3,4 - Vídeňská škola dějin umění + památková péče

Vídeňská škola dějin umění

Kontext

  • Liberalismus
  • Střední třída
  • Politika Rakouska (rivalita s Pruskem)
  • Vymezování se vůči klasicistní dogmatice (umění, vzdělávání)
  • Patriotismus, loajalita k Rakousku

Dějiny umění jako Wissenschaft

  • Vývoj umění je jednotný a univerzální (všechny umělecké projevy dané doby jsou si rovné).
  • Vývoj je stálý a kontinuální, bez přerušení.
  • Vývoj je zákonitý a imanentní (vyplývá ze své podstaty).
  • Mimoumělecké (ne-formální) faktory mají vedlejší roli (Riegl).
  • Na umění se podílejí vnější síly (zákonitost – psychologická, spirituální).
  • Dějiny umění jsou historická disciplína a věda, ale existuje rozpor mezi jedinečností minulosti a kreativity a univerzálními principy a duchovní podstatou člověka.

Praktické kořeny ve Vídni

  • Znalectví v 19. století a zájem o památkovou péči.
  • Joseph Daniel Böhm (1794-1865) – znalec, sběratel a propagátor památkové péče.
  • Adolph Gustav von Heider (1819-1897) – úředník na Ministerstvu kultu a výuky a prezident Akademie umění.

Adolph Gustav von Heider (1819-1897) – Publikace

  • Über Tiersymbolik und das Symbol des Löwen in der christlichen Kunst (Wien 1849)
  • Die romanische Kirche in Schöngrabern (Wien 1855)
  • Der Altaraufsatz im Stift Klosterneuburg (Wien 1860)
  • Liturgische Gewänder aus dem Stift St. Blasien (Wien 1860)
  • Mittelalterlichen Kunstdenkmale des österreichischen Kaiserstaats (Stuttgart 1855–60, 2 sv.) – společně s Rudolf Eitelbergerem ad.

Instituce

  • I. Institut für Kunstgeschichte und Kunstarchäologie, 1852.
    • Rudolf Eitelberger von Edelberg (1817-1885).
    • Alois Riegl (1858-1905).
  • II. Österreichisches Institut für Geschichstforschung, 1853.
    • Theodor von Sickel (1826-1908).
    • Moriz Thausing (1835-1884).
    • Franz Wickhoff (1853-1909).
    • Max Dvořák (1874-1921).

Rudolf Eitelberger von Edelberg (1817-1885)

  • 1852 - mimořádný profesor dějin umění a archeologie (Institut für Kunstgeschichte und Kunstarchäologie).

Österreichisches Museum für Kunst und Industrie (Museum für angewandte Kunst) – 1863

Cena Rudolfa Eitelbergera 1990-2008

Památková péče

  • Památkové soupisy – umělecká topografie.
  • Prameny – Quellenschriften für Kunstgeschichte und Kunsttechnik des Mittelalters und der Renaissance.

Počátky památkové péče ve střední Evropě

      1. 1850 podepsal císař František Josef I. „Allerhöchste Entschließung“ ustavující „K.k. Central-Commission zur Erforschung und Erhaltung der Baudenkmale“.
  • 1853 začíná působit.
  • 1873 „K.K. Zentralkommission für die Erforschung und Erhaltung der Kunst- und historischen Denkmale“ zřizuje 3 sekce: Archive, Kunstdenkmäler und Archäologie.
  • Pro odpor církve a šlechty jen stěží naplňuje ochranný program.
  • Alois Riegl (1858-1905) – první generální konzervátor.
  • Max Dvořák (1874-1921).

Karl Czörnig (od 1852 Freiherr von Czoernig-Czernhausen) (1804-1889)

  • 1. prezident K.k. Central-Commission zur Erforschung und Erhaltung der Baudenkmale.
  • Od 1856 Mittheilungen der kaiserl. königl.Central-Commission zur Erforschung und Erhaltung der Baudenkmale – jako měsíčník.

Joseph Alexander Helfert (od 1854 Freiherr von Helfer) (1820-1910)

  • 2. prezident.
  • 1853 zakládá Institut für Österreichische Geschichtsforschung po vzoru pařížské École de chartes.

Die mittelalterlichen Kunstdenkmale Dalmatiens in Arbe, Zara, Nona, Sebenico, Traù, Spalato und Ragusa

  • Mittheilungen der kaiserl. königl.Central-Commission zur Erforschung und Erhaltung der Baudenkmale, 1879.

Institut für Österreichische Geschichtsforschung (IÖG) na Vídeňské univerzitě – 1. ředitel Albert Jäger

  • Od 1874 zde vytvořeno místo pro dějiny umění (druhá „katedra“ dějin umění).
  • Theodor von Sickel (1826-1908) – archivář.
    • Filologie. Empirie.
    • Monumenta graphica medii aevi ex archivis et bibliothecis imperii Austriaci Fasc. I–X. Wien 1859–1882.
    • Beiträge zur Diplomatik I–VIII. Wien 1861–1882.
    • Acta regum et imperatorum Karolinorum digesta et ennarata. Band 1: Urkundenlehre, Band 2: Wien 1867.

École nationale des chartes, Paříž, 1821

  • Paleografie, filologie, historická kritika pramenů.

Moriz Thausing (1835-1884) - Albertina (1768)

  • Ředitel Albertiny (1876).

Moriz Thausing

  • 1873 – vstupní přednáška na univerzitě (Institut für Österreichische Geschichtsforschung): Die Stellung der Kunstgeschichte als Wissenschaft
  • Dürers Briefe, Tagebücher und Reime, Wien 1872
  • Die Votivkirche in Wien, Wien 1879
  • Le livre d'esquisses de J. J. Callot, Wien 1881
  • Dürer. Geschichte seines Lebens und seiner Kunst, 2 Bde., Leipzig 1876, ²1884
  • Wiener Kunstbriefe, Leipzig 1884

Franz Wickhoff (1853-1909)

  • Žák M. Thausinga.
  • Kustod v Uměleckoprůmyslovém muzeu.
  • Člen Österreichisches Institut für Geschichstforschung.
  • Úmrtí Eitelbergera (1885) a Thausinga (1884) - doporučil Aloise Riegla jako profesora na Institut für Kunstgeschichte und Kunstarchäologie.

Franz Wickhoff - Dílo

  • Die italienischen Handzeichnungen der Albertina, in: Jahrbuch der kunsthistorischen Sammlungen des Allerhöchsten Kaiserhauses, 12, 1891 a 13, 1892
  • Die Wiener Genesis, hrsg. von Wilhelm von Hartel und Franz Wickhoff, in: Jahrbuch der kunsthistorischen Sammlungen des Allerhöchsten Kaiserhauses, 15/16, 1895; Neudr. Graz 1970
  • Kunstgeschichtliche Anzeigen, hrsg. von Franz Wickhoff, Innsbruck 1904–1909
  • Beschreibendes Verzeichnis der illuminierten Handschriften in Österreich, 2 Bde., Leipzig 1905
  • Die Schriften Franz Wickhoffs, hrsg. von Max Dvořák, 2 Bde., Berlin 1912–1913
  • Spojení historického a znaleckého přístupu
  • Dějiny umění jsou jedna z historických disciplín
  • Zaměření na: stylově-kritickou analýzu kreseb a grafiky; srovnávací ikonografii; interpretaci uměleckohistorických pramenů

Alois Riegl (1858-1906) - Život a dílo

  • Od 1886 v Uměleckoprůmyslovém muzeu (nástupce F. Wickhoffa)
  • Die Stilfragen. Grundlegungen zu einer Geschichte der Ornamentik, 1893
  • Spätrömische Kunstindustrie, 1901
  • Die Entstehung der Barockkunst in Rom, 1902
  • Dějiny umění je třeba založit na novém vědění o stylových epochách a jejich historickém řetězení.

Alois Riegl - Další díla

  • Altorientalische Teppiche, Leipzig 1892
  • Stilfragen, 1893
  • Volkskunst, Hausfleiß und Hausindustrie
  • Die spätrömische Kunstindustrie nach den Funden in Österreich-Ungarn dargestellt in 2 Bänden, 1901 - 1923
  • Das holländische Gruppenporträt, 1902
  • Der moderne Denkmalkultus, 1903

Kunstwollen

  • Umělecké dílo jako výsledek záměrného duchovního uměleckého chtění (umělecký pud, estetický impulz, nejvyšší umělecký cíl…).
  • Není ovlivňováno funkcí, materiálem a technikou (Gottfried Semper).
  • Styly se vyvíjejí kontinuálně.
  • Neexistují kvalitativní a hodnotové rozdíly.

Dějiny umění jako objektivní disciplína

  • Vyvíjí se nezávisle na mimouměleckých sférách (autonomie DU x historicita).
  • Umění je „organismus“.
  • Vyvíjí se neustále a zákonitě.
  • Nemá vrchol ani úpadek.
  • Je to psychologický fenomén.
  • Vyvíjí se v cyklech (haptický – optický).
  • Ve vývoji jsou patrné náhlé změny (Kunstwollen).

Teorie památky

  • Hodnota paměti (historická hodnota, cena stáří).
  • Hodnota přítomnosti (užitková a umělecká).
  • Hodnota umělecká (hodnota novosti a relativní umělecká hodnota).

Georg Gottfried Julius Dehio (1850-1932)

Max Dvořák (1874-1921)

  • Katechismus der Denkmalpflege (1916/18)

Max Dvořák - Působení

  • Od r. 1905 na Institut für Kunstgeschichte und Kunstarchäologie.
  • Max Dvořák – řádný profesor.
  • Po smrti F. Wickkhoffa (1909): spor o obsazení obou pozic: přechází na jeho místo na Österreichisches Institut für Geschichstforschung (II. Institut) M. Dvořák
  • Do čela Institut für Kunstgeschichte und Kunstarchäologie (I. Institut) se dostává Josef Strzygowski.

Max Dvořák - Dílo

  • Das Rätsel der Kunst der Brüder van Eyck (1904)
  • Katechismus der Denkmalpflege (1916) (2. Auflage 1918)
  • Idealismus und Naturalismus in der gotischen Skulptur und Malerei (1918)
  • Kunstgeschichte als Geistesgeschichte, München (1924)
  • Geschichte der italienischen Kunst im Zeitalter der Renaissance, 2 Vol. (1927–1928)
  • Gesammelte Aufsätze (1929)

Max Dvořák - Přístup

  • Pokračuje ve Wickhoffově a Rieglově stylově kritickém a znaleckém přístupu – ovšem „je za námi věk pozitivismu“.
  • Příčiny uměleckých zlomů jsou v mimoumělecké sféře.
  • Komplexnější vývoj dějin umění – „duchovědný“ obrat (Wilhelm Dilthey – 1833-1911).
  • Dějepis umění je socio-kulturní disciplína.

Revize evoluční kontinuity dějin umění

Dějiny umění jako nepředvídatelný, ne-kontinuální, iracionální proces

  • Jsou pro ně typické stálé a hluboké změny, kterými nejen ztělesňuje, ale i participuje na duchovních ideách v rámci dějinných proměn.
  • Dějiny umění jako dějiny idejí.

Interpretace uměleckého díla

  • Je výklad dějinně jedinečných fenoménů.
  • Idea dějinnosti umění.
  • Sotva existuje nějaké umělecké dílo o sobě.
  • Pokus o syntézu stylově kritického a kulturně historického zkoumání.
  • Nejen vlastnosti, ale i duchovní obsah díla: Idealismus und Naturalismus in der gotischen Skulptur und Malerei (1918) – souboj světonázorů.

Charakter uměleckohistorického bádání Max Dvořák

  • Interpretace obsahu díla.
  • Empatické pochopení.
  • Odhalování duchovních pramenů uměleckých forem a současně rekonstrukci dějin idejí do nich zhmotněných.
  • Aktivní podíl na utváření společenského vědomí = idea instrumentality umění, idea výrazu a prostředku vnějších, umění přesahujících sil: umění vyjadřuje duchovní obsahy – je proto proměnlivé, nevyvíjí se lineárně.

Julius von Schlosser (1866-1938)

  • Od 1889 pracuje v Uměleckohistorickém muzeu - činnost ve II. Institutu po smrti M. Dvořáka.
    • Die Kunst- und Wunderkammern der Spätrenaissance, 1908
    • Die Geschichte der Porträtbildnerei in Wachs, 1911
    • Die Kunst des Mittelalters, 1923
    • Die Kunstliteratur. Ein Handbuch zur Quellenkunde der neueren Kunstgeschichte, 1924
    • Die Wiener Schule der Kunstgeschichte, in: Mitteilungen des Institutes für österreichische Geschichte, 1934
    • Stilgeschichte und Sprachgeschichte in der Bildenden Kunst, 1934
  • Žáci: Ernst H. Gombrich, F. Saxl – do Londýna (A. Warburg Institut)

Hans Sedlmayr (1896–1984) – Nová Vídeňská škola strukturalismus

  • Metahistorická vize umění (říše věčnosti vzniká v průběhu pomíjivosti).
  • Dvoje dějiny umění:
    • 1. Řemeslo (forma)
    • 2. Interpretace duchovního mnohavrstevného poselství

Hans Karl Tietze (1880-1954)

  • Die Methode der Kunstgeschichte, Leipzig 1913.
  • Österreichische Kunsttopographie

Josef Strzygowski (1862-1941) – ředitel Institut für Kunstgeschichte und Kunstarchäologie

  • Orient oder Rom? Leipzig 1901
  • Kleinasien. Ein Neuland der Kunstgeschichte. Leipzig 1903.
  • Die Baukunst der Armenier und Europa, Bde. I-II. Wien 1918
  • Ursprung der christlichen Kirchenkunst. Leipzig 1920.
  • Die altslavische Kunst. Ein Versuch ihres Nachweises, Augsburg 1929.
  • Asiens bildende Kunst in Stichproben, ihr Wesen und ihre Entwicklung. Ein Versuch. Augsburg 1930.
  • Spuren indogermanischen Glaubens in der Bildenden Kunst. Heidelberg 1936.

Další osobnosti spojené s Vídeňskou školou dějin umění

  • Vojtěch Birnbaum (1877-1934)
  • Vincenc Kramář (1877-1960)
  • Antonín Matějček (1889-1950)
  • Jaromír Pečírka (1891-1966)
  • Josef Cibulka (1886-1968)
  • Eugen Dostál (1889-1943)d