Italské vrcholně renesanční a manýristické umění

Kontekst Říma a vrcholné renesance v 1. desetiletí 16. století

  • Proměna Říma v 16. století

    • Zásadní impuls: Návrat papeže do Říma.
    • Nutnost rozsáhlé přestavby města s cílem vytvořit okázalé, velké a honosné sídlo.
    • Inspirace antickými památkami, zejména Koloseem.
    • Město rozkládající se na několika pahorcích vyžadovalo sjednocení pomocí nových urbanistických prvků: širokých ulic, tříd a obelisků.
    • Řím jako centrum prominentní křesťanské kultury: cíl pro poutníky a vysoké církevní hodnostáře, což ospravedlňovalo přepychovou výstavbu.
  • Papež Julius II. (150315131503 - 1513)

    • V úřadu působil deset let.
    • Navazoval na své předchůdce z 15.15. století v ambici sjednotit a monumentalizovat Řím.
    • Kladl důraz na budování Vatikánu.
    • Strategicky zval významné umělce, aby městu vtiskli osobitý styl a monumentalitu.

Významní architekti a počátky Manýrismu v Římě

  • Donato Bramante

    • Původem z Urbina (významné umělecké centrum), vzděláním umělec.
    • Před příchodem do Říma kolem roku 15001500 působil v Miláně.
    • Stal se předním umělcem v papežském okruhu.
    • Palazzo Caprini: Využíval jednoduché a osvědčené principy. Fasáda je uzavřená, rytmická a symetrická. V podloubí se nacházely kamenné obdélníky sloužící jako lavice pro obchodníky. Systém nájmů pomáhal majiteli stavby k finančnímu zisku.
    • Tempietto S. Pietro: Architektonický experiment s centrálním půdorysem, připomínající mauzoleum. Sloužil jako inspirace pro řadu dalších staveb.
    • Belvederský palác: Součást Vatikánu určená pro oslavy na papežském dvoře. Monumentální stavba navracející se k antické tradici. Obsahuje portály s nápisem Pontifex Maximus (překlad: „nejvyšší kněží“).
    • Kostel sv. Petra: Vznikla zde specifická „stavební kancelář“ pro produkci plánů. Přestavba byla poznamenána nehospodárností – noví papežové často opouštěli rozpracované projekty a vytvářeli nové. Dlouhá doba výstavby a neustálé úpravy vedly k znehodnocení již stojících částí. Bramante navrhl prvotní podobu, zatímco Michelangelo se podílel na finální přestavbě.
  • Ideové a náboženské pozadí

    • Luteránská reformace: Kritika církve za hromadění majetku.
    • Centralita staveb: Idea centrálního chrámu nebyla pouze matematickým konceptem, ale symbolem propojení s lidskou postavou. Božská dokonalost se promítá do proporcí lidského těla (viz Leonardův Vitruviánský muž). Vyjadřuje vztah mezi mikrokosmem a makrokosmem (dokonalost vesmíru).

Raffael Santi (14831483 Urbino – 15201520 Řím)

  • Koncept Sprezzatura

    • Definice: Nenucenost v životním stylu i tvorbě.
    • Projevuje se elegancí bez stop nuceného úsilí. Umělec se má chovat vznešeně a přirozeně.
  • Umělecká dráha a dílo

    • Žákem Perugina.
    • Proslul malbami Madon.
    • První papežská zakázka: Výmalba soukromého apartmánu (Stanza della Segnatura). Práce byly dokončeny až po jeho smrti. Představují klasické umění (umírněná barevnost, realismus) a symbolizují papežskou autoritu.
    • Pozdní tvorba: Obsahuje zárodky manýrismu, zejména v přeplněnosti kompozic lidmi a detaily okolí.
    • Sixtinská kaple: Koncem 15.15. století vytvořil kartony pro tapiserie (vyrobeny v Bruselu).
    • S. Maria del Popolo: Kostel s hybridním půdorysem (ani čistý čtverec, ani kruh).
    • Dokumentace památek: Byl pověřen dokumentací všech antických památek v Římě. Zavedl moderní metodu využívající půdorys, nárys a ortogonální projekci (sám již nestihl realizovat vše, ale sloužilo jako vzor pro další generace).
    • Villa Madama (od 15161516): Představa utopické antické vily s amfiteátrem. Zahrada je velmi dynamická; stavba je v ní záměrně „skrytá“ (znak manýrismu – divák musí dům objevovat mezi uličkami a sochami). Zachovala se lodžie s výzdobou od Giovanniho da Udine (štukatér) a Giulia Romana (malíř), obsahující tzv. grotesky (název odvozen od „grot“ – jeskyní/podzemních prostor, kde byly antické vzory nalezeny).
    • Palazzo Jacopo da Brescia: Palác navržený pro obchodníka.
    • Srovnání paláců: Raffaelův Palazzo Caprini je hravější (manýrističtější) ve srovnání s Bramanteho Palazzo Branconia dell’Aquila.

Sacco di Roma a jeho následky

  • Událost: Vyplenění Říma vojskem Karla V. (květen – září 15271527).
  • Důsledek: Šok pro město vedl k exodu umělců, čímž se manýrismus začal šířit z Říma do zbytku Itálie a Evropy.

Architektura v Římě, Veroně a Benátkách

  • Antonio da Sangallo mladší (148315461483 - 1546)

    • Palazzo Farnese: Sídlo francouzské ambasády. Fasáda je hladká, bez sloupů a přípor, s výrazným orámováním oken. Nádvoří je umírněné, se sloupy jednotlivých etáží postavenými nad sebou.
  • B. Peruzzi

    • Villa Farnesina: Příklad „voluptární architektury“ určené pro pobavení a odpočinek, nikoliv pro trvalé bydlení. Postavena umělcem-malířem.
    • Palazzo Massimi delle Colonne: Manýristické tendence – zakřivená fasáda, kterou lze celou přehlédnout až po jejím obejití. Masivní blok fasády spočívá na subtilních sloupech v přízemí.
  • Michele Sanmicheli (Verona)

    • Vzor pro celé 16.16. století i pozdější neo-styly.
    • Palazzo Canossa.
    • Palazzo Grimani (Benátky): První palác římského typu v Benátkách.
    • Madonna di Campagna: Průnik centrálního a pentagonálního půdorysu se složitou dřevěnou klenbou.
  • Jacopo Tatti (zvaný Sansovino)

    • Působil v Římě, po Sacco di Roma odešel do Benátek, kde se stal městským architektem.
    • Vytvořil novou koncepci náměstí sv. Marka.
    • Knihovna sv. Marka: Během stavby se zřítily klenby, za což byl vězněn a do konce života splácel pokutu. Výzdobu tvořili Tizian a Veronese.
    • Loggetta a Zecca (mincovna a pokladnice Benátské republiky): Stavba Zecca popírá čisté principy architektury, např. sloupy jsou přepásány bosami.

Michelangelo Buonarroti

  • Obecná charakteristika

    • Sochař, malíř, architekt; studoval u Ghirlandaia, působil ve Florencii.
    • Jeho sochy jsou idealizované, nikoliv realistické či fyziologicky přesné.
  • Raná a sochařská díla

    • Pieta: Pro kostel sv. Petra ve Vatikánu.
    • Madona z Brugg.
    • David.
    • Tondo Doni: Jediný Michelangelův deskový obraz (kruhový formát). Ukázka mistrovství v kresbě (disegno – schopnost zachytit bezprostřední myšlenku). Tonda sloužila jako talismany/dary pro čerstvě narozené děti k jejich ochraně.
    • Hrob Julia II. (S. Pietro in Vincoli): Nákladný projekt, často přerušovaný a nedokončený.
    • Pieta Rondanini: Poslední, nedokončené dílo.
  • Malířská tvorba ve Vatikánu

    • Sixtinská kaple (fresky a klenby): Představuje křesťanské dějiny spásy, doprovázené vyobrazeními papežů. Obsahuje scény jako stvoření země, slunce a měsíce a postavy proroků (Jeremiáš, Ezechiel).
    • Poslední soud: Manýristické dílo charakteristické dynamickými postoji figur (figura serpentina).
    • Cappella Paolina: Pozdní práce vykazující určitý pokles autorovy kvality.
  • Architektura

    • Fasáda pro S. Lorenzo (Florencie): Nerealizováno (měl vytvořit cca 4040 soch).
    • Nová sakristie (S. Lorenzo): Prostor dynamizován vertikálními prvky a tamburem.
    • Knihovna Laurenziana: Manýristické prvky – např. dekorativní konzoly, které nemají nosnou funkci.
    • Kapitolské náměstí (od 15371537): Dokončeno v 17.17. století, nese monumentální, barokní rysy.
    • Sv. Petr: Navrhl fasádu s monumentálními kompozitními pilastry. Vzdal se honoráře za práci na Pietě.
    • Kupole sv. Petra: Michelangelo zamýšlel hemisféru, dnešní podoba má stoupavější křivku.
    • S. Giovanni dei Fiorentini: Nerealizovaný centrální kostel se zvláštním prostorovým řešením.
      • Tektonický koncept: Stavba jako sestavování bloků.
      • Stereotomní koncept: Odebírání hmoty z interiéru a plastické dotváření.
    • Porta Pia: Vychází z antiky, ale posouvá ji k osobitému manýristickému stylu.

Leonardo da Vinci (145215191452 - 1519)

  • Působení v Miláně

    • U dvora Sforzů se představil jako expert na navrhování bojových strojů.
    • Měl vytvořit monumentální jezdeckou sochu pro rod Sforzů.
  • Klíčová díla a techniky

    • Madona ve skalách (14861486): Pro bratrstvo Neposkvrněného Početí P. Marie.
    • Poslední večeře: Umístěna v rodové hrobce Sforzů (S. Maria delle Grazie). Použil techniku sfumata (rozostřená barevnost).
    • Mona Lisa (150315061503 - 1506): Hledání harmonie (barevné i typové), spojení světské a profánní malby. Portrét vnímán jako skutečnost.
    • Figura Vitruviana (kolem 14901490): Lidské tělo jako božské stvoření a měřítko dokonalosti.
    • Teorie umění: Koncept traktátu „Úvahy o malířství“. Proces tvorby chápal jako proces poznávání světa (přírody, těla, zvířat). Umění vnímal jako vědu a umělce jako vědeckou kapacitu.

Giulio Pippi (Giulio Romano)

  • Charakteristika stylu

    • Považován za prvního „oficiálního“ manýristu.
    • Manýra = styl, osobitý autorský rukopis, za který je umělec oceňován.
  • Dílo

    • Villa Turini-Lante: Malá stavba pro římskou elitu.
    • Palazzo del Té (Mantova): Postaven pro Federiga II. Gonzagu jako lovecká a ceremoniální vila.
      • Prvky hravosti: Záměrně „vypadnuté“ triglyfy v dórském vlysu.
      • Sala di Psyche.
      • Sala dei Cavalli: Lovecký salonek.
      • Sala dei Giganti: Zobrazuje hroutící se nebesa. Cílem je vtáhnout diváka do centra děje a vyvolat v něm silné pocity (hlavní cíl manýrismu).