Untitled

ÚVOD DO OBECNÉ PSYCHOLOGIE

• Obecná psychologie je jednou z hlavních psychologických disciplín.
• Zabývá se základními teoretickými otázkami a poskytuje celkový obraz o člověku.

PSYCHIKA

• Psychika je souhrn duševních dějů a dělí se na dvě hlavní kategorie: vědomí a nevědomí.
• Rozlišujeme:
  • Senzomotorickou psychiku – odráží rozdílné vlastnosti prostředí.
  • Perceptivní psychiku – odráží složité jevy.
  • Intelektuální psychiku – postihuje vzájemné vztahy a zákonitosti.

PSYCHICKÉ JEVY

• Základní charakteristiky lidského myšlení:
  • Vnímání – proces získávání informací z vnějšího i vnitřního prostředí.

PROŽÍVÁNÍ

• Prožívání je souhrn psychických zážitků, které si uvědomujeme.
• Má tři složky:
  • Rozum
  • Cit
  • Vůle
• Složky prožitku:
  • Poznávací
  • Citovou
  • Motivační

CHOVÁNÍ

• Chování je vnější činnost, kterou lze pozorovat.
• Souhrn vnějších projevů a reakcí organismu.
• Rozlišujeme:
  • Volní chování – úmyslné, záměrné.
  • Mimovolní chování – bezděčné (nepodmíněné reflexy, vrozené automatismy).
  • Molekulární chování – např. změny krevního tlaku.
  • Molární chování – účelná aktivita.
  • Verbální chování – zahrnuje řeč.
  • Neverbální chování – zahrnuje vzájemné vztahy.
  • Vztahové dimenze – stupeň intimity a moci.

VNÍMÁNÍ

• Vnímání je proces příjmu a zpracování informací z okolí pomocí smyslových orgánů (receptorů).
• Výsledkem je vjem.
• Percepční obrana – snížená schopnost vnímat.
• Apercepce – vnímání na základě zkušenosti.
• Pareidolie (Rorschachův test) – vnímání skvrn nebo oblaků jako nějaké objekty, lidi, zvířata nebo bytosti.

PORUCHY VNÍMÁNÍ

• Agnozie – druh slepoty, kdy oči jsou v pořádku, ale nefunguje zrakové centrum v mozku.
• Prozopagnozie – neschopnost rozeznávat tváře.
• Halucinace – člověk vidí věci, které ve skutečnosti neexistují.

VĚDOMÍ

• Vědomí je obsah mysli, který si člověk dokáže vybavit.
• Zahrnuje sledování a ovládání chování.
• Vigilita – stav bdělosti a připravenost zpracovávat informace.

SPÁNEK

• Spánek je celkový útlum činnosti ústředního nervstva, provázený snížením intenzity většiny životních pochodů.
• Fáze spánku:
  • Uvolnění, relaxace.
  • Usínání – člověk se dá lehce probudit.
  • Lehký spánek.
  • Hluboký spánek – klesá dechová a srdeční frekvence, zdají se sny.

PORUCHY SPÁNKU

• Insomnie – nespavost.
• Somnambulismus – náměsíčnost.
• Hypersomnie – zvýšená spavost.
• Spánková apnoe – dušení ve spánku.

POZORNOST

• Pozornost je schopnost vybírat určité informace za účelem podrobnější analýzy, za současného ignorování jiných informací.

TYPY POZORNOSTI

• Selektivní pozornost – vybíráme některé podněty k dalšímu zpracování a některé ignorujeme.
• Bezděčná pozornost – podpořena změnou v prostředí.
• Záměrná pozornost – slouží k realizaci dlouhodobé činnosti, závislá na cíli.
• Soustředěná pozornost – vyžaduje splnění podmínek jako je motivace, přestávky v činnosti, vysoká aktivační úroveň, a návyk soustředěného věnování se činnosti.

VLASTNOSTI POZORNOSTI

• Selektivita – schopnost vybrat specifické informace.
• Koncentrace – schopnost soustředit se na jednu činnost.
• Distribuce (rozdělování) – schopnost rozdělit pozornost mezi více činností.
• Kapacita – maximum informací, které můžeme zpracovat.
• Stabilita – schopnost udržet pozornost na dané úloze.

PAMĚŤ

• Paměť umožňuje uchovávat informace pro pozdější použití.
• Fáze zapamatovávání:
  • Štípení (kódování) – ukládání informací pomocí opakování nebo spojení se známými věcmi.
  • Uchování (nebo zapomínání) – dochází k vytvoření paměťové stopy, informace zůstávají po nějaký čas uloženy. Delší nepoužívání vede k zapomínání.
  • Vybavení – proces získávání uložených informací, buď spontánně, nebo s vynaložením úsilí.

DRUHY PAMĚTI

• Krátkodobá paměť
• Dlouhodobá paměť
• Rozdělení paměti:
  • Deklarativní – pro fakta (např. co jsem dělal včera).
  • Nedeklarativní – pro úkony (např. jízda na kole).
• Amnézie – ztráta deklarativní paměti, často způsobena traumatem.

MYŠLENÍ

• Myšlení je složitý proces, úzce spojený s krátkodobou pamětí.

MYŠLENKOVÉ OPERACE

• Analýza – rozdělení problému na malé části, které se zkoumají postupně.
• Syntéza – sjednocení malých částí problému do jednoho celku k dalšímu zkoumání.
• Indukce – obecné vyvozování tvrzení z více případů.
• Dedukce – aplikace poznatků na konkrétní příklad (opak indukce).
• Analogie – zkoumání problému na základě známého schématu a hledání řešení.

FORMY MYŠLENÍ

• Soud – mezi více pojmy.
• Úsudek – mezi více pojmy a soudy.

VLASTNOSTI MYŠLENÍ

• Hloubka myšlení – jak moc se zaměříme na detaily.
• Šířka myšlení (obsažnost) – s kolika informacemi můžeme pracovat.
• Přesnost myšlení (logičnost) – důslednost a srozumitelnost.
• Pružnost myšlení – schopnost přizpůsobit se novým postupům.
• Rychlost myšlení – jak rychle a přesně dokážeme problém vyřešit.

DRUHY MYŠLENÍ

• Praktické myšlení – pro konkrétní situace.
• Konkrétně názorné myšlení – vizuální zpracování informací.
• Abstraktní myšlení – práce se symboly.
• Konvergentní myšlení (sbíhavé) – řešení problémů pomocí známých metod.
• Divergentní myšlení (rozbíhavé) – kreativní přístup k problémům.

EMOCE

• Emoce vznikají jako reakce na určité podněty, souvisejí se subjektivním prožitkem.
• Složky emocí:
  • Subjektivní prožitek
  • Tělesná reakce
  • Kognitivní hodnocení
  • Výraz obličeje
  • Reakce na emoci
  • Tendence k jednání

DĚLENÍ EMOCÍ

• Z hlediska intenzity a délky trvání:
  • Afekty – silné, ale krátkodobé.
  • Nálady – slabší, ale dlouhotrvající.
  • Vášně – dlouhodobé a silné.
  • Deprivace – dlouhodobé neuspokojování potřeb.
  • Frustrace – zklamání z důvodů znemožnění dosažení potřeb kvůli problémům.

ZDROJE TEXTU

• ATKINSON, Rita L. Psychologie. Praha: Portál, 2007. 640 s. ISBN 80-85605-35-X.
• DVOŘÁK, Jan. Odmaturuj ze společenských věd. Brno: Didaktis, 2008. ISBN 978-80-7358-122-0.
• ŘÍČAN, Pavel. Psychologie. 2009. Praha: Portál, 3. doplněné a upravené vydání. 300 s. ISBN 978-80-7367-560-8.
• Obecná psychologie. [online] 2013-08-15 [cit. 2013-09-11]. Dostupné na World Wide Web: http://cs.wikipedia.org/wiki/Obecn%C3%A1_psychologie