Biomembrána
základ většiny buněčných dějů
ohraničuje všechny buňky - cytoplazmatická membrána
dvě vrstvy FOSFOLIPIDŮ - mezi nimi molekuly bílkovin (transport molekul)
polopropustná
pro vodu a většinu plynů
nepropustná pro soli a většinu org. látek
Buňka
základní stavební jednotka všech organismů
všechna těla z buněk
vykonává základní životní funkce
dva typy:
prokaryotická
eukaryotická
Prokaryotická b.
jednodušší
jednobuněčná - netvoří pletiva
složením se neliší od eukaryotické
krytá buněčnou stěnou
peptidoglykan
biomembrána - pouze na povrchu
jen sinice mají částice ohrazené biomembránou - tylakoidy
nepohlavní rozmnožování - binární dělení
dvě dceřiné identické buňky
bičík - duté šroubovitě stočené vlákno
vždy má:
jádro - NUKLEOID
do kruhu stočená dvoušroubovice DNA
neohraničená obalem
uložena v cytosolu
1000x delší než buňka
ribozomy
tvorba proteinů
cytoplazmatickou membránu
odděluje vnitřní prostředí od vnějšího
polopropustná = semipermeabilní
buněčnou stěnu
jediná pevná struktura prok. buňky
chrání před vlivy vnějšího prostředí
nad ní může být další pouzdro
(cytoplazmu)
může mít:
vchlípenou cyt. mem.
zvětšuje povrch (např. kvůli fotosyntéze u sinic)
plazmidy
malé kruhovité molekuly DNA
nesou pomocnou gen. informaci
buněčné inkluze
částice odpadních a zásobních látek
slizové pouzdro
přichycení k podkladu
bičík
pohyb
fimbrie
drobná vlákna
mohou sloužit k přenosu plazmidů s jinou buňkou
Eukaryotická buňka
větší, složitější
diferenciace na tkáně a pletiva
biomembrána na povrchu - ohraničení vnitřní struktury buňky
vždy obsahuje:
cytoplazmatickou membránu
ohraničuje buňku
příjem, výdej látek
cytoplazmu
hmota uvnitř buňky
tvořena vodou, bílkovinami
ribozomy
zajišťují proteosyntézu
složením se lliší od prokaryot.
jádro
dvojitá membrána s póry - blána jaderná
vnitřek vyplněn karyoplazmou
v ní chromozomy
řídící centrum
pod mem. jedno nebo více jadérek
tvorba ribozomů
chromozom
nosí gen. informaci
množství podle druhu
diploidní 2n - tělesné
haploidní n - pohlavní
endoplazmatické retikulum
drsné ER
kanálky
nasedají na ně ribozomy
syntéza bílkovin
hladké ER
syntéza tuků a cukrů
Golgiho aparát
ploché měchýřky
zpracování produktů ER
v živ. buň. bílkoviny, lipidy, steroidy
v ros. buň. bílkoviny, sacharidy
mitochomdrie
dvojitá membrána
vnitřní mem. tvoří záhyby - KRISTY
buněčné dýchání
mají vlastní gen. informaci
cytoskelet
buněčná kostra
z bílkovinných vláken
určuje tvar buňky, fixuje organely
může se podílet na pohybu buňky
buněčné inkluze
částice zásobních/odpadních látek
rostlinná buňka vždy obsahuje:
buněčnou stěnu
pevná vrstva
z celulózy
dřeviny mají dřevovinu - lignin
plastidy
choloroplasty
probíhá fotosyntéza
dvě vrstvy biomembrány
vnitřní zvrásněna
obsahuje zelený chlorofyl
obsahují vlastní gen. informaci
chromoplasty
přeměna chloroplastů
žlutá a červená asimil. barviva
v květech a poldech
leukoplasty
v neosvětlených částech rostlin
kořeny, oddennky,…
zásobní látky
škrob, bílkoviny, lipidy
vakuolu
z biomembrány
uvnitř buněčná šťáva
atokytany
barviva rozpustná ve vodě
barva závisí na pH
rafidy
krystaly zásobních/odpadních látek
hlavně ve vakuolách
Buňka hub
podobná rostlinné buňce
obsahuje vakuoly
neobsahuje chloroplasty, chromoplasty
buněčná stěna z chitinu (ne celulózy)
Buňka živočichů
lyzozomy
vznikají z ER nebo GA
malé váčky s enzymy
nejčastěji k trávení
centrioly
dvě tělíska tvořená mikrotubuly
v blízkosti jádra
vznik dělícího vřeténka
i v některých rost. buňkách
Cyklus eukar. buněk
rozmnožování b. - zvětšován objemu
od jednoho rozdělení k následujícímu
mitotická fáze - Mfáze - mitóza
interfáze - dělí se na G1,S,G2 fázi
Interfáze
tvorba buněčné stěny
růst buň. na původní velikost
tvorba cytoplazmy, dělí se mitochondrie,vznik membrány, atd.
G1 - růst buňky
S - syntéza DNA
G2 - příprava na mitózu
3 kontrolní body
G1/S
G2/M
M/G1
nejdříve rozdělení jádra
MITÓZA
profáze
chromozomy s zkracují - smotávají
rozpuštění jaderné blány
z cytoskeletu dělící vřeténko
metafáze
chromozomy se řadí centromerami do středu
napojují se na dělící vřeténko
anafáze
chromozomy se v centromeře rozdělí
sesterské chromatidy jsou přitahovány k opačným pólům
telofáze
zánik děl. vřeténka
chromozomy se protahují
vytváří se jad. blána
objevují se jadérka
uprostřed buňky vzniká cytoplazmatická přepážka
rozdělení mateřské na 2 dceřiné buňky
po mitóze interfáze dceřiné buňky s mateřskou buňkou
schodují se počtem chromozomů
MEIÓZA
buň. dělí při kterém vznikají haploidní buňky
náhodné dělení otcovských a mateřských chromozomů
genetická variabilita
dvě odlišná dělení
Meióza I.
redukce počtu chromozomů na půlku
z rodičovské diploidní vznik dvou dceřiných haploidních
Meióza II.
sesterské chromatidy děleny do dvou dceřiných buněk
schodné s mitózou
MEIÓZA I. (redukční)
profáze I.
rozpuštění jaderné blány
chromozomy se smršťují
chromozomy se přitahují k sobě centromerami
CHROMATIDOVÉ TETRÁDY
někdy dochází k výměně úseků chromatid
crossing-over
metafáze I.
tetrády se centromerami řadí v centrální rovině buňky
připojí se dělící vřeténko
anafáze I.
oddělení tetrád
zkracující se vřeténko táhne chromozomy k opačným pólům
každý chromozom má 2 chromatidy
telofáze I.
mateřská buňka se rozdělí na dvě dceřiné halpoidní buňky
MEIÓZA II. (evakční)
mitóza obou dceřiných buněk
profáze II.
vytvoří se dělící vřeténko
metafáze II.
chromozomy se řadí centromerami do středu buňky
napojují se na dělící vřeténko
anafáze II.
chromozomy se v centromeře rozdělí
sesterské chromatidy jsou přitahovány k opačným pólům
telofáze II.
b. se rozdělí - vznik 4 haploidních buněk
chromozomy se prodlužují
replikace DNA
TRANSPORT LÁTEK PŘES CYT. MEM.
PASIVNÍ TRANSPORT
difúze přes CM bez energie, vyrovnávání koncentrace
např. voda, ethanol, některé ionty
nevýhoda - buňka nemůže transpost nijak ovlivnit
AKTIVNÍ TRANSPOST
b. musí vynaložit energii
může rozhodnout co propustí
pomocí přenašečů
většina solí nebo iontů a org. látek
endocytóza
transport větších částic
pohybem cytoskeletu se vchlípí CM
vznikne váček s transpotovanou látkou
odškrtí se a uvolní do cytoplazmy
dvojí podoba
pinocytóza
tvorba menších váčků
fagocytóza
pohlcování větších částic pomocí pohybu panožek
exocytóza
opak pinocytózy
látky s většími molekulami se po úpravě GA uvolní v podobě malých váčků
splynou s cytoplazmatickou mem. a obsah se vyleje od vnějšího prostředí
OSMOTICKÉ JEVY
díky polopropustnosti CM a difúzi
snadno prochází jen molekuly vody
tuhá celulózní BS omeztuje roztahování elastické CM
HYPERTONICKÝ roztok
buňka vodu vydává - smršťuje se
dochází k PLAZMOLÝZE
deplazmolýza návrat do původního stavu
HYPOTONICKÝ roztok
nižší koncentrace než buň. šťáva vakuoly
buňka vodu přijímá - až se vyrovná síla přijmu vody s protitlakem stěny
PLAZMOPTÝZA
prasknutí buňky
IZOTONICKÝ roztok
koncentrace vně a uvnitř b. je stejná
nedochází k pohybu vody