ondrovo pletiva

Rostlinná pletiva

Základní typy rostlinného těla

Stélka (thallus)

má velmi jednoduchou stavbu, buňky většinou nejsou rozlišené, uvnitř nikdy nejsou cévní svazky

nacházíme ji u řas, mechorostů (mechů a játrovek), hub a lišejníků

Tělo vyšších rostlin (cormus)

je rozlišeno na kořen, stonek, listy a rozmnožovací orgány (výtrusnice, květy, plody ap.)

uvnitř má rozlišené skupiny buněk – pletiva

vždy uvnitř obsahuje cévní svazky (rozvod látek)

Pletivo = soubor buněk stejného tvaru a funkce u rostlin (u živočichů se takovým souborům říká "tkáně").

Pletiva se třídí podle mnoha hledisek (schopnost rozmnožování, tloušťka buněčné stěny, původ, funkce ap.).

Třídění pletiv podle tloušťky buněčné stěny

Parenchym

tenká buněčná stěna, buňky většinou kulovité nebo oválné, mezi buňkami jsou mezibuněčné

prostory (interceluláry)

tvoří většinu hmoty rostlinného těla, mají nejrůznější funkce (fotosyntetickou, zásobní, výplň

vnitřních prostorů ap.)

Sklerenchym

buněčná stěna je výrazně a rovnoměrně ztloustlá, mezi buňkami nejsou mezibuněčné prostory, po

vytvoření pletiva živá hmota buněk zpravidla odumírá

plní hlavně zpevňovací funkci – např. mechanická opora cévních svazků (dřevo), výztuž stonků,

obaly semen ap.

Dlouhá sklerenchymatická vlákna některých rostlin (len, konopí ap.) jsou významnou surovinou pro

výrobu textilních vláken.

Kolenchym

buněčná stěna je nerovnoměrně ztloustlá, mezi buňkami nejsou mezibuněčné prostory

plní hlavně zpevňovací funkci – např. výztuž hran a žeber na povrchu stonků

rohový kolenchym – stěny tloustnou v rozích (viz obrázek)

deskový kolenchym – ztloustlé jsou jen dvě protilehlé stěny buňky

Dělivá pletiva (meristemy)

Podle schopnosti rozmnožování u rostlin rozlišujeme dva typy pletiv:

Dělivá pletiva (meristemy) jsou tvořena drobnými buňkami se zachovanou schopností dělení –

pouze z nich vznikají další pletiva a nové rostlinné orgány.

Z dělivých pletiv postupným zvětšováním a přeměnou buněk vzniká druhý typ – pletiva trvalá

(krycí, vodivá, zpevňovací ap.), jejichž buňky už nemají schopnost se dále množit. Tím se rostliny

výrazně liší od živočichů, u nichž prakticky všechny tkáně mají zachovanou schopnost dělení po

celou dobu života.

Prvotní (primární) meristemy

nacházejí se na vzrostných vrcholech rostliny (vrcholky stonků a kořenové špičky); jejich

působením stonky i kořeny rostou do délky

Z umístění primárních meristemů vyplývá, že na jiných místech rostliny růst do délky nemohou.

Primární meristemy lze uměle množit v laboratorních podmínkách. Z těchto meristemů se pak

množí a pěstují některé choulostivé atraktivní rostliny (orchideje, masožravé rostliny ap.).

Druhotné (sekundární) meristemy

Vyskytují se hlavně u vytrvalých bylin a dřevin ve stoncích (i v kořenech) a způsobují

jejich druhotné tloustnutí. U rostlin, které tyto druhotné meristemy nemají, stonek

nemůže během života tloustnout.

Kambium

odděluje lýkovou a dřevní část cévních svazků, jeho činností vznikají vrstvy

druhotného dřeva (směrem dovnitř) a druhotného lýka (směrem vně)

Felogen

uložen pod pokožkou stonku dřevin, jeho činností (směrem vně, tedy k povrchu stonku)

vznikají vrstvy korkového pletiva (lidově zvaného "kůra"), které nahrazují pokožku

Utajené ("spící") meristemy

malé skupinky buněk, které si zachovaly schopnost dělení, rozptýlené pod povrchem

stonku a kořenů (zcela výjimečně i v listech); při poranění se zahájí svou aktivitu a

stanou se základem tvorby nových orgánů.

Díky těmto meristemům je rostliny možné uměle rozmnožovat pomocí řízků. Dřeviny s větším množstvím utajených meristemů je

možné snadno seřezávat a tvarovat. Z jehličnanů lze tvarovat např. tisy a zeravy (túje), zatímco například borovice a smrky prakticky

žádné takové meristemy neobsahují, a proto je seřezávat a tvarovat nelze.

Krycí pletiva

Epidermis

pokožka nadzemních částí rostliny (stonek, listy, květy, plody), tvořena

plochými buňkami bez mezibuněčných prostorů

krytá kutikulou (ochranná pružná vrstva, brání odpařování vody a chrání před nežádoucími vlivy zvenčí)

některé rostliny vylučují nad kutikulu ještě voskovou vrstvu (dokonalejší ochrana proti vysychání – např. u kaktusů a jiných

sukulentů, na povrchu dužnatých plodů ap.)

Rhizodermis

pokožka na povrchu kořene

na rozdíl od epidermis je přizpůsobena nasávání vody: nemá kutikulu,

z buněk vybíhají kořenové vlásky mnohonásobně zvětšující povrch

Průduchy

uloženy v epidermis, u suchozemských rostlin nejvíce na spodní

straně listů (u vodních rostlin zpravidla zakrnělé)

umožňují vypařování vody a výměnu plynů

(ve dne hlavně příjem CO2 a výdej O2)

tvořeny dvěma svěracími buňkami, mezi nimiž je průduchová

štěrbina; při nadbytku vody jsou buňky napnuté a prohnuté (štěrbina

je otevřena), při nedostatku vody buňky ochabnou (štěrbina se uzavírá)

Vodní skuliny (hydatody)

štěrbiny v pokožce některých rostlin, většinou na okrajích listů

při nadbytku vody a při zhoršených podmínkách pro odpařování

(např. vysoká vlhkost vzduchu) jimi rostlina vytlačuje nadbytečnou

vodu s rozpuštěnými látkami v podobě kapek – tento jev se nazývá

gutace

Korková vrstva

chrání povrch starších částí stonku a kořenu dřevin (lidově nazývaná "kůra")

vzniká činností felogenu a postupně nahrazuje pokožku

tvořena mrtvými buňkami s vyztuženými buněčnými stěnami, je nepropustná pro vodu i plyny

čočinky (lenticely) – otvůrky v korkové vrstvě umožňující výměnu dýchacích plynů pro živé buňky

v hlubších vrstvách stonku

borka – odborné označení pro výrazně rozbrázděnou korkovou vrstvu, která se ve vrstvách postupně

odlupuje a odpadává (např. u borovice)

řez čočinkou (lenticelou)

Trichomy (chlupy) - vyrůstají z buněk epidermis, mají nejrůznější funkci (krycí, ochrannou,

vstřebávací ap.)

Krycí trichomy

chrání rostlinu před vypařováním vody, před nadměrným zářením nebo před

okusováním živočichy;

někdy mohou být přeměněny v ostny (rybíz, angrešt, růže, bodlák ap.)

bradavky (papily) = nejjednodušší (jednobuněčné) trichomy, tvořené pouze

výběžkem pokožkové buňky, vyskytují se např. na bliznách nebo na pokožce

květních obalů

Žláznaté trichomy

na konci mívají váček s tekutinou (sliz, silice, enzymy ap.), většinou slouží

k ochraně před býložravci

u masožravých rostlin, obsahují lepkavé látky a enzymy umožňující chycení a

strávení kořisti

Žahavé trichomy

slouží k ochraně před živočichy, ve spodní části mají dutinu s dráždivou látkou, horní část vybíhá v dutý křehký osten (stěny

vyztuženy např. SiO2), jímž se po odlomení špičky dostane dráždivá látka do těla živočicha

papily

krycí

žláznatý

žahavý

Vodivá pletiva

Jsou vytvořena pouze u vyšších rostlin (hlavní rozlišovací znak mezi tělem vyšších rostlin a

stélkou). Slouží k transportu látek (vody, minerálních solí a organických sloučenin) uvnitř těla.

Jsou tvořena protáhlými buňkami spojenými v dlouhá vlákna; jednotlivá vlákna se spojují

v cévní svazky, u nichž lze rozlišit dřevní a lýkovou část.

Dřevní část (xylem)

slouží k transportu vody a v ní rozpuštěných minerálních solí z kořenů do listů a dalších

nadzemních částí, je tvořena mrtvými buňkami

Cévice (tracheidy)

vývojově starší, úzké, mezi buňkami zůstává zachována perforovaná přepážka

Cévy (tracheje)

vývojově mladší, přepážky mezi buňkami zcela zanikly (vzniká dlouhá souvislá trubice),

vyskytují se jen u krytosemenných rostlin

Lýková část (floem)

slouží k transportu organických látek (sacharidy, bílkoviny ap.) z místa jejich vzniku (listy,

zelené části stonku) do místa jejich spotřeby (kořeny, květy, plody, zásobní orgány ap.)

tvořena sítkovicemi – živými buňkami, mezi nimiž jsou přepážky s četnými otvůrky

(jimi proudí roztok látek z jedné buňky do druhé)

Pozor, z definice dřeva a lýka vyplývá, že se tato pletiva vyskytují u všech rostlin, nejen u

dřevin!

Cévní svazky a jejich uspořádání

Cévice a cévy dřeva nebo sítkovice lýka jsou vždy uspořádány do skupin – cévních svazků. Nejčastější uspořádání cévních svazků

dřeva a lýka je:

Paprsčité (radiální)

v kruhu se pravidelně střídá lýková a dřevní část (typické pro kořeny)

Bočné (kolaterální)

dřevní a lýková část spolu sousedí; xylem zpravidla směřuje dovnitř a floem vně (typické pro stonek všech semenných rostlin)

U jednoděložných rostlin (např. cibuloviny, trávy, orchideje, palmy ap.) jsou cévní svazky uvnitř stonku rozptýlené po celé ploše,

mezi lýkem a dřevem není kambium, takže stonek nemůže tloustnout.

U jehličnanů a dvouděložných rostlin jsou cévní svazky uspořádané v kruhu, mezi lýkem a dřevem je vrstvička kambia, díky němuž

dřevo a lýko neustále přirůstá – stonek může tloustnout.

dvojbočné (bikolaterální) svazky – podobné bočným cévním svazkům, ale floem je na obou stranách xylemu (typické pro čeledi lilkovitých a

tykvovitých rostlin)

soustředné (koncentrické) svazky – jedna část cévních svazků zcela obaluje druhou; u dřevostředných svazků xylem obaluje floem, u

lýkostředných svazků je tomu naopak (vyskytuje se ve stonku některých vývojově starších rostlin, např. plavuní a kapradin)

radiální cévní svazky v kořenu

(černě xylem, šedý floem)

kolaterální cévní svazek

rozptýlené kolaterální cévní

svazky ve stonku

jednoděložných rostlin

do kruhu uspořádané

kolaterální cévní svazky

ve stonku dvouděložných

rostlin

Další typy trvalých pletiv

Asimilační (fotosyntetické) pletivo

zajišťuje fotosyntézu (asimilaci), tvořeno parenchymatickými buňkami s velkým množstvím chloroplastů

uloženo především v listech a těsně pod povrchem zelených částí stonku

Zásobní pletivo

je tvořeno parenchymatickými buňkami s výraznými zásobními částicemi (škrobová zrna, vakuoly s roztoky cukrů, tukové

kapénky ap.)

obsaženo v zásobních orgánech (kořeny, hlízy, zásobní části semen ap.)

Provzdušňovací pletivo – aerenchym

je tvořeno mrtvými parenchymatickými buňkami s velkými mezibuněčnými prostory

vyplněnými vzduchem

vyskytuje se hlavně ve stoncích u bahenních a vodních rostlin, kde zajišťuje přísun kyslíku

do kořenů a dalších ponořených částí

Vyměšovací pletiva

vytvářejí látky určené k ochraně před býložravci (např. mléčnice pryšcovitých a

hvězdnicovitých rostlin) nebo naopak k lákání opylovačů (např. tvorba nektaru v květech)

Zpevňovací pletiva

Aerenchym některých rostlin je

tvořený pravidelnými

hvězdicovitými buňkami.

tvořena sklerenchmyem nebo kolenchymem, zpevňují cévní svazky, povrch stonku, semen a dalších částí rostliny