eukaryotická buňka BIS
Eukaryotická buňka
1. Historie poznání
Robert Koch (1655) – první mikroskop, korková zátka: pozorování buněk a pórů.
Malphigi – objevil, že stavba buňky je společná pro rostliny i živočichy.
Fontana (1781) – identifikace jádra.
Leeuwenhock – pozoroval mikroorganismy.
2. Buněčná teorie
Jean Evangelista Purkyně – buňka jako základní stavební jednotka všech organismů.
Živá hmota v buňkách – cytoplazma.
Mathias Schleiden a Theodor Schwann – nové buňky vznikají z blastému.
Robert Virchow – nové buňky vznikají z buněk mateřských.
3. Velikost buňky
Mikroskopické rozměry.
Největší buňky: vajíčka plazů a ptáků.
4. Tvar buněk
Různé tvary buněk: kulovitý, vláknitý, prizmatický, hvězdicovitý, kubický, vřetenovitý.
5. Složení buňky
Protoplazma: karyoplazma a základní sytoplazma.
Buněčné obaly: cytoplazmatická membrána, buněčná stěna.
6. Buněčné součásti
Základní cytoplazma: matrix buňky, obsahuje všechny tvarově ohraničené součásti.
Buněčné organely: podílí se na plnění životních funkcí.
Buněčné inkluze: tělíska nebo kapénky rezervních a odpadních látek.
7. Cytoplazma
Bezbarvá polotekutá hmota.
Hyaloplazma (ektoplazma): sklovitě průhledná, hustá, bez struktury.
Granuloplazma (endoplazma): zrnitá, řídká, ve středu buňky.
8. Struktura cytoplazmy
Vláknitá: lineární složení globulí.
Retikulární: uspořádání lineárních globulí bílkovin do sítě.
Vločkovitá: plošné spojení globulí.
Zrnitá: prostorové seřazení globulí.
9. Látkové složení cytoplazmy
Voda: 60%.
Minerální látky: 4,3%.
Organické látky: 35,7%.
Glycidy
Lipidy
Bílkoviny: albuminy, globuliny.
Aminokyseliny: cystein, cystin, tryptofan, tyrosin, histidin.
Fosfolipoproteiny.
ATP, ADP.
10. Rozdíly mezi buňkami
Rostlinná buňka:
Centrální vakuola
Buněčná stěna
Plazmodezmata
Plastidy
Zásobní látka – škrob.
Živočišná buňka:
Absentuje buněčná stěna.
Chybí plastidy.
Obsahují lizozomy.
Jsou zpravidla malé.
11. Buněčná stěna
Mechanická ochrana buňky.
Volně propustná.
Přítomnost u rostlinných buněk, povrchy vaječných buněk obojživelníků, povrch těl prvoků.
Složení: celulóza, glykoproteiny, chitinové vrstvy.
12. Buněčné obaly
Cytoplazmatická membrána:
Tenkostěnná, nepozorovatelná optickým mikroskopem.
Přítomna u všech typů buněk.
Buněčná stěna:
Silnostěnná, dobře patrná v mikroskopu.
Běžná u rostlinných buněk, u živočišných vzácně.
13. Cytoplazmatická membrána
Bimolekulární vrstva lipidů mezi dvěma vrstvami bílkovin.
Hydrofilní části tuků zahrnují zbytek kyseliny ortofosforečné, cholin.
Hydrofilní části – zbytky mastných kyselin.
Membránová soustava buňky: mitochondrie, endoplazmatické retikulum, Golgiho aparát, jádro.
14. Vlastnosti cytoplazmatické membrány
Polopropustná, chrání buňku před osmotickými jevy.
Selektivně propustná – propouští vodu a některé látky.
Podílí se na asymetrii v rozložení látek mezi buňkou a prostředím.
15. Příjem látek buňkou
Prostá difúze:
Pohyb částic podle koncentračního spádu bez energetických nároků.
Usnadněná difúze:
Přenos hydrofilních látek spojením s lipoidními přenašeči.
Aktivní transport:
Transport proti koncentračnímu spádu s využitím energie ATP.
16. Přenašeči
Permeázy – nízkomolekulární bílkoviny.
Transportní bílkoviny – ATPázy, velké lipoproteinové molekuly uvolňující energii pro aktivní transport.
17. Pinocytóza
Zachycování drobných kapének tekuté potravy buněčným povrchem a jejich transport do nitra buňky jako pinocytózních váčků.
18. Fagocytóza
Pohlcování pevných částic nebo malých buněk.
19. Buněčné jádro
Karyon, nukleus.
Červené krvinky – bezjaderné.
Různé tvary: kulovitý, oválný, růžencovitý, vláknitý, podkovovitý.
Haberlandtovo pravidlo – jádro se nachází ve středu buňky, v místě metabolismu.
Jádroplazmový poměr - N/P=K (konstanta), N – množství jaderné hmoty, P – množství protoplazmy.
20. Vícejaderné útvary
Plazmodia – buňka zůstává zachována.
Syncytia – rozrušení membrány vede k mnoha jádrům v jednom útvaru.
21. Chemické složení
Chromatin:
DNA a RNA – oblasti chromocenter.
Bílkoviny:
Histony (globuliny, fibrilární bílkoviny).
22. Jadérko
Nucleolus.
Odráží světlo, bez membrány.
Obsahuje rRNA – ribozomální RNA.
Transkripce genů pro rRNA.
23. Mitochondrie
Množství: 50-5000 v buňce.
Cytochromoxidáza.
Oxidační fosforylace – vznik ATP.
Dvě membrány: vnější a vnitřní, kde dochází k chemickým reakcím.
24. Endoplazmatické retikulum
Ergastoplazma: soubor váčků, lamel a kanálků.
GRANULÁRNÍ: s ribozomy na povrchu, syntéza bílkovin.
AGRANULÁRNÍ: hladké, syntéza tuků a cukrů.
Funkce: syntéza bílkovin, vnitrobuněčný transport, komunikace uvnitř buňky.
25. Ribozomy
Ribonukleoproteiny, složené ze subjednotek s atomy Mg.
Polyzómy: podílejí se na syntéze bílkovin.
Rozdělují se na malou a velkou subjednotku.
26. Dělící tělísko
Cytocentrum, centrozom, periplast.
Obsahuje centrioly – 9 trojic mikrotubulů.
Podílí se na buněčném dělení.
27. Lyzozómy
Přítomny ve eukaryotických buňkách (vyjma rostlin).
Podílí se na hydrolytickém štěpení látek.
Fagozómy a digestivní vakuoly.
28. Golgiho aparát
Podobný endoplazmatickému retikulu.
Zpracování produktů ER, komunikace s jádrem a povrchem buňky.
29. Peroxizómy
Přítomny ve živočišných buňkách, zejména jaterních a ledvinových.
Zúčastňují se syntézy cukrů z necukerných složek (glukoneogeneze).
30. Buněčné fibrily
Filamenta: vláknité struktury složené z bílkovin (aktin, myozin, skleroproteiny).
Výskyt v svalových a epiteliálních buňkách, funkce podporující pohyb.
31. Mikrotubuly
Transportní trubicový systém, stavební prvek pohybových organel.
Složeny z globulární bílkoviny tubulin (α a β tubulin).
Plastidy
I. Chloroplasty
Fotosynteticky aktivní, obsahují chlorofyl.
Přítomny v zelených rostlinách, prvoků, řas.
Vnitřní a vnější membrána, DNA – pozůstatek po prokaryotních buňkách.
II. Chromoplasty
Obsahují karotenoidy: červeně (karoteny) a žlutě (xantofyly) zbarvené.
Přítomny v plodech, květech.
III. Leukoplasty
Neosvětlené části rostlin, tonoplast a buněčná šťáva.
Vakuoly
Přítomny v rostlinných buňkách a prvokách, tonoplast.
Buněčné inkluze
Metaplazma: kapénky, zrna, krystaly.
Rezervní látky a odpadní látky jako pigmenty, hemosideriny a minerální soli (šťavelan vápenatý).