Malířství a sochařství 19. století a revoluční rok 1848

Přerod evropské společnosti a myšlenkové základy umění 19. století

• Společnost prochází zásadní transformací ze statického modelu do dynamického a industriálního uspořádání.
• Myšlenkové zvraty jsou úzce provázány s revolučními událostmi v Nizozemí, Anglii a Francii.
• Rozdíly v národních filozofiích:
  • Anglie: Empirická škola – důraz na poznání prostřednictvím smyslové zkušenosti.
  • Francie: Generace encyklopedistů – uznává pouze poznání na základě rozumu.
• Osvícenství jako hlavní duchovní proud:
  • Osvícenský absolutismus: Společnost je objektem radikálních reforem, které jsou prováděny i proti její vůli.
  • Měšťanské osvícenství: Elita definovaná vzděláním, duchem a ušlechtilými zájmy, nikoliv rodem; akcent na osvětu a školství.
• Zahledění do minulosti:
  • Inspirace antikou a renesancí vyvolaná archeologickými nálezy: Pompeje v roce $1748$ a Herculaneum v roce $1738$.
  • Akademismus: Snaha o nalezení a kodifikaci všeobecně platného a žádaného uměleckého projevu.
  • Historismus: Revize a reinterpretace minulých historických epoch v důsledku probíhajících společenských změn.
  • Nacionalismus: Zvýšený zájem o národní minulost, zejména o gotiku a středověk.
  • Orientace na mimoevropské kultury: Hledání exotičnosti a silných prožitků (později klíčová součást romantismu).
• Změna uměleckých center: Itálie ztrácí svou prestiž, dominantním centrem se stává Paříž.

Charakteristika klasicismu a romantismu v malířství

• Jedná se o dvě paralelně probíhající linie, které obě pracují s pečlivě komponovanými scénami a přípravnými skicami pro navození atmosféry.
• Klasicismus:
  • Usiluje o harmonickou kompozici a racionalitu, souzní s osvícenstvím.
  • Akademismus: Převádí klasicistní principy do pevných norem (dogmat) a vyučuje je pomocí kopírovacích metod.
  • Funkce: Moralizující charakter (kontrast k rozmařilosti rokoka).
  • Formální znaky: Symetrická a dobře čitelná kompozice, využívání přímek, rovných linií a prostorových pyramid.
  • Barva a světlo: Lokální barvy vymezené konturou, splývavý rukopis; světlo plní pouze modelační funkci, postrádá drama.
  • Perspektiva: Přísně lineární.
  • Tematika: Odklon od církevních témat k člověku a rozumu, převaha světských motivů.
• Romantismus:
  • Klade důraz na individuální názor, interpretaci a vymezení se vůči klišé.
  • Priorita: Originalita a tvůrčí génius.
  • 1824 Pařížský salón: Považován za oficiální nástup romantismu (díla Vraždění na Chiu a Prám Medúsy).
  • Cíl: Oslovit diváka prostřednictvím přemrštěné citové účasti.
  • Formální znaky: Barva se stává hlavním prostředkem, kontura ustupuje, rukopis se uvolňuje; tvarové deformace ve prospěch výrazu.
  • Tematika: Exotika, literatura, divadlo, lidové umění, reakce na krutou pravdivost skutečných událostí.
  • Typické prvky: Jeskyně, kříže, vyhlídky do krajiny, dramatické nasvětlení, projekce umělcových nálad do krajiny.

Francouzský klasicismus a jeho představitelé

• Jacques-Louis David:
  • V letech $1775$–$1780$ studoval v Itálii, kde přijal klasicistní ideály.
  • Přechod od náboženských ke světským hodnotám: čest, služba vlasti, hrdinství.
  • Přísaha Horatiů ($1784$): Výjev z římské republiky (boj proti etruskému tyranovi); muži představují čest, ženy strach a utrpení.
  • Zavražděný Marat ($1793$): Obraz z období Jakobínského teroru; Marat zavražděn ve vaně (kvůli lupénce); heroizace postavy připomínající sňatého Krista; po obnově monarchie se obraz s autorem dostal do Bruselu.
  • Napoleonův hlavní malíř: Napoleon při přechodu Alp ve Velkém Svatobernardském průsmyku ($1801$) – idealizace cara/vojevůdce na dramaticky vzpínajícím se koni.
• Jean Dominik Ingres:
  • Davidův nejlepší žák, kladen důraz na dokonalou kresebnou linku.
  • Obdivoval florentské malířství $15$. století.
  • Témata: Mytologie, trubadúrský styl (středověká literatura), ženský akt.
  • Díla: Paolo a Francesca ($1819$), Smrt Leonarda da Vinci ($1818$), Apoteóza Homéra ($1827$), Velká koupající se žena ($1808$), Turecké lázně ($1864$).

Francouzští preromantici a romantici

• Antoine Jean Gros: Davidův žák, oslavoval Napoleona (Napoleon na bitevním poli u Eylau, $1808$; Napoleon navštěvuje nemocné morem v Jaffě, $1804$).
• Anne-Louis Girodet-Trioson: Pohřeb Attaly ($1808$) – sentimentální spojení klasicistní formy a romantického literárního tématu jeskyně a kříže.
• Pierre Paul Prud´hon: Spravedlnost a boží pomsta pronásledují zločin ($1808$) – přízračné měsíční světlo.
• Théodore Géricault:
  • Průkopník realismu v romantismu, zájem o drastickou skutečnost.
  • Prám Medúsy ($1818$): Líčí námořní katastrofu, vypjatý moment před záchranou, náznaky kanibalismu; kompozice je však stále pyramidální (pozůstatek klasicismu).
  • Dostihy v Epsomu ($1821$): Snaha o zachycení pohybu (momentka), předzvěst realismu.
• Eugene Delacroix:
  • Povýšil barvu na stěžejní prostředek; ovlivnil expresionismus.
  • Dantova bárka ($1821$/$1822$): Ikona romantismu, pohyb ve spirále, kontrast komplementárních barev.
  • Svoboda vede lid na barikády ($1830$): Jedna z prvních politických kompozic, spojení ideálu a smyslového dramatu.

Barbizonská škola ($1830$ – založení)

• Skupina malířů shromážděných ve vesnici Barbizon, prchajících z měst před industrializací.
• Program: Návrat k přírodě, plenérová malba, snaha o prostý popis reality.
• Metoda: Estetika prvního dojmu, stírání hranic mezi skicou a dílem, volný rukopis pro zachycení počasí.
• Hlavní postavy:
  • Theodor Rousseau: Barbizonská krajina, Krajina s duhou.
  • Charles Daubigny: Specializace na říční krajiny s nízkým horizontem.
  • Narcis Diaz de la Peña: Mytologické motivy v lese ( Fontainebleau).
  • Jean-Baptiste-Camille Corot: Klidné kompozice, stříbřitý kolorit (mlžný opar), inspirace pro impresionisty.
  • Jean-Francois Millet: Život venkovanů vnímán jako těžká dřina (Sběračky klasů, $1857$, Klekání).

Klasicismus a romantismus v německy mluvících zemích

• Nazarénské bratrstvo (Spolek Lukáš):
  • Založeno $1810$ v Římě (přesun z Vídně).
  • Život v klášteře sv. Isadora, hluboká religiozita, vzory: Raffael a Albrecht Dürer.
  • Johann Friedrich Overbeck: Itálie a Germánie ($1828$) – manifest nacionálního a uměleckého propojení.
  • Pieter von Cornelius: Monumentální nástěnné malby, ředitel akademií v Düsseldorfu a Mnichově; Apoteóza umění ($1827$–$1830$) – vzor pro muzejní budovy (např. Rudolfinum).
• Krajinomalba a figurální tvorba:
  • Joseph Anton Koch: Autorita německého krajinářství, Heroická krajina s duhou ($1805$).
  • Philipp Otto Runge: Teoretik barev (Barevná koule, $1810$), Čtyři denní doby – alegorická kompozice Jitro ($1808$).
  • Caspar David Friedrich: Existenciální tíseň, krajina jako prostor k meditaci; Kříž v horách ($1808$) – příroda jako chrám (pobouřil odsunutím ukřižování na pozadí).
  • Johan Christian Claussen Dahl: Norský malíř, důraz na meteorologickou přesnost a plenér.

Klasicismus a romantismus v českých zemích (malířství)

• František Tkadlík: První rodilý ředitel pražské Akademie, antické a národní motivy (Enyó, Sv. Václav a sv. Ludmila).
• Antonín Mánes: Krajina se zříceninou chrámu (motiv memento mori).
• Josef Mánes: Syn Antonína, historická malba (Setkání Petrarky s Laurou), středověké reminiscence.
• Karel Postl: Cyklus Čtyři denní doby.
• Jenny Salmová: Jedna z mála autorek, věnovala se zátiší.

Sochařství klasicismu a romantismu

• Charakteristika: Materiál především mramor, inspirace řeckou demokracií a Winckelmannovými spisy; harmonie, ušlechtilost; rozvoj funerální plastiky (náhrobky) a pomníků.
• Antonio Canova:
  • Vůdčí postava, obnovil techniku ganosis (vtírání masti pro lesk).
  • Mauzoleum Marie Kristýny Rakouské ($1805$): Pyramidální náhrobek, vzor pro funerální umění.
  • Paolina Borghese jako Venuše ($1804$–$1808$): Dokonalost helénistického vzoru s utlumeným duševním životem.
  • Napoleon jako Mars Mírotvůrce ($1806$): Car vyobrazen nahý jako karikatura (odplata za drancování Itálie).
• Bertel Thorvaldsen:
  • Dánský sochař, restauroval chrámy na Aigíně (štít bohyně Afáie).
  • Hébé ($1804$): Ústřední dílo zušlechťující tvorby (antikizující drapérie).
• Německé sochařství:
  • Johann Gottfried Schadow: Pruské princezny Louisa a Frederika ($1795$–$1797$) – větší realismus ve tvářích.
  • Kristian Rauch: Pomník krále Fridricha II. ($1839$–$1851$) – historický realismus.
  • Ludwig von Schwanthaler: Socha Bavaria ($1837$–$1848$), výzdoba Valhally u Řezna (vliv na český Slavín).
• Francouzské romantické sochařství:
  • Antoine August Préault: Vraždění ($1834$) – vysoký reliéf, hmota nositelem dramatu.
  • Francois Rude: Marseillaise ($1833$–$1836$) – vysoký reliéf ($13\,cm$) na Triumfálním oblouku v Paříži; patetická gesta, pohyb.
  • Antoan Louis Barye: Specializace na zápasy zvířat (reálné studium v zoo).

Revoluční rok 1848 a formování moderní společnosti

• Rozpad Svaté aliance: Definitivně stvrzen během krymské války ($1853$–$1856$).
• Itálie: Povstání v Palermu a Benátkách; boj za sjednocení proti Bourbonům a Habsburkům (Mazzini, Garibaldi); bitva u Custozzy a Novary ($1849$ – porážka maršálem Radeckým).
• Francie: Únorová revoluce svrhla Ludvíka Filipa; vyhlášena druhá republika; v roce $1852$ se císařem stává Napoleon III.
• Německo: Pokus o sjednocení na sněmu ve Frankfurtu; Fridrich Vilém IV. odmítá korunu od lidu.
• Habsburská monarchie:
  • Pád kancléře Metternicha a konec absolutismu.
  • Praha: Svatováclavská petice (rovnoprávnost češtiny, svoboda tisku, nezávislé soudy); Slovanský sjezd ($1848$); Svatodušní bouře potlačeny Windischgrätzem.
  • Změna na trůně: Ferdinand V. abdikuje v Olomouci ve prospěch Františka Josefa I.
  • Maďarsko: Nejdelší revoluce; Lajoš Kossuth; porážka u Világoše ($1849$) s pomocí ruských vojsk.
• Výsledky revoluce:
  • Definitivní konec feudalismu: Zrušení roboty (za výkup), zrušení cechů, zrovnoprávnění Židů.
  • Rozvoj kapitalismu: Cesta k průmyslovému podnikání a volnému obchodu.
  • Politický návrat: Bachův neoabsolutismus (silvestrovské patenty $1851$) – opora o vojsko, policii a církev.