D_-_MO

HISTORIE JAKO VĚDA A HISTORICKÉ POČÁTKYDefinice historieHistorie je nauka o minulosti lidstva, zkoumá všechny aspekty a děje:

  • Politické

  • Hospodářské

  • Náboženské

  • KulturníDějiny (= historie): aspekty minulosti, které si lidé připomínají a vykládají za účelem orientace v čase.Dějepis (= historická věda): humanitní a společenská věda, která zkoumá historii na základě různých pramenů a metod.

Metody zkoumání historie

  1. Heuristika: shromáždění pramenů a literatury, důležité pro získání širokého spektra informací.

  2. Kritika pramenů: třídění, posuzování důvěryhodnosti, posouzení toho, jak bylo informace léta interpretováno.

  3. Interpretace: srovnání obsahů historických pramenů a vyvození závěrů na základě analýzy.

  4. Syntéza: závěrečné shrnutí a utvoření celku, což umožňuje komplexní pochopení historických událostí.

Historické vědy a jejich specializace

  • Archeologie: výzkum hmotných pramenů, jako jsou artefakty, které odhalují život a kulturu minulých společností.

  • Paleografie: zkoumá staré písmo a listiny, což pomáhá datovat a interpretovat historické dokumenty.

  • Diplomatika: zkoumá formální dokumenty a jejich autenticitu, což je klíčové pro právní a politické dějiny.

  • Historiografie: studuje, jak se o dějinách přemýšlí, jaké metody byly použity a jak se pohledy na historii měnily.

  • Chronologie: zkoumá čas a převádí data do srozumitelných časových rámců.

  • Heraldika: studuje znaky a erby, důležité pro identifikaci rodů a jejich historického významu.

  • Numizmatika: zkoumá měny a platební prostředky, odhaluje hospodářské a obchodní souvislosti.

Typy pramenů

  • Hmotné: kosterní pozůstatky, keramika, kresby, které ukazují na fyzickou existenci a životní podmínky.

  • Písemné: kroniky, dopisy, knihy, paměti, které obsahují vyprávění a analýzu historických událostí.

  • Obrazové a zvukové: mapy, kresby, filmy, které dokumentují vizuální a akustické aspekty minulosti.

PRAVĚK A VÝVOJ ČLOVĚKAObdobí pravěkuZačal asi před 3 000 000 lety a skončil cca 4 000 let př. n. l. (první státní útvary).Dělí se na:

  • Doba kamenná (paleolit, mezolit, neolit)

  • Eneolit

  • Doba bronzová

  • Doba železná

Vývoj člověka (Antropogeneze)

  • Australopitekové: první hominidé, žili v Etiopii a Tanzanii, mají význam pro studium vývoje lidské chůze a nástrojů.

  • Homo Erectus: začal používat oheň, migrace z Afriky, což naznačuje rozvoj kognitivních schopností.

  • Homo Sapiens: dokonalejší nástroje, schopnost kresby a společenského života, což znamená sofistikovanější kulturu.

Periodizace pravěkých dějin

  • Paleolit: užívání nástrojů, lov a sběr; vývoj lidských společenství.

  • Mezolit: oteplování a první zdomácnění, co vedlo k přechodu na zemědělství.

  • Neolit: přechod k usedlému způsobu života; vznik zemědělských praktik a trvalých osad.

  • Eneolit: rozšíření mědi, což povede k rozvoji metalurgie.

  • Doba bronzová: nové technologie a vznik civilizací, což umožnilo vznik měst a komplexních společenských struktur.

STAROVĚK A JEHO CHARAKTERISTIKAČasové vymezeníStarověk trval od cca 10 000 / 4000 př. n. l. do 5. století n. l. Počátek písma je klíčový pro toto období a znamenal revoluci v zaznamenávání historie.

Starověké civilizace

  • Mezopotámie: kolébka civilizace, Sumer a Akkad, známé pro vyspělou kulturu, architekturu a vynález písma (klinopis).

  • Egypt: kultury, architektura (pyramidy), hieroglyfy a faraoni; komplexní náboženství a správa.

  • Antické Řecko: polis (městské státy) a vláda; základy demokracie a filozofie.

  • Římská říše: centralizovaný stát, právo (základy občanského práva) a občanské dějiny, což ovlivnilo pozdější evropské státy.

Důležité civilizační rysy

  • Písmo: umožnilo uchování a šíření informací, což vedlo k rozvoji administrativy a literatury.

  • Politická organizace: vznik států a hierarchických struktur, přispělo k udržení pořádku a zákonů.

  • Náboženství: polyteismus, vychází z kultů a tradic; náboženství mělo mocný vliv na každodenní život a politiku.

KŘESŤANSTVÍ A FEUDALISMUSKřesťanstvíVzniklo v 1. století n. l. z židovského kontextu s Ježíšem Kristem jako zakladatelem a vykupitelem. Šířeno misionáři, postupně rozšířeno do celé Evropy; zahrnovalo komplexní teologické ideje a premisy.

  • 313 n. l. - Edikt milánský: umožňuje svobodu vyznání a podporuje rozvoj křesťanství jako dominantního náboženství.

Počátky feudalismuZaložen na vzájemných vztazích mezi panovníky a vazaly, což formovalo sociální a politickou strukturu středověké Evropy. Důraz na ochranu, loajalitu a dědičné právo na půdu, kde výkon moci byl rozdělen mezi různé vrstvy společnosti.

  • Rozdělení společnosti do vrstev: šlechta (vlastníci půdy a vládci), duchovenstvo (náboženská moc a vliv) a poddaní (pracující a rolníci).

  • Feudální zřízení: vymezovalo moc, právní a ekonomickou organizaci společnosti; vytvářelo složité sociální vztahy a zavádělo práva a povinnosti.

  • Progres Habsburské monarchie a českého království v pozdním středověku, což vedlo k rozvoji kultury a politiky.

MEZIVÁLEČNÁ EVROPA A SOVĚTSKÝ SVAZPoliticko-diplomatické problémyVersailleský systém (1919) vytváří napětí po 1. sv. v. a nastavení nových hranic. Vzestup totalitních ideologií (nacismus, fašismus, komunismus) podněcoval konflikty a rozdělení Evropy.

  • Československo po válce: V 50. letech probíhaly represi a politické čistky; snahou o centralizaci a homogenizaci společnosti.

  • Pražské jaro (1968): pokus o reformu a liberalizaci, s cílem omezit moc režimu a podporovat větší svobodu.

  • Normalizace: návrat k tvrdému komunismu po 1968; represivní politika a vyloučení disidentů z veřejného života.

  • Sametová revoluce 1989: masové protesty vedly k přechodu k demokracii a k rozpuštění komunistického režimu. Vznik Československa jako svobodného státu; období naděje a obnovy.

SVĚTOVÉ KONFLIKTY A DEKOLONIZACEStudená válkaKonflikt mezi USA a SSSR (1947 – 1991) projevující se v politické rivalitě, závodu ve zbrojení a mocenských vlivech, přičemž ideologické rozdíly vedly k napětí.

DekolonizaceProces osvobození bývalých kolonií během 20. století, často doprovázený etnickými napětími a socioekonomickými problémy po získání nezávislosti, což formovalo nové státní útvary a jejich politické kultury.