Architektura a sochařství 15. století ve střední Evropě

Gotická architektura ve střední Evropě (1410–1470)

• Historický kontext a posun ohniska vývoje

  • Vývoj architektury v tomto období probíhá primárně mimo Prahu.
  • Kolem roku $1420$ vypukly v českých zemích husitské války.
  • Vlivem neklidné situace v Čechách se u nás neobjevilo příliš progresivních prvků; nejváženější architekti odešli do německých zemí a Rakouska.
  • Období se časově shoduje s koncem tvorby dílny Petra Parléře.

• Hans Krumenauer (Krumau = Český Krumlov)

  • Architekt spojený s jihočeským prostředím, který se následně prosadil v bavorském Landshutu.
  • Kostel sv. Martina v Landshutu (chór):
    • Jedná se o jednu z nejvyšších původních gotických věží v Evropě.
    • Stará stavba byla na konci $14.$ století nahrazena novostavbou (zahájena $1389$).
    • Záznamy uvádějí Hanse jako architekta (v Landshutu je zmiňován již v roce $1375$).
    • Realizoval chór s klenbou síťového typu, která je přímo odvozena od parléřovských vzorů (obdobná klenba jako na Staroměstské mostecké věži).
    • Krumenauer nebyl považován za významného inovátora, spíše důsledně navazoval na odkaz Petra Parléře.

Hans von Burghausen a bavorské prostředí

• Charakteristika a lokace působení (1370–1432)

  • Působil v jižním Německu (Bavorsko) – Landshut, Straubing, Mnichov a Ingolstadt.
  • Bavorsko-štrasburské prostředí bylo v té době progresivnější než Praha i Vídeň (Vídeň dosáhla progresivity až po roce $1450$).

• Kostel sv. Martina v Landshutu (loď, od 1407):

  • Klenba lodi je konzervativní a kopíruje parléřovský vzor z chóru pražské katedrály.
  • Boční lodě disponují jednoduchou hvězdovou klenbou.
  • Portály využívají „oslí oblouk“, což je na počátku $15.$ století velmi progresivní prvek (typickým se stal až kolem roku $1500$).
  • Portrét architekta: Na fasádě chrámu se nachází realistická podobizna Hanse von Burghausena jako součást epitafu. Pod portrétem je nápis zmiňující města Straubing a Salzburg.

• Špitální kostel Sv. Ducha v Landshutu (1407–):

  • Nápis uvádí datum: Anno domini… $20.\,ledna\,1407$ (svátek sv. Šebestiána).
  • Stavba není monumentální, což odpovídá drobnějšímu charakteru většiny špitálních kostelů.
  • Je pozoruhodný svým klenebním systémem. Celý kostel je řešen jako halový prostor se síťovou klenbou.
  • V roce $1411$ byl položen základní kámen ke kapli sv. Kateřiny:
    • Klenba tvoří osmidílnou kosočtverečnou hvězdu.
    • Žebra vykazují mírný náběh ke kroužení (v průběhu století se tento trend prohlubuje).
  • Další kaple (asi $1415$) kopíruje klenbu Svatováclavské kaple v Praze, ale kolem svorníku jsou přidána prstencová žebra.
  • Sofistikované sjednocení prostoru: V bočních lodích jsou klenby dělené pasy, přičemž pole mají stejný rozměr jako v ochozech. Nejvýchodnější pilíř je umístěn v ose stavby (vliv Petra Parléře z kostela sv. Bartoloměje v Kolíně nad Labem).

• Ostatní díla Hanse von Burghausena:

  • Františkánský kostel v Salzburgu (chór, od 1408): Plynule přecházející plochy a hustá síťová klenba kombinující síťové a hvězdové motivy.
  • Špitální kostel Sv. Ducha v Braunau (Horní Rakousko, 1416–1430): Chór navazuje na Parléře. Loď je unikátní neobvyklým posazením pilířů – jeden masivní pilíř ve středu a další dva v prostoru (typ zvaný „Dreistitzumkirche“ neboli kostel o třech podporách).

Klenební inovace: Madern Gerthener a Moyses z Altenburka

• Madern Gerthener (činný 1410–1440):

  • Působil ve Frankfurtu nad Mohanem a okolí.
  • Kostel sv. Bartoloměje (Frankfurt am Main): Kolem roku $1415$ navrhl severní a jižní portálovou předsíň. Použil trojpaprsčitou klenbu s trychtýřovitým tvarem. V některých částech klenby začal používat kroužené žebro, což byla v té době naprostá novinka.
  • Kostel sv. Kateřiny (Oppenheim): Návrh chóru v letech $1415\text{--}1439$, s hvězdovo-síťovou klenbou.
  • Kostel sv. Leonarda (Frankfurt, 1434): Výstavba dvou chórů.
  • Důležitá literatura k tématu: Norbert Nussbaum & Sabine Lepsky, Das Gotische Gewölbe (1999) – doporučeno pro studium vývoje kleneb.

• Moyses z Altenburka (katedrála v Míšni):

  • Podílel se na stavbě západního chóru (knížecí kaple) v letech $1443\text{--}1446$.
  • Klenba kombinuje Parléřův síťový vzorec s krouženými žebry, čímž vzniká tzv. masswerkgewölbe (kružbová klenba), silně připomínající okenní kružby.
  • Kaple sloužila jako místo posledního odpočinku rodu Wettinů (zejména pro Fridricha Svárlivého).

Hans Puchspaum a vídeňský Stephansdom

• Hans Puchspaum (působící 1418 až 50. léta 15. st.):

  • V roce $1443$ byl povolán jako nejvýznamnější architekt Rakouska do města Steyr.
  • Farní kostel ve Steyru (od 1443):
    • Dochován originální nákres na pergamenovém rysu.
    • Tři samostatné polygonální chóry.
    • Ve střední lodi je klenba z paralelních zalamovaných žeber (estetizace lomem místo kroužení).
    • V bočních lodích byly plánovány kroužené klenby, které však byly při realizaci redukovány (v severním chóru chybí zcela).

• Stephansdom (Dóm sv. Štěpána) ve Vídni:

  • Trojlodí (1446–1459): Nahradilo původní románskou stavbu. Prostorové schéma je definováno jako staffelhalle (stoupavá hala), kde jsou boční lodě nižší o $6\,m$ oproti hlavní hale ($28\,m$).
  • Klenba: Velmi hustá zalamovaná síťová klenba s krátkými krouženými úseky u výběhů ze zdi.
  • Věže: Jižní věž stavěla parléřovská dílna. Severní věž (nedokončená) založil Puchspaum jako pokus o dvouvěžový dóm navazující na tradici německých císařů.
  • Exteriér: Glazovaná střešní krytina tvořící vzory umocňuje vertikalitu. Na jižní straně jsou tři bohatě zdobené štíty (vimperky).
  • Západní empora (60. léta 15. století): Monumentální empora otevřená do trojlodí třemi oblouky. Její poprsně nesou progresivní vzorce slepých kružeb, které fungují jako „vizuální hádanka“.
  • Autorství empory: Badatel Böcker ji připisuje Laurenzi Spenningovi.

• Laurenz Spenning (1455–1477):

  • Puchspaumův nástupce ve funkci vedoucího huti (magistra operis) u sv. Štěpána.
  • V roce $1459$ se účastnil sjezdu stavebních hutí v Řezně. Byl druhým nejvýznamnějším účastníkem hned po Jodoku Dotzingerovi ze Štrasburku.

Pozdní gotika na území Horních Uher (Slovensko)

• Dóm sv. Martina v Bratislavě:
  • Pozdně gotická stavba v blízkosti hradu, hlavní korunovační chrám Uher.
  • Juraj Žáry připisuje výstavbu trojlodí ($1452$) osobně Puchspaumovi nebo Spenningovi.
  • Architektura střední lodi navazuje na parléřovské vzory, v bočních lodích se objevují kroužená žebra.
  • Presbytář (1460–1470): Vybudován za Matyáše Korvína. Klenba je zde paradoxně konzervativnější, přestože Korvín jinde prosazoval renesanci.

Sochařství 15. století: Hans Multscher

• Profil umělce (okolo 1400–1467):

  • Sídlo v Ulmu, sňatek s Adelheidou Kitzinou (z významné sochařské rodiny).
  • Byl velmi zámožný a měl postavení svobodného umělce mimo cechovní systém.
  • Specializoval se na tvorbu retáblů (skříňových otevíratelných oltářů).
  • Zásadně nahradil estetiku krásného slohu naturalistickým ztvárněním.
  • Tato proměna byla ovlivněna jeho pravděpodobnou cestou do Burgundska a Nizozemí (vliv Clause Slutera).

• Klíčové realizace:

  • Reliéf sv. Trojice (1427–1430, Frankfurt): Dozvuk krásného slohu v obličejích, ale realismus v detailech (žíly na nohou Krista).
  • Radnice v Ulmu (1427–1433): Sochařská výzdoba východní strany; zahrnuje sochy panovníků (Karel Veliký, český král, uherský král).
  • Socha Bolestného Krista (1429, Ulmská katedrála): Výrazný odklon od krásného slohu. Vysoce propracovaná anatomicky vyzáblá postava v kontrapostu.
  • Kargova nika (1433): Objednal Konrád Kargo; poničena ikonoklasmem roku $1531$.
  • Náhrobek Ludvíka Vousatého (1430): Kombinace velikostní hierarchie (donátor jako největší postava) a realismu v postavě mrtvého Krista.
  • Oltář z Wurzachu (1437): Obsahoval sochu Madony, která je zralou ženou v reálných proporcích (nikoliv štíhlou dívkou).
  • Retábl ve Sterzingu (1456–1459): Poslední monumentální dílo z dřeva a malby v jižním Tyrolsku. Rozšířilo popularitu realismu v této oblasti.

Sochařství 15. století: Jakob von Kaschau (Jakub z Košic)

• Život a působení (1421–1463):

  • V roce $1421$ doložen ve Znojmě, od $1429$ usazen ve Vídni.
  • Označován v pramenech jako „der maler“.
  • Stal se nejbohatším a nejváženějším umělcem Vídně své doby.

• Dílo:

  • Znojemský oltář (1431): Původně pro kostel sv. Mikuláše ve Znojmě. Pyramidovitý tvar odvozený z Nizozemí. Obsahuje mnohofigurální Kalvárii s unikátně dochovanou sytou polychromií pro dramatický účinek.
  • Trůnící sv. papež / Bůh Otec (okolo 1440): Vlastnoruční dílo uložené v Belvederu.
  • Velký Albrechtův oltář (Albrechtsaltar, 1443): Původně pro Karmelitánský kostel am Hof. Objednávka císaře Albrechta Habsburského. Obsahuje 28 dochovaných desek.
  • Eliáš rozdělující Jordán: Jedno z prvních děl, kde zlaté pozadí nahrazuje hluboká realistická krajina s přesnou vegetací (vliv Nizozemí).
  • Dóm sv. Alžběty v Košicích: Severní a západní portál z 1. třetiny $15.$ století vykazuje progresivní realismus a neobvyklé tvary nástavců.

Otázky & Diskuse

• K autorství západní empory ve Stephansdomu:
  • U této stavby probíhá vědecká diskuse. Různí badatelé předpokládají různá autorství. Badatel Böcker připsal design empory Laurenzi Spenningovi kvůli specifickým kružbovým vzorcům a období jeho působení jako magistra operis.
• K autorství Albrechtsaltaru:
  • V rakouských dějinách umění se pro autora tohoto díla používá pomocné jméno Meister des Albrechtsaltars, které je dle současných poznatků pravděpodobně synonymem pro Jakuba z Košic.