Stručné poznámky z chemie
Alkalické kovy
- Lithium (Li), Sodík (Na), Draslík (K), Rubidium (Rb), Cesium (Cs), Francium (Fr)
- 1. skupina SPS (kromě vodíku)
- V přírodě ve sloučeninách
- Stříbrolesklé, měkké kovy
- Reagují se vzduchem (uchovávají se v petroleji)
- Barví plamen (Na - žlutý, K - fialový, Li - červený)
- Výroba: elektrolýza taveniny soli
- Nízká elektronegativita, reaktivní, redukční schopnosti
Sodík
- Žlutý plamen
- Výskyt: výbojky, jaderné reaktory, kuchyňská sůl
Cesium
- Zlatožlutý plamen
- Vzácný výskyt
Lithium
- Lithiové baterie, jaderná technika, akumulátory
Sodík (využití)
- Chladicí médium v jaderných reaktorech
- Pouliční osvětlení
- Biogenní prvek
- Sloučeniny: hydroxid sodný (výroba mýdla, úprava bavlny)
Draslík
- Biogenní prvek
- Funkce membrán
- Sloučeniny: KOH (výroba mýdla, papíru)
Kovy alkalických zemin
- Prvky: Vápník (Ca), Stroncium (Sr), Baryum (Ba), Radium (Ra), Beryllium (Be), Hořčík (Mg)
- 2 valenční elektrony
Vlastnosti kovů alkalických zemin
- Beryllium: tvrdé, křehké, špatně vede teplo a elektřinu
- Hořčík: lehký a tažný
- Ostatní: měkké, reaktivní, barví plamen
Vápník
- Součást nerostů (kalcit) a hornin (vápenec)
- V kostech, zubech obratlovců
- Šedobílý, měkký, reaktivní
- Využití: výroba železa a oceli, stavebnictví, sochařství
Hořčík
- Lehký, středně tvrdý, špatně vede teplo a elektřinu
- Hoří bílým ohněm
- Využití: lékařství
- Slitiny: konstrukce aut, letadel, lodí, jízdních kol
Beryllium
- Jaderná energetika
- Konstrukce vesmírných lodí, raket
Radium
- Radioaktivní
- Léčba rakoviny
Molární hmotnost sloučeniny
- Součet molárních hmotností prvků (vynásobené počtem atomů)
- g/mol
Výpočty z chemických vzorců
Získání obsahu prvku ve sloučenině
: hmotnostní zlomek
: počet výskytu prvku
: relativní atomová hmotnost
: molární hmotnost
Příklad: Procentové zastoupení rtuti ve ?
- g/mol
Platí:
Anorganické sloučeniny
- Dvouprvkové sloučeniny: látky složené ze 2 a více prvků (např.: HCl, , NaOH, )
Oxidační číslo
- Náboj, který by měl prvek, kdybychom všechny vazebné elektrony přidělili k elektronegativnějšímu prvku
- Vysoká elektronegativita = záporné oxidační číslo
- Nízká elektronegativita = kladné oxidační číslo
- Kladné, záporné i nulové (římská číslice jako pravý horní index)
- Rozdíl mezi oxidačním číslem a nábojem iontu: x , x , x , x
Vlastnosti oxidačních čísel
- Atom nebo molekula prvku = 0 (např. , )
- Součet oxidačních čísel atomů v molekule sloučeniny = 0
- Součet oxidačních čísel v iontu = náboji (např. )
- Kyslík = -II (většinou)
- Vodík = I (většinou)
- Některé prvky mají vždy stejné oxidační číslo:
- Li, Na, K, Rb, Cs, Fr → I
- Be, Mg, Ca, Sr, Ba, Ra → II
- B, Al → III
- F → -I
Halogenidy
- Sloučeniny halogenu (F, Cl, Br, I) a jiným prvkem
- Soli odvozené od halogenovodíkových kyselin (HF, HCl, HI, HBr)
- Dvouprvkové sloučeniny
- Anion vzniká přijetím elektronu do valenční vrstvy
- Koncovka: -id
- Fluoridy
- Chloridy
- Bromidy
- Jodidy
- Halogenidy mají v aniontu ox. číslo -I
- Tvorba vzorce:
- Na začátku vzorce: prvek s kladným oxidačním číslem
- Na konci vzorce: halogenid (oxidační číslo -I)
- Sloučenina má nulový náboj
- Významné chloridy: chlorid sodný (NaCl) neboli halit
Oxidy
- Vznikají při hoření
- Dvouprvkové sloučeniny kyslíku a dalšího prvku
- Kyslík má v oxidech oxidační číslo -II (př. )
- Podstatné jméno oxid + název prvku + koncovka oxidačního čísla (př. oxid uhličitý )