Klasické a helénské období antického Řecka

Klasické období, Periklovo jméno a přestavba Athén

Periklova éra: Došlo k zásadní a velké přestavbě Athén právě za vlády státníka Perikla. Toto období je považováno za vrchol athénské demokracie a kultury.
Konec peloponéské války a tvrdé podmínky: Po skončení peloponéské války (v níž zvítězila Sparta nad Athénami) musely Athény přijmout drastické mírové podmínky. Jednou z klíčových podmínek bylo odevzdat téměř všechny své válečné lodě Spartě, čímž Athény ztratily status námořní velmoci.
Rozhodující námořní bitva: V roce $405\,\text{př. n. l.}$ se odehrála bitva u Aigospotamoi (v překladu „Kozí říčky“). Tato bitva byla rozhodujícím střetnutím peloponéské války, které vedlo k definitivní porážce Athén.
Ostatní významné bitvy zmíněné v kontextu:
- Bitva u Chaironeie ( $338\,\text{př. n. l.}$ ) – potvrzení makedonské nadvlády nad Řeckem.
- Bitva u Thermopyl ( $480\,\text{př. n. l.}$ ) – známý střet s Peršany (král Leonidás).
- Bitva u Salamíny ( $480\,\text{př. n. l.}$ ) – klíčové námořní vítězství Řeků nad Peršany.

Vzestup Makedonie a Alexandr Veliký

Filip II. Makedonský: Otec Alexandra Velikého, který byl králem Makedonie a podařilo se mu dobýt a sjednotit řecké městské státy pod makedonskou nadvládu.
Makedonská vojenská taktika: Armáda pod vedením Filipa II. a Alexandra využívala specifický a vysoce efektivní typ bojového šiku zvaný falanga. Bojovníci v něm byli vyzbrojeni dlouhými kopími (sarísami).
Zakládání měst: Během svých rozsáhlých vojenských tažení zakládal Alexandr Makedonský četná nová města. Většinu z nich pojmenoval po sobě samém – nesou tedy název Alexandrie.
Osud Persepolis: Hlavní město Perské říše, Persepolis, nechal Alexandr (poté, co král Dáreios III. uprchl) zničit. Toto zničení bylo zamýšleno jako symbolická odveta za to, že Peršané dříve (během řecko-perských válek) vypálili Athény.
Rozpad říše po Alexandrově smrti: Po předčasné smrti Alexandra Makedonského se jeho obrovské území neudrželo vcelku. Došlo k jeho rozpadu a rozdělení mezi jeho nejvěrnější vojevůdce, kteří jsou označováni jako diadochové.
Nástupnické státy – Říše Ptolemaiovců: Tato říše, vzniklá po rozpadu Alexandrovy říše, se nacházela na území Egypta.
Konec helénského období: Toto historické období skončilo definitivním dobytím ptolemaiovské říše (včetně jejího centra, Egypta) Římany.

Vznik a vývoj řecké filozofie

Definice a původ: Řecká filozofie vznikla jako racionální způsob uvažování a argumentace o základních otázkách světa (původ světa, dobro a zlo, postavení člověka v kosmu a povaha společnosti). Nahradila tak dřívější mýty, které podávaly nadpřirozená vysvětlení.
Vliv obchodu a migrace: Rozvoj filozofie byl úzce spjat s rozvojem dálkového obchodu ve východním Středomoří v 1. polovině 1. tisíciletí $\text{př. n. l.}$ . Obchodníci se usazovali v přístavech, kde vznikaly jazykově a kulturně smíšené společnosti.
Krize tradiční autority: Ve smíšených komunitách narážely různé mytické tradice na sebe, čímž se vzájemně zpochybňovaly. Lidé vychovaní v různých náboženstvích přestali sdílet homogenní tradice.
- Příklad: Přistěhovalci v řeckých městech pochybovali o Homérově a Hésiodově výkladu světa a Řekové naopak odmítali cizí tradice.
Geografické počátky: Filozofie vznikla nejprve v okrajových oblastech řecké kultury (Iónie – západní pobřeží dnešního Turecka, Sicílie, jižní Itálie), kde docházelo k největším kulturním střetům.
Hledání moudrosti: Cílem bylo nalézt pravdivé poznání reality a člověka, které by se neopíralo o náboženskou autoritu, ale výhradně o rozumovou úvahu a logické argumenty.
Hérakleitos z Efesu: Jeden z prvních filozofů, který otevřeně kritizoval autority jako Homér a Hésiodos. Prohlásil, že „každému člověku je dáno, aby dovedl poznat sám sebe a být rozumný“, což definovalo základní program řecké filozofie.

Významní řečtí učenci a základy vědy

Thalés z Milétu: Filozof, matematik a astronom. Byl průkopníkem zkoumání geometrických útvarů pomocí dedukce a abstrakce.
- Dokázal změřit vzdálenost lodi na moři pomocí její relativní velikosti.
- Předpověděl zatmění Slunce, ke kterému došlo v roce $585\,\text{př. n. l.}$ .
Pythagoras (6. století $\text{př. n. l.}$ ): Působil na jihu Itálie, kde založil školu otevřenou jak mužům, tak ženám. Je s ním spojena Pythagorova věta, ačkoli formální důkazy pocházejí i z pozdějších dob.
Eukleides: Nejslavnější geometr starověku. Jeho dílo Základy (\Sigma t o ̐ ̑ \iota \chi \epsilon \tilde{\iota} \alpha) se stalo standardní učebnicí geometrie na staletí.
- Pracoval s definicemi, axiomy a postuláty.
- Položil základy tzv. eukleidovské geometrie, která se vyučuje dodnes.
Eratosthenés z Kyrény (cca $212\,\text{př. n. l.}$ ): Zakladatel geografie. Dokázal změřit poloměr Zeměkoule porovnáním velikosti stínů ve dvou různých městech ve stejném čase.
Aristarchos ze Samu: Astronom, který pomocí trigonometrie změřil vzdálenost a velikost Měsíce.
Další vědecké koncepty:
- Platónská tělesa: Pravidelná tělesa, která popsal Platón a Eukleides dokázal, že jich existuje pouze omezený, přesně daný počet.
- Zénón z Eleje: Známý svými paradoxy o nekonečném dělení úsečky.
- Archimédés: Zkoumal výpočty objemu těles, čímž předjímal principy pozdějšího integrálního počtu.

Chronologický přehled klíčových událostí

Smrt Perikla: Periklés zemřel na následky morové epidemie v Athénách (na začátku peloponéské války).
Bitva u Aigospotamoi ( $405\,\text{př. n. l.}$ ): Rozhodující porážka Athén v peloponéské válce.
Zrušení Athénského námořního spolku: Důsledek porážky Athén ve válce se Spartou.
Thébská hegemonie: Krátké období dominance Théb po porážce Sparty.
Bitva u Chaironeie ( $338\,\text{př. n. l.}$ ): Filip II. poráží řecké státy.
Zavraždění Filipa II.: Atentát na makedonského krále, po kterém nastupuje na trůn Alexandr.
Bitva u Gaugamel ( $331\,\text{př. n. l.}$ ): Jedno z nejdůležitějších vítězství Alexandra Velikého nad perským králem Dáreiem III.
Smrt Alexandra Makedonského ( $323\,\text{př. n. l.}$ ): Konec dobyvatelského tažení v Babylonu.
Vznik Seleukovské říše: Jedna z nástupnických říší diadochů (na území Persie a Mezopotámie).