.
Klíčové ovlivňující stavby (tzv. románská renesance)
Baptisterium: Svěceno , budováno do konce století. Mylně považováno za antiku z doby Karla Velikého.
San Miniato al Monte: Průčelí z roku cca . Pravidelnost, vepsání do čtverců, vstupní arkáda evokující královský palác.
Gotický vliv a kompromis
Gotiku přinesly žebravé řády (dominikáni, františkáni).
Santa Maria Novella (od ): Kompromis mezi gotickou vertikalitou a románskými antikizujícími sloupy.
Santa Croce (od –): Silnější domácí tradice, halový kostel, široká loď, harmonie horizontál a vertikál.
Santa Maria del Fiore (od ): Symbol moci Florencie.
Původní plán: Arnolfo di Cambio.
: Mor zastavil konkurenční stavbu v Sieně.
: Francesco Talenti zvětšil plán kupole a transeptu, čímž vytvořil klenbu přesahující dobové technické možnosti.
Filippo Brunelleschi (–)
Osobnost a vzdělání
Studoval matematiku a svobodná umění; původně se vyučil zlatníkem.
–: Účast v soutěži na dveře baptisteria (téma Obětování Izáka) – prohrál s Lorenzem Ghibertim.
–: Studijní cesta s Donatellem do Říma za účelem měření antických památek.
Stavba kupole Santa Maria del Fiore
/: Dokončen tambur; průměr byl příliš široký pro klasické lešení.
: Vyhlášena soutěž, Brunelleschi navrhl model konstrukce bez potřeby lešení.
: Zahájení stavby.
Konstrukce: Dvouplášťová, osmiboká, s vepsaným kruhem mezi plášti pro samonosnost v každé řadě zdiva.
: Dokončení. Exteriér kombinuje románskou mramorovou inkrustaci s renesančními prvky (lucerna).
Další významná díla
Ospedale degli Innocenti (Nalezinec, zač. ): První stylisticky čistá renesanční stavba; arkáda jako ztělesnění geometrické perspektivy.
San Lorenzo (zač. ): Bazilika na starších základech, užití arkád podobných Nalezinci.
Stará sakristie u San Lorenzo (zač. ): Centrální čtvercová kaple s kupolí, pilastrový řád, typická barevnost (bílá stěna vs. šedý pískovec – pietra serena).
Kaple Pazzi (zač. ): Obdélná kaple u kostela Santa Croce, fasádní loggie připomínající vítězný oblouk.
San Spirito (zač. ): Novostavba, užší rozestupy sloupů, kupole v křížení.
Santa Maria degli Angeli: Nedokončená centrální stavba (/).
Michelozzo di Bartolomeo (–)
Nástupce Brunelleschiho, spolupracovník Donatella a Ghibertiho.
Dvorní architekt Cosima de' Medici (Il Vecchio).
Palazzo Medici-Riccardi (zač. ):
Horizontální členění, výrazná bosáž v přízemí, půlkruhová okna v patrech.
Nádvoří využívá Brunelleschiho arkády.
Leon Battista Alberti (–)
Humanistický vzdělanec, teoretik. Ovládal latinu a řečtinu.
Teoretické dílo:
Trattato della Pittura (): O perspektivě.
De re aedificatoria (Deset knih o architektuře, , tiskem ): Psáno latinsky, určeno vzdělancům; teorie zde předcházela jeho praxi.
Světské stavby
Palazzo Rucellai (zač. ): Užití pilastrových řádů v každé etáži (suprapozice podle antických vzorů).
Sakrální stavby
San Francesco v Rimini (Tempio Malatestiano, zač. ): První západní chrám s antickým průčelím; řešil zde problém převýšené lodi pomocí segmentových štítů.
Santa Maria Novella (zač. ): Navázal na románskou inkrustaci, ale vnesl novou jednoduchost, atikový pás a trojúhelný fronton.
San Andrea v Mantově (zač. ): Vrchol tvorby. Půdorys latinského kříže, valeně klenutá široká loď, průčelí ve formě vítězného oblouku.
Typologie: Předměstská vila a Ideální město
Vila
Od hospodářského dvora po rozsáhlé kompozice (vzorem Hadrianova vila v Tivoli).
Villa Medicea di Careggi (Michelozzo, ): Ještě částečně fortifikovaná, středověké kořeny.
Villa Medici di Poggio a Caiano (–, Giuliano da Sangallo): Radikální změna; stavba na arkádovém soklu, dvě křídla spojená halou, vstupní portikus ve stylu antického chrámu.
Ideální město
Filarete: Projekt města Sforzinda (cca –) – kruhový půdorys zrcadlící společenskou hierarchii.
Pienza (–, Bernardo Rossellino): Realizace pro papeže Pia II. Katedrála na terase, Biskupský palác, Palazzo Piccolomini a radnice tvoří působivou perspektivní kompozici na nepravidelném půdorysu.
Vrcholná renesance v Římě
Politický kontext: Pontifikáty Alexandra VI. (Borgia) a Julia II. (Della Rovere). Julius II. vrátil papežství moc a učinil z Říma centrum umění.
Donato Bramante (–)
Milánské období: Santa Maria presso San Satiro () – unikátní iluzivní perspektivní chór.
Římské období:
Tempietto (): San Pietro in Montorio; ideální centrální stavba podle antikizujících zásad.
Vatikán: Přestavba Belvederského dvora (od ) a točité schodiště.
Chrám svatého Petra v Římě (vývoj)
/: První Bramanteho projekt (centrální stavba, později změněna na longitudinálu).
–: Po smrti Bramanteho přebírají Raffael a Peruzzi; snaha o bazilikální dispozici.
: Přebírá Antonio da Sangallo; projekt masivní baziliky.
: Přerušení stavby (Sacco di Roma).
: Přebírá Michelangelo Buonarroti; návrat k Bramantově centrální koncepci, zjednodušení, monumentalita, zrod barokních prvků. Kupoli později zvýšil Giacomo della Porta.
Umělecké osobnosti 16. století
Raffael Santi (–)
Vila Madama (): Podle vzoru antických vil.
Kaple Chigi v Santa Maria del Popolo (–): První skutečný Gesamtkunstwerk (architektura, sochy, mozaiky).
Giulio Romano (–)
Raffaelův žák, rozvinul manýrismus.
Palazzo del Te v Mantově (–).
Michelangelo Buonarroti (–)
Nová sakristie u San Lorenzo (–): Inovace tvarosloví (perspektivní okna).
Biblioteca Laurenziana (od ): Manifest manýrismu v architektuře schodiště.
Kapitol (): Urbanistické řešení náměstí.
Benátská renesance a Andrea Palladio (–)
Benátky: Specifické paláce na laguně; renesance pronikla pomalu.
Jacopo Sansovino: Mincovna () a Knihovna sv. Marka () – užití serlian.
Andrea Palladio: Působil hlavně ve Vicenze.
Basilica Palladiana (od ): Užití serliany v obou patrech.
Paláce: Palazzo Chiericati (), Palazzo Valmarana ().
Teatro Olimpico (): Model pro divadla století.
Benátské kostely: San Giorgio Maggiore (od ), Il Redentore () – geniální kompromisy mezi centrální a longitudinální dispozicí.
Vily ve Venetu: Villa Barbaro (), Villa Malcontenta (), Villa Rotonda (–) – centrální salon se čtyřmi portiky.