EMOCE
Emoce
Základní složky emocí
Etymologie pojmu:
Emoce pochází z latinského emovere, což znamená "vzrušovat".
Afekt vychází z latinského afficere, které znamená "ovlivnit".
Komponenty emocí:
Subjektivní prožitková fenomenologická komponenta:
Odkazuje na city a pocity.
Výraz neboli exprese emocí:
Zahrnuje mimiku obličeje, pláč, útok nebo útěk.
Tělesná složka:
Tj. fyziologické změny v těle.
Podnětová situace:
Typická situace, která evokuje základní emoce a její subjektivní interpretace.
Fyziologický doprovod citových prožitků
**Dlouhodobý psychologický výzkum: **
Zaměřen na negativní city, které mají výraznou fyziologickou složku.
Syndrom boj nebo útěk (fight-flight):
Životní situace provázené strachem nebo vzteku.
Popsal Walter Cannon (1871-1945) v roce 1915.
Obecný adaptační syndrom
Definice:
Popsal Hans Selye (1907-1982).
Označuje reakci organismu na chronickou zátěž.
Fáze obecného adaptačního syndromu:
Poplachová reakce
Fáze rezistence
Fáze vyčerpání
Důsledky: Poškození organismu a vznik psychosomatických poruch.
Pojem stres:
Selye zavedl do psychologie.
Poplachová reakce
Mechanismus:
Hypotalamus a limbický systém aktivují sympatický nervový systém.
Tělo přechází do stavu boj-útěk.
Fyzikální změny:
Zrychlení srdeční činnosti.
Prohloubení dýchání.
Zvýšené pocení.
Rychlejší metabolismus cukru.
Aktivace endokrinního systému:
Hypofýza uvolňuje ACTH, což
stimuluje dřeň nadledvinek → uvolnění adrenalinu a noradrenalinu.
stimuluje kůru nadledvinek → uvolnění glukokortikoidů (kortizol).
Organismus je připraven na maximální výkon.
Physiologické změny při emocích
Cannonova hypotéza:
Poplachová reakce je nespecifická, probíhá stejně u různých emocí.
Novější výzkumy:
Hněv je provázen vyšší vylučováním noradrenalinu.
Strach je spojen s vyšší produkcí adrenalinu.
Testosteron může podporovat hněvivé reakce u mužů.
Osobnostní rysy:
Vždy korigují vztahy mezi hormonální produkcí a emočními reakcemi.
Další pozorovatelné projevy emocí
Parametry ovlivňující emoce:
Tepová frekvence
Krevní tlak a průtok krve
Průsvit vlásečnic a teplota kůže
Frekvence a hloubka dechu
Kožně galvanické reflexy a síla pocení
Salivace a produkce žaludečních šťáv
Zornicový reflex, mrkací reflex a pohyby očí
Svalové napětí a třes
Detektor lži
Behaviorismus a emoce:
Emoce měřitelné přes tělesné změny.
Hlavní ukazatele:
Kožně-galvanická reakce (KGR/EDA): změna vodivosti kůže při pocení
Krevní tlak
Tepová frekvence
Dýchání
Polygraf:
Přístroj zaznamenávající tělesné změny.
Základ detektoru lži: lhaní vyvolává úzkost, projevující se v tělesných reakcích.
Problém:
Reakce mohou být vyvolány stresem, strachem nebo tlakem situace → nespolehlivost důkazu.
Polygraf není považován za právně relevantní.
Mozkové koreláty lidských citů
Rané výzkumy:
Emoční reakce vznikají na základě vnitřní stimulace mozku.
Objev:
James Olds a Peter Milner (1954) objevili "centra slasti" v limbickém systému (oblast septa).
J. Delgado zjistil, že:
Elektrická stimulace zadních jader hypotalamu vyvolává vztek
Elektrická stimulace předních oblastí hypotalamu vyvolává klid
Stimulace amygdaly vyvolává strach
Limbický systém
Struktury:
Centrem citového života je limbický systém.
Primární struktury zahrnují:
Hipokampus a amygdala obklopující mozkový kmen.
Doplňující struktury:
Limbická kůra, zahrnující gyrus cinguli.
Amygdala: podkorová struktura v přední části spánkových laloků.
Septum: přispívá k vzniku sexuální slasti.
Hipokampus: střední podkorová oblast spánkových laloků.
Talamus a hypotalamus: regulující ANS a hormonální aktivitu.
Teorie trojjediného mozku (MacLean)
R-komplex ("plazí mozek"):
Nejstarší část: mozkový kmen + mozeček.
Základní přežití: dýchání, srdeční činnost, spánek, reflexy.
Limbický systém:
"Emoční mozek": amygdala, hipokampus, talamus.
Emoce, instinkty (jídlo, sex, soupeření), emoční a tělesné vzpomínky.
Neokortex:
"Logický mozek": myšlení, řeč, plánování, vědomá kontrola.
Model:
Je zjednodušením, ale ilustruje, jak silné emoce mohou ovlivnit racionální myšlení.
Amygdala a rychlé emoční reakce (LeDoux)
Dvě cesty informací:
Krátká cesta:
Talamus → amygdala (rychlá, ale nepřesná)
Dlouhá cesta:
Talamus → mozková kůra (pomalá, přesná)
Prekognitivní emoce:
Rychlé, automatické reakce bez vědomého zpracování.
Může docházet k falešným poplachům (např. hadice = „had").
Kritický závěr:
Cítíme dříve, než myslíme.
Průběh emocí podle různých teorií
Zdravý rozum:
Percepce → prožitek → tělesná reakce.
Příklad: Vidím hada → cítím strach → třesu se.
James-Langeova teorie:
Tělesná reakce → uvědomění si emoce.
Příklad: Vidím hada → rozbuší se mi srdce → „aha, to je strach“.
Cannon-Bardova teorie:
Mozek (talamus) vyšle dva signály najednou: tělesná reakce + emoční prožitek.
Příklad: Vidím hada → pocítím strach a začnu se třást současně.
Výrazová (expresivní) složka emocí
Charles Darwin:
Evoluční původ emocionální exprese.
Výraz emocí u člověka a zvířat je podobný, což naznačuje vrozené behaviorální reakce.
Exprese emocí vznikla z účelných behaviorálních reakcí.
Emoční výrazy mají evoluční funkci a jsou univerzální.
Paul Ekman: Univerzální emoce a výrazy obličeje
Klíčový výzkum v Nové Guineji:
Vzorek 319 členů kmene Fori přiřazoval fotografie obličejů k příběhům (77% úspěšnost).
Reverzní test: Obyvatelé Fori předvedli emoce, Amerikáni je rozpoznali.
Závěr:
Základní emoční výrazy (štěstí, smutek, hněv, odpor, překvapení, strach) jsou univerzální a vrozené, kulturně nezávislé.
Sociální modifikace expresivní složky emocí
Maskování: Snaha skrýt skutečné pocity.
Modulace: Usilování o zvýraznění skutečných prožitků.
Simulace: Předstírání výrazu emocí, které neprožíváme.
Upřímný Duchenneův úsměv
Charakteristika:
Univerzální maskovací emocí je úsměv.
Duchenneův úsměv zahrnuje kontrakci jařmového a kruhového očního svalu.
Základní lidské citové projevy
Definice:
City jsou krátké emoční prožitky označované výrazy jako radost, smutek, úcta a zoufalství.
Komplexní city:
Vytvářejí se v dlouhodobých, zvláště rodinných a partnerských vztazích.
Každý má citový vztah k sobě samému.
Obecné dimenze citového prožívání
Wilhelm Wundt (1832-1920):
Emoční zážitek lze popsat ze tří hledisek:
Příjemnost-nepříjemnost
Napětí-uvolnění
Vzrušení-uklidnění
Nejdůležitější: Dimenze libost-nelibost, tj. hédonická kvalita cítění.
Dimenze kladných citových zážitků
Argyle a Crossland:
Popis pozitivních citů:
Pohroužení do zážitků
Vědomí vlastní moci
Altruismus
Duchovní rozměr (sounáležitost, smysluplnost).
Charakteristiky citových projevů
Trvání:
Emoční projevy se liší svou délkou:
Překvapení a leknutí (několik sekund)
Citové vztahy k rodičům (celý život)
Nálady: Dlouhotrvající citové stavy slabší intenzity.
Afekt: Bouřlivé krátkodobé emoce s oslabením sebekontroly.
Vášeň: Intenzivní citový vztah, ovlivňující chování proti vůli jedince.
Polarita citových prožitků
Protikladnost: Většina citových prožitků má svůj protiklad.
Primární emoce:
Radost-smutek
Strach-hněv
Očekávání-překvapení
Odpor-přijetí
Komplexní city:
Pýcha-pokora
Vina-křivda
Úcta-pohrdání.
Nakažlivost, spontánnost a neopakovatelnost
Nakažlivost:
Citové zážitky se snadno přenášejí na druhé lidi.
Spontánnost:
City nelze vynutit, jsou přirozené a neopakovatelné.
Dělení lidských citů
Plutchik: primární a smíšené:
Primární emoce jako základní barvy, jejichž mícháním vznikají všechny odstíny cítění.
Např. láska = radost + přijetí; opovržení = hněv + hnus.
Omezení modelu:
Přehlížení sociální dimenze lidských citů.
Model osmi primárních emocí (Plutchik)
Primární emoce:
Zachmuřenost – smutek – zármutek
Pohoda – radost - extáze
Rozmrzelost – hněv - zuřivost
Obava – strach - děs
Odmítnutí – odpor - hnus
Přijetí – důvěra - zbožnění
Roztěkanost – překvapení - úžas
Zájem – očekávání - ostražitost.
Strach
Definice:
Záporný cit vznikající v situacích ohrožení.
Základní sebezáchovná emoce vedoucí k úniku, obraně nebo vyhýbání.
Liší se od úzkosti, protože se vztahuje ke konkrétním objektům.
Snadno se mění v hněv.
Úzkost
Definice:
Neurčitý pocit obav či ohrožení, nevázaný na konkrétní událost.
Prožitkově podobná strachu, ale hůře snesitelná.
Častá souvislost s duševními poruchami.
Hněv (zlost)
Definice:
Bazální sebezáchovná emoce, připravující jedince k útoku.
Vzniká ve frustrujících situacích.
Výsledkem kumulace drobných nepříjemností.
Radost
Definice:
Vzniká při dosažení cíle nebo projevech uznání.
Může se projevovat jako štěstí nebo spokojenost.
Smutek
Definice:
Záporný cit jako reakce na odloučení, ztrátu nebo neúspěch.
Vede k dlouhodobému smutku nebo depresi.
Odpor
Definice:
Pocit nechutí, který může přerůst v hnus.
Dispozice k chuťové averzi má sebezáchovný význam.
Překvapení
Definice:
Citová reakce na něco nového nebo neočekávaného.
Lze rozlišit mezi příjemným a nepříjemným překvapením.
Komplexní lidské city
Pocit bezpečí:
Nejzákladnější lidský cit, vznikající v rané interakci s pečujícími osobami.
Naděje a bezmoc:
Naděje je forma důvěry do budoucnosti; bezmoc má negativní vliv na psychiku.
Rivalita, žárlivost a závist:
Kořeny v raných sourozeneckých vztazích.
Etické city
Definice:
Vznikají zvnitřněním společenských norem.
Přispívají k regulaci chování a fungování ve skupině.
Pocit viny
Definice:
Vzniká porovnáním chování s vlastními morálními kritérii.
Freud:
Guilt is an affect of the superego, which can lead to self-punishment.
Citové vztahy
Definice:
Formují sebepojetí, motivaci a psychické zdraví.
Základní citové vztahy zahrnují přátelství, lásku, zamilovanost a nešťastnou lásku.
Láska a její dynamika
Definice:
Láska = přátelství + erotická složka.
Láska má iracionální mechanismy přibližování a vzdalování.
Sternbergova triangulární teorie lásky
Tři složky:
Důvěrnost (blízkost, sdílení)
Vášeň (fyzická přitažlivost)
Závazek (rozhodnutí, věrnost)