Obecná psychologie je jednou z hlavních psychologických disciplín.
Zabývá se základními teoretickými otázkami a poskytuje celkový obraz o člověku.
PSYCHIKA
Psychika je souhrn duševních dějů a dělí se na dvě hlavní kategorie: vědomí a nevědomí.
Rozlišujeme:
Senzomotorickou psychiku – odráží rozdílné vlastnosti prostředí.
Perceptivní psychiku – odráží složité jevy.
Intelektuální psychiku – postihuje vzájemné vztahy a zákonitosti.
PSYCHICKÉ JEVY
Základní charakteristiky lidského myšlení:
Vnímání – proces získávání informací z vnějšího i vnitřního prostředí.
PROŽÍVÁNÍ
Prožívání je souhrn psychických zážitků, které si uvědomujeme.
Má tři složky:
Rozum
Cit
Vůle
Složky prožitku:
Poznávací
Citovou
Motivační
CHOVÁNÍ
Chování je vnější činnost, kterou lze pozorovat.
Souhrn vnějších projevů a reakcí organismu.
Rozlišujeme:
Volní chování – úmyslné, záměrné.
Mimovolní chování – bezděčné (nepodmíněné reflexy, vrozené automatismy).
Molekulární chování – např. změny krevního tlaku.
Molární chování – účelná aktivita.
Verbální chování – zahrnuje řeč.
Neverbální chování – zahrnuje vzájemné vztahy.
Vztahové dimenze – stupeň intimity a moci.
VNÍMÁNÍ
Vnímání je proces příjmu a zpracování informací z okolí pomocí smyslových orgánů (receptorů).
Výsledkem je vjem.
Percepční obrana – snížená schopnost vnímat.
Apercepce – vnímání na základě zkušenosti.
Pareidolie (Rorschachův test) – vnímání skvrn nebo oblaků jako nějaké objekty, lidi, zvířata nebo bytosti.
PORUCHY VNÍMÁNÍ
Agnozie – druh slepoty, kdy oči jsou v pořádku, ale nefunguje zrakové centrum v mozku.
Prozopagnozie – neschopnost rozeznávat tváře.
Halucinace – člověk vidí věci, které ve skutečnosti neexistují.
VĚDOMÍ
Vědomí je obsah mysli, který si člověk dokáže vybavit.
Zahrnuje sledování a ovládání chování.
Vigilita – stav bdělosti a připravenost zpracovávat informace.
SPÁNEK
Spánek je celkový útlum činnosti ústředního nervstva, provázený snížením intenzity většiny životních pochodů.
Fáze spánku:
Uvolnění, relaxace.
Usínání – člověk se dá lehce probudit.
Lehký spánek.
Hluboký spánek – klesá dechová a srdeční frekvence, zdají se sny.
PORUCHY SPÁNKU
Insomnie – nespavost.
Somnambulismus – náměsíčnost.
Hypersomnie – zvýšená spavost.
Spánková apnoe – dušení ve spánku.
POZORNOST
Pozornost je schopnost vybírat určité informace za účelem podrobnější analýzy, za současného ignorování jiných informací.
TYPY POZORNOSTI
Selektivní pozornost – vybíráme některé podněty k dalšímu zpracování a některé ignorujeme.
Bezděčná pozornost – podpořena změnou v prostředí.
Záměrná pozornost – slouží k realizaci dlouhodobé činnosti, závislá na cíli.
Soustředěná pozornost – vyžaduje splnění podmínek jako je motivace, přestávky v činnosti, vysoká aktivační úroveň, a návyk soustředěného věnování se činnosti.
VLASTNOSTI POZORNOSTI
Selektivita – schopnost vybrat specifické informace.
Koncentrace – schopnost soustředit se na jednu činnost.
Distribuce (rozdělování) – schopnost rozdělit pozornost mezi více činností.
Kapacita – maximum informací, které můžeme zpracovat.
Stabilita – schopnost udržet pozornost na dané úloze.
PAMĚŤ
Paměť umožňuje uchovávat informace pro pozdější použití.
Fáze zapamatovávání:
Štípení (kódování) – ukládání informací pomocí opakování nebo spojení se známými věcmi.
Uchování (nebo zapomínání) – dochází k vytvoření paměťové stopy, informace zůstávají po nějaký čas uloženy. Delší nepoužívání vede k zapomínání.
Vybavení – proces získávání uložených informací, buď spontánně, nebo s vynaložením úsilí.
DRUHY PAMĚTI
Krátkodobá paměť
Dlouhodobá paměť
Rozdělení paměti:
Deklarativní – pro fakta (např. co jsem dělal včera).
Nedeklarativní – pro úkony (např. jízda na kole).
Amnézie – ztráta deklarativní paměti, často způsobena traumatem.
MYŠLENÍ
Myšlení je složitý proces, úzce spojený s krátkodobou pamětí.
MYŠLENKOVÉ OPERACE
Analýza – rozdělení problému na malé části, které se zkoumají postupně.
Syntéza – sjednocení malých částí problému do jednoho celku k dalšímu zkoumání.
Indukce – obecné vyvozování tvrzení z více případů.
Dedukce – aplikace poznatků na konkrétní příklad (opak indukce).
Analogie – zkoumání problému na základě známého schématu a hledání řešení.
FORMY MYŠLENÍ
Soud – mezi více pojmy.
Úsudek – mezi více pojmy a soudy.
VLASTNOSTI MYŠLENÍ
Hloubka myšlení – jak moc se zaměříme na detaily.
Šířka myšlení (obsažnost) – s kolika informacemi můžeme pracovat.
Přesnost myšlení (logičnost) – důslednost a srozumitelnost.
Pružnost myšlení – schopnost přizpůsobit se novým postupům.
Rychlost myšlení – jak rychle a přesně dokážeme problém vyřešit.
DRUHY MYŠLENÍ
Praktické myšlení – pro konkrétní situace.
Konkrétně názorné myšlení – vizuální zpracování informací.
Abstraktní myšlení – práce se symboly.
Konvergentní myšlení (sbíhavé) – řešení problémů pomocí známých metod.
Divergentní myšlení (rozbíhavé) – kreativní přístup k problémům.
EMOCE
Emoce vznikají jako reakce na určité podněty, souvisejí se subjektivním prožitkem.
Složky emocí:
Subjektivní prožitek
Tělesná reakce
Kognitivní hodnocení
Výraz obličeje
Reakce na emoci
Tendence k jednání
DĚLENÍ EMOCÍ
Z hlediska intenzity a délky trvání:
Afekty – silné, ale krátkodobé.
Nálady – slabší, ale dlouhotrvající.
Vášně – dlouhodobé a silné.
Deprivace – dlouhodobé neuspokojování potřeb.
Frustrace – zklamání z důvodů znemožnění dosažení potřeb kvůli problémům.
ZDROJE TEXTU
ATKINSON, Rita L. Psychologie. Praha: Portál, 2007. 640 s. ISBN 80-85605-35-X.
DVOŘÁK, Jan. Odmaturuj ze společenských věd. Brno: Didaktis, 2008. ISBN 978-80-7358-122-0.
ŘÍČAN, Pavel. Psychologie. 2009. Praha: Portál, 3. doplněné a upravené vydání. 300 s. ISBN 978-80-7367-560-8.