Rovnání a ohýbání

Rovnání

• Definice: Rovnání je druh tváření, při němž se mění tvar polotovaru bez vzniku třísek a při němž materiál získává opět původní tvar, který měl před deformací.
• Materiály schopné rovnání: Rovnání se týká materiálů, které mají schopnost měnit tvar působením vnějších sil, obvykle materiály, které získaly svůj konečný tvar válcováním.
• Způsoby rovnání:
  • Zastudena (za nízké teploty)
  • Zatepla (kolem 900 °C)
  • Strojně
  • Ručně

Rovnání za studena

• Použité nástroje zahrnují:
  • Kladiva (pryžová, dřevěná, olověná, měděná, plastická)
  • Kovadliny
  • Rovnací desky
  • Rovnací lisy
  • Různé rovnací podložky
• Rovnací deska:
  • Používá se k rovnání materiálů větších rozměrů a zároveň jako kontrolní rovina.
• Hydraulický a vřetenový lis:
  • Používají se pro rovnání větších průřezů materiálů.

Příklady rovnání drátu

• Drát se většinou rovná:
  • Protahováním průvlakem
  • Přes kruhový profil

Příklad rovnání tyčového materiálu

• Ohnutá kovová tyč:
  • Položena na rovnou plochu (např. kovadliny) ohnutou částí směrem nahoru.
  • První údery kladiva se vedou na nejvyšší bod ohybu, poté střídavě dopředu i dozadu od místa prvního úderu.
• Poznámka: Údery kladivem mohou v rovnaném materiálu způsobovat trhliny a zanechávat stopy po úderech. Vhodné je používat hydraulický nebo vřetenový lis.
• Rovnání tyčového materiálu:
  • Položení na podložky s drážkami vypouklou stranou nahoru.
  • Tlaky vřetena vytvářejí prohnutí na opačnou stranu.
  • Kontrola rovnosti na rovnací desce pomocí průsvitu. Při zjištění nerovnosti se postup opakuje.

Rovnání ohřevem

• Definice: Způsob, kde se rychlým místním ohřevem vyvolá smrštění po ochlazení, čímž se odstraní deformace.
• Vhodnost: Tento způsob je ideální pro tyčové a profilové materiály větších rozměrů.

Ohýbání

• Definice: Operace, při které se mění tvar materiálu; materiál je namáhán tahem a tlakem.
• Mechanismus:
  • V místě ohybu se na vnější straně materiál natahuje, na vnitřní straně se stlačuje.
• Materiály vhodné k ohýbání: Mohou být ohýbány jen ty materiály, které se při ohýbání nepoškodí.

Odpružení po ohybu

• Definice: Odpružení po ohybu vzniká při ohýbání za studena vlivem pružných deformací, které jsou vratné.
• Mechanismus: Ohýbaná součást se po ukončení ohybu a odtížení vrátí o úhel odpružení, což znamená, že ohýbaná součást se svým tvarem liší od tvaru ohýbadla.
• Ohýbadla: Konstrukce je navržena na dané ohyby zvětšené o úhel odpružení.
• Typy ohybů: Můžeme ohýbat buď zastudena, nebo zatepla. Zatepla se ohýbají zpravidla tyčové materiály většího průřezu.
• Teplota: Při ohýbání zatepla se materiál nahřívá až na kovací teplotu. Tento proces se používá také v případě, kdy se vyžaduje, aby se místo ohybu nezdeformovalo nebo jinak nepoškodilo.

Příklad ručního ohýbání ve svěráku

• Dlouhé ohýbané rameno: Pomocí volné ruky přitlačujeme ohýbaný materiál přes hranu a lehce poklepáváme kladivem na místo ohybu.
• Krátké ohýbané rameno: Nasazení špalíku z tvrdého dřeva těsně k místu ohybu a provedení silných úderů kladiva.

Výroba úhelníku pomocí pomocné vložky

• Vytváření zaoblení: Pomocí trnu příslušného rozměru.

Ohýbání ocelové trubky

• Postup: Ocelové trubky se plní suchým jemným pískem, aby nedocházelo ke zplošťování.
  • Jeden konec trubky se ucpe zátkou.
  • Nasypaný písek se sklepává a doplňuje ve svisle postavené trubce.
  • Trubka se upne těsně před místem ohybu a ohýbá se jako tyčový materiál.
• Pokud se trubka stále zplošťuje: Místo ohybu se sevře ve svěráku a dokončí se ohyb.

Metody ohýbání

1. Prosté ohýbání:

   • Tváření rovinné plochy v plochy různě orientované; nástroj nazýván ohýbadlo, ohýbá se na lisech, bez přidržení nebo s přidržením.

2. Ohraňování:

   • Ohýbání plechu v jednoúčelových lisech (ohraňovacích); nástroj nazýván ohraňovadlo.

3. Rovnání:

   • Dodatečné vyrovnávání plechů, trubek a profilů; rovnané mezi rovnacími válci nebo v rovnadlech mezi čelistmi.
   • Nástroj nazýván rovnadlo.

4. Zakružování:

   • Tváření rovinné nebo členité plochy v plochu válcovou, kuželovou nebo jejich části; nástroj nazýván zakružovadlo.

5. Lemování:

   • Ohýbání pro estetiku, vyztužení okrajů, odstranění ostrých hran; nástroj nazýván lemovadlo.

6. Obrubování:

   • Vyztužování okrajů rovinné nebo prostorové plochy ke zvýšení jakosti okraje; nástroj nazýván obrubovadlo.

7. Osazování:

   • Déle též prosazování, ohnutí plechu promáčknutím na okraji.
   • Nástroj nazýván osazovadlo.

8. Drápkování:

   • Pevné spojení předehnutých okrajů plechu zaklesnutím a společným ohnutím; nástroj nazýván drápkovadlo.

9. Zkrucování:

   • Natáčení plochého nebo profilového polotovaru kolem společné osy o určitý úhel; nástroj nazýván zkrucovadlo.