ORL

MEDICÍNSKA PROPEDEUTIKA ORL

Hlavní téma prací Hana Heiderové.

OTORHINOLARYNGOLOGIE (ORL)

  • Definice: Otorhinolaryngologie, zkráceně ORL, je chirurgický lékařský obor specializovaný na diagnostiku a léčbu chorob uší, nosu a krku. Tento obor se zabývá širokým spektrem onemocnění, včetně infekcí, alergií, nádorů a poruch sluchu.

  • Další oblast: Onemocnění hlavy a krku, která zahrnuje diagnózu a léčbu různých patologických stavů, jako jsou nádory hlavy, poranění a další zdravotní problémy.

  • Etymologie: Termín ORL je odvozen z řeckých slov:

    • OTOS: ucho

    • RHINOS: nos

    • LARYNX: hrtan (krk/hdlo)

    • LOGOS: věda.

ZÁKLADNÍ ANATOMICKÉ PŘEDPOKLADY VÝVOJE ŘEČI

  • Artikulace zahrnuje:

    • Respiraci: proces dýchání, který je klíčový pro produkci hlasu a artikulaci.

    • Fonaci: výroba hlásek a zvuků pomocí hlasivek.

    • Rezonanci: ovlivňuje barvu a kvalitu hlasu.

    • Artikulaci: schopnost vyslovovat jednotlivé hlásky za pomoci mluvidel.

  • Orgány pro produkci řeči zahrnují:

    • Dýchací orgány: plíce, průdušnice, dýchací cesty, které zajišťují přívod vzduchu.

    • Hlasový orgán: hrtan, kde se vytváří hlas.

    • Artikulační orgány: jazyk, rty a patro, které formují zvuky do řeči.

VNÍMÁNÍ LIDSKÉ ŘEČI

  • Typy percepce:

    • Vizuální: vnímání řeči pomocí pohybu rtů a gest.

    • Sluchová: vnímání řeči pomocí zvukových vln.

  • Zdroje energie pro řeč: pohyb vzduchu při dýchání.

  • Materiál řeči: vzduchový proud, který prochází mluvidly.

  • Vznik zvuku: pohyb různých částí mluvidel vyvolává překážky ve výdechovém proudu, což vytváří zvuk.

  • Fyzické dýchání:

    • Nadechování nosem a ústy —> nutno nabrat rychle maximálně vzduchu

    • Mluvní projev probíhá při výdechu, který lze díky zásobnímu vzduchu v plicích podle potřeby prodloužit a zajišťuje trvalý tlak v hrtanu (důležité pro vznik hlasu)

VNÍMÁNÍ LIDSKÉ ŘEČI - DALŠÍ ASPEKTY

  • Výška hlasu: ovlivňuje délka hlasivek; delší hlasivky produkují hlubší zvuky.

  • Hormonální změny: mění základní polohu hlasu během dospívání a stáří, což může ovlivnit kvalitu a tonaci hlasu.

  • Barva hlasu: vytváří se v nadhrtanových prostorách, kde rezonuje.

  • Modifikace barvy hlasu: mění se pomocí polohy rtů, jazyka a hrdla, což ovlivňuje výrazy a emoce v komunikaci.

VÝVOJ ŘEČI

  • Přípravné období:

    • Trvá do 10.-12. měsíce věku a zahrnuje aktivity jako sání, cuclání a žvýkání, které jsou klíčové pro vývoj obličeje a mluvidel.

    • Fáze přípravného období:

      • Období křiku: první hlasový projev, který slouží k vyjádření potřeb.

      • Období broukání: od 3. měsíce, zvuky bez sdělovací funkce, což je důležité pro vývoj základní motoriky.

      • Období žvatlání: počátky slov a spojování zvuků.

      • Napodobivé žvatlání: 6.-8. měsíc, kdy dítě začíná imitovat zvuky.

      • Období rozumění řeči: kolem 10. měsíce, dítě reaguje na celkový zvukový obraz a rozumí základním pojmům.

  • OBDOBÍ VLASTNÍHO VÝVOJE ŘEČI:

    • Mezi 10.-14. měsícem: dítě produkuje první jednoslovné věty.

    • Dvě let: začíná aplikovat slova na určené objekty a jevy.

    • 2.-3. rokem: rozvoj komunikační řeči a schopnost vyjadřovat potřeby a přání.

    • Kolem 3. roku: rozvoj logických pojmů a schopností spojovat myšlenky.

    • Intellectualizace: začíná kolem 4. roku, kdy se zlepšuje schopnost abstraktního myšlení.

    • Ukončení základního vývoje: 6-7 let, dítě komunikuje plynule v mateřském jazyce a rozumí složitějším strukturám.

PĚT VÝVOJOVÝCH PRAVIDEL ŘEČI PODLE VIKTORA LECHTY

  1. Předvídatelnost: dítě prochází určitými stadii, která jsou charakteristická a opakovatelná.

  2. Stejný věk: jednotlivá stádia přicházejí u dětí ve stejném věku, i když rychlost se může lišit.

  3. Vývojová zralost: vyžaduje další růst ve všech oblastech, včetně fyzické, kognitivní a sociální.

  4. Určité kroky: posuny ve vývoji jsou viditelné a přímo úměrné ke zkušenostem dítěte.

  5. Individuálnost: každé dítě má svůj vlastní rytmus vývoje a rychlost učení.

NARUŠENÝ VÝVOJ ŘEČI

  • Definice: ztížená schopnost verbálně komunikovat, i při normálních podmínkách pro rozvoj.

  • Podmínky: sociální prostředí, emocionální vazby, kvalita a četnost podnětů, smysly. přiměřená neverbální inteligence, zpětná vazba, negativní klasické neurologické vyšetření

JAKÉ MOHOU BÝT VADY ŘEČI

DYSLALIE NEBOLI PATLAVOST

  • Dyaslálie je nejběžnějším narušením komunikační schopnosti, kdy dítě špatně vyslovuje některé hlásky.

  • Vliv dědičnosti na vznik dyslalie není prokázán; klíčový je vliv prostředí, zejména:

    • Nesprávný řečový vzor v rodině (např. oba rodiče ráčkují), který vyžaduje řečovou prevenci nebo návštěvu logopeda.

    • Nepřiměřený řečový vzor (mazlivá řeč, bilingvní prostředí) a chyby ve výchovném přístupu, jako je výsměch nebo citové strádání, které mohou vést k vadnému tvoření výslovnosti a jeho fixaci.

  • Výslovnost je vážně narušena, pokud má dítě narušené sluchové vnímání.

    • Nesprávná percepce (např. nedoslýchavost) může být způsobena častými nemocemi horních cest dýchacích nebo zvětšením nosní vegetace.

  • Zrakové vnímání může také ovlivnit výslovnost, pokud dítě nepřesně vnímá artikulační pohyby.

DYSARTRIE

  • Dysartrie zahrnuje vývojové i získané obtíže při hláskování a vyslovování, přičemž narušena je i prozodie řeči (přízvuk, melodie, tempo, pauzy a hlasitost).

  • Zásady prevence dysartrie souvisejí s neurologickými onemocněními, které ji způsobují.

  • Mezi časté poruchy a vady řeči patří dyaslálie, dysartrie, rinolálie, palatolalie, breptavost a koktavost.

PORUCHY HLASU

  • Jedná se o patologickou změnu ve struktuře hlasu, akustických kvalitách a způsobu používání hlasu.

  • Hlavní zásadou je hlasová hygiena, která vyžaduje pravidelné vedení a dodržování stanovených pravidel pro správné užívání hlasu.

PALATOLALIE

  • Narušená komunikační schopnost v důsledku rozštěpových vad patra.

  • Prevence zahrnuje včasný chirurgický zákrok pro děti s orofaciálním rozštěpem a odbornou péči.

RINOLÁLIE

  • Porucha nazality při mluvení, projevující se jako huhňání.

  • Prevence zahrnuje lékařské ošetření pro organické poruchy, odstraňování infekcí horních cest dýchacích a nácvik nosního dýchání.

KOKTAVOST

  • Projevuje se přerušením plynulosti mluvené řeči.

  • Zásady prevence zahrnují předcházení rizikovým faktorům, klidné prostředí a vyloučení pocitů méněcennosti.

BREPTAVOST

  • Znamená pozměněné tempo řeči. Logopedická prevence není možná u dědičných faktorů či ADHD.

  • Je důležité mít správný mluvní vzor a udržovat klidnou atmosféru v rodině.

MUTISMUS

  • Souhrnný termín pro případy s náhlou absencí artikulované řeči. Dítě může mluvit, ale nechce.

  • Prevence zahrnuje seznámení rodiny s komplikacemi a ochranu dítěte před stresovými faktory.

AFÁZIE

  • Komplikované postižení, které se projevuje ztrátou produkce nebo porozumění řeči v důsledku poškození mozku.

  • Příčiny vzniku afázie zahrnují cévní mozkové příhody, úrazy a nádorová onemocnění mozku, intoxikace mozku v souvislosti s užíváním alkoholu, drog

FONIATRIE

  • Lékařský obor, který se specializuje na zkoumání komunikačních funkcí (hlas, řeč, sluch) a rehabilitace poruch ( vrozené, získané - záněty, úrazy, neurologické)

  • Diagnóza poruch: zahrnuje využití moderních technik a přístrojů k identifikaci poruch, které mohou mít různorodé příčiny. Obtíže nárazového i trvajícího charakteru

  • Videolaryngostroboskopický přístroj - umožňuje tvorbu obrázků, kazetových záznamů hlasivek

SLUCH - JAK SLYŠÍME?

  • Fáze sluchového procesu zahrnují:

    • Zvukové vlny: vnější část ucha zachytává zvukové vlny.

    • Vnější ucho: zvuky se dostávají do ušního kanálu.

    • Střední ucho: vibrace se přenášejí na kůstky středního ucha.

    • Vnitřní ucho: zvukové vlny se mění na nervové signály.

    • Sluchový nerv: přenáší signály do mozku.

    • Zvukové vlny jsou zachyceny zevním uchem (boltec a zvukovod) a přivedeny na bubínek, který se rozkmitává. Tyto kmity jsou přenášeny třemi kůstkami ve středním uchu (kladívko, kovadlinka a třmínek) na blanité okénko vnitřního ucha. Vnitřní ucho, zahrnující hlemýžď (kochleu) vyplněný tekutinou a obsahující vláknové buňky, reaguje na kmitání tekutiny. Tyto buňky přeměňují mechanickou energii na nervový impuls, který je veden sluchovým nervem do sluchového centra v mozkové kůře, kde jsou zvukové signály analyzovány a vytváří se výsledný zvukový obraz, což je slyšení.

  • Při vadě sluchu ve vnějším nebo středním uchu se jedná o převodní vadu sluchu.

  • Převodní vady sluchu nikdy nevedou k úplné hluchotě a je možné je dobře kompenzovat sluchadly; některé lze také operativně léčit.

  • Pokud došlo k poškození ve vnitřním uchu nebo vyšších úrovních sluchové dráhy, hovoříme o percepční vadě sluchu.

  • Percepční vady sluchu pokrývají celé spektrum závažnosti; mohou být lehké, ale také mohou vést k úplné hluchotě.

PŘÍČINY SLUCHOVÝCH VAD

  • Vrozené: mohou být způsobeny genetickými faktory (50-80% případů, i u slyšících rodičů bez vadové historie v rodině) nebo infekčními onemocněními matky během těhotenství ( zarděnky, spalničky…), nebo užíváním toxických látek v těh.(léky pro vnitřní ucho, sluchový nerv)

  • Získané: mohou nastat během porodu, předčasného porodu, nedostatku kyslíku po porodu, v důsledku zánětů sluch.orgánu, úrazů, poškození toxickými látkami nebo příliš silného vystavení hluku.

DIAGNOSTIKA SLUCHOVÝCH VAD

  • Stanovení přesné diagnózy vady sluchu u malého dítěte není jednoduché a nelze očekávat, že se to povede napoprvé.

  • Obvykle se jedná o déletrvající proces, během něhož se provádějí zkoušky sluchu různými metodami, které diagnózu ověřují, doplňují a zpřesňují.

  • Sluch nejmenších dětí se měří pomocí objektivních metod, které nevyžadují spolupráci dítěte.

  • Určení velikosti ztráty sluchu je ale u malých dětí hodně obtížné, proto se v dalších měsících diagnóza zpřesňuje subjektivními metodami, které alespoň částečnou spolupráci dítěte vyžadují.

  • SCREENINGOVÉ VYŠETŘENÍ SLUCHU U NOVOROZENCŮ

    • Prvním testem sluchu u novorozenců je vyšetření výbavnosti tzv. otoakustických emisí, které vychází z faktu, že vláknové buňky ve vnitřním uchu vydávají jako reakci na zvukový podnět určité zvuky.

    • Spícímu dítěti se do ouška vloží malá sonda, která sem vysílá zvuk a také měří, zda vláknové buňky na tento podnět reagují.

    • Pokud není na přístroji zaznamenána zvuková reakce vláknových buněk, je to první signál, že něco může být v nepořádku.

    • Teprve pokud jsou výsledky opakovaného vyšetření stejné, přistupuje se ke specializovanějšímu vyšetření sluchu (například BERA, SSEP), které podezření potvrdí nebo vyvrátí a určí také rozsah sluchové vady.

    • V České republice je již uzákoněn celoplošný screening sluchu novorozenců (vyhláška č. 134/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a do tohoto programu zapojuje z vlastní iniciativy velká řada

SUBJEKTIVNÍ AUDIOMETRIE) – VÝBĚR

  1. VRA – AUDIOMETRIE ZRAKOVÝM POSÍLENÍM

    • Dětem se opakovaně pouští tón a zároveň i zajímavý světelný podnět (například se rozsvítí oči hračky).

    • Když je u dítěte vytvořena podmíněná reakce, zazní pouze zvukový podnět.

    • Vyšetřující odborník sleduje reakci dítěte. Pokud se otáčí směrem ke zdroji světelného podnětu, tón pravděpodobně slyšelo.

    • Vyšetření se u dětí provádí ve věku od 6 měsíců do 3 let věku dítěte.

  2. AUDIOMETRIE HROU

    • Měření, při kterém se využívá přirozené hravosti dítěte.

    • Dítě se naučí, že když zaslechne tón (nebo když tón skončí), hodí kostičku do košíku, navlékne velký korálek atd.

    • Měření se provádí cca od jednoho roku do tří

SLUCHADLA

  • První pomůcka: Sluchadla jsou obvykle první pomůckou, kterou děti využívají.

  • Nositelnost: Děti je mohou nosit už od raného věku; čím dříve, tím lépe. Sluchadla jsou určena pro děti a dospělé s lehkými, středně těžkými a těžkými ztrátami sluchu.

  • Délka nošení: Všechny děti musí sluchadla nosit minimálně půl roku. Pokud po této době není zisk ze sluchadel dostatečný, přistupuje se k jiné kompenzaci sluchu – kochleární implantaci.

  • Funkčnost: Sluchadla přinášejí užitek pouze dětem se zbytky sluchu, které se dají využít pro vnímání a porozumění mluvené řeči.

KOCHLEÁRNÍ IMPLANTÁT

  • Princip funkce: Sluchadla a kochleární implantát fungují na odlišném principu.

  • Zesilování vs. stimulace: Kochleární implantát nezesiluje zvuky jako sluchadla, ale zprostředkovává sluchové vjemy přímou elektrickou stimulací sluchového nervu uvnitř hlemýžďe vnitřního ucha, kde nahrazuje poškozené nebo chybějící vláknové buňky.

  • KOCHLEÁRNÍ IMPLANTÁT:

    • Vnitřní část: Skládá se z přijímací cívky s magnetem, která je chirurgicky umístěna do jamky skalní kosti, a ze svazku elektrod, který je zaveden do hlemýžďe vnitřního ucha.

    • Vnější část: Skládá se z řečového (zvukového) procesoru a mikrofonu, které dítě nebo dospělý nosí, stejně jako sluchadlo, za uchem. Děti mohou mít procesor v podobě krabičky, kterou nosí připevněnou v pouzdře na těle. Další částí je vysílací cívka, napojená na procesor, která je připevněná magnetem k hlavě k vnitřní části implantátu.