Stylistika: Základní Pojmy a Komunikace
Styl (Sloh)
Definice: Styl je způsob užití a uspořádání výrazových prostředků, které zahrnují jazykové, tematické a kompoziční prvky v daném jazykovém projevu.
Ovlivnění: Tento výběr je ovlivněn konkrétním cílem, formou, situací komunikace a individualizací mluvčího nebo pisatele.
Příklad:
„Sněží“ (stylově neutrální, hovorové) vs. „Sněhová vločka poletuje a hledá druhou…“ (stylově příznakové, umělecké).
Komponenty stylu: Styl se odráží ve:
Výběru slov (lexikum).
Gramatických tvarech.
Stavbě celého textu (kompozici).
Komplexnost: Styl je komplexní jev.
Stylistika
Definice: Stylistika je dílčí jazykovědná disciplína také nazývaná nauka o stylu (slohu).
Předmět zkoumání: Jazyk ve své komunikační funkci.
Cíl výzkumu: Postihnout a zobecnit stylizaci a zákonitosti výstavby verbálních komunikátů (textů, promluv, jazykových projevů) ve všech existujících oblastech verbální komunikace.
Funkce: Stylistika se zabývá fungováním systému jazyka ve společnosti a posuzuje jazyk především jako konkrétní jazykový projev jako řeč, mluvu (parole).
Jazykovědná vs. Literárněvědná Stylistika
Jazykovědná Stylistika
Zaměřuje se na verbální komunikaci z určitých aspektů, jako je volba vyjadřovacího kódu a uspořádání jazykového materiálu (stylizace/formulace).
Literárněvědná Stylistika
Zkoumá uměleckou literaturu a styl slovesného uměleckého díla; je blíže poetice.
Styl: Subjektivní vs. Objektivní
Styl Objektivní
Vzniká, když pomineme rozdílnost stylizace jednotlivců a zobecníme shodné rysy a vlastnosti komunikátů plnících tutéž funkci.
Ovlivnění: Je ovlivněn objektivními stylotvornými činiteli (funkcí, formou).
Příklad: Funkční styly (odborný, administrativní) jsou objektivní styly.
Styl Subjektivní (Autorský)
Zahrnuje individuální rozdíly v stylizaci a kompozici plynoucí z osobnosti autora.
Příklad: Nejvýrazněji se uplatňuje ve stylu hovorovém a uměleckém (osobitý styl K. Čapka, V. Vančury, J. Haška).
Komunikace a Komunikát (Text)
Definice komunikace: Proces výměny myšlenek pomocí verbálních prostředků. Diferencuje se podle obsahu, cíle, formy a záměru.
Definice komunikátu: Základní jednotka sdělování, formálně a významově uzavřený celek. Realizuje jazykovou komunikaci.
Komunikační situace: Soubor faktorů, které vytvářejí komunikační proces; zahrnuje účastníky (komunikanty) a objektivní faktory (prostředí, situace).
Útvary Národního Jazyka a Jazyková Kultura
Strukturní a Nestrukturní Útvary
Český národní jazyk: Soubor různých podob jazyka, vymezených územně, sociálně a funkčně.
Strukturní Útvary
Spisovný jazyk: Základní kodifikovaný útvar národního jazyka, slouží oficiální komunikaci a je prestižní.
Obecná čeština (OČ): Nespisovný útvar s výraznými středočeskými rysy, používá se běžně v Čechách a částečně na Moravě.
Interdialekt: Nespisovný nadnářeční útvar, podržující jazykové rysy několika blízkých dialektů.
Dialekt (Nářečí): Tradiční teritoriální nespisovné jazykové útvary.
Sociolekty (Nestrukturní Útvary)
Profesní Mluva: Slang spjatý s určitou profesí; úsporná a jednoznačná.
Příklad: zlepšovák, dopravák.
Slang: Výrazy z zájmového prostředí; výrazná nespisovnost.
Příklad: mikrák, poták.
Argot: Výrazy charakteristické pro společenskou spodinu.
Příklad: kůň, háčko (heroin).
Jazyková Kultura
Kultura jazyka: Úroveň jazykového kódu.
Kultivování jazyka: Péče o jazyk; lingvisté se zabývají kodifikací.
Kultura řeči: Úroveň konkrétní komunikace.
Kultivování řeči: Péče o kulturu řeči, výchova a vliv médií.
Stylotvorné Faktory
Objektivní Stylotvorné Faktory (vlivy prostředí a situace)
Základní funkce textu a cíl komunikace.
Ráz komunikace (oficiální, polooficiální, neoficiální).
Situace a prostředí (souprivate vs. veřejné, známé vs. neznámé).
Charakter adresáta (věk, vzdělání).
Forma komunikace (mluvená vs. psaná).
Připravenost komunikace (předem připravená vs. spontánní).
Téma projevu (komunikační situace).
Subjektivní Stylotvorné Faktory (vlivy autora)
Intelektuální úroveň, úroveň vzdělání a sociální zařazení autora.
Jazykové znalosti, komunikační schopnosti a povahové vlastnosti.
Momentální psychický stav a osobní sklony.
Stylová Hodnota a Příznaky
Stylový Příznak / Hodnota
Definice: Stylová hodnota vyplývá z lexikálního významu slova a jeho stylistické charakteristiky.
Stylová příznakovost: Signalizuje příslušnost k funkčním stylovým sférám; utváří stylovou podobu textu.
Stylová nepříznakovost: Prostředky užívané univerzálně, bez ohledu na sféry komunikace.
Stálá vs. Kontextová (Proměnná) Stylová Hodnota
Stálá stylová hodnota: Neměnná vlastnost jazykového prostředku.
Příklad: kvičet (expresivní příznak).
Kontextová stylová hodnota: Proměnlivá v závislosti na kontextu.
Příklad: kráčet, pravil (v hovorové komunikaci jako expresivní).
Hovorovost a Knižnost
Hovorovost
Stylistický příznak spisovného jazyka, převážně v hovorové sféře.
Knižnost
Stylistický příznak používaný v psaných projevech (odborné, umělecké, publicistické).
Jazyková Osa
Definice: Upozorňuje na rozložení jazykových prostředků z hlediska příznakovosti (hovorovosti a knižnosti).
Neutrálnost (N): Centrální postavení, společné pro mluvené i psané projevy.
Hovorovost (H): Příznaková vrstva pro mluvené projevy.
Knižnost (K): Příznaková vrstva pro psané projevy.
Stylistická Neutralizace
Proces, během kterého hovorové prostředky ztrácejí příznak hovorovosti a stávají se stylově neutrálními.
Příklad: Hovorové tvary na ose hovorovosti a knižnosti obsadí neutrální pozici.
Stylistické Varianty
Dubletní prostředky: Synonymie v hláskové, tvarové a slovotvorné rovině.
Varianty stylově rozlišené: Odlišnost v stylistických příznacích.
Příklad: kryju (hovorové) / kryji (neutrální/knižní).
Automatizace vs. Aktualizace Jazykových Prostředků
Automatizace
Obvyklé užívání jazykových prostředků, které nevzbuzují pozornost.
Příklad: Ustálené fráze v administrativě.
Aktualizace
Užití jazykových prostředků, které budí pozornost a působí neobvykle.
Příklad: Nově utvořené obrazy, modifikace frazémů.
Kompoziční Výstavba Textu
Komunikát, text, jazykový projev: základní jednotka sdělování, realizuje jazykovou komunikaci.
Žánr: Abstrahovaný model jazykových projevů; soustava dominantních vlastností.
Příklad žánrů/útvarů: Zpráva, oznámení, fejeton, úvaha.
(Základní) Slohové Postupy
Popisný postup: Zachycení základních rysů, cílem je věrný obraz (systematické řazení).
Vyprávěcí postup: Dynamický, předpokládá dějovou linii.
Výkladový postup: Zahrnuje analýzu vzájemných vztahů mezi jevy.
Informační postup: Více faktů a základních údajů; nejjednodušší.
Základní Slohové Útvary
Slohový Postup | Základní Slohové Útvary | Převládající Stylové Oblasti |
|---|---|---|
Popisný | Popis, charakteristika | Odborná, umělecká, administrativní |
Vyprávěcí | Vypravování | Hovoroví a umělecká |
Výkladový | Pojednání, výklad | Odborná |
Informační | Zpráva, oznámení, žádost | Administrativní (částečně publicistická) |
Členění Textu
Horizontální a Vertikální
Horizontální Členění: Rozdělení na začátek, střed a závěr;
Příklad: Odstavce, kapitoly, úvod, stať, závěr.
Vertikální Členění: Hierarchie závažnosti textu;
Příklad: Odlišení vlastního textu od poznámek.
Funkční Styly
Funkční Styly
Definice: Objektivní styl definovaný specifickou funkcí, kterou verbální komunikáty plní.
Základní funkční styly:
Styl běžně dorozumívací (hovorový).
Styl odborný.
Styl administrativní.
Styl publicistický.
Styl umělecký.
Styl řečnický.
Styly Věcné vs. Esteticky Sdělné
Věcné Styly: Vystupuje do popředí věcná stránka sdělení.
Styly: hovorový, publicistický, odborný, administrativní.
Esteticky Sdělné Styly: Kombinace sdělné a estetické funkce.
Styly: umělecký (próza, poezie, drama).
Stylová Norma a Typ
Stylová Norma
Normy uplatňované v konkrétní stylové oblasti; odchylka se posuzuje jako stylistická chyba.
Stylový Typ
Souhrn stylových norem pro danou stylovou oblast;
Příklad: U hovorového stylu větší volnost a emocionální prvky.
Odborný a Administrativní Styl
Odborný Styl
Funkce: Odborně sdělná a vzdělávací; přesnost, objektivita, jednoznačnost.
Administrativní Styl
Funkce: Sdělná a organizační; přesnost, konkrétnost, věcná výstižnost.