Test
Hlavní formy demokracie
Základní formy demokracie jsou přímá a nepřímá (zastupitelská) demokracie.
Přímá demokracie
PŘÍMÁ DEMOKRACIE je forma demokracie založená na přímé účasti občanů na rozhodování o věcech veřejných.
V čisté formě existovala jen v antickém Řecku. Přímé hlasování 118 tehdy umožňoval malý počet svobodných občanů. Širokým lidovým vrstvám nebyla účast umožněna. Vzhledem k početnosti obyvatelstva současných států je pů- vodní pojetí přímé demokracie neuskutečnitelné. Soudobou formou přímé demokracie je referendum nebo plebiscit (str. 35).
Nepřímá demokracie
NEPŘÍMÁ (ZASTUPITELSKÁ) DEMOKRACIE je forma demokracie, kde se občan účastní politického rozhodování zprostředkovaně, delegováním svého podílu na moci na své zvolené zástupce, kteří naplňují jeho vůli v or- gánech státu, regionu či obce.
V současnosti jsou všechny demokracie na světě nepřímé. Nejčastěji využíva- nou formou nepřímé demokracie jsou volby (≫ str. 36). Nepřímá demokracie zachovává všechny podstatné znaky vlády lidu:
▪ rovnost - všichni občané jsou si rovni, každý může být vybrán do veřejné funkce a ve volbách má rovnoprávný hlas,
pluralitu - existuje možnost volby, resp. výběru mezi různými politickými subjekty,
■ dočasnost - moc je zvoleným zástupcům svěřena dočasně a je časově ome- zena volbami,
■ kontrolu - moc je pod kontrolou opozice v parlamentu a kontrolních orgánů, ■ většinový princip - platí to, co rozhodne většina.
Zastupitelská demokracie je liberální - garantuje každému občanovi dodržo- vání nezadatelných lidských, občanských a politických práv a svobod.
Současné moderní demokracie jsou tedy převážně nepřímé, pluralitní a kon- senzuální. Rozdílné společenské zájmy různých politických stran a nátlakových skupin (pluralitní systém) ústí v konsenzus (shodu, soulad) v zásadních otáz- kách. Demokracie je jedním ze základních témat, kterými se politologie zabývá.
Nedemokratické režimy
Ačkoliv je demokracie zakotvena v ústavě většiny moderních států, může
být (a v historii našeho státu byla) ohrožena krajními až extremistickými
nedemokratickými postoji.
V levicové komunistické diktatury nepřímo vyústilo zneužití plebiscitní demo- kracie, kdy se všichni musejí podřídit obecné vůli vybrané skupiny (dělnické třídy) a opoziční názory menšin jsou potlačovány. Z opačné strany demokracii omezují absolutní vlády (absolutismus je jedním z ideových zdrojů fašismu), které prakticky neumožňují občanům podílet se na rozhodování a jež občané nemají právo nenásilně odvolat.
Protikladem demokracie jsou tedy nedemokratické režimy, ve kterých je větši- na společnosti z politického života a rozhodování vyloučena. Nedemokratické režimy je možné rozdělit do dvou hlavních kategorií:
.totalitní režimy,
. autoritativní režimy.
Totalitní režim
Totalitní režim je politický režim, který zasahuje do všech stránek života ob- čanů. Mezi nejvýznamnější historické příklady totalitních politických systémů patří Sovětský svaz za Stalinovy vlády 119 a nacistický systém v Německu. Oba režimy se shodovaly v celé řadě znaků: od existence rozsáhlého represivní- ho systému (tajné policie, koncentračních táborů v Německu, sovětských po důslednou pracovních táborů - gulagů) přes kult vůdce (Hitler, Stalin) až kontrolu soukromého života obyvatel země. Přesto existovaly v obou přípa- dech také rozdíly. Zatímco sovětský systém vyrůstal z ideologie komunismu, nacismus prosazoval elitarismus a rasismus. Odlišný byl i hospodářský systém. Sovětský svaz se snažil prosadit centrálně řízené hospodářství a bojoval proti soukromému vlastnictví, v nacistickém Německu se prvky soukromého hos- podářství zachovaly. 34
Znaky totalitního režimu:
vláda vůdce či malé skupiny lidí, disponujících monopolem moci,
. režim jedné politické strany, která vyžaduje disciplínu,
jediná oficiální státní ideologie, světový názor,
požadavek aktivní podpory obyvatelstva (nepostačuje pouze pasivní pod- řízení se),
.kontrola všech oblastí individuálního i společenského života,
.státní kontrola všech stránek ekonomického života,
T19 Téma totalitarismu se odráží také v literární tvorbě. Významným klasikem reflexe totalitarismu v literatuře je Geor-
ge Orwell, jehož Farma zvířat je parodií na skutečné události stalinistického režimu. Bajka vypráví o zvířatech, která
policejní režim, který dohlíží na vše a na všechny (cenzura, informační izolace).
Autoritativní režim
si začala na farmě vládnout sama. Vláda, kde jsou si zprvu všichni rovni, se ovšem přeměnila v totalitní vládu prasat.
34 Totalitní režim se začal po druhé světové válce budovat také v Albánii. V čele režimu stál do roku 1985 Enver Hodža. Ten spolu s komunistickou stranou totálně ovládnul společnost i soukromý život lidí. Zlikvidoval soukromé vlastnictví, zrušil všechny církve, získal kontrolu nad školstvím, kulturou, vědou i médii. Pomocí tajné policie uplatňoval teror-odpůrci režimu byli popravováni. K trestu smrti byly odsuzovány také děti od 12 let.
V historii se objevují i politické režimy, které sice svoji legitimitu nemají pod- loženou svobodnými volbami, neusilují ale ani o totální ovládnutí společnosti, potažmo jednotlivců. Tento systém tak stojí na pomezí demokracie a totalitní- ho režimu - označujeme jej jako autoritativní režim. 35
Znaky autoritativního režimu:
▪ vláda vůdce či výjimečně malé skupiny lidí, uplatňujících svou moc uvnitř formálně definovaných, ale předvídatelných hranic,
▪ absence důsledně vyžadované státní ideologie,
▪ existence legální, příp. pololegální opozice (např. katolická církev), nevyžaduje aktivní souhlas obyvatelstva (pasivní podřízení se je dostačující),
▪ tolerance existence organizací (včetně politických), pokud ovšem nezpo- chybňují podstatu režimu.
Albánský diktátor Enver Hodža
35 V roce 1936 byl ve Španělsku ustanoven autoritativní režim, do jehož čela se postavil generál Francisco Franco. Osobní moc generála Franca nebyla
v režimu ničím omezena. Každých pět let byla jmenována nová vláda, které ale vždy předsedal Franco. Politický život formo- valy tzv. politické rodiny (např. vojáci, katolíci, monarchisté), které podporovaly Francův režim a nezpochybňovaly ideály režimu. Politické strany a zájmové skupiny byly nahrazeny politickými rodinami. Odpůrci režimu byli tvrdě postihováni. Po Francově smrti v roce 1975 docházelo ve Španělsku k postupné demokratizaci.
Moc soudní (jurisdikce) kontroluje dodržování zákonů, příp. zákony závaz- ně interpretuje; je vykonávána soustavou nezávislých soudů.
Princip brzd a rovnovah
Princip oddělení mocí 121 je doplněn principem brzd a rovnovah. Jeho pod- statou je, že pravomoci jednotlivých složek moci a zastupujících orgánů jsou od sebe odděleny a stanoveny tak, aby se navzájem vyvažovaly a omezovaly. Znamená to, že rozhodnutí každého ze základních ústavních orgánů mohou principu brzd a rovnovah je pak např. právo hlavy státu vrátit parlamentu být ostatními orgány upravována, příp. zcela zrušena. Konkrétním výsledkem přijatý návrh zákona k novému projednání (jedná se o tzv. suspenzivní veto) nebo udělit milost, dále právo parlamentu prezidentovo veto přehlasovat, prá- vo ústavního soudu zrušit zákon nebo jiný právní předpis odporující ústavě
(právnímu řádu).
LEGISLATIVA
LEGISLATIVA
EXEKUTIVA
JURISDIKCE
právo zrušit zákon
121) Princip dělby moci byl teoreticky podchycen v dílech Johna Locka (Dvoji pojednání o vládě) a zejména Charlese de Montesquieua (0 duchu zákonů), který již dělí moc na zákonodárnou, výkonnou a soudní.
vydává zákony
právo tzv. sus- penzivního veta
EXEKUTIVA
parlamentní kontrola, právo přehlasovat pre-
vykonává zákony
právo zrušit nařízení vlády
zidentovo veto
JURISDIKCE
právo udělit mi- lost, amnestie
vykládá zákony
Schéma principu oddělení státní moci a principu brzd a rovnovah
V úhlopříčce schématu jsou vymezeny základní pravomoce ústavních orgánů dle zásad dělby moci. Ve zbývajících oknech tabulky je zachycen princip brzd a rovnovah.
1.6.2 Orgány státní moci České republiky
Zákonodárná moc
Zákonodárnou moc v České republice reprezentuje Parlament České republiky, který je složen ze dvou komor - Poslanecké sněmovny Parlamentu České re- publiky a Senátu Parlamentu České republiky.
Mezi hlavní pravomoce Parlamentu ČR patří:
■ schvalování ústavních a jiných zákonů,
■ rozhodování o vyhlášení válečného stavu,
rozhodování o účasti České republiky v obranných systémech mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem 37 vydávání souhlasu:
■s ratifikací mezinárodních smluv,
▪ s vysláním ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky, s pobytem ozbrojených sil jiných států na území České republiky.
Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR
Poslanecká sněmovna je složena z 200 poslanců volených na čtyři roky poměr- ným volebním systémem. V jejím čele stojí předseda, který je sněmovnou volen na její ustavující schůzi a může jí být i odvolán. Předseda svolává, zahajuje, řídí a ukončuje schůze, navrhuje pořadí a způsob projednávání jednotlivých bodů. Podle stranické příslušnosti vytvářejí poslanci poslanecké kluby. Pokud nejsou členy žádného klubu, označují se jako nezávislí.
Anglický filozof John Locke
37 V roce 2007 se obrátily Spojené státy americké na Českou republiku s návrhem vybudování radarové základny Spojených států amerických na českém území. Vzhledem k tomu, že se jednalo o účast České republiky v obranných systémech, musel dohodu o umístění radaru na českém území schválit také Parlament České republiky. Proti vybudování základny se ve společnosti zvedla vlna odporu. V roce 2009 Spojené státy americké nakonec realizaci tohoto projektu ve střední Evropě zastavily.
1.6 DĚLBA STÁTNÍ MOCI
Dělba státní moci (označována i jako oddělení mocí) je jedním ze základních principů demokracie, jenž zajišťuje ochranu veřejného života a svobod občanů. MOC znamená možnost působit na společnost (její část či jednotlivce) a ovlivňovat jí, aby jednala tak, jak by nejednala dobrovolně.
K dosažení moci je možné použít právo, násilí (člověk je podřízen cizí vůli na základě pohrůžky zlem) a autoritu (člověk poslouchá, neboť uznává zdroj
příkazů).
Státní moc představuje sílu, která pomocí práva, a v případě nutnosti i práv- ně stanovených forem násilí, zabezpečuje zformování, upevnění a ochranu ekonomických, sociálních, politických, kulturních a ostatních společenských
vztahů vyhovujících vládnoucí reprezentaci.
Státní moc je chápána a hodnocena prostřednictvím pojmů legalita a legitimita: legalita (zákonnost, právo) - představuje dodržování státem daného práv-
ního řádu a ústavy,
legitimita - jedná se o vyšší nepsané oprávnění pro činy státní moci, které je zároveň občany dobrovolně přijímáno.
Oba pojmy se mohou dostat do rozporu. Totalitní vláda může být sice legální, neboť se řídí zákony, které vydala, ale nikoliv legitimní, neboť odporuje záj- mům státu a jeho občanů.
1.6.1 Složky státní moci
Princip oddělení mocí
Záráku demokracie, tj. že státní moc nebude zneužita proti občanům, předsta- vuje princip oddělení moci. 120
moc soudní (jurisdikce)
Schéma oddělení mocí
moc zákonodárná (legislativa)
moc výkonná (exekutiva)
Tento princip zaručuje, že moc nemůže být soustředěna v rukou jednoho stát- ního orgánu, který by byl obtížně kontrolovatelný a potenciálně by ohrožoval veřejný život a svobody občanů. Státní moc se tak dělí na tři složky, jež zastu- pují státní orgány.
Moc zákonodárná (legislativa) má ve své pravomoci schvalování zákonů; tvoří ji zpravidla zastupitelský sbor - parlament.
■
Parlament (z franc. parler - mluvit, hovořit) se většinou skládá ze dvou komor: poslanecké sněmovny a senátu. Dvoukomorový parla- ment se dvěma volenými sbory zástupců se stejnými nebo různými pravomocemi má působit směrem k zajištění kontroly a vyšší kvality při- jímaných zákonů. Jednokomorový parlament není tak častý (nalezneme ho např. na Slovensku či ve Švédsku). 36
▪ Moc výkonná (exekutiva) provádí běžnou vládní agendu v rámci platných zákonů, řídí státní správu; většinou ji představuje vláda a hlava státu (prezi- dent, příp. panovník).
24
Politologis
T20 Dle principu oddělení moci lze
rozlišit typy formy vlády: · parlamentní - vláda vzniká
voleb, parlament vyjadřuje vládě na základě výsledků parlamentních důvěru. Hlava státu má slabší
pravomoce než parlament. Příkladem
je Česká republika; ⚫ poloprezidentská - kombinuje formy vlády. Prezident je volen přímo, prvky parlamentní a prezidentské je neodvolatelný, má značné výkonné pravomoce. Jmenuje ministerského předsedu a vládu, která je odpovědná parlamentu. Poloprezidentská forma
vlády je např. ve Francii;
⚫ prezidentská - prezident a parlament jsou voleni v oddělených volbách, nemohou se navzájem odvolat.
Prezident je hlavou výkonné moci,
není odpovědný parlamentu.
Prezidentskou formu vlády mají
Spojené státy americké.
STATE
曲
HOUSE
Prezidentská forma vlády je typická pro Spojené státy americké. V jejich čele stojí od roku 2009 Barack Obama.
36 Kromě jednokomorových či dvouko- morových parlamentů existovaly ve světě také parlamenty tříkomorové. Dle ústavy z roku 1974 byl slovinský záko- nodárný sbor složen ze tří rad: Rady obcí, Rady sdružené práce a Společensko- -politické rady. První dvě rady byly voleny nepřímo, poslední pak byla jmenována přímo. Jednotlivé rady reprezentovaly různé společenské zájmy. Slovinská
ústava z roku 1991 nahradila tříkomorový parlament dvoukomorovým.
Poslanecká sněmovna zřizuje výbory, které předjednávají návrhy zákonů. Sněmovna musí vždy zřídit mandátový a imunitní výbor (ověřuje mandáty poslanců a jedná o záležitostech týkajících se poslanecké imunity), petiční vý- bor (shromažďuje a zpracovává petice občanů), rozpočtový výbor (projednává návrh státního rozpočtu), kontrolní výbor (prověřuje možnou korupci), or- ganizační výbor (organizuje práci sněmovny atd.), volební výbor (voli Radu České televize) a výbor pro evropské záležitosti. Dále sněmovna ustavu- je výbory, na kterých se usnese (např. zahraniční výbor, výbor pro obranu,
zemědělský výbor).
Hlavní pravomocí Poslanecké sněmovny, kterou vykonává bez Senátu, je: ■ vyjadřuje vládě důvěru (schvaluje prezidentem nově jmenovanou vládu) nebo nedůvěru (hlasuje o odvolání vlády během volebního období; k od-
kontrola vlády:
volání je nutný souhlas nadpoloviční většiny všech poslanců),
interpeluje vládu (každý poslanec má právo podat ústní nebo písemný do- taz na předsedu či člena vlády, který je povinen tento dotaz zodpovědět). Poslanecká sněmovna může být rozpuštěna prezidentem republiky, a to v pří- nevyslovila důvěru nově jmenované vládě, jejíhož předsedu jmenoval prezi- dent na návrh předsedy Poslanecké sněmovny 38
se neusnesla do tří měsíců o vládním návrhu zákona, se kterým vláda spojila
otázku důvěry;
zasedání Poslanecké sněmovny bylo přerušeno na delší dobu, než je dle le- gislativy přípustné,
▪ Poslanecká sněmovna není usnášeníschopná po dobu delší tří měsíců.
Senát Parlamentu ČR
Senát je složen z 81 senátorů, kteří jsou voleni na šestileté volební období větši- novým volebním systémem. Každé dva roky se volí jedna třetina Senátu, čímž se zaručuje politická kontinuita. Senát byl poprvé v České republice sestaven
v roce 1996.
Senát je nerozpustitelný. V případě rozpuštění Poslanecké sněmovny předsta- vuje zástupný legislativní orgán. V takové situaci má Senát možnost přijímat tzv. zákonná opatření 39 (ve věcech, které nesnesou odklad, ale nesmí se tý- kat např. Ústavy České republiky, státního rozpočtu), která platí až do zvolení nových poslanců (ti musejí zákonná opatření dodatečně schválit). Zákonná opatření navrhuje Senátu pouze vláda.
Senát funguje jako brzda Poslanecké sněmovny - nemusí schválit návrh zá- kona přijatý sněmovnou, příp. jí ho může vrátit s pozměňujícími návrhy. (Poslanecká sněmovna může Senát přehlasovat.)
Organizace Senátu je podobná jako u Poslanecké sněmovny. Senát řídí předseda, senátoři zakládají výbory (povinně musejí ustanovit organizační výbor a mandátový a imunitní výbor) a komise. Senátoři se sdružují v sená- torských klubech.
Hlavní pravomoce Senátu, které vykonává samostatně bez Poslanecké sně- movny, jsou:
udělování souhlasu se jmenováním ústavních soudců,
▪ udělování souhlasu s ústavní žalobou na prezidenta republiky pro
velezradu 40
Výkonná moc
Výkonná moc je v České republice tvořena prezidentem republiky, vládou a státním zastupitelstvím.
navrhnout
rovněž sama Poslanecká sněmovna, a to usnesením, se kterým vyslovila souhlas alespoň třípětinová většina v poslanců (kvalifikovaná a tzv. ústavni většina). K tomuto kroku historicky poprvé přistoupila Poslanecká sněmov v roce 2013. Po podání demise premi
Petra Nečase byla ustanovena (
urednick
vláda Jiřího Rusnoka. Ta ovšem nezískala důvěru Poslanecké sněmovny. Některé politické strany se tak rozhodly podpořit předčasné volby tím, že podaly návrh na rozpuštění Poslanecké sněmovny
se vyslovilo
Pro rozpuštění dolní komory s 140 poslanců. Prezident Poslaneckou sněmovnu rozpustil ke dni 28. srpna 2013
a vyhlásil předčasné volby.
Historicky poprvé byla Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR rozpuštěna v roce 2013.
39
je
Prezident rep Prezident mých volbác Svého úřady na společné do rukou p
Během období rozpuštění Posla- necké sněmovny a před předčasnými volbami v roce 2013 přijal Senát čtyři zákonná opatření týkající se např. změ ny daňových zákonů. Tato zákonná opatření (podmíněná a dočasně platná) byla v listopadu 2014 schválena novou
Poslaneckou sněmovnou.
Pravomoce
suverén předsed movny Parlan
ústavr jmen
nova
kont
pova
volb
vol
mil
Vlád
Vlád
mís
Pře
čle
vy
P
40 V roce 2013 podalo 38 senátorů žalobu na tehdejšího prezidenta Václava Klause za velezradu. Velezrady se dle senátorů mimo jiné dopustil vyhlášením amnestie u příležitosti 20. výročí vzniku samostatné České republiky. Amnestie se dotkla více než 111 tisíc odsouze- ných a obviněných. Zastavena byla i trestní stíhání několika známých kauz, jež se týkaly korupce i stamilionových podvodů. V březnu 2013 Ústavní soud ČR řízení zastavil a rozhodl, že se žalobou
Senátu nebude zabývat, jelikož podstatou řízení je odstranění prezidenta z funkce, poškozuje-li zájmy státu, přičemž funkční období Václava Klause již skončilo.
Prezident republiky
President je hlavou českého státu. Od roku 2013 je prezident volen v př mich volbách na dobu pet let. Z výkonu své funkce není nikomu odpovědný Sveo da se ujima slotenim slibu. Slib skládá do rukou předsedy Senátu na spolne schizi obou komor. Prezident se může svého úřadu vzdát - opět
do rukou předsedy Senáta
Pravomoce prezidenta republiky lze rozdělit na dva druhy:
⚫varverenni (nepotřebuje k nim ničí souhlas) - právo jmenovat a odvolávat podsedu a další členy vlády odvolat vládu, svolat zasedání Poslanecké sně- ty, Pustit Poslaneckou sněmovnu, právo suspenzivního veta (vrátit Parlamentu prijatý návrh zákona k novému projednání, s výjimkou zákona dstavmito), právo jmenovat soudce Ustavního soudu (se souhlasem Senátu), jmenovat prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, jme- novat členy bankovni rady České národní banky:
*
kontrasignani (potřebuje spolupodpis předsedy vlády) - např. právo zastu- volby do Poslanecké sněmovny a Senátu, jmenovat soudce, pověřovat a od- povat stát navenek, sjednávat a ratifikovat mezinárodní smlouvy, vyhlašovat volivat velvyslance, propůjčovat a udělovat státní vyznamenání udělovat
milost a vyhlašovat amnestii.
Vlada je vrcholným orgánem výkonné moci. Tvoři ji předseda vlády (premiér), mistopředsedové a ministri. Vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně. Předseda vlady jmenuje prezident republiky, na jeho návrh pak jmenuje ostatni Ceny vilidy, které pověřuje rizenim ministerstev. Každý ministr má na starosti vybraný rezort z vládni agendy
Prezident republiky uduje 6 pm- půjčuje státní vyznamenání » Den české statnosti, 28. Hina Vmce 2014 plezal 2 rukou prezidenta České republiky Rád bilého lva (nejvyšší státní vyznamenání Ceské republiky) sir Nicholas Winton Vyznamenán byl za to, že těsně před vypuknutím druhé světové války zorga
Po svém jmenování musí vláda ziskat důvěru Poslanecké sněmovny. Pokud dávěru nezíská, prezident nově jmenuje předsedu vlády a na jeho návrh opět jmenuje ostatni členy vlády. Poslanecká sněmovna pak nově vyjadřu- je důvěru vládě. Pokud ani v tomto případě vláda důvěru nezíská, jmenuje prezident republiky předsedu vlády na základě návrhu předsedy Poslanecké sněmovny. Vláda žádá o důvěru zpravidla přednesem programového prohlášení vlády, ve kterém premier seznámi sněmovnu se základními cíli a záměry vlády (nejedná se o požadavek zanesený v ústavě, ale pouze o tzv. ústavní zvyklost). Poslanecká sněmovna může vládě také kdykoliv během volebního období vy- slovit nedůvěru. Po vyslovení nedůvěry musí vláda podat demisi.
Vláda rozhoduje ve sboru. K přijetí usnesení vlády je zapotřebí souhlasu nad- poloviční většiny všech členů vlády. K provedení zákona je vláda oprávněna vydávat nařízení.
Státní zastupitelství
Státní zastupitelství zastupuje veřejnou žalobu v trestním řízení (str. 54). Soudní moc
nizoval převoz 669 československých dov- ských dětí z protektorátu Čechy a Morava do Velké Británie, mž jim zachránil život
Soudní moc je v České republice vykonávána Ústavním soudem České repub- liky a soustavou soudů.
Sir Nicholas Winton
Soudy jsou nezávislé, soudci jsou jmenováni prezidentem bez časového omezení (výjimku tvoří soudci Ústavního soudu České republiky) a jsou neod- volatelni. Výkon soudcovské funkce je neslučitelný (inkompatibilní) s funkci prezidenta republiky, člena Parlamentu ČR ad.
42 Vláda České republiky je složena ze 14 ministerstev. Jedná se o Miris- terstvo pro místní rozvoj, Ministerstvo ivotního prostředí, Ministerstvo práce
a sociálních věci, Ministerstvo vnitra, Mi- nisterstvo zahraničních věci, Ministerstvo obrany, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo zdravotnictvi, Ministerstvo spravedlnosti, Ministerstvo finand, Ministerstvo školství, mládeže a tělový- chovy, Ministerstvo dopravy, Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo kultury.
Ústavní soud České republiky (se sídlem v Brně) posuzuje, zda je dodržová- na ústavnost 122, nejsou porušována lidská práva nebo jestli přijatý zákon
Ministerstva pořádají pro veřejnost day otevřených dveň. Vjnu 2014 se tato akce uskutečnila na Ministerstvu průmyslu a obchodu.
122 Ustavni soud České republiky může také např. řešit ústavní stížnosti pro- ti rozhodnuti státnich orgánů nebo to, zda bylo rozpuštění politické strany ve shodě se zákony, může jednat i o ústavní žalobě Senátu proti prezidentu republiky.
není v rozporu s Ustavou České republiky a právním řádem. Soud se skládá z 15 soudců jmenovaných na 10 let prezidentem republiky se souhlasem Senátu. Soustava soudů je v České republice dvoustupňová. Soustavu soudú tvoří okres- ní soudy (se sídlem v bývalých okresních městech), krajské soudy (se sídlem v krajských městech) 123, vrchní soudy (v Praze a Olomouci), Nejvyšší soud České republiky a Nejvyšší správní soud (oba se sídlem v Brně). (str. 53)
volia
voli
723
V Praze je namísto krajského soud městský a namísto okresnich
soudů jsou soudy obvodní.
poslanců z různých politických stran 43 V říjnu 2014 předložila skupina návrh zákona umožňujícího adoptoval dítě svého registrovaného partnera nebo své registrované partnerky Návrh zákona nepočítá s osvojením (adopcí) cizího dítěte z náhradní ústavní péče, ale pouze s osvojením dítěte, které žije v rodině registrovaných partnerů. Předložený návrh zákona reaguje n tečnost, že ve společnosti roste poćet dětí, které se narodí do svazku páru stejného pohlaví.
na sku
Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR
prezident
Senát Parlamentu ČR
vyslovuje důvěru
jmenuje
vyslovuje souhlas
vláda
soudci Ústavního soudu ČR
Senát do V případě Zamítnuty poslanců. Poslanec na přijat
zákona je posto
ho veta V tak většin Přija
po t
Volba a jmenování nejdůležitějších orgánů státní moci
1.6.3 Tvorba a schvalování zákonů v České republice
LEGISLATIVNÍ PROCES je proces přijímání zákonů, jehož pravidla jsou zakotvena v Ústavě České republiky a v jednacích řádech obou komor Parlamentu ČR.
Legislativní proces má čtyři základní stadia:
⚫ zákonodárná iniciativa - podání návrhu zákona,
projednání návrhu zákona - posuzování zákona, vytváření konečného znění, schválení návrhu zákona - hlasování o návrhu zákona a podpis zákona, vyhlášení zákona - vydání zákona ve Sbírce zákonů.
Návrhy zákona má v České republice právo podávat poslanec či skupina poslanců 43, Senát (jako celek), vláda a zastupitelstvo vyššího územního sa- mosprávného celku. Návrh musí být podán písemně s přesným zněním toho, na čem se má sněmovna usnést. Musí obsahovat i tzv. důvodovou zprávu, která např. vysvětluje nezbytnosti nové právní úpravy a zdůvodňuje její principy. Návrh zákona je doručen všem poslancům a vládě. Pokud navrhovatelem není vláda, pak se k návrhu vyjadřuje stanoviskem.
Při projednávání prochází návrh zákona třemi čteními. V prvním a druhém čtení probíhá rozprava, v níž se poslanci mohou vyjadřovat k podobě záko- na a předkládat pozměňovací návrhy. Mohou návrh vrátit k dopracování, zamítnout jej či postoupit k projednání některému z výborů. Návrh zákona může být také stažen předkladatelem. Po třetím čtení se o návrhu zákona hlasuje (před hlasováním má předkladatel možnost vzít návrh zpět, ovšem se souhlasem Poslanecké sněmovny). K přijetí zákona je třeba hlasů většiny přítomných členů, k přijetí ústavního zákona vyšší počet (3/5 všech poslanců - tzv. ústavní většina). Pokud není vysloven souhlas s návrhem zákona, zákon není přijat a legislativní proces je ukončen. Je-li návrh zákona schválen 124 je postoupen Senátu Parlamentu ČR 125. Zákon je přijat, pokud se k němu
28 Politologie
Odmaturuj! ze společenských věd Didaktis 2015
Poslanecká sněmovna sídlí v Praze na Malé Straně. Zasedací sál sněmovny se nachází v Thunovském paláci (zde zobrazen na dobové fotografii).
T24 Poslanecká sněmovna je způso- bilá usnášet se za přítomnosti alespoň třetiny poslanců (tj. 67), v případě Senátu je to 27 senátorů. Ke schválení zákona v Poslanecké sněmovně tedy stačí 34 hlasů. T25 Výslovné schválení Senátem podle Ústavy České republiky vyžadují ústavní zákony, volební zákon a jednací řády obou komor Parlamentu ČR. Pokud v těchto případech Senát vrátí návrh zák na s pozměňovacími návrhy, Poslaneck sněmovna jej nemůže přehlasovat Takový návrh může přijmout. V případ že Poslanecká sněmovna pozměňovac návrhy Senátu odmítne, není návrh zákona schválen.
Senát Parlamentu ČR sídlí ve Valdšte paláci v Praze na Malé Straně.
Senát do 30 dnů nevyjádří, usnese se jím nezabývat nebo jej schválí. V případě, že Senát zákon zamítne, vrací se zpět do Poslanecké sněmovny. Zamítnutý návrh může sněmovna znovu přijmout nadpoloviční většinou všech poslanců. Senát může vrátit návrh zákona i s pozměňovacími návrhy. Pokud Poslanecká sněmovna přijme pozměňovací návrhy Senátu, pak je návrh záko- na přijat. V případě, že sněmovna odmítne pozměňovací návrhy, musí návrh zákona přijmout opět nadpoloviční většinou všech poslanců. Přijatý zákon je postoupen prezidentu republiky. Ten může uplatnit právo tzv. suspenzivní- ho veta (tj. odkládacího) 44, ale bez možnosti vznášet pozměňovací návrhy. většinou všech poslanců. Nemá-li prezident námitky, přijatý zákon podepíše. V takovém případě jej může Poslanecká sněmovna přehlasovat nadpoloviční Přijatý zákon se poté vyhlásí ve Sbírce zákonů. Účinnosti nabývá do 15 dnů po tomto zveřejnění, pokud není v zákoně určeno jiné (pozdější) datum. 126
vrácení navrhovateli k přepracování
ano
návrh zákona (vláda)
návrh zákona (poslanec, skupina poslanců, Senát, krajské zastupitelstvo)
Poslanecká sněmovna
projednávání návrhu v 1. a 2. čtení
stanovisko vlády
Poslanecká sněmovna
schvalování návrhu zákona většinou přítomných (3. čtení)
ano
Senát
schvalování návrhu zákona většinou přítomných
ne (zamítnutí)
Poslanecká sněmovna
ano
hlasování o návrhu nadpoloviční většinou
všech poslanců
ne
ne (pozměňovací návrhy)
Poslanecká sněmovna hlasování o pozměňovacím
návrhu většinou přítomných
V Fijnu 2014 vetoval prezident Mi- loš Zeman zákon o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině. Prezident své rozhodnutí odůvodnil tím, že přijetí zákona by mohlo vést k ukončení činnosti
tzv. lesních školek, protože by nemohly splnit zákonem dané podmínky. Přijetí zákona by tak následně mohlo ovlivnit zaměstnanost matek, jež mají děti v předškolním věku.
Lesní školky jsou specifickým druhem předškolního vzdělávání.
126 V případě mimořádných okolností (ohrožení bezpečnosti státu, ohrožení základních práv a svobod občanů apod.) je možné vyhlásit tzv. stav legislativní nouze. Za této situace se návrh zákona projednává ve zkráceném řízení. Projed- návání návrhu zákona nemá první čtení, předseda Poslanecké sněmovny přikáže návrh přímo výboru, který musí do dané lhůty předložit usnesení. Poté následuje druhé čtení, v němž lze upustit od obecné rozpravy. Bezprostředně po druhém čtení se může konat třetí čtení. Stav legislativní nouze byl vyhlášen např. předsedkyní Po- slanecké sněmovny Miroslavou Němcovou v prosinci 2012. Vyhlášení stavu legisla- tivní nouze mělo urychlit projednávání návrhu zákona o platech soudců a novely upravující výplatu podpory v nezaměstna- nosti a dávek pěstounské péče.
ano
prezident podepíše zákon
ne (vrátí)
ne
ne
ano
ano
ano
vyhlášení ve Sbírce zákonů
Poslanecká sněmovna hlasování o znění zákona nadpoloviční většinou
Poslanecká sněmovna hlasování o původním znění návrhu nadpoloviční většinou
ne
ne
nepřijetí
zákona
1.7
POLITIKA A POLITICKÉ SUBJEKTY
Politika je předmětem zkoumání politologie.
POLITIKA je společenská činnost vztahující se k řízení věcí veřejných a ma- jící dva základní charakteristické znaky: obecný dopad a mocenský dopad.
Politika má tři dimenze (úrovně):
polity (dimenze institucionální) - institucionální rámec, ve kterém se politi- ka odehrává. Tento rámec je dán právním pořádkem, ústavou atd.; ⚫ policy (dimenze obsahová) - obsahová stránka politiky. Odkazuje na cíle a úkoly politiků a politických seskupení;
• politics (dimenze procesuální) - politický boj. Způsob, jakým se cíle a úkoly politiků a politických seskupení uskutečňují.
Všechny aktivity, jež souvisejí s vykonáváním politiky, tvoří politický systém.
POLITICKÝ SYSTÉM je souhrn politických institucí, idejí dané společnosti a vzájemných vztahů mezi nimi.
—
Zahrnuje soubor institucí, které zprostředkovávají vztah mezi lidmi a vládou - volby, volební kampaň, politické strany a hnutí, zájmové organizace, státní orgány, orgány místní správy a samosprávy, veřejné mínění, masmédia apod.
POLITICKÁ PARTICIPACE (účast) je aktivita jednotlivců a skupin, jejímž prostřednictvím se snaží ovlivnit nebo podpořit vládu a politiku.
Základním způsobem participace občana na politice je jeho účast ve volbách, referendech či iniciativách, sdružování se v zájmových skupinách občanské společnosti, příp. podpora petic, demonstrací 45 a jiných aktivit, kterými vy- jadřuje svůj politický názor.
1.7.1 Politické strany
POLITICKÉ STRANY jsou organizovaná dobrovolná sdružení občanů se stejnými politickými názory a cíli, která se účastní politického života. Vzájemnou konkurencí se snaží získat politickou moc a prosadit svou po- itickou vůli.
V demokratické společnosti je politická scéna pluralitní, tj. mnohočetná. Na politické scéně se tak mohou objevit kromě politických stran např. politická hnutí, zájmové skupiny nebo skupiny zástupců zaměstnanců a zaměstnavatelů. Všechny se snaží prosadit své zájmy. Zájmová skupina se na rozdíl od politické strany zaměřuje pouze na jedno téma. Chce moc spíše ovlivňovat, než ji sama vykonávat. Politické hnutí zase nemá ve srovnání s politickou stranou tak vy- sokou organizovanost, hierarchii a disciplinovanost. Politická hnutí bývají často zárodkem politických stran.
Moderní evropské politické strany mají tyto charakteristické znaky:
mají vlastní politický program, kde jsou vysvětleny jejich hodnoty, zájmy a cíle; ▪ účastní se voleb do nejvyšších zákonodárných orgánů a do orgánů místní samosprávy, na niž se zaměřuje jejich programová i praktická činnost;
▪ působí na veřejnost, získávají členy, voliče a sympatizanty; disponují stálou, demokraticky volenou organizační strukturou;
■ činnost financují z členských příspěvků, příjmů z vlastní hospodářské činnosti, z darů od sponzorů a ze státních příspěvků 46 (jejich výše je od- vozena od výsledků voleb).
45 Na podzim roku 2014 fada občanů, včetně významných osobnosti, podepsala petici s názvem Jsme Česká republika, ve které se občané distancovali od posto českého prezidenta a premiéra k ruské agresi na Ukrajině. Občané tak chtěli pod pisem petice projevit nesouhlas s výroky prezidenta republiky, který mimo jiné
v této souvislosti zpochybňoval přítom nost ruských vojenských sil na Ukrajině. Na podzim téhož roku proběhlo několik demonstrací proti Miloši Zemanovi. Největší demonstrace s názvem Chci s vámi mluvit pane prezidente byla uspořádána 17. listopadu 2014. Lidé červenými kartami vyjádřili nespokoje- nost především s tím, jak Miloš Zeman plní svou funkci prezidenta, ale i s jeho
vystupováním na veřejnosti.
V roce 2014 vyjádřili demonstrující lidé nesouhlas s chováním prezidenta republiky červenou kartou.
Funkce politickýc
zprostředkovat integrativní - ☐ socializační .mobilizační ⚫ rekrutivní - ☐ ústavní - ses
Politická sesky Řecku. Důlež revoluce a vz se v Evropě z
Politické stra zejí (např. l
místo v pol
46 Politické strany mají ze státního rozpočtu nárok na příspěvek na čin- nost, který zahrnuje stálý příspěvek a příspěvek na mandát. Nárok na stálý příspěvek má politická strana, která zís- kala ve volbách do Poslanecké sněmovny minimálně 3% hlasů. Tento příspěvek činí 6 milionů korun ročně. Politické strany získávají i příspěvek na man- dát poslance či senátora, a to ve výši 900 tisíc korun ročně. Politické strany mají rovněž nárok na příspěvek na úhradu volebních nákladů. V případě, že strana ve volbách získala minimálně 1,5% hlasů, náleží jí ze státního rozpočtu za každý odevzdaný hlas 100 korun. Po volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2013 tak např. ČSSD obdržela ze státního rozpočtu příspěvek na činnost v hodnotě téměř 145 milionů korun (ve volbách získala 1016 829 platných hlasů, tj. 20,45 %), ODS (s 384 174 platnými hlasy, tj. 7,72%) téměř 84,6 milionů korun.
Funkce politických stran jsou
⚫
sprostředkovatelské vytvářejí most mezi lidmi a vládou,
■ Integrativni - soustředují zájmy,
⚫ socializační - uči hrát politické role apod., .mobilizační - mobilizují voliče,
⚫ rekrutivní - vybírají politické elity. ⚫ ústavní - sestavují vládu.
Politická seskupení podobně smýšlejících občanů existovala již ve starověkém Recku. Důležitým mezníkem ve vývoji stranictví byla anglická a francouzská revoluce a vznik Spojených států amerických. Moderní politické strany se v Evropě začaly formovat od konce 19. století.
Politické strany se zpravidla dělí podle politických ideologií, ze kterých vychá- geli (napt, liberální, křesťanské, komunistické) a na jejichž základe zaujímají misto v politickém spektru na pravici či levici 127, příp, ve středu.
LEVICE
PRIORITY
sociální politika a jistoty
STAT
sociálně odpovědný, silný stát
výsledků
ČLOVĚK
kolektiv
státní ochranářství,
EKONOMIE
ROVNOST
EKONOMICKE
PRIORITY
SPOLEČNOST
Hlavní rozdíly mezi pravicí a levici
regulace trhu
odstranění nezaměstnanosti
splynutí
PRAVICE
podpora podnikání a osobní odpovědnosti
minimalizace kompetencí státu
příležitostí jednotlivec
liberalizace a deregulace
Politické strany a politická hnutí v České republice
snížení inflace
oddělení
Politické strany a politická hnutí v České republice jsou právnické osoby, které vznikají registrací na Ministerstvu vnitra a zanikají vlastním či soudním roz- hodnutím 48 K založení strany je nutné předložit petici s podpisy alespoň 1 000 občanů, kteří požadují, aby strana či hnutí vzniklo. Členem politické stra- ny či hnutí se může stát občan starší 18 let. K členství v politické straně či hnutí nesmí být nikdo nucen. Každá strana musí mít svůj organizační řád (stanovy), ve kterém je kromě programových zásad uveden i její název, sídlo a způsob volby stranických orgánů.
V České republice se po roce 1993 ustálil systém více stran, které pravidelně získávají zastoupení v Parlamentu ČR a podílejí se na výkonu politické moci ve státě. Tradiční politickou stranou v České republice je Občanská demo- kratická strana (ODS), která stojí na pravici politického spektra. Pravý střed s důrazem na tradiční křesťanské hodnoty reprezentuje Křesťanská a demo- kratická unie - Československá strana lidová (KDU-ČSL). Levicové spektrum je v České republice zastoupeno Českou stranou sociálně demokratickou (ČSSD) a Komunistickou stranou Čech a Moravy (KSCM).
Do Poslanecké sněmovny se ve volbách v roce 2013 dostala také politická hnu- tí ANO 2011 a Úsvit přímé demokracie a strana TOP 09.
VAngli ve 2. polovick 17. stolet vadvé politická seskupeni whiqgv, tor you toryov 19. stoleti na na- valiberálové a konzervativ. Ve Spo jených státech amerických se dato v1. polovice 19. století systém dvou stran-republikání a demokraté
Za Velké francouzské revoluce zase vznikla řada politických klub jako montagnardi, girondisté a jakobini.
Politický klub jakobínů
127 Dělení na pravici a levici pochází z roku 1302, kdy francouzský král Filip Sličný svolal generální stavy a žádal podporu pro svou politiku proti papeži Bonifácovi VIII. Na pravici usedli cirkevní hodnostáří a šlechta, na levici (méně významném místě) představitelé měšťanstva.
48 Jedním z důvodů soudního rozhodnutí o zániku politické strany může být snaha strany omezovat základní lidská práva a svobody. V roce 2010 rozhodl Nejvyšší správní soud o rozpuštění Dělnické strany, Své rozhodnutí odü- vodnil tím, že projevy představitelů a če- nů Dělnické strany směřují k vyvolávání rasové a etnické nesnášenlivosti. Soud také poukazoval na to, že strana svou symbolikou navazuje na německý nacio- nální socialismus a že je úzce provázána se všemi významnými neonacistickými hnutími v České republice.