3LAKOMEC

stručně příběh: harpagon starý muž, celý život vydělával peníze, má dvě děti elišku a kleanta. kleant je zamilovaný do chudé mariany a eliška do valéra, který pracuje jako sluha u harpagona, aby mohl být blízko elišce (před začátkem děje jí někde zachránil, když se topila). harpagon se rozhodne, že si vezme marianu, neví, že kleant je do ní zamilovaný. mezitím chce svoje děti provdat za starý boháče (anselm a vdova). blabla komické zápletký juchů frosina girlqueen pussy boss. kleant a eliška chtějí harpagona potrestat, takže čipera ukradne harpagonovi krabičku s penězi, chtějí ji použít, aby ho mohli vydírat. ALE!!! bizárek. zjistímě, že oba ty milenci (mariana a valér) jsou ve skutečnosti sourozenci a starý bohatý Anselm je ve skutečnosti jejich otec. (jsou nějaký italští šlechtici, kteří se ztratili při havárii na moři) a SHODOU OKOLNOSTÍ se setkali díky tomuhle ději.

hlavní motivy: kritika vyšších vrstev a chorobné touhy po penězích, peníze deformují lidské vztahy

  1. část

    -drama, psáno jako hra, scénické poznámky, komedie (tzv. charakterová) vždy končí šťastně, humor, problémy hrdiny se podaří nakonec vyřešit a vše je dobrý:) (v té době komedie považována za nízký žánr (takže shameful)), próza

    -konec čtvrtého dějství, harpagon zjistil, že byl okraden a my teda víme, že to byl valér

    -harpagon byl okraden, nadává na toho, kdo mu je ukradl, vypadá to, že se bez peněz zblázní, bere to hodně dramaticky, chybí mu :(

    - podle aristotelovy zásady tří jednot se odehrává děj na jednom místě v jednom čase, polovina 17. stol. v paříži (1670), kvůli chybějícím scénickým poznámkám nevíme kde přesněji se co děje, ale můžeme si domyslet, že nejspíše v harpagonově sídle

    -chronologická kompozice, odehrává se v jeden čas na jednom místě, má 5 dějství (expozice, kolize, krize, katastrofa, závěr), er forma

  2. část

    - Harpagon: bohatý lichvář, který je pro své peníze schopný obětovat cokoliv, ztráta peněz pro něj znamená naprostou tragédii, tracený smysl života a nenávist, byl by schopný žít v bídě jen aby peníze měl u sebe, zamiloval se do mariany a chce si jí vzít

    Čipera: oddaný svému pánu kleantovi. chce mu pomoci získat marianu, ukradl harpagonovu skíňku s penězi

    Kleantes: harpagonův syn, zamiloval se do Mariany (i když byla chudá), šílená láska k penězům jeho otce se mu příčí a je tedy jeho pravým opakem

    Valér: sluh harpagona, zamilovaný do jeho dcery elišky, snaží se získat harpagonovu přízeň, aby si mohl elišku vzít

    Eliška: dcera harpagona, zamilovaná do valéra

    Mariana: velmi krásná, chudá dívka, která se stará o svou nemocnou matku, zamilovala se do kleanta

    Anselm: šlechtic, má si vzít elišku proti její vůli, otec valéra a mariany (jak se na konci hry ukáže)

    Frosina: dohazovačka, umí manipulovat s lidmi

    - nejčastěji dialogy, ale tady je to monolog harpagona, scénické poznámky ve hře jsou, ale ve velmi malé míře

  3. část

    -spisový jazyk, archaismy, vulgarismy, hovorové výrazy, zvolací věty, řečnické otázky, metafory, sarkasmus

  4. literárněhistorický kontext- vytvořeno v klasicistním období, v té době patřily komedie k nízkým dramatem (společně s fraškou a bajkou X vysoké- óda, epos, tragédie) → tvořil pod pseudonymem, aby neposkvrnil jméno rodině, psal klasicistní charakterové komedie (typické lidskými typy), další díla: Don Juan, Misantrop, Zdravý nemocný

poznámky: inspiroval se Plautovou Komedií o Hrnci a Shakespearovo komediemi a jeho schopností spojit tragické životní osudy lidí s komediálními prvky, nebyla za jeho života úspěšná, takový zásah vyšší moci, což je typické pro antické drama (díky anselmovi se nakonec všechno vyřeší a dobře dopadne)

Moliére 1622–1673- vlastním jménem Jean Batiste Poquelin, pocházel z poměrně bohaté měšťanské rodiny, byl francouzský klasicistní herec, spisovatel a dramatik. původně byl hercem kočovné divadelní společnosti, později si založil svojí vlastní. díky přízni bratra ludvíka xiv. účinkoval také na královském dvoře. zabýval se nízkým dramatem. jeho hry byly velmi odvážné, zesměšňoval například pokrytectví, šlechtu a dokonce i církev, která prosadila zákaz některých jeho her, zejména Tartuffa (útočí zde na náboženský fanatismus). podle některých badatelů jeho díla v 18. století předpřipravila půdu francouzské revoluci. zemřel když odešel z pódia po hraní jeho hry Zdravý nemocný.

další spisovatelé této doby: Racine (Faidra), Corneille (Le Cid), John Dryden